Chci ho zpatky

Chci ho zpatky

Příspěvekod Pavla5 » 19 črc 2018, 08:39

V úterý tragicky zahynul můj pětiletý syn. Byla u toho má 16leta dcera, která si to dává za vinu. Mě pocity znáte. Nikdy se nesmirim s tím, že tu můj chlapeček neni. Nevím, jak mluvit před dcerou. Cokoliv řeknu, jen to že mi chybí, si bude dávat celý život za vinu. Je mi hrozně, když čtu vaše příspěvky, že ta bolest nikdy nepřejde. Nemůžu dál, ale musím. Musíme to říct 8lete dceři. Mám tři děti. Přítele to bylo jediné dítě, jeho rodiče ho milovali a on je......jak dál? Chci ho zpátky. Chci se probudit a obejmout ho.
Naposledy upravil Pavla5 dne 09 srp 2018, 07:45, celkově upraveno 1
Pavla5
 
Příspěvky: 19
Registrován: 19 črc 2018, 08:14

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Lenulka » 19 črc 2018, 14:08

Pavlo, rozumím Vašim pocitům, celé té bolesti. Je mi moc líto Vaší starší dcery, která u toho byla a musí zažívat něco, co si ani nejde představit. Myslím, že je potřeba s ní hodně mluvit a dokola opakovat, že ji nikdo nic za vinu nedává. Naše 24. letá dcera, která trpěla depresemi, se před dvěma lety v březnu oběsila a nechala po sobě dvouměsíční holčičku, a věřte, že pocit viny je můj každodenní společník. Bolest ze ztráty sice nepřejde, ale čas ji trochu obrousí, a jistá úleva skutečně přijde. Nic už nebude jako dřív to je jisté. Mám v živé paměti, když jsem synovi musela říct, že jeho sestra je mrtvá, ta hrůza je nesdělitelná. Je mi strašně líto, že tohle musíte projít, zvlášť proto, že vím, jak těžké to je. Taky si často přeju Lucku obejmout, mít ji zpátky...jenže vím, že z toho snu se už nikdy neprobudím, že tohle je definitivní. Buďte silná pro Vaše holčičky, budou Vás moc potřebovat. Lenka
Lenulka
 
Příspěvky: 54
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod MIRKA » 19 črc 2018, 21:46

Pavli, je mi líto vás i vaší dcery, umím si představit, co cítíte, je to šílené. Můj syn se zastřelil více, než před 4 roky, do dnes si dávám vinu, jestli jsem neudělala něco špatně, zda jsem tomu nemohla zabránit.....Je to hrozný život, bolest je stejná, ale my musíme žít dál, kvůli našim dětem, které tu máme. Časem se trošku naučíte s tou bolestí žít. S dcerou by jste měla jít k psychologovi, on by ji určitě pomohl. Musíte být silná, vím, že je to těžké, ale nic jiného nám nezbývá. Možná by bylo dobré, aby i vy jste si zašla k lékaři a požádala o pomoc, není to žádná ostuda, chodíme tam skoro všichni. Přeji vám hodně sil, objímám vás a věřte, že nejste sama, kdo takhle trpí.
MIRKA
 
Příspěvky: 173
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Pavla5 » 20 črc 2018, 17:44

Je to hrozné prázdno, je jedno, kolik má člověk dětí, strašně mi chybí a ta představa, že už nepřijde je hrozná. Přítel zařizuje vše potřebné, čekala jsem, že ho to vezme víc než mě, byl to jeho jediný syn, náš miláček…. Dnes byl zařídit pohřeb. Všichni v rodině jsou zpopelnění, já jsem trvala na pohřbu. Jak jste to měli vy? Chci ho vidět, chci se s ním rozloučit, dát mu do rakvičky vše co měl rád, vše bez čeho nešel spát a bral si to do školky i k rodičům. Dnes jsem musela vybrat oblečení a poslala jsem mu plínku s dinosaurem se kterou spal. Na hlavičku mu dají jeho oblíbenou kšiltovku, dělali mu pitvu a má prý sešitou i hlavičku. Měl rád všechno zelené, dám mu I jeho zelenou lžičku a lahvičku, autíčko se kterým si hrál a krtečka, bez kterého neudělal ani krok. Vím, že člověk zemře a už není, ale chci věřit v Bibli a v to, že se všichni jednou sejdeme. Pokud bych měla věřit na duše, pak nikdy nepochopím, proč od nás odešel tak brzy. Všichni jsme ho milovali a on miloval nás a často nám to říkal...Mladší dcera odjíždí na týden na tábor, nechceme, aby s námi prožívala rozloučení, je pro mne strašně těžké se před ní přetvařovat, starší dceru umístili v krizovém centru….na jednu stranu je dobré, že máme děti, co nás nutí jít dál, na druhou stranu to ale není vůbec jednoduché….jsem hrozně unavená a chtěla bych jen spát….
Pavla5
 
Příspěvky: 19
Registrován: 19 črc 2018, 08:14

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod MIRKA » 20 črc 2018, 18:14

Máte pravdu, vůbec nezáleží na tom, kolik má člověk dětí, pokud jedno odejde, jako by odešlo i část matky. Já jsem pohřeb nebyla schopna udělat, měli jsme jen rozloučení, když jsme urničku dávali do hrobečku, část rodiny a kamarádi. Se synem jsem se nerozloučila, nejprve to nešlo, byl na soudní pitvě a než jsem se vzpamatovala, byl zpopelněn. Dlouho jsem se s tím nemohla smířit, proč mi někdo neřekl, že už k němu můžu......, byla jsem zmatená, zoufalá, nevěděla jsem, jak to chodí. Po roce jsem si vyžádala nahlédnout do spisu a nechala si ukázat všechny fotky z místa, kde ukončil život. Mnozí mě nechápali, ale já to prostě musela vidět, rozloučit se alespoň tak.
Do dnes chodím každý den na hřbitov, za ty 4 roky a 4 měsíce jsem vynechala asi 5 krát. Snažím se nějak přežívat, ale nikdy už nebude nic, jako dřív, přesto, že mám ještě dceru a vnučku. Dělejte vše, jak cítíte, nenechte si do toho mluvit, je to na vás. Vy jste teprve na začátku, je to dlouhá cesta a já vám přeji hodně síly, kterou budete moc potřebovat. Držte se.
Naposledy upravil MIRKA dne 20 črc 2018, 22:41, celkově upraveno 1
MIRKA
 
