Matyášku, chlapečku můj, tak moc mi chybíš že si to ani neumíš představit. Když jsi byl v bříšku pořád jsem ti povídala že se na tebe tatínek těší až ti bude měnit plenku, (dělala jsem si z něj legraci), vykládala jsem ti o babičkách a dědečcích co se na tebe tak moc těšili že snad i víc než my s tátou. měl jsi nám všem projasnit život a naplnit ho štastnými vzpomínkami, máme ale v srdci bolest a žal, jak já tak i táta zatím nemáme v rodině žádné malé dítě a tak jsi měl být nejrozmazlenější potomek v našich dvouch rodinách. Člověk míní a pánbůh mění, pokusíme se jednou za nějaký čas o tvého sourozence doufám že nám pošleš nějakou svojí sestřičku nebo bratříčka aby naše dny nebyli tak šedé.
S láskou v srdci na tebe budeme stále myslet a budeme ti pořád chodit na hřbitov zapalovat svíčku, abys věděl že tě moc milujeme.
NAvždy pa, Matyášku