DC

DC

Příspěvekod Radka F. » 13 bře 2016, 23:19

Mile maminky.Divam se kolik nas tu je prihlasenych a prekvapuje me,ze nikdo nepise.Vite,prisla jsem na DC jeste kdyz fungovali postaru a musim rict,ze se tu porad neco resilo a probiralo.Brala jsem vsechny jako sve kamarady-a z nekterych se i dobri stali-ale hlavne jsem se sem chodila vypovidat a pobrecet si.Ale taky se podelit o sve uspechy,treba ze jsem nasla novou praci a byla jsem schopna trochu fungovat.Tesila me podpora a pochopeni.A tak me prekvapuje,ze novy prihlaseni nemaji potrebu se sverovat,ptat a treba i brecet.Od toho prece tyhle stranky jsou,aby jsme nebyli sami.Tyhle stranky nejsou jen formalita,je to nas zivot,ktery jsme nechteli,ale prisel.Je to cesta,ktera nam ukazuje jak dal,i kdyz uz nekdy nemuzeme.Je to misto kde muzeme rict to,co jini nechteji slyset a hlavne nechapou,jsou tu pro nas a my by jsme to tak meli brat.Neda me to,abych sem denne nezasla i proto,ze musim pozdravit syna na fotce,je to muj ritual.A taky citim dluh k DC,protoze me velmi pomohla a chtela bych to splatit tim,ze treba poradim mamince,ktera to potrebuje.Moc vas vsechny zdravim a preju hodne sily,protoze nase cesta je dlouha a trnita. :!:
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: DC

Příspěvekod jirinkakuc » 14 bře 2016, 13:04

Dobrý den Radko,
moc krásně napsáno. Také sem denně juknu pozdravit Tomíka a přečíst aktuality i podpořit DC, jsem moc ráda, že tyto stránky existují. Ale do psaní se mi moc nechce, asi to máme v sobě špatně nastavené, že se snažíme se s tím vším prát samy. Je to těžké a nechci ostatní strhávat do špatné formy, když jsou třeba v ten den relativně v pohodě. Já to mám také jak na houpačce. Mějte se co nejlépe to jde. Jiřina
jirinkakuc
 
Příspěvky: 14
Registrován: 01 pro 2015, 12:25

Re: DC

Příspěvekod renatka » 14 bře 2016, 13:54

Také mě tady chybí od nešťastných maminek psané jejich pocity ,dříve jsme si více mezi sebou povídaly utěšovaly se proč už to tak není? Vždyť kdo si nechce otevírat dušičku veřejně nemusí ,ale třeba si to od jiných ráda přečte.Já jsem doma sama samota je hrozná, přiznám se dříve jsem stránky navštěvovala často a nyní už to tak není a mrzí mě to .Jana
renatka
 
Příspěvky: 23
Registrován: 20 úno 2015, 14:39

Re: DC

Příspěvekod martina » 14 bře 2016, 21:12

čím déle je to od smrti dítěte, tím méně má maminka potřebu se vypovídat. všechno už bylo řečeno a bolest je stále stejná, jen méně ostrá... proto, myslím si, maminky postupně z fóra odcházejí, možná občas nahlédnou, ale nepíší (ani já už tady téměř ne, ale nahlédnu každý den, často několikrát). největší pomoc každá z nás potřebovala první měsíce, rok, dva... později už se se vším pereme samy - on z nás stejně tu tíhu nikdo jiný nesejme.

ale pokud se ozve nějaká nová maminka či tatínek, je tu celá řada z nás, kdo podá "pomocnou ruku". a o to jde především, to je hlavním smyslem fóra i celých stránek Dlouhé cesty. tak jako my v těch nejhorších dobách nezůstaly s tou hrůzou samy, měly jsme se kam obrátit o radu, pomoc nebo "jen" utěšující slova, je moc dobře, že zase my dokážeme takhle pomoci dalším pozůstalým maminkám a tatínkům (nebo i dalším nejbližším). všechny víme, jak ohromě moc je to důležité - pocit sounáležitosti, vědomí, že "v tom" nejsme sami...

kéž by šlo "zařídit", aby tuhle pomoc už žádný rodič, prarodič, sourozenec nikdy nepotřeboval...

hodně sil všem!
Uživatelský avatar
martina
 
Příspěvky: 45
Registrován: 11 úno 2015, 22:32

Re: DC

Příspěvekod pája » 15 bře 2016, 20:10

Milé maminky.
I já každý den kouknu na stránky DC a čekám co kdo připsal a taky se divím, že dlouho nikdo nepíše.Je mi hloupé pořád psát,ale fakt je , že doma i v práci už o tom mluvím málo, nebo téměř vůbec.Mám pocit, že už jsem všechno sto krát řekla a stejně to k ničemu není.Brečím si každý večer tiše do polštáře , přemýšlím a trápím se,ale nikoho s tím už nechci zatěžovat.Rekonstruujeme domeček, který jsme si koupili, pořád něco sháníme v dubnu se chceme stěhovat, těším se na práci na zahradě, ta je velká,tak se vyřádím.Do toho jsme dostali štěně zlatého retrívra,je krásná, strašný mazel.Vnučka Elinka už má 5 měsíců a je nádherná .A to jsou v mém hrozném životě takové malinké radosti, i když jsou dny, kdy jsem na dně, je mi hrozně a přemýšlím, jaký to má všechno smysl, když Kubík už nic z toho neuvidí.Vím, že můj život už nebude nikdy šťastný ,ale budu tady kvůli mé dceři.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: DC

Příspěvekod Zdenka » 19 bře 2016, 20:11

Milé maminky,četla jsem Vaše názory,že tu maminky málo píší, nemyslím si,že nový přihlášeni nemají potřebu se svěřovat,určitě mají stejnou bolest jako my,kteří jsme tu léta psaly a podporovaly se navzájem.Taky si nemyslím,že čím déle uplyne doba od smrti dítěte,tím méně se člověk chce vypovídat.Nevím jak je to u některých,z Vás,ale u mě rozhodně ne a to mě dcera tragicky odešla před 8 lety.
Myslím si,ale možná,že je to jen můj názor,ale od té doby ,kdy občan.sdružení DC změnilo stránky diskuzního fóra a tudiž došlo k nové úpravě,těchto stránek,tak hodně maminek ztratily zájem tu psát .Já chápu,že sdružení DC,museli stránky diskuz.fóra nějak "zabezpečetit" ,ale dávám si otázku,zda to nešlo udělat trochu jednodušeji a hlavně přehledněji,podobně,jako bylo staré fórum. Zdenka
Zdenka
 
Příspěvky: 16
Registrován: 01 bře 2015, 20:22

Re: DC

Příspěvekod Radka F. » 19 bře 2016, 21:04

Taky si myslim,ze cas,ktery uplynul od smrti nasich deti neznamena,ze o nich nechceme mluvit.Ja jsem rada,kdyz muzu syna vzpomenout a v-normalnim-zivote to nejde.Nikdy to nebude dost dlouho,aby to prebolelo a my si neseme tu bolest navzdy.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: DC

Příspěvekod martina » 20 bře 2016, 17:23

to je pravda, však jsem také nepsala, že o svých dětech mluvit nechceme. smysl mého textu byl jiný. většina maminek hodně píše první rok, poté už obvykle méně nebo se odmlčí úplně. to ale určitě neznamená, že o svém dítěti mluvit nechtějí. jen už nepotřebují tak intenzivně podporu právě z diskuzního fóra. a tenhle odliv byl patrný i na starém DF (které bylo zase pro mě velmi nepřehledné, vadilo mi, že se prakticky nedalo vracet k nejstarším příspěvkům a moc bych tehdy uvítala možnost napsat některé mamince soukromě).
taky se mi po některých maminkách ze starého DF stýská, ale na druhou stranu jim přeju (i trochu závidím), že se dokázaly postavit znovu na nohy natolik, že už DF nepotřebují.
všem hodně sil.
Uživatelský avatar
martina
 
Příspěvky: 45
Registrován: 11 úno 2015, 22:32

DC

Příspěvekod Lenulka » 15 dub 2016, 10:16

Hezký den všem,
vidím to hodně podobně jako Martina. Ze začátku je DC opravdu jako záchranný kruh, já to tak alespoň vnímám. Přihlásila jsem se po 10 dnech od Lucčina odchodu. Vůbec si nemyslím, že pak DC ztrácí význam, to v žádném případě. Naopak, podpora těch, které (kteří) jsou tady delší dobu, což znamená, že mají za sebou delší čas od té bolestné ztráty dítěte ( a je podle mě úplně jedno v jakém věku a jakým způsobem odešlo) je nenahraditelná. Mně to, když mi napsaly holky, které bez svých milovaných dětí žijí už delší čas, dalo vědomí, že život jde dál, a taky naději a víru, že se to dá přežít.
Každý to máme jinak, někdo potřebuje víc číst a někdo spíš raději píše. Je samozřejmé, že zpočátku je co psát, je to takový přetlak bolesti a trápení, že to musí ven. Časem bolest trošku, já nevím, možná otupí a slábne potřeba o ní psát...psát pořád dokola totéž. Maminky a tatínkové, my víme, jak to bolí, se svojí bolestí jsme den za dnem. Ale je nutné taky vědět, že naše děti nechtějí, abychom zbytek života bez nich protrpěli. Bylo nám dáno prožít s nimi určitý čas, který nám připadá nespravedlivě krátký...ale já osobně, krom veliké bolesti nad ztrátou své holčičky cítím i obrovský vděk za ty roky, kdy byla s námi. Cítím neskutečný příval lásky k ní, který jakoby se plně mohl rozvinout až po jejím odchodu.
Takže já DC beru jako podporu a první pomoc, pomoc, bez které by to bylo o tolik těžší a to je podle mě i její smysl, vytáhnout nás ode dna. Nemáme ustrnout na dlouhé cestě, máme po ní kráčet dál. Jiní, bolaví a smutní, ale taky bohatší o prožitky, zkušenosti, poznání a o přátelství, která by jinak neměla šanci vzniknout.
Lenulka
 