Příspěvky: 173
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod martina » 20 črc 2018, 21:12

pavlo, hodně síly k překonání nebo spíš k vydržení té nepředstavitelné bolesti. před dcerou se nebojte plakat a co nejčastěji ji objímejte a říkejte, jak moc je pro vás důležitá, jak ji milujete a potřebujete, obě holky. máte před sebou dlouhou cestu, která je tak strašně těžká, že si nemůžete dovolit plýtvat silami na zbytečnosti. všechno a všechny, co a kdo vám není příjemné, odstřihněte, zrušte, zahoďte. nenechte si vnutit od nikoho nic, co sama nebudete chtít udělat a nenechte si rozmlouvat, co udělat budete chtít. neberte ohled na nic a nikoho, krom sebe a svých dětí. nevyčerpávejte se přemýšlením, co je a co není správné a vhodné. jediné, co je důležité, jste vy a dcery a otec chlapečka, resp. nejbližší rodina.
držte se, hodně síly.
Uživatelský avatar
martina
 
Příspěvky: 29
Registrován: 11 úno 2015, 22:32

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Lenulka » 20 črc 2018, 21:48

My jsme pohřeb nedělali, nějak jsem neměla sílu řešit jestli pohřeb nebo kremaci, nepřišlo mi to důležité. Na Lucku se byl podívat jen manžel, já si ji chtěla pamatovat živou. Byla po pitvě, úplně jiná, říkal, že kdyby ji potkal třeba ve městě, nepoznal by ji. Dala jsem jí svoji blůzku s motýlkama, líbila se jí a chtěla si ji půjčit na vítání občánků, taky Anežčiny rukavičky, Dan jí dal pouzdro ze svého mobilu a manžel flešku s oblíbenými písničkami. Pavli, co cítíte udělejte pokud to bude jen trochu možné. Přeju Vám všem, celé truchlící rodině hodně sil. Lenka
Lenulka
 
Příspěvky: 54
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Pavla5 » 21 črc 2018, 09:49

Nikdy jsme se nepoznaly paní Lenko, ale znám Vás z vyprávění a vím o tom, co se vám stalo, znám Bohušku, která jezdí k přítelovým rodičům a Vojtíška poznala. Je hrozné se sejít zde na těchto stránkách.
Pavla5
 
Příspěvky: 19
Registrován: 19 črc 2018, 08:14

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Pavla5 » 21 črc 2018, 09:57

Půjdeme se s Vojtíškem jen rozloučit, abych ho ještě viděla a dala mu jeho hračky, jen s přítelem a babičkou. viděli jsme ho po té nehodě, volala nám dcera, nezapomenu na ten okamžik beznadějě, byla tam rychlá a vrtulník a strašně dlouho to trvalo, oživovali ho a pak když k nám šli bylo mi hrozně zle, tušila jsem to, chtěla jsem ho vidět, ležel na ulici, přikrytý, ukázali nám jen hlavičku, očička měl přivřené jako by usínal…. Nikdy na to nezapomenu...proč? Trvala jsem na pohřbení do hrobu, nechci svého chlapečka nechat spálit, pohřbí ho děda s tetou...
Pavla5
 
Příspěvky: 19
Registrován: 19 črc 2018, 08:14

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Lenulka » 21 črc 2018, 11:48

Pavli, když jsem ve čtvrtek zajistila, že ten mrtvý chlapeček je Vojtíšek, bylo mi tak zle. Byl u nás, hrál si s autíčkem. Měl s sebou i tu plínku s dinosaury, krtečka...je mi to moc líto. Když tu naposledy byli děda Milan s babičkou Helou, tak hezky o něm mluvili, byl pro ně opravdu moc důležitý a milovali ho, viděli se v něm. Myslím na vás všechny snad každou minutu, soucítím s vaší bolestí a nic dalšího krom toho bohužel neumím udělat.
Lenulka
 
Příspěvky: 54
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod martina » 21 črc 2018, 13:56

také jsme pohřeb nedělali, ani žádný obřad. nedokázala jsem se a nechtěla se synem loučit. našla jsem na netu člověka, který vyrábí umělecké předměty, kromě jiného také netypické (a velmi krásné) urny. máme doma různé a různě velké předměty (nechci tvrdit, že umělecké), které se nám líbí. urna mezi ně zapadla a nikdo, komu jsem to neřekla, neví, že se jedná právě o schránku na popel. mám tak syna u sebe doma a až zemřu já, můžou pozůstalí s popelem naložit, jak uznají za vhodné. do té doby ale bude s mnou.
Uživatelský avatar
martina
 
Příspěvky: 29
Registrován: 11 úno 2015, 22:32

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Pavla5 » 21 črc 2018, 18:10

Proč se nám to Leni muselo stát? Byl tak maličký a všichni i rodiče jsme ho tak milovali. Tom se v něm tak viděl, stále mu s dědou kupovali autíčka a teď tanky, měl rád všechno, co jezdilo….po celém bytě jsou jeho hračky. Postavil si loď z lega a chtěl od září k hasičům...dneska mu Maruška koupila vajíčko s krtečkem a já jsem koupila bonbony Pat a Mat, malá o něm stále mluví a já se chvílemi chovám, jak kdyby byl u babičky, dokud nepřijde chvíle, kdy si uvědomím, že už nepřijde….je to tak těžké, stále mi ho něco připomíná a nebo zas myslím na to, co jsme spolu plánovali a co všechno s ním už nezažijeme...neuvidíme ho růst, jít do školy...nic...Všechno mi ho doma připomíná, ale nedokážu dát nic pryč. Obdivuju Toma, že dokáže vše zařídit a říká mi, co mám dělat, nutí mě chodit ven a jít dál, sama bych to asi nezvládla. Ani u rodičů jsem ještě nebyla, nevím, jak to zvládnu...stále jen brečím, spím s krtečkem...
Pavla5
 
Příspěvky: 19
Registrován: 19 črc 2018, 08:14

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Lenulka » 21 črc 2018, 19:59

Došlo mi, že jsem to napsala špatně, Lucka není pohřbená, je zpopelněná. Rozloučení jsme měli, bylo tam hodně lidí, spousta jejích kamarádů. Bylo to náročné, ale zároveň jsem měla pocit, že nutné. Nějak mi přišlo, že když tu moji obrovskou bolest sdílí víc lidí, je o malinko menší, když mě sevřeli v náruči, jakoby mi kousíček té bolesti odebrali. Nechci, aby to vyznělo nějak nevhodně, ale nepřišlo mi důležité jestli bude pohřbená nebo zpopelněná. Bylo to neživé tělo, duše...ta naše Lucka...ta už tu nebyla. Věřím, protože chci a protože to mi dává smysl jít dál, že Lucka...její duše...někde je, že ji nic netrápí a nebolí, že je šťastná. Pavli, nejspíš nikdy...ne v tomto životě...nedostaneme odpověď proč, proč my, proč naše děti.
Lenulka
 
Příspěvky: 54
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod pája » 21 črc 2018, 22:06

Milá Pavlo. Ani neumím vyjádřit, jak moc je mi líto, co se Vám stalo. Je to opravdu k zešílení a vůbec se Vám nedivím, že nejste ničeho schopná. Byla jsem na tom stejně a myslím, že i všechny maminky tady. Chtěla jsem jen spát a už se neprobudit. Nebýt manžela, tak nevím, jak bych dopadla. Kvůli dceři jsem nakonec zašla na psychiatrii a beru AD. Je to 3 a půl roku, co mi odešel můj syn Kubík a já se necítím lépe, ten smutek, bolest a výčitky a otázky -proč?! jsou tady stále. Nejhorší jsou večery. Chodím na stránky DC denně a myslím na Vás každou chvíli, ode dne, kdy jsem si přečetla Váš příspěvek.Mám skoro tříletou vnučku, kterou nesmírně miluji, takže chápu, jak je nejen Vám rodičům , ale i babičkám, dědům. Já vím, že to zní jako fráze, ale musíte žít pro dcery a přítele, nic jiného Vám nezbývá, stejně jako nám všem tady.S Vojtíškem se rozlučte. Já jsem Kubíka chtěla vidět, i když mne někteří odrazovali a jsem ráda. Objala jsem ho, políbila, byl krásný, jakoby spal. My Kubíka nechali zpopelnit a měli i rozloučení, na které přišla spousta lidí, kamarádů, ale udělejte vše , jak to cítíte Vy a nedejte na žádné řeči lidí kolem Vás. Vojtíšek bude ve Vašich srdcích a s Vámi napořád v krásných vzpomínkách a jak ho pochováte je jedno.Přeji Vám hodně sil vše zvládnout, máte to moc těžké, protože navíc musíte být oporou pro dcery.Myslím na Vás i na ostatní maminky .
pája
 
Příspěvky: 105
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Pavla » 22 črc 2018, 13:12

Pavlo,
to, co vás potkalo, je šílené, snad nejhorší bolest, která na světě vůbec existuje.
Nikdo, kdo nezažil, si ani ve snu nedokáže představit, co nyní prožíváte.
Moc ráda bych Vám napsala, že bude lépe... časem to přebolí... ale bohužel, není tomu tak.
První dny a vlastně i týdny po “tom” (já “to” dodnes nejsem schopna nazvat skutečnými slovy ani v mysli, natož napsat), jsem byla v jakémsi milosrdném šoku, všechno mám jako v mlze.
Ten listopadový podvečer si pamatuji jak ve snu, všechno kolem jsem vnímala jen napůl, jako bych to ani nebyla já.
Dnes vím, že záchranářka, která mě držela za ruku (záchranku jsem volat nechtěla, to udělala Policie proti mé vůli) ale už tehdy věděla. Věděla všechno.
Já s nimi mluvila úplně normálně, ještě mi nic nedocházelo. Oni ale, vzhledem ke svým zkušenostem z profese, kterou dělají, museli už v té chvíli vědět všechno.
Všechno o tom, že se náš život přesně v tomhle okamžiku nenávratně rozdělil na “předtím” a “potom”. Že jsem se právě ocitla na samém začátku dlouhé cesty. Která bude, jak my všechny tady víme, všechno jiné, jen ne snadná a veselá. Kdybych tohle všechno v tu první chvíli tušila, věděla o všem, co mne čeká, už tady nejsem.
Teď, po téměř 9 měsících, vím, že tuhle ránu čas nikdy nezhojí. Nikdy. Možná trochu obrousí hrany, jak tady píší některé maminky, ale ta bolest tu bude pořád. Možná v trochu jiné podobě, ale bude. Naše děti si v sobě poneseme už navždy. Prožila jsem se svým synem 19 let a to nikdy nejde vymazat.
Všechny tady ale jdeme dál. Většina maminek zde má další děti nebo i vnoučata. A to je ten nejpodstatnější důvod, proč tu i při vší té hrůze a bolesti ze ztráty toho nejcennějšího, stále být. Potřebují nás. A my potřebujeme je.
Myslím na Vás, vím, co prožíváte a čím nyní procházíte. Držte se, co to jde, není nic jiného, co Vám v tuto chvíli říct.
Buďte co nejvíce se svými nejbližšími, přítelem, dcerami, jak jen to půjde. Oni Vás potřebují a Vy je taky, podle toho, co jste zde psala, máte v příteli velikou oporu, a to je nejvíc...
Držte se myslím na Vás, objímám Vás i všechny ostatní maminky tady.
Pavla.
Pavla
 
Příspěvky: 26
Registrován: 25 pro 2017, 01:47

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod MIRKA » 22 črc 2018, 19:17

Přesně tak, kdo nezažil (šťastný člověk), nepochopí. Je to ta největší bolest, která mámu může potkat. Vidím jako dnes ten osudný den, kdy mi to kriminálka přijela oznámit.....Já s nimi mluvila normálně, nechápala jsem, co se vlastně děje, nevěřila, později zavolali záchranku, něco mi napíchali, já pořád říkala, že se museli splést, že to není pravda.....Bylo to šílené. Trvalo mi dlouhou dobu, než mi vše došlo, stále jsem čekala, že se mi Kubík vrátí, že to byl omyl. Když jsem slyšela zvuk motorky, nebo auta, mé oči směřovaly k oknu. Toužila jsem po tom, že se objeví v okně a já budu říkat, že to byl ošklivý sen. Bohužel sen to nebyl, později přišla tvrdá realita, protože ten šok ustoupil. Už jsou to 4 roky a 4 měsíce, přesto každý měsíc se mi vše vrací, bolest neustupuje, jen jsem se s ní naučila nějak žít.
Vánoce, ani jiné svátky už nedržím, nic neslavím. Bydlím sama, (bydlela jsem s Kubíkem), přítel se na mě asi 7 měsíců po smrti syna vykašlal, dcera s rodinou bydlí 70 km daleko.
Jsem ráda, že existuje DC, člověk se tu může vypovídat z té bolesti. Před rodinou se snažím dělat, že jsem v pohodě, abych je netrápila. Okolí si myslí, že už je to dlouho a vše je zase v normálu, jen vy všichni víte, co cítíme.
MIRKA
 
Příspěvky: 173
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Pavla5 » 22 črc 2018, 23:49

Děkuji všem maminkám, že mi píšete. Nemůžu večer spát a vaše podpora mi pomáhá. Přítel si bere Neurol večer, aby spal, já zas ráno, kdy se už v šest budím a jsou pro mě rána nejhorší, kdy si nejvíc uvědomuju, že už nepřiběhne pro pusinku a objetí. Máme to obráceně, ale jak píšete, je pro mě velkou oporou a jsme si teď hodně blízko. Dnes jsem měla náročný den, ráno jsem balila svou 8letou Marušku na týdenní tábor, na jednu stranu jsme byli rádi že odjíždí, protože jsme jí to ještě neřekli a bylo pro nás moc těžké se před ní ovládat, chceme, aby si ten týden ještě užila. Na druhou stranu pro mě bylo těžké, že odjíždí. Docela dnes zlobila a bylo to pro nás náročné, přítel říkal, že už to nedával. Pak jsme jeli za Miškou do Liberce do krizového centra. Je tam hlavně proto, že nejsem schopna ji teď uhlídat, aby si něco neudělala. A upřímně teď nemám na to, aby jsem to zvládla. Vím, že jí je tam líp, než koukat na to, jak doma s přítelem brečíme, bylo by jí ještě hůř, stále by si dávala vinu. Byli jsme se projít na přehradu a docela jsme si popovídali, snad to dá. Říkala jsem jí, že jí nedáváme vinu a aby se nevinila ani ona, je to moc těžký, byla to nehoda a vinu by jsme si mohli dávat všichni, ale to nikomu nepomůže. Musíme se s tím všichni vyrovnat. Musí tu být pro nás. Pak jsem jela s přítelem do OC Nisa, byla jsem si koupit černé tričko, mám samý růžový a prostě mi to vadí, nějak to tmavý potřebuju. Pak jsme zašli na kafe, nechtělo se mi jet domů, tak jsme si povídali o Vojtíškovi, pobrečela jsem si... moc nám to pomáhá, povídat si. Vinila jsem se z toho, že nakupuju a sedím u kafe, když už tu Vojíšek není a přítel mi říkal, že je to vpořádku, že musíme jít dál, nemůžeme sedět doma….a říkal mi, že to, že stále nebrečí jako já, že neznamená, že se netrápí, že to my ženy prožíváme víc asi proto, že jsme mámy, ale že mu taky není dobře. Nejvíc mu vadí, že s ním chtěl prožít spoustu věcí jako táta se synem a nebylo mu to dopřáno, třeba jet na formuli a tak, ale že musíme jít dál kvůli holkám. Taky mi řekl, a to mě překvapilo, že mu hodně pomáhá to, co říkám - četla jsem poslední dobou hodně knih o odpuštění apod. a to, že věřím a říkám mu úryvky z Bible. Vzpomněli jsme na to, že náš Vojtíšek měl dar vidět a přesvědčit nás o tom, že existuje něco, co mi dospělí už nevidíme. Jako tříletý řekl babičce a dědovi, že si nás vybral. Doma když šel spinkat, tak nám říkal, že vidí pána, že tam je sním a že se ho nemáme bát, že nám nic neudělá…. Nevěřila jsem na takové věci, ale to si tříleté dítě nevymyslí a nebylo to jen jednou…. Moc mi to dnes pomohlo. Je zvláštní, že mám přes den chvíle klidu, jako by byl u babičky a pak si zas uvědomím, že už nepřijde a je konec. Mám stále problém si to připustit, nechci tomu věřit. Vysvobozením je spánek, ale bohužel nepřijde ráno, kdy se probudíme a ten hrozný sen je pryč...přijde ráno, které je krutou realitou, že už se nikdy nevrátí a neřekne mi "mami miluju tě".
Pavla5
 
Příspěvky: 19
Registrován: 19 črc 2018, 08:14

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Pavla » 23 črc 2018, 00:39

Pavlo,
velice Vás obdivuji, jak to zvládáte... je to jen pár dní... já byla schopna takto psát až po několika týdnech.
Listopad a prosinec loňského roku mám celé v mlze. Víkendy u kamarádky na Šumavě, první hodina za katedrou po návratu zpět do práce, Vánoce, před kterými jsme “utekli”’do Karlových Varů do hotelu, protože bychom je nezvládli doma bez syna “slavit”...
Čeká vás dlouhá cesta, tak jako nás všechny tady. Máte skvělého přítele, přeji vám, ať to spolu zvládnete. Kvůli dcerkám, nic důležitějšího teď momentálně není.
Vidíte, taky nemůžu spát. Neurol je už skoro 9 měsíců můj jediný věrný společník, bohužel.
Držte se, myslím na Vás,
Pavla.
Pavla
 
Příspěvky: 26
Registrován: 25 pro 2017, 01:47

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Lenulka » 23 črc 2018, 14:41

Pavli, mám velikou radost, že se Vaše myšlenky a pozornost obracejí...jak to nejlépe napsat...duchovním směrem. Mně osobně právě tohle moc pomohlo. Vojtíšek si vás vybral a dal vám, co vám dát měl a vy jste do zase dali jemu. S Tomem máte minimálně jeden druhého a to je strašně moc. Myslím na vás a ráda Vám pošlu po babi a dědovi něco ke čtení. Lenka
Lenulka
 
Příspěvky: 54
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Pavla5 » 23 črc 2018, 14:52

Je to pro mě hrozně těžké, ale pomáhá mi psát. nechci to mít v sobě a asi by to bylo jiné, kdybych se nemusela starat o děti. Poraďte mi maminky, co máte malé děti. Maruška se v sobotu vrátí a musíme jí to říct. nedokážu to, máme jít s ní k psycholožce? Maruška je hodně citlivá, také má už něco za sebou, rozvod a tak, bylo to pro ni těžké, její biologický otec se o ni vůbec nezajímá, ale přítel ji má jako vlastní. Nevím, co to s ní udělá. Dneska jsme byli na matrice pro úmrtní list, je hrozné tohle vyřizování…. Přítel jel k rodičům, zítra máme rozloučení s Vojtíškem, pak ho převezou k prarodičům do Jiřetína na hřbitov. Mám pro něj tolik věcí, že se mu to do rakvičky ani nevejde, vše co miloval. Jeho milovaného plyšového krtka mu přidělají na rakev. Mám dnes jet k přítelovým rodičům, nevím jestli to zvládnu, tak moc ho milovali...já už rodiče nemám...večer jsem poslouchala písničky asi do tří do rána, nemohla jsem usnout...Mirai - Anděl, nejvíc mě zasáhla od Kryštofa Zůstaň tu se mnou, už jsem ji poslouchala dřív…akorát teď už to vnímám jinak...stále myslím na ten film Město andělů, nedávno ho dávali s Nicolasem Cage a říkám si, proč jsi pro něj přišel tak brzy, mělo to tak být?????
Pavla5
 
Příspěvky: 19
Registrován: 19 črc 2018, 08:14

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Pavla5 » 23 črc 2018, 15:11

Ráda bych poznala maminky, co měly malé děti asi 3-7 let. Některé příběhy jsem si četla. Pokud chcete, napište mi prosím sem nebo na meil. Díky
Pavla5
 
Příspěvky: 19
Registrován: 19 črc 2018, 08:14

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod pája » 24 črc 2018, 19:08

Milá Pavlo. Chápu .jak je to všechno pro Vás těžké. Já už byla sama s manželem, když se to s Kubíkem stalo. Dcera bydlela s přítelem a tak jsme se dost navštěvovali. byla jsem ale vděčná , že se nemusím o nikoho starat a nic dělat. manžel vařil, nutil mne něco sníst, zpočátku uklízel a nakupovat, já nebyla schopná jít ani ven, natož do obchodu. Asi rok potom se mým známým oběsil syn. Bylo mu 23 . Měli ještě syna asi 19 let a holčičku sedmiletou a právě naopak ode mně , jí tohle pomohlo. Říkala, že právě to , že MUSELA! vstát, vypravit ji do školy, učit se s ní, vozit na kroužky a tak ..ji zaměstnávalo natolik, že neměla tolik času na pláč. Vaše holčička je taky ještě malá a když jí budete vysvětlovat, že Vojtíšek je teď Andílek a dívá se na Vás z nebe a tak, bude to pro ní snžší . Spíš ta starší, která navíc u té nešťastné události byla se bude trápit. Je dobře, že s Vámi mluví a že je Vám přítel tak velkou oporou, že si o Vojtíškovi povídáte a že Vám ukázal, že ,,něco" je. Moc na Vás myslím a přála bych Vám Všem, ať je časem lépe.P.
pája
 
Příspěvky: 105
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Pavla5 » 29 črc 2018, 22:32

Sedí anděl na střeše, zhlíží dolů do ulic,
ostrou tužkou píše vše, nesmí uniknout mu nic.
Když se k dešti schyluje, slétne o pár pater níž,
že s náma v obýváku je, se však nikdy nedozvíš.
Kdybych já ho viděl, měl bych jednu malou otázku:
"Jaký je můj úděl? A proč život visí na vlásku?"
Nebe pláče, okapy slz plný jsou,
to znamená prý, že už musí jít.
Loučí se na mrakodrapech, má ranvej svou,
snad mě jednou bude u sebe chtít.
(Mirai - Anděl)
Pavla5
 
Příspěvky: 19
Registrován: 19 črc 2018, 08:14

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Pavla5 » 07 srp 2018, 07:54

Už dva týdny jsem tu nebyla, od té doby, co jsme se s Vojtíškem byli rozloučit...nějak jsem nemohla, v úterý nám odešel, další úterý jsme se s ním byli rozloučit a dnes je další úterý...je to tři týdny a já opět vstávám v pět ráno a brečím, hlava mě bolí, ale jinak to neumím, neumím se stále smířit s tím, že tu není. Přítel šel včera poprvé do práce, nemůže být doma, dusí ho to, musí něco dělat...chlapi to mají trochu jinak, I když se určitě trápí stejně, jen navenek vypadají silnější. Říkal, že to není lehké, ale že to dá, musí. Usnadňují mu to, že se ho nikdo neptá, nikdo za ním nejde, toho se nejvíc bál. Vadí mu, když mu někdo přeje jen soustrast... I když přijmu myšlenku, že to tak mělo být, že je mu tam dobře, tak nechápu proč tak krátce, byl tu s námi jen pět let, strašně mi chybí obejmutí, to že ho nemůžu vzít za ručičku, je to strašné prázdno… V neděli jsme jeli do Obi, přítel chtěl koupit krabice na věci, jsem ráda, že je nekoupil, nechci dát Vojtíška věci pryč, jsou jeho, věci které nosil, autíčka, se kterými si hrál….nevyprala jsem ani věci, co měl den předtím na sobě, chci cítit jeho vůni, vyprala jsem jen jeho ručníky a dala si je do skříně…. Na parkovišti jsem se dívala na maminku s asi sedmiletým chlapečkem, jak šli k autu. Chlapeček byl podle chůze postižený a já měla hned slzy v očích, jak já jí to závidím, to že ho má a může ho obejmout, nemohla jsem z nich strhnout pohled…. Když jsem to úterý zvedla telefon a uslyšela, jak dcera křičí "Mami, mami Vojta spadl…" nikdy na ta slova nezapomenu. Když jsem seděla na ulici a bezmocně se dívala dolů ke stojící sanitce moc jsem si přála, aby s ním odjeli, aby vzlétnul vrtulník a dali mi tak alespoň malou naději, tak moc jsem nechtěla, aby k nám šli a řekli nám "Je nám to moc líto...nedalo se nic dělat…" Má mě uklidnit to, že netrpěl, když mi řekli nejhorší slova v mém životě? Pak jsme si s přítelem řekli, že je to tak lepší, hlavně pro něj. Když jsme se dozvěděli, co se stalo, byla by I ta sebemenší naděje jen dalším utrpením, vidět ho na přístrojích nebo postiženého... Trápit se.... Třeba by ho ale zachránili...třeba...kdo ví... Tak moc jsem jí záviděla...až přítel mě vrátil do reality..."Taky to nemá asi lehký, ani on" Nemá, ale mají jeden druhého. My nemáme nic.
Pavla5
 
Příspěvky: 19
Registrován: 19 črc 2018, 08:14

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Pavla5 » 07 srp 2018, 09:13

Šla jsem do ložnice a podívala se na prázdnou postel...tolik to bolí..vidím ho, jak spokojeně spinká. "Vojtíšku vstávej, jdeme do školky"...už nikdy mu to neřeknu, už nikdy neuslyším to jeho "Já nechci" a neuvidím tu jeho radost, když jsem mu slíbila, že půjde "po o". I ten den šel po obědě, držel mě za ruku a šli jsme spolu domů a hráli jsme si. Hrál si na Bořka stavitele a já jsem byla Týna a pomáhala jsem mu stavit garáž z krabiček jídla pro kočky, které vozil žlutým Bořkovým bagrem, který si o víkendu vyprosil ze sklepa. Přítel mu to nechtěl dovolit, byl na odrážedlo už velký, ale Vojtíšek ho moc chtěl, že se s ním chce rozloučit (chtěli jsme ho dát pryč). Vstup udělal z kostek lega, střechu z kartonu…. vše jsme posypali vločkami jako když sněží...měl úžasnou fantazii a byl šikovný na stavění...ještě týden jsme v kuchyni kolem jeho stavby chodili než jsem ji uklidila a přítel se slzami v očích rozdělal jeho loď z lega...Každé ráno mi skočil do náruče, nezapomněl na plínku, krtečka, lahev a tablet...měla jsem co dělat, abych ho unesla, měl už 20 kilo...teď tu sedím, hlavu zabořenou v polštáři s Pat a Matem a brečím...zrovna jsem mu o víkendu převlékala, přijel od babi a dědy, byl u nich moc rád. Nadzvedli jsme matraci, vyluxovali pod postelí, pomáhal mi, povlíkli jsme prostěradlo a auty Cars a povlíkli peřinu. Teď jsem vše zase sundala, přítel v ložnici nemohl spát, spí se mnou v obýváku, nemohl se dívat na prázdnou postel, nechtělo se mi, ale udělala jsem to kvůli němu. "Mami ještě polštářek" hlásil Vojtíšek, když už spokojeně ležel a díval se na tabletu na tanky. No vidíš, na ten bych zapomněla a spěchala jsem s malým polštářkem s auty...v devět hodin přišel, přitulil se k tátovi, že už chce jít spát, neusnul sám...ten předchozí večer měl ještě hlad, nevím proč, jindy bych to neudělala, ale vzala jsem jogurt Kostíky a šla jsem do ložnice a nasypala bonbonky do jogurtu a krmila jsem Vojtíška lžičkou a dívala se s ním na to jak nějací kluci na you tube natočili, jak jim začalo na silnici hořet auto a pak jak přijeli hasiči...bylo to zvláštní, věnovala jsem se mu více než dříve a dovolili jsme mu věci, které by normálně nemohl…zapla jsem pračku… pak budu muset povlečení vyžehlit, nikdy by mě nenapadlo, že bude žehlení tak smutné a těžké...
Pavla5
 
Příspěvky: 19
Registrován: 19 črc 2018, 08:14

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Pavla5 » 07 srp 2018, 09:21

Děkuji Leni za Vaše slova a andílka. Jste moc hodná. V obýváku máme Vojtíška velkou fotku, poslední, co se teď na jaře fotili ve školce. Každý den večer zapalujeme svíčku a vedle ní je váš andílek a skleněný zvoneček, který mi koupil s babičkou v Liberci. Celý den se na Vojtíška díváme a hlavně přítel s ním mluví. Jeho oči se na nás dívají ze všech stran, jako by nás sledoval, hlídal. Je na ní krásný a takový spokojený, klidný...
Pavla5
 
Příspěvky: 19
Registrován: 19 črc 2018, 08:14

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Lenulka » 07 srp 2018, 15:46

Pavli, není za co. Moc na vás všechny myslím.
Lenulka
 
Příspěvky: 54
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod MIRKA » 08 srp 2018, 09:07

Pavli, tak ráda bych vám pomohla, ale bohužel to není možné, tu bolest si musíme nějak vytrpět sami. Chápu vás, já mám do dnes některé věci po Kubíkovi, které si nechám do smrti. Také mám vystavené fotky a povídám si s nimi. Každá to máme trochu jiné, někdo se věcí musí zbavit a na fotky nemůže pohlédnout. Dělejte vše, jak cítíte.
Vím, jak vám je, co prožíváte, ta bolest je k zbláznění, svět se zhroutil, ta bezmocnost je hrozná. Je to nespravedlivé, že ze světa odchází děti, snad je to osud......
Říkám si, proč? Pavli, držte se, moc na vás myslím a objímám vás.
MIRKA
 
Příspěvky: 173
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Pavla5 » 08 srp 2018, 14:08

Děkuju Vám, je to těžké a zároveň hrozné, co se děje. Proč umírají tak malé děti - rok a půl stará holčička se utopila, na to ti dva sedmiletí hošíci, pak se vybourali babička s dědou a třemi vnoučaty, přežilo jen jedno dítě, jak muselo být rodičům, je to dva dny, co auto srazilo koně s 13.letou holčinou, která je ve vážném stavu, co se to děje na tomhle světě? Dnes zemřeli tři mladí lidé při další autonehodě, připadá mi, každý den prožívá bolest někdo z nás rodičů. Děti odcházejí a nechávají nás tu s velkou bolestí….
Pavla5
 
Příspěvky: 19
Registrován: 19 črc 2018, 08:14

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Pavla » 08 srp 2018, 16:45

Ano, přesně tak, nejsme v tom samy.
Každý den přibývají další nešťastní rodiče, je to šílené.
Vůbec to pro mne není útěchou, že v tom nejsem sama, ba naopak.
Vždyť ta bolest je tak strašlivá, nepřeji ji nikomu, ani nejhoršímu nepříteli.
A jak psala paní Iva na vedlejším fóru... když odejde rodičům jejich jediné dítě...
Nebo více najednou-jak jste psala Vy, při té autonehodě-také jsem to četla ve zprávách...
Ačkoliv. Ta bolest a ztráta je hrozná, i kdyby jste měli dětí třeba padesát.
To, o které jsme přišly, nám již nikdo nikdy nenahradí, nikdy.
A je jedno, kolik mu bylo let.
Vám odešel tak malinký chlapeček, který toho mohl mít ještě tolik před sebou, to přece není fér.
Ale život celkově vůbec není fair play, žádné “jaké si to uděláš, takové to máš”... jsou bohužel okolnosti, které nemůžeme ovlivnit, i kdybychom tisíckrát chtěly.
Někdy si myslím, zda to pro mne není trest za něco, co jsem v minulosti provedla.
Ale...proč takhle krutý??? Asi jsem byla v minulém životě nějaký krutovládce či něco takového... co jsem udělala tak šíleného v tomto životě, nevím... Pár věci by se našlo... ale až tak hrozné?
Držte se, hodně sil, myslím na Vás.
Pavla
 
Příspěvky: 26
Registrován: 25 pro 2017, 01:47

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod pája » 08 srp 2018, 18:10

Milé maminky. Je to přesně tak, jestli máme dětí 5, nebo jedno, ta bolest je naprosto stejně nesnesitelná. Taky teď vnímám smrt děti a mladých lidí mnohem intenzívněji. Hned, když něco takového slyším, nebo někdo přibude tady na DC , hned si pomyslím,,Další nešťastní rodiče." Je mi jich všech moc líto, hodně na ně , nebo tedy na Vás myslím. Pavli, já mám taky dost věci po Kubíčkovi schovaných, jeho hodinky, peněženku, telefon, pyžamo, ve kterém u nás naposledy spal, knížku i se záložkou , kterou naposledy četl ...také knížku o neposlušném koťátku,kterou jsem mu musela číst skoro každý večer před spaním, když byl malý.Často, když jsem sama doma si otevřu skříň a prohlížím si ty věci, hladím fotky a hrozně brečím. Necítím se lépe ani po třech a půl letech. Jen jsem se naučila ovládat, usmívat a žít jinak.Nechci nikomu brát naději, že bude lépe, asi bude, ale jinak, než před TÍM! taky si často říkám, co jsem tak hrozného udělala, že mě postihlo něco tak hrozného. Chovám se slušně, pracuji jako zdravotní sestra, nikdy jsem nebyla na nikoho hnusná,své děti jsem milovala celým svým srdcem, tak proč?!Proč umírají malé děti na rakoviny?!
Jednou mi psycholožka řekla, že duše si vybírají , komu se narodí a předem vědí, jak dlouho tady budou. Vzpomněla jsem si na to, když jste Pavli napsala, že Vojtíšek řekl prarodičům, že si je vybral.Musíme věřit, že něco je, že se s nimi zase shledáme, i když je to v tomto životě, bez nich hrozně těžké.
pája
 
Příspěvky: 105
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Pavla5 » 09 srp 2018, 07:38

Také si říkám proč, je toho tolik co nám lidé říkají...co si z toho vybrat? Byli jsme v minulém životě někdo špatný? Nevěřím na minulé životy, jsme tady a teď. Udělala jsem snad něco špatně v tomto životě. Neudělala jsem, jak píše Pavla snad nic tak hrozného, aby za to pykalo tak malé dítě, které jsme tak milovali. A kdyby jsme něco špatného udělali, proč trpí přítel, rodiče, vždyť jsou to tak hodní lidé. Mám věřit na duše? Nikdy jsem na to nevěřila, prala jsem se s tím, hlavně proto, že jsem četla Bibli a té to protiřečí. Jsme duše, které si samy zvolily svůj život na zemi, u koho budou a my jako dospělí máme hledat důvod, který jsme už zapomněli, proč tu jsme? Jak si nás mohl vybrat s tím, že věděl, že chce tak brzy odejít, když věděl, že nám tak ublíží? Proč si nevybral nějaký alkoholiky nebo feťáky, kterým by to bylo jedno? Protože nám měl něco dát? Měl náš život obohatit o těch krásných pět let, něco nám ukázat? Hodně jsem se po rozvodu změnila, I přítel mě naučil nezabývat se minulostí, četla jsem hodně knih o pozitivním myšlení a ty mi tu hlavu asi zamotaly ještě víc. Vysíláme myšlenky do vesmíru a ten nám je plní...jsme plně zodpovědní za svůj život...máme jen to co chceme...vážně???? Každá máma někdy řekne, že je unavená, okřikne dítě, aby zavřelo pusu, ale nemyslíme to tak, své děti milujeme a Vojtíšek byl miláček...moc jsme ho chtěli...pamatuji si jako by to bylo dnes...ještě jsme s Tomem spolu ani nebyli a já měla sen, kdy jsem držela Vojtíška na ruce a podávala jsem ho Tomově mámě. Já jsem měla tři děti, Tom žil s rodiči a byl sám. Dala jsem mu jediné dítě a plno bolesti...co je se mnou má jen starosti...taky si to vybral? Vždyť ani nevěděl, co ho čeká. Můj rozvod, problémy s mojí rodinou, problémy se dvěma puberťáky a s Maruškou, která to tehdy v 1,5 roce špatně nesla...prožili jsme si za těch šest let hodně, bylo to hodně náročné a Vojtíšek byl takové naše sluníčko...proč zapadlo???? Všechno bylo už fajn, šla bych od září do práce, Maruška do druhé třídy, Vojtíšek by byl předškoláček….všechno se zhroutilo jak domeček z karet...jak ve filmu Křídla vánoc…"chtěl jsem mít klid, ale takhle jsem to nemyslel"...To by tu už nikdo nebyl, kdyby nás měl vesmír brát za každé naše slovo. Proč nám bere naše milované, když jsou tu rodiče, kteří své děti nechtějí, kteří svým dětem ubližují, jsou plné dětské domovy a krizová centra...proč nám bere naše milované???? Podle Bible jsme prach a v prach se obrátíme, po smrti nic není, žádné duše, andílci, kteří se na nás dívají, je to pro nás lehčí v to věřit, Bůh vše vidí a trpí stejně jako my, nepomůže nám teď, ale jednou se všichni setkáme…. Bible hovoří i o strážných andělech, říkám si ale, kde byl ten jeho strážný anděl, měl něco důležitějšího? A pak Ďábel, ano to je nejvíce uvěřitelné, vždyť se podívejte, co se děje, jak jsou lidé k sobě zlí, co vše prožíváme a On má z toho radost, z naší bolesti... Nevím, čemu věřit, jestli to byla prostě nehoda, prostě shoda několika náhod nebo si za to můžeme sami svým jednáním nebo si nás opravdu vybral… tak s ním mluví přítel a pomáhá mu to, že to tak mělo být...ale ať je to jak je to a ať si člověk vybere to, co mu pomůže s tím lépe žít, stejně je hrozně těžké to přijmout, smířit se s tím, že tu není...nedokážu to...stačí jedna vteřina a vy musíte pochopit, že už nikdy nepřijde...To jsem v minulém životě musela být samotný Ďábel, abych teď musela tak trpět...
Naposledy upravil Pavla5 dne 09 srp 2018, 18:01, celkově upraveno 2
Pavla5
 
Příspěvky: 19
Registrován: 19 črc 2018, 08:14

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Pavla5 » 09 srp 2018, 16:52

Jak mlha zdá se život nestálý, dnes je tu, zítra mizí.
Co člověk má, to rychle pomíjí, jen žal a slzy sklízí.
Může znovu žít, kdo ve smrti spí? Poslouchej, co slíbil Bůh:
Zavolá a mrtví slyší. Pokyn dá a ožijí.
On sám dílo svých rukou uvidí, když zatouží.
Vírou svou to můžeš chápat, on je Bůh, nad smrtí Pán.
Ty smíš mít život věčný, Bohem tvým ten slib je dán.
Když poslušní svůj život dožijí, ti nejsou v zapomnění.
Bůh o nich ví, že jenom chvíli spí, pak ze smrti je vzbudí.
Potom skutečný život budeš mít, nekonečně v ráji žít.
(Job 14:13-15 Jan 6:40, 11:11, 43 Jakub 4:14)
Pavla5
 
Příspěvky: 19
Registrován: 19 črc 2018, 08:14

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod MIRKA » 10 srp 2018, 00:05

Mám také milion otázek, na které bych chtěla znát odpověď. Proč zrovna my, všechny, co jsme tu, jsme své děti milovaly a dělaly jsme, co bylo v našich silách, aby se měly dobře. Proč se nám to muselo stát? Vždyť nic tak strašného, za co by jsme měly být potrestány jsme neudělaly. Možná v předchozích životech? Nikdy jsem na nic takového nevěřila, ale po smrti syna jsem vše přehodnotila. Jednou se se ptala média, proč tak trpím, co jsem udělala?????? Médium mi řeklo, že v minulém životě už jsem Kubíka měla, ale mou vinou zemřel(nevím, co jsem provedla), proto jsem dostala druhou šanci a znova ho měla. proto tak silné pouto, které mezi námi bylo, proto celou tu dobu, co žil, jsme měla velký strach a obavu, že o něho někdy přijdu. On prý přišel na tento svět s tím, že tu nebude dlouho.
Stále na to myslím, kdyby to bylo všechno opravdu tak, proč ale trpím za něco, co bylo v minulém životě? Já za to přece teď nemůžu, jestli jsem byla zlá. Přesto, kdyby mě chtěl osud za to potrestat, proč až takhle?
Já už teď věřím, na posmrtný život, dává mi to sílu, že se jednou setkáme. Mám spousty knih, něco musí být mezi nebem a zemí.
Někdy si už připadám, jako blázen. Stále si říkám, kéž by to byl jen ošklivý sen..........
MIRKA
 
Příspěvky: 173
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Janak » 10 srp 2018, 16:28

Paní Mirko, jak moc vám rozumím,taky si neustále kladu otázky, kolem dokola. Otázky které vždycky začínají slovíčkem"proč" a všechny zůstávají nezodpovězené. Spousta lidí v mém okolí mi stále opakují, že si nemám dávat vinu za to co se stalo. Prý jsem nemohla nijak zabránit tomu, aby si Lenička vzala život. Jenže já se nemůžu zbavit pocitu, že jsem selhala, že jsem měla něco udělat jinak, nepouštět jí ten večer z domu. Být s ní a hlavně poznat co se chystá udělat. Často si říkám, že jsem byla špatná máma, když jsem nedokázala zabránit své holčičce v tom, aby to udělala. Když si pak tady čtu příspěvky vás všech, poznávám, že to jak se cítím i když se to stalo před 4roky a 9 měsíci, je úplně stejné pro nás všechny. Všechny si procházíme tu lepším, tu horším obdobím a právě DC nám pomáhá tyto situace snášet o něco lépe a snažit se žít dál. Ano to je to, co by si naše děti přály nejvíc. Je to někdy velmi těžké a víme, že už to nikdy nebude jako dřív, ale my se budeme všechny snažit to zvládnout. Přeji nám všem hodně síly na té naší dlouhé cestě. Modlím se za nás všechny....
Janak
 
Příspěvky: 26
Registrován: 04 led 2018, 18:37

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Radka F. » 10 srp 2018, 21:40

Tak vas tu devcata ctu a jsou to presne moje myslenky,co pisete.Pocity viny,co jsme mohli a neudelali.Premysleni o tom,cim jsem se provinila,ze nam umrel syn.Otazky,ktere nikdo nezodpovi a ja bych chtela vedet...Chut odejit a nebit,uvedomuju si,ze kdyby Fik vedel,jak budeme bez nej trpet,tak by to nedopustil,jenze nese deti si neuvedomovali ze zivot bez nich bude k neziti.My tohle vime a taky si uvedomujeme,ze uz nechceme sve rodiny vic trapit a poto,i kdyz je to ezke jsme si zvolili zivot,ktery je podle me za trest.I po sedmi letech mivam stavy,kdy myslim,ze uz nevstanu z postele,nechci se probudit,nechci uz nic a nakonec jsem vdecna,ze jsem schopna vzit vnoucata na dovolenou a stravit s nema hezke chvile.Ale ani na cgvili pri tom neprestavam myslet na Filipka a na to,ze uz tu neni.Je to stala houpacka.Pavli,chtela jsem ti napsat,ze tvuj pribeh me hodne dojal.vsechno co ctu oberim.Snad proto,ze mam petileteho vnoucka a hrozne me to vzalo za srdce.Je me lito vsech deti a rodicu.Vis,kdyz vezmu maleho treba jen na hriste,stale ho hlidam.Doma se na me dcera nekdy zlobi,protoze ho porad okrikuju,ale ve me je panicky strach.Pises,ze si vas Vojtisek vybral,taky jsem neco cetla o dusich,nejak nevim,cemu verit.Ale je pravda,ze o syna jsem mela od malicka vetsi strach nez o dceru a vlastne se me splnila ma nocni mura.Vzdycky jsem mu rikala,ze se nechci dozit toho,ze me prijdou policajti rict,ze se mu neco stalo-a to jsem nemyslela tak tragicky konec.Stalo se to presne tak,v noci me manzel vzbudil a ja jsem si rikala,ze je neco spatne,proc jsou u nas v loznici cizi chlapy v botech-to byla ma prvni myslenka.Pak se zastavil svet a od te doby prezivam.Snad rok jsem se budila kazde utery po pulnoci,to byla ta doba,kdy jsem se dozvedela....Cas to trochu otupil,nezapomela jsem,nesmirila se.Stale me chybi,mluvim s nim,chtela bych ho zpatky.Jen jsem se naucila mezi tim obdobim,kdy nevim proc tu byt,najit i to,ze tu chci byt pro sve blizke.Nikdy nam neprestanou chybet,asi nikdy nepochopime,proc odesli,jen si doprejme v tom smutnem zivote kousky stesti.Casto rikam Filipkovi,at me tu jeste chvili necha s jeho sestrou,vzdyt jemu jsem kazdym dnem bliz a nevim,jestli se setkame,ale hrozne bych si prala ho obejmout a uz nepustit.Maminky,pro nas se stal zivot bojem o preziti,proto je dobre,ze se drzime za ruce a podporujeme se na te nasi DC.
Radka F.
 
Příspěvky: 130
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Petra » 13 srp 2018, 15:55

Milé maminky,
je to měsíc a týden co mi ve spánku usnula má skoro 20. letá dcera. Proč musela ona a ne já. Byla jí provedená pitva a čeká se na výsledky. A já si stále dokola říkám, co se stalo a že to není pravda. Jsem ráda za tyto stránky, Každý den tu čtu a hodně věcí jako bych psala sama. Už jsem sem chtěla psát, ale vždy něco napíšu, pak to opravuju a nakonec vymažu.
Také nevím proč tu jsem, k čemu je to dobré.....
Žily jsme s dcerou samy. Dokončila úspěšně školu, řidičský průkaz a začala jezdit autíčkem, měla zajištěnou práci, kde se jí moc líbilo. Měla si užívat života a já se těšila jednou na vnouče......
Stále si říkám, že se otevřou dveře a že to byl jen hroznej sen ......
Vůbec nevím co dál.....
Tento víkend jsem měla u sebe neteře a tak jsem si říkala, že asi k vůli nim tu musím být a své sestře.....
Petra
 
Příspěvky: 16
Registrován: 30 črc 2018, 16:02

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod MIRKA » 13 srp 2018, 18:07

Milá Petro. Je mi to velice líto, musíte být silná, jako my všechny. Neexistují slova, která by vám byla útěchou. Ve chvilce se člověku zhroutí život a neví, co si počít, jak dál, říká si stále, že je to jen zlý sen, později přijde tvrdá realita.....
Je to k zešílení, tady na DC jsme na tom všechny stejně. Snažíme se nějak přežívat, kvůli rodině.
Časem se naučíte s tou bolestí žít, naučíte se přetvářet, fungovat, ale v srdci zůstane hluboká rána, která se nikdy nezahojí. Péťo držte se. Objímám vás.
MIRKA
 
Příspěvky: 173
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Chci ho zpatky

Příspěvekod Petra » 13 srp 2018, 23:27

Děkuji za podporu a stránky DC a i příběhy maminek jsou pro mě velkou podporou v této době. Moc na vás všechny myslím...
Petra
 
Příspěvky: 16
Registrován: 30 črc 2018, 16:02


Zpět na Mé dítě odešlo

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník