Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod jack-and-rose » 31 pro 2018, 17:41

Ahoj, včera jsem na jednom s diskuzních fórech potkal někoho, kdo mi dal adresu na tyto stránky, celé jsem to prošel, celé příběhy, celé vzpomínky, je to strašné. Není to ani 24 hodin co to znám, a nedá mi to sem nenapsat, nemohl jsem ani spát, ale to u mně není v posledním roce vyjímka....
Je to skoro rok a půl, co mi zemřela přítelkyně při autonehodě.....svět se mi o té doby obrátil naruby, nic mě nebaví, nic mě netěší, věci, záliby, koníčky které jsem miloval tak nesnáším. Sebe nesnáším. Nebyl jsem s ní když mě nejvíc potřebovala.....kdybych to tak mohl změnit. Kdybych s ní byl, mohl jsme jí třeba pomoci, nebo bych řídil já a stalo se to mě.....a ona by žila.
Já už dál nemohu, netoužím a nechci už žít. Chci to už ukončit a doufat, že se s ní znovu někde potkám, že budeme opět spolu. Vyzkoušel jsme asi úplně všechno co se dalo, ale nic mi nepomohlo. Nic už nemá cenu, druhou lásku už nikdy nepotkám, tak nač tady být.
Co mě trápí, a hlavně od té doby co jsem to tady začal číst.....co rodiče. Vím že jim to ublíží, vím že je zradím, ale já si prostě nemohu pomoct. Tajně doufám že to pochopí, že si to nebudou vyčítat, ale nevím jak je na to připravit. Napsat dopis ? Rozloučit se s nimi ? Nebo to udělat jako nehodu? Vím, takhle přemýšlet....sobecké, to už jsem slyšel, ale tak co mám dělat!!! Nevím jak z toho ven, tak toužím mít zase svojí lásku, být zase spolu....proč se to muselo stát.
A když o tom tak přemýšlím a podívám se na ty příběhy co tu píšete.....má vůbec cenu se snažit žít, žít ve strachu že moje děti se jednoho rána nemusí probudit, žít ve strachu že se nevrátí z výletu. Proč umírají vždy lidé co si to nezaslouží, malé děti. Kriminálníci si támhle vesele žijí ve vězení za naše peníze, které se v době truchlení tak špatně vydělávají, zatím co vás "chytří" doktoři přesvědčují, že bolení bříška je normální.....a druhý den se stane vaším nejhorším dnem na světě. Má tohle cenu ?????
Jak jste dokázali přežít ztrátu blízkého, především tady asi Vašich dětí ??? Asi mě ukamenujete za to co chci udělat, a jen do toho, potřebuju se asi probrat, potřebuju znát názor cizího člověka. Nevím jak to udělat aby si to nevyčítali....mám ještě sestru a bratra (10, 3,5 ) věřím že mě snad plně vynahradí, že dokážou alespoň trochu zapomenout, když jim budou dělat radost jejich další děti. Trápí mě to, ale já už dál nemohu.....proberte mě. Jak to překonat, jak s tím můžete žít ?
Budu vděčný za každou radu, tip, nebo stejnou zkušenost.....a se všemi tady plně cítím, ačkoliv mi je přítelkyně a dítě něco jiného, vím jak je to těžké....držte se.
Proč žít, když jsi v životě přišel o to nejcennější, co jsi tak moc miloval.....
Uživatelský avatar
jack-and-rose
 
Příspěvky: 15
Registrován: 31 pro 2018, 17:16

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod martina » 31 pro 2018, 18:55

BĚŽ K LÉKAŘI BĚŽ K LÉKAŘI BĚŽ K LÉKAŘI!! OKAMŽITĚ!
tohle NESMÍŠ svým rodičům udělat!!

každopádně potřebuješ akutně lékařskou pomoc. když to, cos tu napsal, řekneš doktorovi, jako první pomoc ti dá nějaké léky, než se dostaneš na řadu ke specialistovi. zlomenou nohu si taky určitě nebudeš kurýrovat doma, ne? a zlomená duše je mnohem horší...

p. s. naprostá pitomost myslet si, že další dítě utěší rodiče, když jim jedno zemře. děti nejsou jako nové záclony, které se dají vyměnit.
Uživatelský avatar
martina
 
Příspěvky: 45
Registrován: 11 úno 2015, 22:32

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod MIRKA » 31 pro 2018, 19:06

Jak tak čtu vaše řádky, je mi hrozně. Vím, jak vám je, já přišla o syna. Všichni, co jsme tu máme v sobě obrovské trápení, ale nevzdáváme to. Musíme tu být, protože nedokážeme rodině způsobit stejnou bolest, jakou cítíme my. Věřte, kdyby rodiče měli spoustu dětí, to, které zemře nemůže nikdo a nic nahradit.
Vám se stala strašná věc, ale nemůžete jen tak odejít......Nesmíte to rodičům, ani sourozencům udělat, vždyť by jste jim zkazil život, to přece nechcete.....
Zkoušel jste najít odbornou pomoc? Není se za co stydět, většina z nás ji vyhledala. Cítím tak silnou bolest, když čtu, jak mladý člověk uvažuje o smrti, prosím žijte dál. Vím, že je pro vás teď život těžký, že nedává smysl, nic vás nebaví, dochází síla bojovat, ale na tom jsme tady všichni stejně. Přece nechcete, aby vaši rodiče dopadli jako my. Vzchopte se a začněte bojovat ze všech sil, je to velmi těžké, ale nesmíte to vzdát. moc vás prosím.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Lucie » 31 pro 2018, 19:14

Vážený pane, to co tu píšete je nesmysl. Každé dítě je pro rodiče poklad a jedinečné, já jsem přišla o miminko a i když budu mít další děti nikdy to myho chlapečka nenahradí. Jestli myslíte že to nezvladate nebojte se obrátit na specialistu doktora a nebo se svěřte rodičům, určitě vás vaši sourozenci nenahradí. Ztráta dítěte je opravdu těžká a tragická událost a vaši rodiče se jistě budou trápit a vyčítat si co udělali špatně až do konce svých dnů se budou trápit i kdyby jste měl třeba 10 sourozenců. Někteří rodiče pak mají pocit že selhali. Určitě si s nimi o tom promluvte nebo nejlépe s doktorem, ten ví jak vám porozumět. Ztráta blízké osoby není lehký životní úkol ale určitě s tím bojujte a svého mladého života se nevzdavejte je to dar, můj syn žádnou šanci na život nedostal tak vás prosím nevzdavejte se sve šance, vždycky tu je cesta jak to zvládnout jen ji najít
Lucka
Lucie
 
Příspěvky: 31
Registrován: 27 lis 2018, 22:57

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod jack-and-rose » 31 pro 2018, 21:52

Já vím....je to hrozný jak přemýšlím. Nikdy jsem takový nebyl a nevím kde se to ve mne vzalo, vždy jsem si vážil života, vážil si toho že si můžu užívat, rozvíjet se, potkávat nové lidi. Ale od toho tragického dne se všechno pěkné vytratilo....Zbyly jen vzpomínky, které se tak rychle vzdalují, a já nechci na ně zapomenout, stále musím myslet na to jak nám bylo dobře, jak jsme si S Káťou rozuměli. Když jsem jí potkal, věděl jsem, že to je moje největší štěstí v životě. Proč?? Proč zrovna ona??? Proč Vaše děti?? Proč tohle všechno ??

K lékaři už nikdy nepůjdu, chodil jsem tam jak cvičená opice, polykal prášky , po kterých mi bylo akorát špatně a doslova mě vymyly mozek....to už nepodstoupím, stejně mi to nepomohlo, jen se mi přitížilo. Stejně...., nic to nezmění na tom, že je mrtvá. Proč tu zůstávat....přežívat jeden dlouhý den za druhým....

Nevím co mám dělat, jak se zachovat, jak to udělat aby to nebolelo rodiče......tak strašně si přeji zase být s mojí Káťou. Musím to udělat....nedokážu s tím žít. Nesnáším se za to, a nesnáším se ještě víc když pomyslím co tím způsobím.....snad to rodiče pochopí. Když mamka nečekaně otěhotněla s bráškou, chtěla jít na potrat....já jí to rozmluvil, že za něho bude jednou ráda. Tak nějak jsem to cítil.....ale tohle jsem si ani ve snu nepředstavil.

Dnes je Silvestr, normálně bychom byly doma s přítelkyní a užívali si romantického večera v novém roce.....místo toho jen brečím do klávesnice a ona mezitím někde bloudí a čeká na mě. Už Ji nemohu nechat déle čekat. Půjdu za ní, zase budeme spolu, zase bude vše dobré.....
Proč žít, když jsi v životě přišel o to nejcennější, co jsi tak moc miloval.....
Uživatelský avatar
jack-and-rose
 
Příspěvky: 15
Registrován: 31 pro 2018, 17:16

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod MIRKA » 31 pro 2018, 22:10

Vaše slova mě strašně bolí. Nesmíte tak přemýšlet. Svěřte se alespoň rodičům, ať na tu bolest nejste sám. Vaše přítelkyně je tam NĚKDE s našimi dětmi, nic ji už nebolí, je tam šťastná..... Nechtěla by, aby jste takhle trpěl, prosím řekněte to doma, pomůžou vám. Hlavně neudělejte nic, co by vaše rodiče ranilo do konce života.
Musíte se snažit zvládnout tu těžkou situaci, jako to děláme tady všichni. Vy si myslíte, že pro nás je to snadné? Nejhorší na světě je přežít své dítě. Uvědomte si to, nebuďte sobecký, vůči svým rodičům. Otázku PROČ si pokládáme všichni, je to asi osud....
Já to mám už pátý Silvestr, co neslavím a jsem sama, jsem jiná, než dřív, ale jsem tu. Myslíte, že mě také nenapadlo, odejít za svým milovaným synem....Tisíckrát jsem na to myslela, ale nedokážu ublížit svým blízkým. Prosím, snažte se, jste mladý a máte život před sebou. Teď si myslíte, že už nejde žít, ale časem pochopíte, že něco hezkého ještě přijde. Myslím na vás, držte se.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Marci » 31 pro 2018, 22:24

Kamarade, to co prozivas ty, tak budou prozivat tvi rodice, tvi sourozenci.
mne se taky zabil syn, kvuli lasce. uz je to take temer 1,5 roku.
Běž za mamkou a vyklop to a řekni jí co tě trápí. Neřeš to sám v sobě.
to co chces udelat, je prilevani benzinu trapeni do ohne nestesti.
rodice na 100 procent trapi, co se s tebou deje a jsem si jista, ze udela vse pro to, aby ti tva nejblizsi rodina nejak pomohla.
to co chces udelat, tak to nepomuze nikomu.
jak jiz psali prede mnou, bez za doktorem. kdyz nepomohl jeden, hledej druheho, ale hlavne to v sobe nedus a mluv o tom.
dej vedet, ze jsi tady.
Marci
 
Příspěvky: 3
Registrován: 31 říj 2017, 12:37

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Lucie » 31 pro 2018, 22:37

Takhle, vy to vážně nechcete udělat, přemýšlejte že víc lidí bude neštastných kteří převáží to že ukončíte vlastní trápení. Nejen že vaši rodiče s tím budou muset žít a nikdy nepochopí proč se to stalo a jak vám mohli pomoci, vaše přítelkyně by si to takto určitě nepřála, je tragické co se stalo ale děje se to pořád a deně smrt je součástí života, ale až ve stáří ne ted.Vaše vzpomínky se sice vzdalují ale nikdy na ně nemusíte zapomenout je potřeba si připomínat lidi který jsme milovali a předčasně odešli. Je to tak velká ztráta že na ní nelze zapomenout. Jak už jsem psala MŮJ SYN PŘÍLEŽITOST VUBEC NEDOSTAL, TAK VY NEZAHAZUJTE SVŮJ ŽIVOT UPLNĚ ZBYTEČNĚ. Se ztrátou se musíte naučit žít. Kdybych mohla obětovala bych se a darovala mýmu synovi život ale když si vezmu ten svůj nezmění se nic akorát pozůstalí budou více trpět a to přece nechcete. Nikdy vaši rodiče nepochopí proč NIKDY . Proč se tohle všechno děje neví nikdo kdo ztratil blízkou osobu. Nedělejte další lidi neštastnými, už nás s křížem na zádech je dost nedopustte aby tu byli další. To co prožíváte vy a ještě větší bolest budou prožívat vaši blízcí. Nepište snad to rodiče pochopí... NEPOCHOPÍ TO NIKDY... Jak píšete nic se na její smrti nezmění musíte se s tím naučit žít nic jiného nezbývá. Smrt není řešení. Nikdo z nás co tu je si nikdy předtím než se to stalo si ani v nejhorším snu nepředstavovali že se to stane zrovna nám rodičům. Ano dnes je Silvestr jak píšete normálně bych tu měla malý usměvavý miminko co kope nožičkama a ručičkama a směje se ale nemám nic jen prázdno bolest a flašku v ruce. Vaše přítelkyně jiste nebloudí, našla své místo a je jí dobře a určitě vám posílá na dálku svou lásku k vám. Já když se mi moc stýská říkám si jak mu posílám pusinky a lásku kterou určitě vnímá určitě jí dostává. Bohužel osud tomu chtěl jinak a nikdy se s ním nesetkám nikdy ho nepohladím ani mu nedám pusinku reálně. V duchu ale můžu. Jistě se setkáte ale až bude váš čas, ted ještě ale nemáte čas odejít. Je spoustu důvodů pro co žít. Držte se, přeji vám hodně síly to zvládnout a věřte že bude líp.
Lucka
Lucie
 
Příspěvky: 31
Registrován: 27 lis 2018, 22:57

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Radka F. » 31 pro 2018, 23:09

Muj mily,to co ti tu napsali vsechny holky,je cista pravda a bohuzel nase zkusenost.Nas syn mel taky nehodu,uz jsme sedum a pul roku bez nej a ver,ze se z toho nikdy nevzpamatujeme,mam vycitky a trapim se,tak,ze se me nekdy nechce zit.Jenze bych ublizila ostatnim,kdybych odesla a tak tu musim byt.A verim tomu,ze kdyby Filipek videl,co s nama jeho odchod udelal a jak nam chybi,ze by nedopustil,aby jsme se takhle trapili.Verim ti,ze se trapis a trpis,jenze sve pritelkyni uz nepomuzes,to proste nezmenis.Musis se s tim naucit zit a ver,ze se jednou spolu setkate,az prijde tvuj cas,ale ten jeste nenastal.Pises,ze nevidis budoucnost,zacni s tim,ze budes se svymi sourozenci a rodici.Jsi velky bracha a musis je chranit,ne jim ublizovat.Nechtej,aby tvoje maminka chodila na hrbitov s tvymi sourozenci a oni ji videli porad smutnou a ubrecenou.Vis,ja sama se bojim toho,az svemu dnes petiletemu vnukovi budu povidat o strejdovi,ktereho neznal,ale se kterym by si moc rozumel.Rozhodnuti je vzdycky na kazdem z nas a ja bych ti prala a i tve rodine,aby bylo spravne.Kdyz ctu tve prispevky,tak brecim a myslim,ze se mnou spousta maminek tady,protoze se jim vraci jejich vlastni tragedie.Chteli by jsme ti vsechny pomoct,protoze nasim detem,bohuzel nikdo nepomohl.Nikdy nevis,co te ceka zitra.Nerikam,ze nova laska,ale treba nekdo,kdo te potrebuje a komu pomuzes.Dej prosim zivotu sanci a bojuj,udelej cokoli,jen ne to jedinne a nezvratne.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Matesi » 31 pro 2018, 23:10

Přeci nemůžeš chtít, aby se rodiče trápili jako ty. Strašně bys jim ublížil. Do konce života by si vyčítali, jestli ti nemohli nějak pomoci. Byli by na tom jako my.
To si přeci nemůžeš vzít na svědomí.
Já mam třeba v hlavě, že tu musím zůstat kvůli mamince. Abych ji jednou ve stáří mohla pomoci a usnadnit ji zbytek života. Kvůli ní se nikdy nezabiju.
Netuším, jak se zachovam pak. Pak neplánují nic. Pak jen to, co budu cítit a co v tu chvíli budu chtít...
Matesi
 
Příspěvky: 36
Registrován: 07 pro 2018, 23:48

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod pája » 31 pro 2018, 23:16