Příspěvky: 78
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: DC

Příspěvekod kata65 » 05 kvě 2016, 19:42

Jsem tu poprvé....Nějak mi to nešlo. Odchod mého drahého syna počítám na měsíce. Pořád dokola si přehrávám poslední chvíle co jsme se viděli a co jsme si říkali. A další den už je strohé policejní hlášení o někom, kdo už tady není. Jak je to možné! Celý život pro mě ztratil smysl, jdu sice dál, ala už to je a bude jen přežívání.
kata65
 
Příspěvky: 13
Registrován: 05 kvě 2016, 19:16

Re: DC

Příspěvekod Lenulka » 05 kvě 2016, 21:52

Dobrý večer Káťo(snad jsem se trefila a jste Káťa), jediné co vám můžu v tuto chvíli napsat je, že s vámi soucítím, je mi moc líto, co musíte prožívat, a je mi líto, že cítíte tu neskutečnou bolest. A taky, že chci věřit a věřím, že život má i po takové tragédii, jako je přežít své dítě, smysl...a z celého srdce a upřímně si přeju, aby jste tomu časem mohla uvěřit a uvěřila i vy. Jsem v myšlenkách s vámi. Lenka
Lenulka
 
Příspěvky: 78
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: DC

Příspěvekod Radka F. » 07 kvě 2016, 21:40

Mila Kato je to vetsinou u vsech stejne.Zijeme si svuj zivot a pak najednou,behem vteriny se stane tragedie a vsechno je jinak.Nechapeme,ale nikdo se nas nepta a pro nas zacina dlouha cesta a boj o to prezit.Prehodnotime cely zivot,vyskrtneme lidi,kteri spis ublizuji nez pomahaji.Ale taky musime myslet na ty,kteri nas potrebuji,ti jsou pro nas odrazovy mustek a smysl dalsiho byti.Kazdy se s tim pere po svem.Nekdo ma potrebu mluvit,jiny se uzavira do sebe,ale bolest mame vsichni stejnou.Nejdulezitejsi je nebyt sam a vedet,ze se mate komu sverit a tohle je to spravne misto.Nase cesta je dlouha a trnita,ale i na ni nekdy zasviti slunicko a na nasi tvari se objevi usvem.Preju vam hodne sily,budete ji potrebovat.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: DC

Příspěvekod MIRKA » 08 kvě 2016, 21:58

Milá Káťo. Přesně, jako vy, počítám měsíce od smrti syna, teď těch měsíců bylo už 26. Také se mi vrací vzpomínky, kdy jsme spolu mluvili naposledy, kdy jsme se naposledy smáli....., kdy zazvonil zvonek, tam kriminálka-váš syn se zastřelil. Život už nikdy nebude jako dřív, přesto, že máme kolem sebe spoustu hodných lidí, nikdo a nic nám naše děti nenahradí. Je to moc hluboká rána v srdci matky. Učíme se s tím nějak žít, možná navenek se zdáme silné, ale uvnitř ta bolest je pořád stejná. Přeji vám hodně síly, na naší společné, dlouhé cestě.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: DC

Příspěvekod pavla.mrackova » 09 kvě 2016, 09:57

Milá Mirko,přisla jsem o jedinou dceru před 11lety,jsem sama ,zrovna ted mám období,že bych to nejradsi zabalila, mám sice bratry,ale ti se o mě nezajímají,jsem pro ně přítěží a materiálně i společensky nezajímavá.Co máme dělat mi které,nikoho nemáme?
pavla.mrackova
 
Příspěvky: 6
Registrován: 24 bře 2015, 16:29

Re: DC

Příspěvekod kata65 » 09 kvě 2016, 19:41

Milá Mirko, mám za sebou 10 krutých měsíců života a času, který už není časem pro mého syna. Bolest, kterou si všichni neseme v sobě a nehroutíme se před okolím. Zpočátku ochromená a otupělá, postupně se všechno přetavuje do bolesti chronické a všudypřítomné. Připadá mi teď, že jsem žila velmi lehkomyslně.... Vždyť, co by se mohlo stát??! A stalo se.
Ale i tady ve vší té bolesti nás všech, jsou pro mě jiskřičky naděje a síly do dalších dní. Jde mi to ale velmi těžko.
kata65
 
Příspěvky: 13
Registrován: 05 kvě 2016, 19:16

Re: DC

Příspěvekod Radka F. » 09 kvě 2016, 21:38

Pavli,prisla jste o jedine dite a smysl zivota se vam vytratil.Pisete,ze mate bratry,ale ja jsem zjistila,ze v tomhle nam rodina-ta sirsi nepomuze.Jsem ze ctyr deti,manzel taky,takze rodinu mame velkou a presto jsme sami,protoze se s nikym z nich temer nestykame.Oproti vam mam to stesti,ze mam dceru a vnoucata,ale verte,ze i tak je ten zivot strasne tezky..Stale jde s nama smutek ze synovi smrti a promita se do naseho souziti a ma vliv na nase vztahy.Vite kdybych byla sama,tak bych se venovala turistice,protoze v prirode je me nejlip.Najit si lidi s podobnym zajmem a nemluvit,pokud nechcete o svem trapeni.A nebo charita,pomoc tem,kteri to potrebuji.Dulezite je to,co vam pomaha a nezustavat sama.A taky necekat,ze pribuzni pomuzou.Pro ty jsme jen pritez a hlavne-jsme jini,poznamenani a takhle nas vnimaji.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: DC

Příspěvekod pája » 12 kvě 2016, 16:45

Milá Kaťo, je dobře že jste se sem zaregistrovala.Má bolest je stále silná, můj syn se oběsil před 17 měsíci a chybí mi strašně moc-příběh Jakub Owczarzy.Někdy se mi ani nechce žít dál, ale musím pro dceru a vnučku. Píšu si s některými maminkami z DC, nebo zde v diskuzi a mne to trošku pomáhá.S lidmi v okolí o Kubíkovi už nemluvím, ale tady máme všichni stejnou bolest a nikoho to neobtěžuje, když se jedna druhé vypláčeme.Nevím, jestli bude někdy lépe, nebo bolest bude menši, ale fakt je, že prvního půl roku jsem plakala stále a všude, nechtěla jsem nikam jít, nic dělat,což teď už dokážu.Přeji Vám i ostatním maminkám hodně sil ve zvládání naší šílené situace.P.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: DC

Příspěvekod hanka0805 » 09 pro 2016, 22:34

Dobry vecer vsechny pritomne maminky
Sice mezi vas uplne osobne nepatrim,ale nejakym zpusobem jsem se dostala na vase stranky,zacetla se do vasich bolestivych pribehu a citim potrebu byt s vami,soucitim s vami a jsem ,,rada"ze muzu pohlednout na zivot i jaksi z jine strany
..Jako matka si dokazu vasi nesmirnou bolest predstavit,ale opravdu jen predstavit..Ale k veci,jak to tady ctu,tak pisete o podpore okoli,pratel,rodiny....Ma nejlepsi kamaradka prozila a proziva tu samou bolest co vy,dcera ji zemrela ve trech letech na leukemii,byly jsme kamaradky,stale se z toho nedokazu ani po 10 mesicich vzpamatovat,vzdycky jsme staly pri sobe,ale smrt malicke nas rozdelila,situace se vyvinula blbym smerem,do nemocnice jsem to mela 120km a kdyz uz jsem si planovala vylet za holkama,tak jsem samozrejmne onemocnela (zapal plic) tudiz jsem se nemohla za nima stavit..po ukonceni nemoci jsem mela dalsi stesti,vybourala jsem se a v te dobe uz malicka byla mrtva,zkratka jsem ji nestihla videt jeste zivou a protoze jsem nemohla par mesicu chodit,tak jsem se bohuzel nedostavila ani na pohreb,coz je sice hrozne,ale kdyz jsem nemohla chodit,tak to jinak ani neslo,do dneska si to vycitam a ptam se jestli zrovna tohle nebylo to,co nase pratelstvi znicilo..Vycitky me provazi opravdu kazdy den,kazdy den vidim malickou jak je u mne a hraje si s moji dcerou,delaji bordel,krici,vrizkaji a provokuji kocku...Sice nejsem matkou zemreleho ditete,ale i jako ,,teta,, citim bolest,verte mi,i mne to boli,ikdyz nejspis jinak nez vas..Tolik bych se chtela kamaradit s kamaradkou,ale uz se ani nezdravime,dela ze me nevidi,na sms neodepise,telefon mi nezvedne..Chapu jeji bolest,tolik bych ji chtela pomoc atd,ale vubec nevim jak se k ni dostat...Vim ze oproti vam tady resim nesmysly,ale mozna me nekdo pochopi,mozna mi nekdo poda vysvetleni,da mi nazor,abych vedela,jak se ke kamaradce dostat..tolik bych ji chtela byt oporu..po precteni vasich vsech pribehu a vzkazu,zacinam tuto bolest chapat vic a vic a vic a vic bych takhle bolave mamince chtela aspon psychicky pomoc..Myslim si že opora okoli je v teto situaci duuullezita...Drzim vam maminky pesti,aby vase bolest ubyvala a aby jste v zivote nasly cestu k usmevu a ke smireni se se stavem,ve kterem jste a verte,ikdyz se me to osobne netyka,tak soucitim s vami ..Dekuji DC ze existuje,opora je dulezita..
hanka0805
 
Příspěvky: 6
Registrován: 08 pro 2016, 20:33

Re: DC

Příspěvekod MIRKA » 10 pro 2016, 17:18

Milá Hanko. Jsem maminka Kubíka Šnajdra, který se mi před 2roky a 9ti měsíci zastřelil, ve věku 24let. Nikdy se už nedozvím PROČ, bolest je stále stejná, nikdy se s tím nesmířím.
Je mi moc líto té malé holčičky, každé úmrtí dítěte teď prožívám úplně jinak, než dřív, cítím s maminkou, protože vím, jak taková tragédie obrátí život a jeho smysl.
Víte, každá to máme trošku jinak, někdo vyhledává společnost a podporu, nebo naopak se uzavíráme do sebe, nechceme s nikým mluvit, je to strašně těžké. Nevím, co bych vám poradila, omluvu a vysvětlení za to, že jste se nemohla dostavit jste určitě napsala, tak snad aby vaše kamarádka věděla jen to, že ji máte moc ráda a až bude chtít, aby se ozvala, že budete čekat.
Nechte jí čas, ona je teď zmatená, je to krátká doba, zlobí se na celý svět, neumí se zapojit do normálního života, má v hlavě pouze smrt její holčičky. Neobviňujte se, možná by mamince udělala radost květina pro její dítě, myslím, že s tím nic nepokazíte. Držte se.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: DC

Příspěvekod hanka0805 » 13 pro 2016, 15:15

Mila Mirko
Dekuji za odepsani,mate pravdu,dam ji cas a prostor-nejlepsi reseni..ikdyz mi to je lito
Neni tady zadny pribeh u ktereho bych neplakala..Koukala jsem na Vaseho Kubika-moc hezky kluk s usmevem od ucha k ucha..
Jen ta predstava,ze matka prijde o dite bez ohledu na vek je niciva!!!!
Vasi bolest uplne chapu a verte mi ze ac vas neznam,je mi to opravdu lito,syn mel nejspis duvod,ktery se jak pisete nedozvite,bohuzel...Kdyby to clovek vedel,vse by bylo jinak,ale osud je zkratka nevyzpytatelny....
Bolest kterou mate v sobe,ta vas nikdy nepreboli,musite se s tim naucit zit,neni jina sance jak pokracovat nejak plynule v zivote,ktery uz nikdy nebude bez ditete tak dokonaly..
Jen vam mohu poprat mnoho sil ..vlastne ani nevim co napsat..jak vas trochu podporit..za cloveka mluvi ciny,nikoliv slova...
hanka0805
 
Příspěvky: 6
Registrován: 08 pro 2016, 20:33

Re: DC

Příspěvekod pája » 13 pro 2016, 23:16

Milá Hanko.
Přemýšlela jsem co Vám poradit. Můj Kubík umřel před 2 lety a já se z toho stále nemohu vzpamatovat. Nikam se mi nechce chodit, funguji, protože musím, ale cítím jen smutek a hroznou beznaděj. Kamarádky mne podporují, chodí za mnou... Ta bolest je opravdu šílená.Vaše kamarádka je teď strašně smutná a asi nechce nikoho vidět, dejte jí jen vědět, že na ni myslíte a máte ji ráda a až sama bude chtít, ať se ozve, že budete čekat. Každý člověk je trochu jiný, někdo se vrhne do práce, jiný se uzavře do sebe, někdo o tom , co se stalo chce stále mluvit a jiný vůbec. v každém případě já jsem si cenila každé SMS i zavolání. Pája, maminka Kubíka Owczarzyoho.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: DC

Příspěvekod hanka0805 » 14 pro 2016, 18:46

Mila Pajo
Dekuji za odpoved
Mate svatou pravdu...kazdy je jiny,kazda maminka to proziva po svem,me mrzi,ze bude kamaradka za par tydnu rodit a ani se semnou o to nepodeli,ikdyz vi,ze jsem tady stale pro ni..pisu ji neustale,snazim se ji povzbudit..byt ji na blizku,ale ani me nepozdravi,coz je podle me trochu ,,mimo misu,,
Do cloveka nikdo nevidi,kazdy danou situaci resi po svem
Jen jsem zastance nazoru,ze city,problemy,bolesti apod.by mel clovek spise ventilovat,aby se dusicce a srdicku ulevilo,ale to je jen muj osobni nazor..mit v sobe trapeni,bolest,zoufalost apod.a neventilovat to,tim si clovek jenom ublizuje...Ikdyz je pravdou,ze kazdy clovek ma jinou náturu...
Tohle je vseobecne strasna situace,nezavistihodna....
Osobne kazdou z vas nesmirne obdivuji,ze jste tak statecne a zvladate se s bolesti szit,at uz pomoci leku ci bez nich,zaslouzite si ,,obdiv...Jednou jsem slysela z ust moji maminky-Neni nic horsiho v zivote, nez se sklanet nad hrobem vlastniho ditete..To mluvi za vse..Clovek kdyz rozjima vseobecne nad zivot,tak ho nikdy jentak nenapadne myslenka,ze by prisel o dite..Clovek o tomhle ani nepremysli..Nikdy me tato myslenka za zivot v pozici matky nenapadla,dokud jsem tedy neobjevila tyto stranky,ktere me prinutily vice se zamyslet..Zivot je taaak nefer,na svete je tolika zla a odnasi to i ti nevinni..Kazdeho vyhasleho,mladeho zivota je skoda...Vas pribeh jsem samozrejmne cetla,slz mi ukaplo mnoho.Nejspis si rikate,ze umrtim ditete vas zivot konci a zbyde tady po vas jen schranka,ktera konna vse potrebne jen s donucenim,ale pro vas zivot nekonci,vy musite pokracovat dal,pres vsechnu bolest ,tak i tak fungujete ..zenska zkratka dokaze vydrzet vsechno,szije se s kdejakym utrpenim...Nelze slovy vyjadrit muj postoj vuci vam,kazdopadne mohu vam uprimne poprat mnoho a mnoho sil...Bolest v srdicku a na dusi ...toho vam preji nejmene..
hanka0805
 
Příspěvky: 6
Registrován: 08 pro 2016, 20:33

Re: DC

Příspěvekod Radka F. » 18 pro 2016, 13:02

Mila Hanko,je hezke,ze jste na kamaradku nezapomela a chcete ji stat na blizku.Chci vam jen napsat postoj,ktery mam po synove smrti-pet a pul roku-k lidem ja.Stranim se jich,protoze si s nema nemam o cem povidat a pripadam si zbytecna.Obcas drzim v ruce telefon a rikam si,ze zavolam kamaradce a pak ho polozim,protoze vlastne nechci nikoho obtezovat.Mozna to zni hloupe a sobecky,ale stykam se jen s tema,kdo maji odvahu za mnou prijit a verte,ze takovych je jen par.Ale pak jsem rada,ze nejsem sama a mam nekoho kolem sebe.Proto bych vam doporucila osobni navstevu kamaradky,treba jen na chvili,ale aby poznala,ze mate opravdovy zajem.Vite,mezi vami se otevrela propast zivota a smrti,kazdy z vas je na jedne strane a je tezke se dostat k sobe.Presto vsechno bych vam i kamardce prala,aby jste k sobe zase nasli cestu a byli tu jedna pro druhou.Napiste,jak to dopadlo,zdravim vas.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: DC

Příspěvekod hanka0805 » 18 pro 2016, 20:44

Mila Radko
dekuji za napsani,mate nejspis pravdu,zkusim u nich zaklepat..treba me nevyhodi a bude to dobre...
Az na to dostanu odvahu,tak to udelam,pred svatky zrovna neni vhodne navstevovat se svymi bolistky maminu,co o dite prisla,
mysim si,ze v teto dobe je kazde z vas obzvlaste smutno,coz je pochopitelne...
Vas postoj chapu,byt na strane nejake vasi kamaradky,tak bych vas nenechala jen tak,chodila bych za vami klidne denne,jen pro to ,aby jste citila podporu,oporu,pochopeni apod.kamaradky od tohe preci jsou!!!!!!!
Nebo tedy mne to prijde normalni,kort ,kdyz toho druheho cloveka mate radi...Ze se stranite je pochopitelne,sama musite nejlepe vedet,kdy mate na lidi kolem vas naladu a kdy ne...
Nicmene,zustat v takove situaci sama,neni take uplne to nejlepsi..Samozrejmne ze mate na blizku nejspis rodinu,ale ta trpi stejne jako vy...chce to podle mne nejakou ,,treti,,osobu ,,ktera bude svym zpusobem nestranna...
Nesmite byt porad sama a utapet se v bolestech a ve stesku po synovi...Ne nadarmo se rika,ze ve dvou se to lepe tahne...
hanka0805
 
Příspěvky: 6
Registrován: 08 pro 2016, 20:33

Re: DC

Příspěvekod Radka F. » 18 pro 2016, 22:51

Hani,napsala jste to hezky a procitene,dekuju.Vite,ja nejsem sama,mam to stesti-v nestesti-ze s nama v dome bydli dcera s pritelem a dvema malyma detma,takze nemam casu nazbyt.Rikame o sobe,ze jsme opusteny ostrov,na ktery muze jen par lidi a je to vlastne pravda.Zustala me hrstka kamaradek,jenze je to tezke.Nase deti se znali,vyrustali spolu a to je prave to,co me drzi zpatky.Proste vzdycky si uvedomim,ze oni je maji a ja uz ne.Taky jsem poznala,ze nemusite mit spoustu pratel,je dulezite mit treba tri opravdove kamarady,kteri stoji pri vas a to ja nastesti mam.To,ze se drzim zpatky od lidi,vite ja mam pocit,jako by se me nekteri bali a ja to nechci hrotit tim,ze je privadim do rozpaku,ze se mnou musi mluvit.Kdyby jste me videla,tak na me nepoznate,ze se trapim,protoze se dokazu pretvarovat a prizpusobit se tomu,co chce okoli videt.Jen ten smutek,ten je ve me zazrany a priznam,ze malokdo me vidi brecetChci byt silna pro svou rodinu,jen priznam,ze je to vycerpavajici,ale nejde to jinak.Mate dobre srdicko,tak to nevzdavejte a rekla bych,ze i mezi svatky by byl dobry cas k navsteve.Ono totiz kamardce nikdy nebude-dobre-ted ji bude jeste hur a mozna by privitala obeti a podporu.Je dobre,ze jsou lidi jako Vy,kteri nezapominaji a chteji stat na blizku.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: DC

Příspěvekod hanka0805 » 19 pro 2016, 16:03

Radko,dekuji vam za mila slova
Vy jste pro mne dokonala zenska,tolik bolesti mate v sobe a stejnak se ze dna zvednete a pokracujete pevne nohama po zemi..Obdivuji vas a to uprimne!!Mate vnoucatka,venujete se jim i rodine,ac mate bolave srdicko a dusicku,tohle dokaze opravdu jen silna,statecna zena!!!A tou zenou jste vy..Pojala jste tuto bolavou skutecnost statecne ,s odhodlanim bojovat a nejak se se situaci szit...Vase okoli ma podle mne obavu z toho,ze by vam mohlo zpusobit bolest,napriklad nevhodnou otazkou apod.ted nad tim sama premyslim a vazne vlastne nevim,co kamaradce rict abych ji nedejboze nejak neublizila apod..v mem pripade by slzy mluvily za vsechno..Chapu ze se nestykate s kamaradkami,ktere maji deti a vy uz bohuzel mezi ne nepatrite,myslim si ze i ma kamaradka to ma STEJNE,,bohuzel--Tohle je snad nejslozitejsi situace,do ktere se clovek dostane,ze nekdy opravdu slova dochazi a neni co dodat--Zijete na Opustenem ostrove,ze ktereho neni cesty zpet,nezbyva nic jineho nez se naucit zit s neustalou bolesti a tak nejak fungovat...Vy mate rozhodne dobre naslapnuto ..Opakuji se jeste jednou,ale jste pro me zenska dokonalych kvalit,smekam pred vami a obdivuji vas...
hanka0805
 
Příspěvky: 6
Registrován: 08 pro 2016, 20:33

Re: DC

Příspěvekod pája » 19 pro 2016, 16:16

Ahojte holky, čtu si tuhle diskuzi a máte obě velkou pravdu.
Můj smutek není větší proto, že budou vánoce.Je mi smutno stále,snad nejhorší to bylo 10.12., kdy Kubík umřel. Taky se moc snažím před nikým nebrečet, hlavně před dcerou se moc snažím, má malou Elišku a chci, aby byla šťastná, jak jsem byla já.Ale toho 10. jsem snad zažila pravou depresi.Plakala jsem 3 hodiny vkuse, fakt šíleně, jako první den a nemohla jsem se uklidnit, myslela jsem je na to, že už nic nebude, že jsem ho nechala umřít a že jen všem teď kazím život. Opravdu jsem chtěla, aby mne manžel odvezl na psychiatrii.Prostě jsou špatné a horší dny.Ale k věci.Mám kamarádku , řekla bych nejlepší, se kterou kamarádíme od školky. Chodily jsme spolu na základku, pak na zdravku, seznámily jsme naše partnery, jezdili na dovolené, chodili na pivo ...a teď se mi skoro neozývá, napíše jen SMS k narozeninám a teď mi volala. Celkem mne to překvapilo.Ona se ale neptala jak mi je, nebo co vnučka, chtěla jen něco ohledně práce.Trochu mne to zklamalo, ale asi prostě neví, jak se mnou mluvit, nebo o čem. Mám ale i pár lidí se kterými se scházím, které se mne otevřeně zeptají, jak mi je, pobrečí si se mnou a já jsem za ně ráda. Proto si myslím Hani, že pokud Vám na kamarádce záleží, zajděte za ní, poplakejte si spolu, otevřeně se ji ptejte, ona bude plakat, ale uvidí , že máte zájem ji pomoct. Moc to neodkládejte, ať se propast neprohloubí.Přeji, ať to dobře dopadne. Pája.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: DC

Příspěvekod hanka0805 » 19 pro 2016, 19:58

Mila Pajo
V prvni rade jste sama dobrovolne nedopustila aby Vam synek zemrel,je nejspis dulezite si to uvedomit.. psychiku cloveka nelze ovlivnit,pokud on sam nebude chtit,svalovat na sebe urcitou vinu je to nejhorsi,co vas muze napadnout..nemoc u ditete neovlivnite,nemoce bohuzel jsou a budou a budou zabijet jakoukoliv vekovou skupinu..pokud se clovek rozhodne z tohohle sveta odejit,tak ma k tomu urcite padny duvod,ktery maminka nikdy nepochopi,bude si to zbytecne vycitat a ustavicne se ptat PROC,bude si vse vycitat,litovat vseho a bude nesnaset kazdy den bez ditete,je to pochopitelne,ale vam to nijak neprospeje,myslete na to,ze ted mu je nejlepe,ze se uz ma dobre a ze se stejnak jednou nekde potkate,smrti zivot nekonci..vim ze se mi to lehce rekne,protoze necitim to co vy,ale musite zkusit hledat kazdy den neco plusoveho,pozitivniho..zkusit to..zkusit mit naplanovany cely den aby zle myslenky nemely sanci proniknout do vaseho srdce,ikdyz to tak stejnak bude,tak aspon at to neni v taak velikanske mire..Vase nej kamaradka ma ,,jen,, strach..strach z toho,ze by mohla nejak ublizit apod..proto si myslim,ze vase rozhovory budou jen pracovni,protoze se boji otazky JAK SE MAS...apod...Kazde vyznamne datum budete prozivat neskutecne intenzivni bolest,snad po letech se otupite..snad..venujte se vnucce,bude vam delat urcite velkou radost a mozna i vyplni bolest ve vasem srdicku..moc vam to preji..na psychiatrii jste ,,zrala,, rozhodne nebyla,emoce musely zkratka ven,to se mi zda prirozene!!Kazdopadne vam dekuji za napsani..kdyz to tady ctu,tak mi prijde trapne,ze resim kamaradku a pritom vy trpite nesmirnou bolesti...Tolik s vami citim!!!!
hanka0805
 
Příspěvky: 6
Registrován: 08 pro 2016, 20:33

Re: DC

Příspěvekod Radka F. » 23 pro 2016, 19:56

Hani,az jsem se stydela,co jste o me napsala.Bylo to moc hezke,ale pravda je nekde jinde.Nejsem tak silna a vubec nejsem smirena,jen jsem se rozhodla,tak jak jiste spousta maminek tady,ztravit cas,ktery tu mame se svou rodinou.Uz jsme zazili velkou ztratu,kterou trpime vsichni a tak se snazime podporovat navzajem.Zazivam stejne stavy o kterych tu psala Paja.Prijde deprese,uzkost,bezmoc a ja pak chci jen klid,taky jsem uz parkrat rikala manzelovi,at me necha nekam zavrit,kde me nadopuji a ja budu mit jen klid.Jsou to ty chvile,kdy si naplno uvedomim,ze tohle je realita a jine to uz nebude,protoze ON uz tu nebude.Pak nastesti prijde uvedomeni,ze takhle ne,ze proste musim,protoze bych ublizila ostatnim.Je to vecny boj a vysledek neni jisty,vsechno se meni,hlavne nase psychika.Vam radim jedine.Jdete za kamaradkou,obejmete ji a myslim,ze neni treba slov-obe vite....Lidsky kontakt a pochopeni je dulezitejsi nez vsechny slova.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57


Zpět na Ostatní témata

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Bing [Bot] a 3 návštevníků

cron