Dlouhá cesta a Prázdná kolébka ............................... FÓRUM BUDE ZRUŠENO.

Dobrý den,
před měsícem a týdnem mi nečekaně ve spánku odešla dcera, letos v říjnu by jí bylo 20 let. Urnu s jejím popelem jsem si nechala doma. Ale psycholožka i rodina mi radí abych si jí nechala jen nějaký ten měsíc a pak dala do hrobky. Ale já se s ní cítím doma dobře. Každé ráno a večer si jí pohladím a pozdravím se s ní.
Tak se Vás chci zeptat jestli s tím máte někdo vlastní zkušenost.
Děkuji za info

urnu mám doma šestým rokem a počítala jsem s tím takto od začátku, resp. od konce... mně to takto vyhovuje, co si o tom myslí ostatní, je mi zcela jedno. stejně jako to, co se stane s popelem po mé smrti.

p.s. vybrala jste nějakou urnu z odkazu?

Urnu mam doma ...hladim ji..davam dobrou noc a nekdy s ni i mluvim.....kazdy at to udela tak, jak mu radi jeho srdce

Děkuji za podporu. I mě uklidňuje pocit, že si s ní povídám a pohladím. Jako by u mě alespoň částečně byla.

Já měla urničku nějaký čas doma, než se dokončil hrobeček. Také jsem měla pocit, že je Kubík se mnou doma. Když jsme ho ukládali do hrobečku, těžce jsem to nesla, jako, když ho vyháním z domu, ale vše bylo připravené, dohodnuté, kamarádi a rodina se přišli rozloučit, tak jsem nakonec souhlasila.
Chodím za ním každý den. Doma si povídám s fotkou.
Je každého věc, jak to udělá, jak to cítí a nikdo nemá právo do toho mluvit.

Dobrý den,
oni to asi myslí dobře. a nemohu říct, že by mě nutili. Ale já jí zatím mám doma a dokud to pro mě bude takhle vyhovující, tak to tak nechám. Byla můj život....
Však to znáte. A takhle je prostě se mnou....
Já jen chtěla znát váš názor, jak to mají jiné maminky.
Moc vám všem děkuji za podporu a držte se.... ono nám nic jiného nezbývá.....

Taky máme urnu doma. A psycholog taky říkal, že ji máme dát pryč. Zatím to zůstane tak. Až jednou zemřu, ať si nový vlastník domu dělá, co chce.

Já jí mám doma na zaskleném balkóně, a když věsím prádlo, tak si s ní povídám a každé ráno a večer se s ní pozdravím. Možná si někdo bude ťukat na hlavu, ale mě je to úplně jedno. Mám pocit, jako by byla blízko mě.
A taky už jsem říkala sestře, že až půjdu za Míšou, tak bych si přála - někde rozprášit můj i dcery popel a budeme zase spolu ....