Milý pane,to ne,to nemůžete udělat.Vasi rodiče se budou strašně trápit a vyčítat si,že Vám nepomohli v této těžké situaci,jako já si to už 4roky vyčítám,že jsem nepoznala,jak se Kubík trápí.Nikdo jiný vás jim nenahradí,ani kdyby měli dalšich 10 děti.Ta bolest je fakt šílená.Taky nám občas chuť to vzdát, říkám si proč tady ještě jsem,když život už při mne nemá smysl,ale představím si dceru a manžela,jak by asi bylo jim!!!To jim nemůžu udělat.Urcite promluvte s mamkou,vyhledejte jiného lékaře,zkuste jiné léky....chápu jak se trapite a hlavně vím ,jak by se trápila Vaše maminka.Najdete si něco,nějakého koníčka,sport,uvidíte ,že to trošku otupí.zjistila jsem, že když zaměstnám ruce,tak pořád nemyslím jen na Kubíka a nebrecim vkusem.Mudite něco zkusit,i když se vám teď nechce nic!já první rok chtěla jen spát a nic nedělat,nikam nechodit.objimam vás a doufám,tě časem napíšete, že jste přehodnotil své rozhodnutí.Snazte se prosím za vaše rodiče.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod martina » 31 pro 2018, 23:23

jestli to opravdu uděláš, bude se tvoje máma trápit ještě víc, jak teď ty. bude trpět a zoufat si, že ti nedokázala pomoci, že ani nevěděla, jak vážné to je.
deprese je nemoc, která se léčit dá, ale není žádný kouzelný prášek, který dokáže vrátit z mrtvých něčí dítě. takže máma se bude trápit až do smrti. a to bude jediný výsledek toho, o čem přemýšlíš - utrpení blízkých. s nikým se nesejdeš, nikde nikdo nebloudí. "potom", bohužel, nic není. a i kdyby bylo - sebevrazi stejně nemají nárok...
nedělej další mámu do smrti nešťastnou. jediný způsob, jediná možnost jak zemřít a nerozervat rodičům srdce na kusy, je až po jejich smrti.
Uživatelský avatar
martina
 
Příspěvky: 45
Registrován: 11 úno 2015, 22:32

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod jack-and-rose » 02 led 2019, 12:04

Je mi to všechno tak strašně líto......to co se stalo přítelkyni, to co se stalo Vám, Vaším dětem....kéž by se to nikdy nestalo, život je tak nespravedlivý, nemohu žít a snášet co se děje, snášet tu bolest, která nepřestává- Kdybych tak mohl zemřít a vrátit život Káťě, vrátit životy Vaším dětem....
Kde najít útěchu, kde????? S rodinou se věčně jenom hádám, a přitom kvůli nepodstatným věcem, podstatný je přeci lidský život. Kamarádu mi zbylo pár, a vlastně už jen dálku...nevídáme se. Lékařů jsem také obešel víc, teď o Vánocích jsem byl u posledních lékařek.....možná mi to pomohlo v ten den, druhý den je to všechno zpátky....proč ?? Vánoce , Vánoce, Silvestr, Nový rok nemohu se na to koukat, každý se z toho může zbláznit, přitom to je jen další protrpěný den v našich životech.....
Nevykejte mi rozhodně nejsem starší než kdokoli z Vás, ani mi to není nějak blízké....Jsem Martin, no jsem... byl jsem. Teď jsem 20 letý nikdo, nic, co lituje vlastně celého života, proč jsem se narodil ?? Aby ona zemřela.....nemohu tady být, nést tu zodpovědnost, musím za ní, nemohu jí už nechat déle čekat, je to má vina.
Proč žít, když jsi v životě přišel o to nejcennější, co jsi tak moc miloval.....
Uživatelský avatar
jack-and-rose
 
Příspěvky: 15
Registrován: 31 pro 2018, 17:16

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod MIRKA » 02 led 2019, 13:59

Milý Martine. Tak, jak se teď cítíš, jak jsi prožíval vánoce a Silvestr, to moc dobře znám. Já mám na toto období neschopenku, nedokážu se dívat, jak jsou lidé šťastní, jak se baví......Náš život je jiný, bolestivý, proto v době svátků je to ještě horší. Je mi líto, že se hádáš s rodiči, ale myslím, že k tvému věku to patří, mají jiné názory, ale nešlo by si v klidu sednout a říct jim, jak moc se trápíš, na co myslíš? Pokud ne, máš tady nás, určitě si spousta maminek s tebou popovídá, i když jen písemně. Co my by jsme daly za to, kdyby jsme si mohly povídat s našimi kluky......Musíš být silný, nedávej si vinu, tím si ještě víc ubližuješ. Není lehké, číst tvé řádky, protože se o tebe bojím a trápí mě, jak uvažuješ, přesto, že tě neznám, jsi pro mě cizí, ale zažila jsem ztrátu syna a věř, že se bojím. Když si představím, že by mezi námi byla další utrápená maminka, trhá mi to srdce. Musíš bojovat. Upni se na něco. Já si pořídila psa, což mi hodně pomáhá. Bolest v srdci bude pořád, ale naučíš se fungovat. Jsi mladý, život máš před sebou, tak neblbni.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod pája » 02 led 2019, 18:46

Milý Martine. Přesně jak píše Mirka. Opravdu to nedělej!!!Já vím, jak je Ti hrozně, víme to všichni, co jsme ztrátu blízkých zažili. Jen my. Bohužel, si to Ti ostatní neumí představit, jak nám je a pak Ti někdo řekne:,,Tak co, už je to dobré?" Jako mne před svátky jedna známá, nebo už je to dlouho a podobné kecy. Žádný čas není dost dlouhý a nikdy to bolet nepřestane. Ale naučíš se s tím žít, jako my, protože nic jiného nám nezbývá. taky se mi chce někdy to skončit. Ale představím si dceru, že by trpěla jako já teď a měla stejné výčitky. A co rodiče od Kati?Nejsi s nimi v kontaktu? Třeba by pomohlo promluvit si s nimi, když nechcete s Vašima. Ale stejně to skus, sednout si s mamkou a říct, jak Ti je. Já se se synem nikdy nehádala, hodně jsme si povídali, jezdili na dovolené, sportovat, trávili u nás s přítelkyní všechny vánoce, měli jsme k sobě opravdu blízko a přesto mi nedokázal říct, že mu není dobře a já si stále vyčítám, že jsem nepoznala, jak je na tom špatně. Co děláš Za práci, nebo školu Martine a z jakého města jsi?Musíš najít něco , co Tě zaměstná a uvidíš , že to zvládneš. Blbni s bráškou, vždyť ti špunti jsou tak skvěli! Drž se a zase piš. Mne to taky pomáhalo.Pája.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Lenulka » 02 led 2019, 21:42

Martine, když čtu co prožíváš, je mi úzko. Úzko z toho, že když se rozhodneš sáhnout si na život nikdo a nic tě nezastaví. Moje 24letá dcera se oběsila před téměř třemi lety. Zůstala po ní dvouměsíční holčička. A taky tu zůstal její přítel a tatínek Anežky, mladý kluk s obrovskou dírou v srdci a miminem na krku. Za pár dnů budou tomu miminu tři roky a on to ustál, dokonce má přítelkyni a my velikou radost, že Anežka zase bude mít maminku. Nebudu psát jak pekelně to bolelo a bolí, o bolesti tu každý z nás může napsat román. Chci tím vším říct, že rozumím tvé bolesti a soucítím s tebou, ale protože mám za sebou ztrátu Lucky je pro mě hodně těžké číst to, co píšeš. Co ti mám poradit? To kdybych věděla? Věřím v to, že smrtí nekočíme, ale nevěřím tomu, že na nás naši drazí zemřelí někde čekají. Možná se setkáme v některém z dalších životů, ale nejspíš nebudeme vědět, kdo jsme byli. Martine, jsi mladý kluk, máš toho tolik před sebou, nebude to lehké, jsi zraněný, ale věř, že bude líp. Pomalu, postupně, ale bude. Každý jsme tu sám za sebe, nikdo z tebe tu bolest nesejme a neodžije, to musíš ty sám. Věřím, protože věřit chci, že to zvládneš a to že jsi napsal sem, vnímám jako malý krůček k tomu, abys to skutečně zvládnul. Je spousta lidí, kteří ti mohou pomoci tu bolest trošku odlehčit...rodina, kamarádi. Možná máš pocit, že ti nezbylo nic. Ale zbylo.
Mluv o tom, piš o tom, křič o tom a plač o tom...pusť to ven. Ona je tam a ty jsi tady...zůstaň tady...prosím zůstaň tady.
Lenulka
 
Příspěvky: 78
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Lenulka » 02 led 2019, 22:08

Znovu a znovu čtu tvé příspěvky a tvá slova...podstatný je přeci lidský život...mi úplně svítí v tom celém textu. Máš pravdu Martine, nic není víc podstatné, mysli na to a vtiskni si tahle svá slova do hlavy a srdce. Já udělám totéž.
Lenulka
 
Příspěvky: 78
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Radka F. » 03 led 2019, 21:36

Martine,nejsi nikdo,ty jsi TY.Nemuzes za to,co se stalo a ani to bohuzel nemuzes zmenit,ale jsi tu a zivot je dar,i kdyz se zda nekdy tezky a nevidis zadny smysl.Vis,taky jsem mela chut nebyt-a obcas me to zase napada-ale kdyz se podivam na dceru,vnoucata,vim,ze tu musim byt.Kdyby si mel brat zivot kazdy,kdo nekoho ztratil,byla by to spousta lidi a nestesti.Priznam se,ze jsem o tebe mela na silvestra velky strach,bala jsem se,abys neudelal neco,co se neda vratit a neublizil svym blizkym.Tak,jak se citis ted ty,tak by se citila tva rodina a to prece nechces.Jak tu psali holky,musis najit smysl zivota.Treba zmenit praci,bydliste,najit si neco,co te naplni.Kdyz nam zemrel syn,bydlel u nas se svoji pritelkyni.Ta u nas zustala jeste rok po jeho smrti.Dodelala si maturitu,nasla si zamestnani,postavila se na vlastni nohy a ja jsem ji brala,jako sve dalsi dite.Pak se odstehovala do Prahy,protoze potrebovala zacit znovu i bez nas,protoze to,co nas pojilo,uz neni.Ale dodnes jsme v kontaktu,mam radost-i kdyz se priznam,ze to i boli-ze ma pritele a ze jde zivotem dal,i kdyz vim,ze ma velkou ranu v srdci a na Fika nikdy nezapomene.Ty budes mit svou Katu navzdy v srdci,ale dej svemu zivotu sanci a nechtej,aby se maminka zaradila mezi nas,smutne zenske,ktere nevi,jak dal a ziji s pocitem,ze neudelali pro sve deti,co meli.Nespolehej na doktory,ty sam musis chtit,tohle za tebe nikdo nevyresi.Proste bojuj,jsi mlady a silny a mas pro koho zit,jen se rozhledni.Misto hadek doma,vem sourozence na vylet,zajdi s mamkou na decku a posed s ni a sver se,nikdo te nepochopi lip,nez ona,hlavne s tim neco udelej----prosim.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Janak » 04 led 2019, 15:14

Milý Martine, pročítám si tvé příspěvky a chce se mi brečet a zároveň křičet, že to nemůžeš myslet vážně, chtít si dobrovolně vzít život a myslet si, že to rodiče pochopí. Jsi mladý a máš život celý život před sebou a je blbost si myslet, že tím že zemřeš všechno vyřešíš. Nejdelší stejnou chybu jako moje Lenička, já vím že si taky asi myslela, že tím všechno vyřeší, ale vyřešila si to jen pro sebe. Nám ostatním strašně ublížila a věř, že dokonce svých životů si budeme všichni vyčítat, že jsme jí v tom nedokázali zabránit. Není jeden jediný den kdy bych neměla slzy v očích a v hlavě otázku PROČ???????. Já vím, že úplně stejně by se trápili tvoji rodiče a sourozenci. Žádné dítě nikdy nikdo a nic nenahradí. Já jsem přesvědčena, že kdyby moje holčička jen tušila kolika lidem a jak moc ublíží, tak by se raději svěřila s tím co jí trápí.
MARTINE PROSÍM NECH SI POMOCI AŤ UŽ OD RODIČŮ, KAMARÁDŮ A NEBO DOKTORŮ, ALE PROSIM TĚ NEUBLIŽUJ ANI SOBĚ ANI JINÝM!!!!!!
Věřím, že si tady od tebe zase brzy něco přečtu a doufám, že to bude o tom, že jsi si všechno znovu rozmyslel a chceš žít dál.
Janak
 
Příspěvky: 51
Registrován: 04 led 2018, 18:37

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod pája » 05 led 2019, 20:42

Halooo,Martine, napiš pár řádků, ať víme, že jsi zvládl vstup do nového roku.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod MIRKA » 05 led 2019, 21:40

Ahoj Martine. Také na tebe stále myslím a čekám, až se ozveš. Napiš prosím.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Radka F. » 05 led 2019, 22:08

Vidis Martine,jsme cizi zenske,ktere te znaji jen chvili,ale mame o tebe opravdovy strach a chceme vedet,ze jsi v poradku.Dokazes si predstavit,jak by jsi ublizil sve mamince a cele rodine :?:
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod MIRKA » 08 led 2019, 16:06

Martine, co se děje? Neozýváš se, mám strach. Napiš prosím.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod pája » 08 led 2019, 22:43

Dnes jsem četla na netu, že nějaký dvacetiletý kluk, před pár dny skočil do řeky. Okamžitě mne napadl Martin.Mám zlé tušení, že je to on. Naštěstí ho zachránili a je na psychiatrii. Doufám, i kdyby to nebyl on, že toho kluka dají do pořádku. Moc mu to přeji i jeho mámě. Martine doufám, že si to všechno přečteš, co Ti tady všechny píšeme a necháš si pomoct!!!
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod MIRKA » 08 led 2019, 23:02

No to je hrozné, doufám, že bude v pořádku. Já mám také obavu, že se muselo Martinovi něco stát, nevím proč, ale strašně se o něho bojím, přesto, že ho neznám. Asi jsme příliš raněny po tom, co jsme zažily.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod jack-and-rose » 09 led 2019, 23:23

Ahoj, jsem ještě tady, omlouvám se, že jsem se neozval.....neměl jsem nějak sílu a měl dost práce, takže se potácím ze dne na den....
Ach, nechci aby jste o mě měly strach, to nesmíte, vždyť jsem pro Vás cizí kluk. Strachovat se kvůli cizímu člověku to nemůžete!!! to mi musíte slíbit!!, jinak nebudu mít klid až na to dojde.....
Asi jsem udělal chybu, že jsem tady napsal.....promiňte mi to.....
S rodiči jsem se opět pohádal, už jsem to vzdal s nimi cokoliv řešit. Jestli to je v mém věku normální....nevím, možná jo možná ne, každopádně už nemám v nikom oporu...takže nevím jak dál, prostě dál to asi nejde a nikdy nepůjde
Nevím, možná by bylo lepší pro Vás abych už nic nepsal. Jinak jsem moc rád za Vaší podporu a moc si ji vážím ale nechci Vám ubližovat a zatěžovat mými problémy, když jich máte sami dost. Tak mi to když tak řekněte
Martin
Proč žít, když jsi v životě přišel o to nejcennější, co jsi tak moc miloval.....
Uživatelský avatar
jack-and-rose
 
Příspěvky: 15
Registrován: 31 pro 2018, 17:16

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod MIRKA » 09 led 2019, 23:54

Martine, jsem moc ráda, že jsi se ozval. Hele, klidně piš dál, od toho je DC. Svěřuj se, klidně se vypovídej z té bolesti, jsme tu pro tebe. Jen ti asi neslíbíme, že se nebudeme o tebe bát, protože mi to připadá, že jsme tady jedná velká rodina, vzájemně se chápeme, držíme, podporujeme...
Je mi líto, že si nerozumíš s rodiči, nevím, o co jde, ale sám nejsi, máš tady nás. Nejsi cizí, jsi náš a největší radost by jsi nám udělal, kdyby už jsi nepřemýšlel o nějakém odchodu, ale naopak by jsme četly, že si začal pro něco žít, ať už je to nějaký koníček, prostě něco. Fakt neblbni, máš život před sebou, jsi mladý, jednou bude líp.....
Můžu se zeptat, kde bydlíš? Co děláš za práci...., něco o sobě napiš. Máš Facebook?
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Lenulka » 10 led 2019, 00:00

Ahoj Martine, slibuju, že se o tebe nebudeme strachovat, když ty nám slíbíš, že si nic neuděláš. Co ty na to? Už totiž nejsi tak úplně cizí. My všechny, které za sebou máme ztrátu dítěte nemůžeme zůstat v klidu a chladné. Jsem moc ráda, že ses ozval. Nevím proč, ale věřím, že to zvládneš. Myslím na tebe, držím palce a hlavně si moc přeju, aby tvoje mamka nikdy nemusela hledat útěchu a podporu na stránkách Dlouhé cesty.
Lenulka
 
Příspěvky: 78
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod jack-and-rose » 10 led 2019, 13:04

Dobře děkuji Vám...rád sem píšu, trochu mi to pomáhá, svěřit se s tím někomu, pustit to ven....Vlastně jste pro mne jedna z mála podpor, a moc si Vás vážím
Jednou bude líp ?? Tomu moc nevěřím, a i kdyby jo ? Kdy to bude...až mi bude 50 ?
Pocházím kousek od Hradce Králové. Hned po škole jsem začal podnikat, byl to tak nějak můj sen. Bohužel se sen změnil v nenávist, nesnáším to, ačkoli mám firmu poměrně dobře rozjetou a vím, že by byla škoda to prodávat nebo rušit....vůbec se mi nechce pokračovat, ale nevím, sílu na to jít někam do práce bych asi taky neměl, takhle si přeci jen mohu dělat "co chci".
Facebook mám, ale to asi není dobrý nápad se tam poznávat.....až třeba jednou nepřijdu, bylo by to o to horší, ale jak chcete. Já zkrátka nevím co bude a co ne, proto Vám nemohu ani slíbit že se nic nestane..... Někde v sobě cítím, že bych tu chtěl být a měl být. Ale okolnosti mi říkají, že to nemá cenu.....trápit sebe a ostatní. Vidím to jen na svých kamarádech....no kamarádech teď už většinou bývalých. To neštěstí mě prostě změnilo, chovám se jinak, nedokážu mít z ničeho radost, nedokážu se bavit, tak i pro kamarády jsem přestal být někdo kdo je zajímal....rodina se mnou skoro nemluví, a když už se bavíme, je to stejně ve smyslu hádky....vlastně jsem úplně odříznut, až na pár lidí co mě podporují, většinou po internetu včetně Vás. Člověk tak nějak už ví, že je sám, a že vlastně třeba nikomu chybět nebudu...vím opět sobecké, rodičům bude dítě vždy chybět, ale třeba to nebude takové síly....
Proč žít, když jsi v životě přišel o to nejcennější, co jsi tak moc miloval.....
Uživatelský avatar
jack-and-rose
 
Příspěvky: 15
Registrován: 31 pro 2018, 17:16

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Pavla » 10 led 2019, 15:17

Celou dobu tu jen čtu a zatím jsem nereagovala, teď už ale musím.
Hlavně na tvou poslední větu, Martine.
Tak takhle přesně totiž uvažoval asi i můj Lukáš.
Bylo mu 19, když se zastřelil, a taky měl v té době mladšího bráchu a sestřičku (11 a 5 let).
Třeba si taky myslel, že tu nikomu už chybět nebude??
Pokud existuje něco “poté” (v což už nyní věřím), tak už teď ví, že to tak není!
Ví, že nám chybí tak strašně a bolí to tak nesnesitelně.... že se to ani popsat nedá.
Zabil se též kvůli lásce (ta jeho ale nezemřela, jen to nějak nedopadlo - bylo to jeho poprvé a on si s tím asi nevěděl rady).
Proč nikomu nic neřekl? Těsně předtím, než udělal ten šílený definitní konec, mi napsal sms - všechno chtěl odkázat té slečně, prý kromě ní už nikdo na tom světě nebyl...
Jak já jen toužím vrátit čas!!! Kdybych s ním v onu (dle mého názoru zkratovou) chvíli, než to udělal, mohla jen vteřinu mluvit - dala bych za to úplně všechno, všechno na světě.
Takže, Martine, to, že tu nikomu nebudeš chybět a brácha se ségrou tě rodičům vynahradí, je totální kravina, promiň.
Je mi jasný, že smrt tvé lásky tě teď strašlivě bolí (a asi bohužel vždycky bolet bude), ale jak už tu psaly holky přede mnou - jsi ještě hodně mladý na to, abys to teď všechno zabalil.
Vím, že mne teď pošleš někam, protože ti to v tuhle chvíli tak určitě nepřipadá... ale máš před sebou určitě v životě ještě spoustu hezkého (tedy pokud to teď nevzdáš).
Drž se,
Pavla.
Pavla
 
Příspěvky: 76
Registrován: 25 pro 2017, 01:47

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod pája » 10 led 2019, 18:30

Milý Martine, už jsem Ti dnes 2 krát psala, ale byl nějaký problém s odeslánim, tak do třetice. Jsem fakt ráda, že nejsi ten kluk z řeky, i když tomu teď aspoň pomůžou. Rozhodně už sám nejsi, už patříš mezi nás a my Tě naprosto chápeme, protože jsme to všechny -bohužel, zažily. Víme, jak je ten smutek šílený a někdy se zdá , že už se to nedá vydržet a přesto musíme dál. Martine, nevím, kvůli čemu se s rodiči hádáte, ale třeba jen nevědí, jak se k Tobě chovat, určitě Tě ta nešťastná událost změnila a reaguješ podrážděně. Všechno se to pochopit a časem se to spraví. Ale věř, že kdyby sis něco udělal, už se nic změnit nedá a rodiče se budou trápit stejně , jako my teď , včetně Tebe. Věř, že bude lépe, budeš stále vzpomínat, ale naučíš se s tím žít, protože nic jiného nezbývá, když nechceš ublížit spoustě lidem. Martine piš, je dobře , že Ti to pomáhá, však proto ty stránky jsou a proto jsme tady my všechny. Jsem ráda, že ses ozval.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Radka F. » 10 led 2019, 20:19

Mily Martine,jsem moc rada,ze ses ozval.Jak uz psali holky,nejsi pro nas cizi a zalezi nam na tobe.Vsichni si tu pomahame,jak jen to jde a proto by jsme byli rady,kdyby jsme i tobe pomohli najit cestu k zivotu.Vim,spousta veci najednou nedava smysl,nic neni podstatne,ale lidsky zivot ma velkou vahu a vzdycky je nekdo,komu bys chybel.Mozna ti to ted tak nepripada,zda se ti,ze jsi sam.Kamaradi te opustili--to i nas,protoze kdo nezazil-nepochopi.Mozna bys mohl naznacit,proc se hadas s rodici,myslim,ze rict jim na rovinu,jak se citis by pomohlo.Snad se ti zda,ze te nechapou,ale ono to asi patri i k tvemu veku.Muj syn me vzdycky rikal,ze si vsechno vyresi sam.Asi jsem byla ta otravna matka,ktera mu porad chtela pomahat a chranit ho,i kdyz byl dospely.V dopise na rozloucenou mimo jine napsal--beze me vam bude lip.....Kdyby tak vedel,jak se mylil a jak je nam hrozne a jake mam vycitky,ze jsem byla spatna matka.Nechtej,aby takhle zila tva maminka,uz jsi poznal sam,jak muze byt bolest nesnesitelna,tak nedopust,aby to zazila i ona.Kazda z nas tady by vymenila zivot,za zivot sveho ditete,jenze to nejde a tak se snazime zit,co nejlip,kvuli ostatnim.Je dobre,ze jsi sem napsal a ver,ze jsme rady,ze ses sveril.Kazda mame sve trapeni,ale tim,ze se podelime s ostatnima,se nam trosku ulevi a tohle se tyka i Tebe,nezustavej s tim sam.A jestli nechces,aby jsme se o tebe baly,tak pis,tim nas uklidnis a mozna jednou i potesis,ze zmenis pohled na zivot.Mej se co nejlip a hodne sily.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod MIRKA » 10 led 2019, 20:36

Ahoj Martine. Kdybys jen věděl, jak já ti rozumím a myslím, že nejen já. To neštěstí, co nás potkalo nás změnilo, je to úplně normální. Snažíme se ale ze všech sil nějak žít dál, je to těžké, ale časem se s tím člověk naučí žít, věř. Také nám naše děti stále chybí, myslíme na ně, brečíme, ale nevzdáváme to. Vlastně ani nesmíme to vzdát, máme tady na tomto světě ještě rodiny, nechceme jim ublížit. Navíc mi jednou řeklo mé médium, že Kubík se o mě strašně bojí, abych si něco neudělala. Prý bych jeho duši strašně ublížila. Ty přece také nechceš své přítelkyni ublížit..... Já vím, zní to divně, já tomu dřív nevěřila, ale teď už ano. Ty si myslíš, když se hádáš s rodiči, že tě nemají rádi? Blbost, všude je něco, já se s Kubíkem také občas chytla a přesto jsem ho milovala. Možná je to tím, že máš v sobě tolik bolesti a zoufalství, kopeš kolem sebe, jsi výbušný....Asi jen my to chápeme, člověk je tak nešťastný, že se chová jako blázen. Píšeš, že bydlíš kousek od Hradce, já kousek od Poděbrad. Musíš být bezva kluk, zvládáš firmu, super. Vím, že tě to teď nebaví, že máš ke všemu odpor, ale nevzdávej to. Je dobré se zaměstnat prací, není čas na přemýšlení. Jak už jsem psala, já se fixuji na psa, strašně mi to pomáhá. Když mi je nejhůř, říkám si, že ho tu nemůžu nechat samotného, co by s ním bylo...Martine, kdyby jsi chtěl, ozvi se na Facebook-Miroslava Mirka Šnajdrová. Drž se.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Lenulka » 10 led 2019, 22:09

Martine, pročítám tu lavinu příspěvků, kterou jsme tě zasypaly...to víš, ženské...a došlo mi, jak jsi pro nás důležitý. Snad to nevyzní blbě nebo nevhodně, ale já tě vnímám jako jistou formu terapie pro nás všechny. Troufám si tvrdit, že všechny bez výjimky se tu bičujeme výčitkami a bereme jako své selhání, že si naše děti vzaly život. No a najednou se tu objeví klučina, který nechce žít. A my najednou jako bychom dostaly druhou šanci. Šanci pokusit se zvrátit jeho rozhodnutí. Samozřejmě, že naše děti nám nikdo nenahradí a nevrátí. Jenže ty žiješ a věř, že všechny do jedné si celým srdcem přejeme, abys to ustál. Věřím, že ta vlna energie, která od nás k tobě proudí nemůže zůstat bez odezvy. Moc toho nezmůžeme a vlastně i kdybychom tě znaly osobně, stejně je to všechno na tobě, je to tvůj život a jen ty máš právo s ním naložit jak chceš. Věřím taky...protože člověk musí něčemu a v něco věřit...že ty to dáš. Nebude to lehký, bude to bolet a bude to nějaký čas trvat, ale ty to dáš. Jsi zraněný, jsi jiný, ale dáš to. Jsem moc ráda, že jsem tě mohla "poznat" a děkuju za naději, která sem s tebou přišla. A nic nám neslibuj, to byl ode mě ujetý nápad, slib to sobě. Protože ty jsi v tomhle celém nejvíc důležitý.
Lenulka
 
Příspěvky: 78
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Lenik » 10 led 2019, 22:53

Milý Martine,hodně mě zasahlo tvé trápení a jak chceš vše vzdát-Prosím Tě,nevzdavej to!!!! Je moc dobře,že si sem napsal.Muj syn byl stejny věkem, jako ty. I když tě neznám,tak to také tak cítím jako Lenulka a jiné maminky,jakoby to byla naše druha šance.
Jen my tady všichni víme,jak nám je a navzájem se podporujeme.
Marti drž se,zvládneš to!!!Objímám na dálku!!
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod MIRKA » 10 led 2019, 23:05

Přesně tak Martine. Je to naše DRUHÁ ŠANCE, když jsme první nezvládly a nedokázaly naše děti ochránit. Našim přáním teď je, pomoci tobě. Dej nám prosím tuto šanci, myslím, že by nám to všem pomohlo, zjistit, že jsi silný, že to dáš, že ti na nás záleží......, že tu nejsme tak zbytečné a pomohly jsme jednomu mladému životu.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod jack-and-rose » 11 led 2019, 15:56

Ahoj. Tedy....jsem ohromen množství reakcí a podpory, moc Vám za to děkuji.
Nebojte to řeky skákat nebudu.... to jsem měl vymyšlené jinak, měl nebo mám ? Nevím..... Je to těžký, se každé ráno probouzet, s tím co se stalo, a ještě horší je pomyšlení že to se to další den nezlepší....takhle pořád dokola, proto si pokládám otázku jestli má tohle cenu.... Já vím píšete, že tu musím být kvůli rodině, vy také. Jenže....,teď to snad nevyzní nějak špatně. Vy máte "svoje" rodiny, máte manžele, snad i jiné děti, třeba i vnoučata. Ale já? Mám rodiče, se kterými si nerozumím....sourozenci...až vyrostou každý půjde svojí cestou za rodinou, kamarádi skoro žádní. Nechci se nějak litovat nebo něco podobného. Prostě se na to dívám reálným pohledem, ale časem prostě zůstanu sám úplně. Přítelkyni, se kterou bych pravděpodobně měl dnes rodinu je pryč.....a doufat, že najdu novou už považuji za nereálné.....měl jsem možnost seznámení krátce po nehodě, ale člověk k tomu přistupuje už trochu jinak. Momentálně si také píšu s jednou fajn slečnou, ale nevím jestli do toho jít nebo ne....Tak trochu cítím, že bych měl být věrný vůči Kátě, a trochu se taky bojím, že se zase něco stane. Prostě si už v ničem nevěřím.....
Jo mám firmu, v mým věku možná vzácnost, sám ani nikoho neznám kdo by podnikal a bylo mu pod 30 let..... vlastně, podnikal jsme už na střední, pod podmínkou dokončení studia, ale k čemu to všechno je....nikdo to neocení, nikdo Vás doma nečeká, ten výstup z práce nemá opodstatnění-zajištění rodiny atd. Říkám si, proč se vlastně snažit. Druhá věc je, že právě kvůli práci jsem s Káťou nebyl, když mě nejvíc potřebovala. Proto si to dávám za vinu, kdybych s ní byl bylo by určitě vše jinak. Řídil bych určitě já a stalo by se to mě, nebo by se to nestalo vůbec. Bohužel je to jenom kdyby kdyby.....
Trochu mě děsí to co píšete o Druhé šanci, nerad bych Vám totiž ublížil, tím že třeba už někdy nenapíšu....nerad bych Vás zklamal, ale necítím se na to že to takhle bude moct jít dál....

Ještě jednou díky za podporu, vážím si toho, jen si nejsem jistý, jestli Vám tím neubližuji, jestli Vám to zbytečně všechno znovu nepřipomínám. Také se držte !! Martin
Proč žít, když jsi v životě přišel o to nejcennější, co jsi tak moc miloval.....
Uživatelský avatar
jack-and-rose
 
Příspěvky: 15
Registrován: 31 pro 2018, 17:16

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Lenulka » 11 led 2019, 17:59

Ahoj Martine, no to víš, že nám tím všechno připomínáš, ale rozhodně nám tím nijak neubližuješ. Já osobně sama za sebe to vnímám právě naopak.
Mám radost, že si píšeš s fajn slečnou. Martine, nechci se tě dotknout...ale Kátě přece nemůžeš být věrný, nemůžeš jí být ani nevěrný. Ona je TAM a ty jsi TADY.
To co jsi s ní zažil je ve tvém srdci a nikdo to nesmaže, ale přece to neznamená, že nemůžeš něco podobně krásného zažít s jinou slečnou. Jen ty sám si to můžeš buď dovolit a nebo zakázat.
A máš pravdu, řešit co by bylo, kdyby...je jen zbytečné mučení sebe sama. Všechno máš ve svých rukách a já ti věřím. Lenka
Lenulka
 
Příspěvky: 78
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod pája » 11 led 2019, 20:35

Ahoj Martine, mne teda nic nepripominaš, protože já si každý večer přehrávám v hlavě všechno co se stalo,i čem jsme naposledy mluvili a podobně,a už vůbec mi tím neubližuješ.Naopak, jsem ráda, že Ti třeba trošičku pomáhá si s námi psát.Viš, já si každý den řeknu, zase jeden zbytečný den za mnou.Ale někdy je i lépe.Rozhodně si nevyčítej, kdyby ses někdy zamiloval.Katu budeš mít pořád v srdci,ve tvých vzpomínkách, je fajn, že si s někým píšeš, vždyť to neznamená,že z toho bude hned láska,ale bude ti s ní třeba na chvíli lépe a čas ukáže... Rozhodně to musíš zkusit.Ja nevím,jak žije bývalá Kubikova slečna, která si dávala za vinu jeho smrt, protože večer než se oběsil mu řekla o nějakém klukovi,se kterým je.Napsala jsem ji pár krát mail, že ji nic za vinu nedávám a doufám, že si někoho najde a bude ještě šťastná.Dodělala vysokou a žije.Vidiš a ty jsi smrt Káti nezavinil! Drž se a zase napiš.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Janak » 11 led 2019, 21:17

Ahoj Martine, každý den si pročítám nové příspěvky tady a jsem hrozně ráda, že jsi se znovu ozval.
Věřím, že to zvládneš, bude to trvat delší dobu. Jsi mladý a silný i když ti to teď tak nepřipadá. Naprosto chápu, že si stejně tak jako my všechny tady dáváš vinu za to co se stalo. Také si všechny stále do kola opakujeme "CO KDYBY A PROČ PRÁVĚ ON NEBO ONA".
Ale tak jak to tady napsaly už jiné maminky, ty a tvůj příběh je pro mě něco jako nová šance, šance pokusit se pomoci jednomu mladému člověku zachránit život a rozmluvit mu to, v čem jsem nedokázala zabránit své dcerce.
Martine, ještě jedna rada, Káťa by určitě chtěla, aby jsi žil dál a byl v životě šťastný i kdyby to mělo být s někým jiným, ale určitě by byla velmi smutná, kdyby jsi se uzavřel do sebe a odmítal šanci na nový začátek či dokonce žít.
Martine drž se a přeju hodně síly.Jana
Janak
 
Příspěvky: 51
Registrován: 04 led 2018, 18:37

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod MIRKA » 12 led 2019, 16:54

Ahoj Martine. Píšeš, že s rodiči moc nevycházíš a sourozenci jednou půjdou svojí cestou. Já myslím, že časem najdete s vašimi společnou řeč a sourozenci tě budou potřebovat i když budou velcí, pořád budeš pro ně ten starší brácha.
To, že si píšeš se slečnou, to je moc dobře, neber to špatně, ale ty musíš žít dál. Káťa by to také chtěla, nepřála by si, abys zůstal sám. Vzpomínky zůstanou, ty ti nikdo nevezme, ale už jste každý někde jinde, bohužel. Chápu, že po tom, co jsme zažili se bojíme všeho, ale je potřeba to překonat. Každý to máme trošku jiné třeba časově, ale prožily jsme si to tady všechny. Já nechtěla vylézt ani z domu, do práce jsem se vrátila po dvou měsících a to jen proto, abych nebyla finančně někomu na krku. K sobě jsem si pustila jen pár lidí. Nic mě nebavilo, později jsem si vyčítala každý malý úsměv, měla jsem výčitky, že se usmívám když Kubík tu není, nesnášela jsem starosti druhých, pro mě to byly hloupé blbosti o ničem. Dnes mám někdy ty lepší dny, kdy se usměji bez výčitků, vím, že Kuba by to chtěl. Máš pravdu, některé z nás mají ještě další děti, ale věř, že nikdo a nic nemůže nahradit ty, co odešly. Já mám dceru a vnučku, ale bydlí 70 km daleko, přítel se na mě vykašlal 8 měsíců po úmrtí Kubíka, tak jsem tu sama, přesto jsem to zvládla. Jak už jsem psala, pořídila jsem si psa. Žádná z nás to nemá lehké, ale držíme se.
Martine, ty to zvládneš, neboj. Tady na DC máš jednu velkou rodinu, které na tobě záleží a fandí ti, aby jsi to dal. Brzo napiš, čekáme a těšíme se.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod jack-and-rose » 13 led 2019, 15:00

Děkuji moc všem za to, že sem píšete, za to že si mám alespoň s někým o tom promluvit, vlastně i celkově s někým si psát, těch lidí, přátel nemám už mnoho.
Je neděle, sedím tu u počítače, poslouchám své smutné písničky abych alespoň trochu nahradil to hnusné ticho. Sedím a přemýšlím co dál, a nemohu na nic přijít. Je za mnou další PŘETRPĚNÝ A PŘEŽITÝ týden.....Co je horší, že další mě čeká, a vím že nejen mě :( Mám pokrk řešení těch kravin. Zítra pondělí, zase můžu lítat po úřadech a vyřizovat kde jaký trapný povolení a papíry, bezcenný listy papíru. Koukat se na "příjemné" úředníky, kteří vám ještě rádi podkopnou nohy. Už mě to vážně leze krkem, asi bych se na to měl vykašlat, důležité věci furt jen odkládám, lidé kolem nechápou..... Úplně jsem ztratil takový ten "motor" něco dělat. Nevím, dřív mě prostě něco hnalo do předu, že ta snaha k něčemu bude, ale je to pryč.
Upřímně.....nejradši bych to teď hned šel skončit.....nevím proč, ale trochu mi v tom něco brání. V době Vánoc to byly právě svátky, kdy jsem si říkal, aby rodina neměla svátky klidu ve znamení pohřbu syna....Teď jsou Vánoce pryč, už bych mohl ale zase mi něco brání. Jste to asi Vy. Takový poslední kousíček naděje, kterou mi dáváte že bude líp. Osobně tomu vůbec nevěřím, ale říkám si co kdyby jo.
Když se ohlídnu zpět, říkám si jak je vůbec možné, že tu ještě jsem. Je to rok a půl co je Káťa pryč, jak,?? Jakto že tu ještě jsem, měl bych být s ní. V čem se má člověk najít, když o vše na čem mu záleželo přišel.
Taky se držte....
Proč žít, když jsi v životě přišel o to nejcennější, co jsi tak moc miloval.....
Uživatelský avatar
jack-and-rose
 
Příspěvky: 15
Registrován: 31 pro 2018, 17:16

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Janak » 13 led 2019, 18:21

Ahoj Martine, jsem ráda, že tu stále píšeš. Takhle máme my všechny tady šanci pomocí ti a snad se nám podaří tě dostat z toho začarovaného kruhu. Strašně ráda bych si tu jedenkrát přečetla a věřím, že to tak bude, že už neuvažuješ o odchodu z tohoto světa. Už máš za sebou víc jak rok, kdy jsi zvládl jít dál i když si myslíš že ne. To co se stalo, mělo svůj důvod a ty si nesmíš klást vinu za Kátinu smrt. Bohužel její svíčka života dohořela, je to velmi smutné, ale věř že ona by nechtěla, aby jsi tu nechal rodiče a sourozence a odešel za ní. Pokud jste spolu byli tak šťastní jak píšeš tak by si přála, abys tady zůstal a pokusil se žít a být šťastný s někým jiným. Prosím tě, zkus si najít nějaký úplně nový koníček který by tě zabavil a přivedl na jiné myšlenky. Jedna z možností se pořídit si pejska, nemusí to být zrovna štěně, klidně si vem nějakého z útulku a uvidíš, že ten s tebou udělá změnu. Ty se o něj budeš muset každý den postarat a on ti to bude vracet svou oddaností. Mě třeba právě pes vždycky pomáhá z toho nejhoršího.
Všichni jdeme po velmi malých krůčcích dopředu, často si všichni myslíme, že už dál nemůžeme a přesto se pak zase z toho dna odrazime. Znovu a znovu se odrážíme ode dna a věříme, že ještě tady máme nějaký důležitý úkol. Jaký netušíme, ale víme, že kdyby jsme to teď vzdali tak to nejen nezjistíme, ale ublížíme dalším kolem sebe. Ano vyřešili by jsme to pro sebe, tak jak si to pro sebe vyřešily naše děti, ale my už teď víme to co oni nevěděly, jak strašně to ublíží naším nejbližším.
Martine, já vím, že to co jsem ti tady teď napsala asi není zrovna to co by jsi zde čekal, tak promiň, ale píšu sem vlastní pocity a zkušenosti.
Jak hrozně ráda za DC, tady můžu být sama sebou a odhodit masku.
Hodně síly všem
Janak
 
Příspěvky: 51
Registrován: 04 led 2018, 18:37

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod pája » 13 led 2019, 18:29

Ahoj Martine, přesně totéž si říkám i já.Jakto, že tady ještě jsem.Jak jsem to mohla přežít.A vidíš.Jdem tady,někdy je hůř,někdy líp,není den,kdy bych nemyslela ne Kubču.Moje děti byly pro mne vším,byly smysl mého života.Vsechno se točilo kolem nich a pak Kubík odešel a mně se úplně zhroutil svět.Často si říkám ,jak by bylo jednoduché to skončit.Ale či na dcera, manžel, vnučka.. Včera měla dcera narozeniny, které jsme slavili vždy všichni spolu a ustála jsem to.Hrala jsem si se senzační vnučkou, upovídanou a smála jsem se.Což je co říct,protože jinak mi nic směšné nepřipadá.Prostě ti chci říct, že časem líp bude,jen se tomu nebraň.Taky si říkám, když mám chuť to vzdát,že co když nic po smrti není, já ublížím nejbližším a s Kubíkem se stejně nesetkáme.Jen proto aby mi bylo líp.To je sobecké.A jestli něco přece jen je, tak se jednou setkáme.Psycholozka mi řekla,že duše si vybírají komu se narodí a jak dlouho tady budou.Martine skus si něco najít,co tě zabaví,sport,fotbal, běhání...já začala vyrábět různé věci,vánoční věnečky, stromečky,ozdoby,betonové květináče....udělám tím vždycky někomu radost a pro mne je to fakt psychoterapie.Neboj, uvidíš,že bude líp.Vem špunty do kina,divadla,bruslit,na zákusek,jim uděláš radost a ty zabiješ čas.Drž se a piš.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Radka F. » 13 led 2019, 20:28

Martine,kdyz chodim se psem na prochazku,stojim na moste nad kolejema a rikam si,staci jen skocit,az pojede vlak....jedu na kole,proti me auto,staci stocit riditka....je spousta moznosti,jenze co ti moji doma,copak jim muzu ublizit.Pises,ze sourozenci pujdou svou cestou,samozrejme,to k zivotu patri,ale taky to,ze se s nimi setkavame a moje dcera uz se nema s kym setkat.Sice se s brachou hadali,ale chybi ji a moc.Ja sedavam u pocitace a posloucham Fikovi pisnicky,hodne nahlas,jak si je poustel on,vraci me ho to trochu zpatky.Kazdy problem me vykoleji,reseni obycejnych veci,je pro me slozite,ja bych chtela mit jen klid,jenze to uplne nejde,musim fungovat a starat se.Pises,ze my vsechny nekoho mame,jo,v tom mas asi pravdu.Jenze dalsi pravda je to,ze vlastne clovek je tu sam za sebe a nekdy ani ostatni nemuzou pomoct.Mam moc hodnou dceru,jenze vim,ze ma bliz ke svemu otci nez ke me,ja jsem zase mela blizsi vztah se synem.A tak nekdy potajnu brecim,protoze mam pocit,ze me nechapou a prijdu si sama,i kdyz vim,ze me maji radi.Po synove odchodu jsem mela chvile,kdy jsem chtela odejit.Nechat doma vsechno a jen tak jit a jit,dokud nepadnu a nezustanu nekde lezet.Chtela jsem se ztratit ve svete,byt NIKDO,neexistovat,bylo to tak strasne lakave.Jsme jini,premyslime jinak,ale mame pravo na zivot a tak ho uzijme,i kdyz je bolavy.Jak uz tu psali holky,vsechny to vnimame jakoby jsi byl nase druha sance.Tak pokud to jen trochu pujde,neupirej nam ji.Zamysli se,upri svuj zivot k necemu,co ma smysl-je spousta takovych veci-a dej si sanci :!:
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod jack-and-rose » 20 led 2019, 10:20

Ahoj všem. Děkuju za krásné zprávy....vážím si toho.
Už několik dní, sem chci napsat. Ale už nemám sílu ani na tohle, na pár řádků, jsem úplně na dně...
Proč žít, když jsi v životě přišel o to nejcennější, co jsi tak moc miloval.....
Uživatelský avatar
jack-and-rose
 
Příspěvky: 15
Registrován: 31 pro 2018, 17:16

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod MIRKA » 20 led 2019, 11:57

Martine, chápu, jak ti je, ale věř, že to tak máme všechny. Jednou je trošku líp, pak zase spadneme na dno. Přesto se musíš snažit vyhrabat z toho dna, jako to děláme my. Já, když jsem na dně, na všechno se vykašlu , vezmu psa a jdu do přírody, vyčistím si tak hlavu. Nechceš s tou slečnou, co si s ní píšeš, zajít třeba na procházku (jako kamarád) ? Jen tak, pokecat, přijít na jiné myšlenky, vyvětrat se.....Chtělo by to na něco se upnout, já jsem si dřív hodně vybarvovala antistresové omalovánky, možná je to směšné, ale docela jsem si u toho odpočinula, člověk se soustředí na barvy a obrázek, trochu vypne. Nebo si pořiď třeba papouška, ochoč si ho, nauč ho mluvit, uvidíš, jaký to bude kamarád. Strašně ráda bych ti nějak pomohla.....Martine, prosím tě, drž se. Objímám tě na dálku.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod martina » 20 led 2019, 12:51

martine, vim, žes psal, že ti doktor nepomohl, ale dej ještě šanci nějakému dalšímu odborníkovi. tvůj stav se zdá být (takhle na dálku) velmi vážný, ale cesta ven existuje.
můj syn na tom byl podobně, bohužel se mi (ani nikomu jinému) nesvěřil. poslední půl rok se změnil, do té doby veselý, přátelský, fajn kluk začal být podrážděný, smutný, hádavý. věděla jsem, že se něco děje, ale při každém pokusu mu pomoci mě odstrčil... navíc už s námi nebydlel, bylo těžké mu pomoci, když jsem vlastně nevěděla nic... ani dnes nevím, co bych měla dělat, jak dospělého člověka k něčemu, co sám nechce, přesvědčit, přinutit? přesto mě to bude do smrti trápit.
nech si pomoci, sám zvládnout nějakou vážnou nemoc je téměř nemožné. platí to o nemocech těla a ještě víc o nemocech, které máme nebo můžeme mít v hlavě...
Uživatelský avatar
martina
 
Příspěvky: 45
Registrován: 11 úno 2015, 22:32

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod jack-and-rose » 20 led 2019, 16:49

MIRKA píše:Martine, chápu, jak ti je, ale věř, že to tak máme všechny. Jednou je trošku líp, pak zase spadneme na dno. Přesto se musíš snažit vyhrabat z toho dna, jako to děláme my. Já, když jsem na dně, na všechno se vykašlu , vezmu psa a jdu do přírody, vyčistím si tak hlavu. Nechceš s tou slečnou, co si s ní píšeš, zajít třeba na procházku (jako kamarád) ? Jen tak, pokecat, přijít na jiné myšlenky, vyvětrat se.....Chtělo by to na něco se upnout, já jsem si dřív hodně vybarvovala antistresové omalovánky, možná je to směšné, ale docela jsem si u toho odpočinula, člověk se soustředí na barvy a obrázek, trochu vypne. Nebo si pořiď třeba papouška, ochoč si ho, nauč ho mluvit, uvidíš, jaký to bude kamarád. Strašně ráda bych ti nějak pomohla.....Martine, prosím tě, drž se. Objímám tě na dálku.

Když tohle je vážně konec....byl jsem kolikrát na dně, ale neodrazil jsem se, jen jsem ho ani nevím jak přežil, ale tohle je jiný. Kašlu na všechno, nedokážu se k ničemu zmoct, týden mě už bolí hlava, prášky nazabírají..., nemůžu spát, přitom jsem fyzicky vyčerpaný. Už nemám na nic chuť ani sílu. Už mi zbývá jen jedna věc, kterou chci udělat a pak budu mít volné ruce....oslovil jsem jednoho hudebníka, zda by nesložil památeční skladbu pro Káťu, tak snad to dáme do kupy, pak už zbývá jen napsat Její a mojí vzpomínky na DC.....

martina píše:martine, vim, žes psal, že ti doktor nepomohl, ale dej ještě šanci nějakému dalšímu odborníkovi. tvůj stav se zdá být (takhle na dálku) velmi vážný, ale cesta ven existuje.
můj syn na tom byl podobně, bohužel se mi (ani nikomu jinému) nesvěřil. poslední půl rok se změnil, do té doby veselý, přátelský, fajn kluk začal být podrážděný, smutný, hádavý. věděla jsem, že se něco děje, ale při každém pokusu mu pomoci mě odstrčil... navíc už s námi nebydlel, bylo těžké mu pomoci, když jsem vlastně nevěděla nic... ani dnes nevím, co bych měla dělat, jak dospělého člověka k něčemu, co sám nechce, přesvědčit, přinutit? přesto mě to bude do smrti trápit.
nech si pomoci, sám zvládnout nějakou vážnou nemoc je téměř nemožné. platí to o nemocech těla a ještě víc o nemocech, které máme nebo můžeme mít v hlavě...

Taky jsem se neuvěřitelně změnil....kdybych sám sebe někde viděl a poznal mé chování, nevěřil bych že to jsem já....je mi ze sebe špatně
Proč žít, když jsi v životě přišel o to nejcennější, co jsi tak moc miloval.....
Uživatelský avatar
jack-and-rose
 
Příspěvky: 15
Registrován: 31 pro 2018, 17:16

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Lenulka » 20 led 2019, 17:17

Martine, přijde mi naprosto šílené, pokud skutečně uděláš to, co je definitivní a konečné, že my se toho tady téměř v přímém přenosu účastníme s tebou. Ten pocit absolutní bezmoci je k zbláznění. Můžeme napsat cokoli, můžeme být v myšlenkách s tebou, svěřovat ti naše prožitky a nejniternější pocity, ale nemůžeme vůbec nic víc. Nech si pomoci. Zkus jiného lékaře. Nejspíš jsi ve veliké a těžké depresi, kdy tě zmáhá a vyčerpává úplně všechno. Chceš už jen nic necítit, nic nemuset, nic neřešit. Bojím se, že tohle sám a bez pomoci nedokážeš zvládnout. Martine, dokud jsi tady, pořád existuje naděje a já v tebe věřím.
Lenulka
 
Příspěvky: 78
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Další

Zpět na Ostatní témata

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron