od MIRKA » 30 bře 2015, 20:09
Milá Ivonko. Dobře vím, jaké to je, když nám někdo ukradne kytičku, kterou jsme daly našim dětem. Je to to jediné, co jim můžeme dát. Mě se ZATÍM nestalo, že by mi někdo z hrobečku něco vzal, chodím tam každý den. Mám ale také pietní místo, asi 15km od domova, kde se můj Kubík před rokem zastřelil. Snažím se místo udržovat, i když se tam nedostanu tak často. Loni se mi tam ztratily také květiny a před vánoci tam někdo ukradl co se dalo. Trhalo mi to srdce. Jak někdo může být taková hyena? Copak máme málo bolesti v srdci, vždyť nás potkalo to nejhorší, co se jen může stát. Držte se.