Nevim.....

Nevim.....

Příspěvekod Radka F. » 24 úno 2019, 20:38

Casto tu pisu,jak musime jit dal,kvuli ostatnim,jak je nemuzeme trapit a drzim se toho,to jo.Jenze pak prijdou chvile,kdy si doslova sednu na zadek a premyslim,jak jit dal,jestli jeste vubec mam silu.Mozna to dela to hezke pocasi,co bylo.Sviti slunicko,kazdy se usmiva a me je smutno vic,nez jindy,nejak na me pada smutek.Divam se na fotku,cekam,ze na me promluvi,vybavuju si jeho hlas a vuni,ale je to vsechno vzdalene,nemuzu na nej dosahnout....a pak si uvedomim,uz tu s nama neni.Prijde me,ze ziju tak nejak jak naprogramovana.Delam,co je treba,snazim se byt s vnoucaty-jsem s nema moc rada,ta jedine me dokazi potesit-chodim na prochazky,zamestnavam ruce i hlavu,aby nebyl prostor na myslenky.A pak,poslu manzela at jde dolu zkontrolovat vnuka a on na me zustane hledet......rekla jsem mu toti-bez se podivat,co dela Filipek A v ten moment jsem si to uvedomila,dala jsem se brecet.Nikdy me neprestane chybet a ja jsem zase na dne te propasti.Budu se snazit zase se odrazit ode dna,ale stejne,je to porad dokola a v tyto chvile si nejvic uvedomuju,ze je to tak uz naporad a jsem nastvana na cely svet,zavidim lidem,kteri si ziji bez tehle bolesti a jeste si stezuji....Vzdyt ja bych chtela jedine,mit tu sveho syna,pro jine samozrejmost,pro nas marne prani.Kdyz vidim fotky a ctu pribehy na DC,tak proste nevim a nechapu,proc nekteri lidi musi takhle trpet a jini si ziji spokojene.Nepreju nikomu nic zleho,to ne,jen proste-nevim.....
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Nevim.....

Příspěvekod MIRKA » 24 úno 2019, 23:52

Radko, jako bys mi mluvila z duše. Přesně tak se cítím také. Snažím se zaměstnávat, abych neměla čas přemýšlet, ale ono to stejně přijde a jsem na dně. Stále ta otázka PROČ, ta bezmocnost je k zbláznění. Já to budu mít příští neděli 5 let, nechápu, jak jsem to mohla přežít, kde beru sílu žít......Snažím se, ale bolest je uvnitř stále stejná.
Když si lidé kolem stěžují, kolik práce mají s dětmi, nechápu, říkám si, jak já bych byla vděčná, kdybych zase mohla pro Kubíka vařit, prát......, mít ty běžné starosti.
Radu, drž se, nic jiného nám totiž nezbývá.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Nevim.....

Příspěvekod Zuzana » 25 úno 2019, 09:48

Podle mne v tom žádná logika ani spravedlnost není. Prostě se tak stane a člověk nemá na výběr. Ani to nemůžete nijak ovlivnit, nějakou "lepší péčí", prevencí, prostě ničím. Jsou rodiče, kteří děti zanedbávají, nestarají se a nic se jim neděje. Už jsem to psala hodněkrát, ale pro mamku jsme byli vždycky se sestrou nejdůležitější, ať jsme zdravé a spokojené. Sestra byla celý život nemocná, teď je mrtvá a já skončila "přizabitá" na ARO v nemocnici. Nevím, kolik toho ještě mamka zvládne :( Dívala jsem se několikrát na Přežili jsme svoje děti a manželský pár, který přišel o obě děti, určitě není o nic horší než jiní rodiče. Jestli to nějaká rodina umí přijmout a normálně se radovat ze života, tak klobouk dolů, mají můj obdiv.
Zuzana
 
Příspěvky: 67
Registrován: 26 pro 2017, 16:55

Re: Nevim.....

Příspěvekod Pavla » 26 úno 2019, 00:35

Také se přidávám, je to stále horší.
Dnes jsem se stavovala u psychiatra pro léky a bylo mi řečeno, že prý šestitýdenní “pobyt” v Kroměříži by mi mohl pomoci.
Jak? Prý terapie, “nalézt sebe sama”, “nový smysl života” a další tyhle kecy, bla bla bla...
Nevím, nedovedu si to představit. Existuje jen jedno jediné, co by mi mohlo pomoci.
Jenže už ne v “tomhle” životě.
Zeptala jsem se doktora, jestli zná ze své praxe někoho v podobné situaci, kdo je na tom nyní lépe.
Prý ano.
Tak to bohužel asi nebude můj případ.
Pavla
 
Příspěvky: 76
Registrován: 25 pro 2017, 01:47

Re: Nevim.....

Příspěvekod Radka F. » 26 úno 2019, 22:21

Pavli,ja jsem taky uz parkrat premyslela,jestli by me mohl pobyt v Kromerizi pomoct,jenze si tim vubec nejsem jista.Nechat se nekam zavrit,zobat prasky,byt mimo realitu-jenze co potom,vzdyt bych se vratila a vsechno by bylo snad jeste horsi.Najit sama sebe,o to se snazim a vysledek je vzdy jen docasny.Nakonec prijde stejne to vedomi,ze uz tu syn neni a ze me chybi a boli to.A myslim,ze v nasi situaci byt na tom lepe,znamena,mit lepsi dny,kdy clovek zvlada a snazi se,ale podle me je to zase jen do chvile,nez padne na dno.Z tohoto neni podle me vychodisko,jen bojovat a nechat se tou nasi --houpackou,hazet nahoru a dolu.Myslim,ze jsme dobre uz v tom,ze vubec chodime do prace a dokazeme fungovat pro rodinu,vic po nas snad nikdo ani nemuze chtit.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57


Zpět na Ostatní témata

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron