Je to tak dávno?
Napsal: 21 dub 2019, 00:43
Ani už nevím co si myslet. Když si čtu svoje staré příspěvky tady připadá mi že to psal někdo úplně jiný že se to nestalo mě. A nebo jako kdyby to bylo už hodně davna historie přitom to je jen půl roku co mi zemřelo miminko přímo v mém bříšku. Možná je to jen nějaká životní fáze v truchleni nevím. Nějakým způsobem jsem se od bolesti odpoutala jako by se to nikdy nestalo mě. Jako by to bylo jen v telenovele a já to všechno zpovzdali sledovala. Občas na matyaska myslím mám ale pocit že ten proud slábne a mizí někam do ztracena. Má to takhle být? A jak to vlastně vůbec je správně? Přece nemůžu do konce života jen sedět a brečet a tak stejně na to přeci nemůžu zapomenout. Tak proč je ta bolest najednou pryč, jak se můžu vůbec těšit a zítřejší slunný den když vím že mi tu chybí mé dítě. Je tohle snad to smíření se situací? Vždycky když cítím určitou vůni nebo určitou věc znovu si na to vzpomenu co bude ale za pár let co když zapomenu. Dnes jsme s manželem uklizeli na zahradě a vytáhli takovou obyčejnou houpací lavku a já si na ni sedla a okamžitě mi prolitlo hlavou že jsem na ni naposledy seděla jako tehulka a tak moc jsem byla šťastná. A vzpomněla jsem si že na něj už nemyslím každou vteřinu neplacu každý den nesmutnim celý dny. Je špatně když se cítím šťastná i po tom co se mi stalo? Nerozumím tomu co se děje, stejně tak jak jsem nerozuměla tomu co se před půl rokem náhle stalo a odehrálo. Život je jedna velká neznámá....