Před týdnem mi zemřel syn.

Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod romča » 03 zář 2017, 20:22

Před týdnem mi zemřel syn Petr. Bylo mu 21let. Našla jsem ho na balkoně, seděl, jako by spal a spadla mu hlava. Byl prý v té době už několik hodin mrtvý. Poslední tři roky byl nemocný, ale tohle léto se zdálo, že se vše obrací k dobrému. Chtěl se vrátit do školy, měli jsme společný pracovní projekt, byl šťastný, když jsme někde byli s rodinou nebo přáteli. Jsem věřící katolička a tak vím, že je teď u Boha v těch nejlepších rukou a věřím, že nemá těžkou cestu. Vytrpěl si už na Zemi hodně. Mám okolo sebe hodně blízkých, kteří ho taky milovali, tak, když je mi hodně zle, tak myslím na ně a jejich bolest. A taky na ostatní ženy, kterým
zemřelo dítě, ale to je takové vzdálené. Proto píšu, třeba je někdo,s kým bychom si mohli i takhle virtuálně být oporou
Romča(tak mi občas Petr říkal)
romča
 
Příspěvky: 3
Registrován: 01 zář 2017, 17:57

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Radka F. » 04 zář 2017, 18:04

Romi,je me lito,ze taky patrite mezi nas.Je dobre,ze jsou tyhle stranky,kde jsme si blizke,ale privadi nas sem nestesti,ktere nas potkalo a zmenilo nam zivoty.Brecim pri vasem pribehu,nikdy si nezvyknu na to,ze stale umiraji deti a mladi lidi.Vas syn byl stejne stary,jako nas.Mladi chlapy,ktere jsme vychovali a meli se uz jen divat,jak si v zivote vedou a byt jim nablizku,kdyby potrebovali.Vsechno je behem chvilky pryc a my nechapeme.Vzdyt meli plany,byli mladi a my je milovali.Je to u vas strasne cerstve a je dobre,ze jste nasla tyhle stranky.Pro me byli velkou oporou a vlastne jsou dodnes.Jste verici-ja ne-a snad si nektere veci dokazete lip vysvetlit.I tak vas ceka DLOUHA CESTA,az pomine prvotni sok.Objimam vas na dalku a piste,o vsem,co citite,co nechapete,co vas trapi,protoze tech otazek a ruznych situaci prijde spousta.U nas je to sest let a i tak me dokazi nektere veci a lidi rozhodit.Drzte se,nic jineho vam nezbiva.Zapalim Petkovi svicku,vic uz udelat nemuzeme,bohuzel.
Radka F.
 
Příspěvky: 105
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Lenulka » 05 zář 2017, 12:25

Hezký den Romčo, soucítím s Vaší ztrátou a bolestí stejně jako všichni ostatní tady. Je to možná hloupé slovo, které v souvislosti s takovou s tragédií použiju, ale závidím Vám, že Váš syn byl šťastný. Naše Lucie totiž odešla z vlastního rozhodnutí, takže odešla utrápená a nešťastná. I když je výsledek stejný, je pro mě hrozně těžké žít s vědomím, že trpěla tolik až musela udělat to, co udělala. Bude to už rok a půl a je to moc těžké a bolavé. Jste teprve na samém začátku dlouhé cesty a věřím, že Vaše víra v Boha je veliké plus, které nám mnohým schází. Jsem v myšlenkách s Vámi a přeji hodně sil. Lenka
Lenulka
 
Příspěvky: 29
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod MIRKA » 08 zář 2017, 21:09

Milá Romčo. Je mi strašně líto, že vám umřel syn, soucítím s vámi. Každou smrt dítěte prožívám velmi hluboko, jelikož to znám z vlastní zkušenosti. Můj syn si vzal život před třemi a půl roky. Je to to nejhorší, co může mámu potkat. Tady na DC se vzájemně podporujeme, rozumíme svým pocitům, protože kdo neprožil,( šťastný člověk) nepochopí. Držte se, přeji hodně síly.
MIRKA
 
Příspěvky: 127
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod romča » 18 zář 2017, 21:21

Děkuju ze srdce za podporu,Radko, Lenulko a Mirko. Dnes jsem po dlouhé době otevřela internet. Mám za sebou civilní pohřeb, který si přál můj bývaly muž - Petrův biologický otec. Mám za sebou několik dnů v práci, vydržela jsem to a jsem ráda. Mam za sebou 21 dnů bez Petrovy blízkosti a některé mi připadaly tak dlouhé, jak nikdy dřív. Dneska jsem dopoledne znovu vyprávěla, jak to s námi bylo na ploicii, prý musí nějak uzavřít případ. Vlastně se teprve dozvím, jestli si vzal víc léků, které užíval pravidelně nebo jestli stačilo, že se napil alkoholu a to vím, že udělal a věděl, že je to nebezpečné. Nemusím to ani vědět. Odpoledne na psychiatrrii konec našeho příběhu.Doma jsem padla a usnula a vzbudila se s pocitem, že nemůžu nic. Ani zvednout ruku, natož vstát. Jsem teď doma sama, jen kočku jsem došla nakrmit. A dokopala se otevřít internet. Ještě jednou díky a jsem ráda, že můžu teď myslet a modlit se i za vás a vaše děti. Romča
romča
 
Příspěvky: 3
Registrován: 01 zář 2017, 17:57

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Lenik » 18 zář 2017, 21:51

Je mi to moc líto, že jste mezi námi. U mě je to 6mesicu a 6dni,kdy si Tomášek sáhl na život oběšením. Co vše vyplulo,bylo to kvůli jedné z druhé vsí,která nemá nejlepší pověst.Ta bolest je šílená,to víme jen my kdo si s tím prošel či prochází. Já to stále nedokážu přijmout. Přeji hodně síly na naší dlouhé cestě.Objímám na dálku.Lenka
Lenik
 
Příspěvky: 43
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod pája » 20 zář 2017, 16:50

Milá Romčo. Je to strašně krátká doba, co Vás syn opustil a jste statečná, když jste zvládla už i jít do práce. Mně se syn oběsil před 2 lety a 9 měsíci a stejně je mi stále smutno, pláču, vyčítám si, že jsem nepoznala , jak se trápí nechce se mi věřit, že je to napořád, že už ho neuvidím, neobejmu. Je to šílené, kolik nás, nešťastných rodičů je a přitom tady je nás jen zlomek skutečnosti. Je spousta těch, kteří o stránkách DC ani neví, nebo zkrátka nepíši. Já jsem ale vděčná, že existují a můžeme se aspoň tady vzájemně vyplakat a podržet.P.
pája
 
Příspěvky: 86
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod martina » 20 zář 2017, 21:17

milé maminky,

u mě je to čtyři a půl roku a stojí to za hovno.... na rozdíl od některých z vás jsem poznala, že se něco děje, syn se pravděpodobně potácel v těžké depresi, choval se jinak, i jsem o tom mluvila s manželem, s kamarádkou... nicméně mi to bylo prd platný. manžel nad tím mával rukou, že si vymýšlím, že přeháním, že se mi něco zdá, kamarádka mě utěšovala, že kluk je dospělý, že si musí poradit sám (já nevěděla, co se děje, jen bylo "něco" špatně, v té době jsem ale netušila, co, došlo mi to všechno až pozdě).... syn se nesvěřil, navíc bydlel v té době 100 km jinde - takže bez možnosti něco ovlivnit....

kdybych nešla po 14 dnech do práce, tak se houpu někde na stromě nebo zblázním... hodně mi pomohla práce, ne jako taková - stejně jsem tam jen docházela, ale aspoň trochu jsem přišla na jiné myšlenky. pak zvířata, která mám - musela jsem se o ně postarat, nakrmit... všechno jsem sice dělala jak robot, ale DĚLALA. musela jsem vstát z postele, umýt se, vykonávat nějaké pohyby, činnost, cokoli...

prvního půl roku jsem si neuměla představit, že bude líp a bála se, že nebude. víceméně jsem měla pravdu - není.

hodně sil všem.
Uživatelský avatar
martina
 
Příspěvky: 20
Registrován: 11 úno 2015, 22:32

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Neli B. » 21 zář 2017, 01:23

Pani Martino,
Po precteni vaseho prispevku jsem si pripadala jako bych ho psala ja. Ve vasem pribehu se uplne vidim a ztotoznuji. Je to az neskutecne. Presne jsem to prozila a prozivam uplne stejne jak jste to popsala. Muj syn se zastrelil pred 5 lety.Taky jsem na nem pozorovala zmeny, depresivni chovani,rodina to nebrala vazne. Vycitam si a budu az do konce sveho zivota, ze jsem tomu nezabranila.I kdyz nevim jak,jelikoz se me nesveroval se svym trapenim. A me by nikdy nenapadlo, ze by se k necemu takovemu odhodlal.Bojuji, bojuji aby ten zivot jeste za neco stal, ale jak pisete ,stoji za hovno. Hodne sil nam vsem!
Neli B.
 
Příspěvky: 3
Registrován: 11 úno 2017, 02:01

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod martina » 22 zář 2017, 18:11

milá neli a ostatní maminky (a tátové),
někdy to vyčítám sobě, někdy manželovi.... ale ve skutečnosti vím, že jsme tomu ani jeden zřejmě zabránit nemohli, jak? přivázat kluka doma ke stolu? jak donutit dospělé "dítě", aby dělalo to, co chceme nebo aby se rodičům svěřovalo, když nechce? nevím. hrozně mě bolí, když si představím, jak musel syn strašně trpět, než se rozhodl raději zemřít.

přesto trochu zmírním svůj předešlý příspěvek. když jsem ho psala, byla jsem v horším rozpoložení.
známe to všechny - někdy je blbě a někdy ještě hůř. ale občas je i líp, nejsou všechny dny a chvíle stejné. dokážu se radovat a smát a nebrečím už tak často. ale ten smích už není takový, jako dřív a nikdy nebude. už nikdy nebude skutečně dobře a s tím se člověk musí nějakým způsobem popasovat a přijmout to jako fakt. změnit to nejde, nejde vrátit čas a udělat něco jinak. bohužel.
Uživatelský avatar
martina
 
Příspěvky: 20
Registrován: 11 úno 2015, 22:32

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod romča » 23 zář 2017, 20:47

Přečetla jsem si poslední příspěvky a přemýšlím o nich. Ta bolest a stesk se někdy zdají k nevydržení. Taky se mi motá hlavou, co mělo být a nemělo být a mělo být jinak.Jenže to je cesta k zoufalství, protože pak začnu obviňovat sebe nebo někoho jiného nebo společnost a je mi hůř a hůř. Když se vybrečím a vypovídám někomu blízkému, uleví se mi. Aspoň na čas. A obracím se k Bohu a prosím za Petra a sebe a rodinu a ostatní trpící lidi...Pak často přijde klid. Takový zvláštní. Pro mě smrt není konec, ale změna a Bůh je milosrdný a milující. Jinak by mi nic nedávalo smysl, ani smrt, ale pak ani život .Nevím proč umřel Petr tak brzy, ale myslím, že v tomhle životě spoustu událostí a souvislostí prostě nemůžu pochopit, ale nějaký smysl mají. Nechci tu bolest a žal, ale kdo je chce? Zítra budeme mít zádušní mši. Díky všem Romča
romča
 
Příspěvky: 3
Registrován: 01 zář 2017, 17:57

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Lenulka » 25 zář 2017, 15:23

Romčo, i já jsem si přečetla znovu všechny příspěvky. Každý se se situací, kterou žijeme pasujeme po svém, někdy to jde líp, jindy hůř. Někoho (sebe) vinit je asi přirozené, ale nikam to nevede a nikomu to nepomůže. Jak už jsem psala, nejsem věřící, možná o to víc mě oslovuje to, co píšete ve svém posledním příspěvku. Protože pocítit klid to je to, co je nám všem tak třeba. Věřím, že úplně všechno má svůj smysl, to že ho teď ještě nechápeme nebo nevidíme neznamená, že není. Díky Vám, Romčo.
Lenka
Lenulka
 
Příspěvky: 29
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod maja » 07 říj 2017, 14:43

Prežiť dieťa v akomkoľvek veku, je to najstrašnejšie, čo sa môže matke stať. Žijem s tou bolesťou už 11 rokov, môj syn mal 27 rokov, mal vážnu dopravnú nehodu a zomieral 8-týždňov, bolo to najhoršie obdobie môjho života, teraz sa už jedenásť rokov učím s tým žiť. Ten život je už iný, ale ide ďalej a my maminy sa s tým musíme vyrovnať. Prvý rok bol veľmi ťažký a preto ak máte pocit, že sa vám chce plakať, tak plačte, kričte, dostaňte von všetky svoje emócie, veľa o ňom rozprávajte. Mne pomáha aj to, že mám všade jeho fotky, som veriaca, veľa sa modlím. Čas je zázračný , pomôže obrúsiť ostré hrany bolesti. Určite sa snažte nebrať veľa upokojujúcich liekov. Ja som ešte vtedy pracovala, som učiteľka a tak som sa pohrúžila do práce a snažila som sa byť častejšie mimo domu, potom to už bolo lepšie. Iba jediný ráz sa mi snívalo s mojím synom. Bol to veľmi živý sen, môj syn ma v sne objal a povedal" maminka moja neplač, ja sa mám veľmi dobre". Keď mi je ťažko, pripomeniem si ten sen a snažím sa mu veriť.Prajem vám veľa síl, musíte to vydržať, každá z nás to musí prekonať. Maja
maja
 
Příspěvky: 2
Registrován: 10 lis 2015, 21:29

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Iva 1 » 08 říj 2017, 13:34

Dobrý den,
moje dcera vzdala život v srpnu. Stále mám pocit, že zešílím. Bylo jí 25 let. Opravdu netuším, jak přežít zbytek života s takovou bolestí. Obdivuji všechny maminky, které to zvládly.
Iva 1
 
Příspěvky: 7
Registrován: 08 říj 2017, 13:28

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod pája » 09 říj 2017, 02:33

Milá Ivo a ostatní nešťastné maminky. Od srpna uběhla strašně krátká doba na to, aby jste cítila něco jiného, než že zešílíte. Můj Kubík si vzal život před 2 lety a 10 měsíci a já mám někdy stejně pocit, že se zblázním, že už tady nechci být. Jsou dny, kdy je to trošku lepší, ale pak zas ta hrozná beznaděj, smutek, lítost...Je to stále dokola. Není to o tom, že bychom to zvládly , jen se časem s tou bolesti naučíme žít, i když to je někdy k nevydržení. Přeji Vám, ať máte kolem sebe chápavé lidi, kteří Vám pomůžou zvládnout toto hrozné období. P.
pája
 
Příspěvky: 86
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Lenulka » 09 říj 2017, 12:31

Ivo,
naše dcera vzdala život před 18ti měsíci ve 24 letech. Bolí to pořád a chybí nám neskutečně, jen už teď nečekám, že se objeví za dveřmi. I když se to zdá neuvěřitelné, přežít se to dá. Jak píše Pája, od srpna je to fakt chvilka a Vaše pocity jsou tak pochopitelné. Když čtu příspěvky dalších nových maminek, které přišly o svoje dítě cítím najednou velikou bezmoc. Neumím napsat nic, co by zmírnilo jejich bolest a přitom bych to tak ráda udělala...jen opravdu nevím jak. Mně osobně pomáhalo psát na Dlouhou cestu, psát si s maminkami z Dlouhé cesty, mluvit o Lucce s kýmkoli, kdo chtěl a mohl naslouchat,jít co nejdřív do práce, udělat z jejích věcí vzpomínkovou krabici, psycholog a plakat nebo řvát, když už se zdálo, že to vydržet nejde. Přeju Vám Ivo hodně síly. Bude líp, pomalinku a o malinko, ale bude. Lenka
Lenulka
 
Příspěvky: 29
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Iva 1 » 09 říj 2017, 22:02

Mám pocit, že jen díky práci , manželovi a pejskovi přežívám. Asi by mi pomohl psycholog, ale v tom prvním týdnu jsem byla v Riapsu a pak ještě u dvou dalších. Já už ale nechci znovu vyprávět ten příběh a slyšet- ona to tak chtěla.
Opravdu moc děkuji paní Martině Gogeisslové za její knihu Proč? Naše osudy jsou tak podobné. Jen moje dcera mi dopřála zažít taneční, maturitu i promoci.
Iva 1
 
Příspěvky: 7
Registrován: 08 říj 2017, 13:28

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod martina » 09 říj 2017, 23:27

milá ivo,
jak psaly už ženy přede mnou, dva měsíce jsou velmi krátká doba na to, aby došlo k nějakému posunu od pocitu "zešílím" k "je to méně nesnesitelné". v tomto příspěvku je odkaz na autobiografickou zpověď ženy, která sama procházela (a možná stále prochází) tím, čím naše děti. doporučuju také přečíst, člověk trochu pochopí, "jak nám to mohly udělat".

hodně síly.
Uživatelský avatar
martina
 
Příspěvky: 20
Registrován: 11 úno 2015, 22:32

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod MIRKA » 10 říj 2017, 22:12

Milé maminky. Jsme na tom všechny stejně, prožíváme špatné dny, horší a pak ty šílené. Těch lepších dnů je jen zřídka, jiné to asi už nikdy nebude. U mě to byly 3 roky a 7 měsíců, co se mi Kubík zastřelil. Někdy mám dny, kdy si myslím, že už to nevydržím, přestávám mít sílu, ale vím, že tady musím být pro dceru, vnučku, rodinu.....
Začíná nám podzim a pro většinu z nás je to těžké,depresivní období,alespoň já to tak mám, trošku se uleví až v lednu. Nikdy nic nebude jako dřív, ale musíme se s tím naučit nějak žít. Naše děti by určitě nechtěly, aby jsme se tolik trápily. Všechny vás objímám a držte se.
MIRKA
 
Příspěvky: 127
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Radka F. » 15 říj 2017, 19:54

Mam pocit,ze funguju jak na baterky.Proste si rano reknu,co udelam a snazim se to dodrzet.jako robot.Desi me necekane volny den,nevim si s nim rady.Neumim odpocivat,nekdy sice hodne ctu,ale pak mam obdobi,ze se nedokazu soustredit a vsechny myslenky jdou mimo me.Bojim se zimy,taky na me spatne pusobi a ten smutek jeste zvetsuje.Nekdy se bojim,ze me proste v hlave preskoci a ja se na vsechno vykaslu.Prestanu myslet na ostatni a jednoduse se zblaznim-abych utekla z realu.I obycejne veci a problemy jsou pro me slozite a vsechno me strasne rozhodi a vykoleji.Dokazu se smat a blbnout s vnoucaty,ale i ten usmev nekdy boli,je to vsechno tak strasne jine.Vetsinou se chovam normalne,ale pak prijdou ty zle chvile,kdy jen brecim a nevim,jak dal a jestli vubec jeste chci.Chtela bych si lehnout do kouta a tam zustat,aby me nikdo nevidel,nic nechtel.A pak vymyslim vylet a jedeme do prirody a ja jsem rada,ze jeste dokazu udelat radost i ostatnim.Proste muj zivot,je jeden velky chaos a nejhorsi je,ze nevim,jak na tom budu zitra,za hodinu,nevim,co zvladnu.Jestli budu jen lezet a brecet a nebo budu schopna se hybat.Proto k nam nikoho nezvu,vyhybam se lidem.Jsem hodne jina,ale malokdo to vi,protoze se skovam za ironii a tvarim se asi nedostupne,abych lidi odhanela a pritom bych tak rada se znamyma mluvila o Filipkovi,rekla jim naplno,jak me je,jak se citim.Jenze to jsem zkousela driv a zjistila,ze nechapou a me to jeste vic rozhodilo.Proto si kazdy den nalepim usmev a funguju.Jen manzel,ten vi,protoze dceru setrim svych hysterickych scen,nechci ji trapit.Chtela jsem timhle napsat,ze jsme jine,trapime se,ale my jsme to takhle nechteli,nikdo nam nedal na vyber.A pres tohle vsechno si musime vazit zivota,byt je tak tezky,jiny nemame a mame tu jeste sve poslani-aspon ja to tak vnimam.Je dobre,ze se tu muzeme navzajem vybrecet,postezovat si,protoze kdyz utreme slzy,uvidime sve milovane,kteri nas potrebuji.A Miry,mas pravdu,nase deti by nechteli videt sve matky jako trosky.Pokud se na nas divaji,tak at vidi,treba ubrecene,ale maminy,ktere bojuji a nevzdaji to. :!:
Radka F.
 
Příspěvky: 105
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Neli B. » 16 říj 2017, 00:52

Pani Radko,
Lepe bych to nedokazala napsat. Mluvite me z duse. Muj syn se zastrelil pred 5 ti lety a prozivam to naprosto stejne.Casto taky ztracim smysl zivota, ale je tady rodina. Je to proste jak na houpacce.Chvili je lepe a pak to na me zase prijde a nejradeji bych se nekam zavrela a utapela v smutku. Obcas si pripadam,ze jsem se asi zblaznila. Obklopim se tim svym smutkem, myslenkami jsem se svym synem a tak nejak se uklidnim.A ani se me z te ulity smutku nechce vyjit a zacit se pretvarovat. To me unavuje ze vseho nejvice.
Neli B.
 
Příspěvky: 3
Registrován: 11 úno 2017, 02:01

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Radka F. » 16 říj 2017, 21:49

Ja myslim Neli,ze to mame vsechny hrozne podobne.Ty nalady,smutky,bezmoc.Ja tim,ze ctu,ze i jine matky jsou na tom stejne,uvedomuju si,ze je to vlastne normalni,v tom nasem-nenormalnim-zivote.Kdybych tohle nevedela,tak se asi zblaznim a vazne do toho kouta zalezu.Pretvarka strasne unavuje,ale me pomaha k preziti.Je to sest let,co syn odesel a ja uz jsem prestala znamym a rodine-krome nejblizsich-cokoli vysvetlovat.Pocity jsou neprenosne a co si budeme povidat,okoli se boji,jako by to bylo nakazlive.Uz vim,ze pomoct si muzu jedne sama,tim,ze BUDU CHTIT,nikdo to za me neudela,i kdyby sebevic chtel.Vybavuji se me slov svagrove,ktera me po pohrbu rekla-chtela bych ti pomoct,ale nemam jak.Bolest je nase,stejne jako smutek a i rozhodnuti jak zit dal.Filipek me bude chybet do konce mych dnu.Vstavam i usinam s jeho jmenem,ale ten cas,ktery tu mam,chci venovat dceri,manzelovi a vnoucatum.Chci jednou odejit s vedomim,ze na me budou vzpominat s usmevem na rtech.Nechci,aby se o me museli starat,protoze to nezvladnu,proto se snazim byt silna,i kdyz uvnitr jsem na kusy.Ale tohle znate devcata asi vsechny a proto vas vsechny objimam a at mame silu bojovat,i kdyz padame na hubu,zase vstaneme.
Radka F.
 
Příspěvky: 105
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod MIRKA » 18 říj 2017, 21:31

Radko, moc hezky jsi to napsala, mluvíš mi z duše, přesně tak to cítím já. Náš život je jedna velká houpačka, ale snažíme se bojovat pro ty, kteří tu jsou. Někdy je to opravdu velmi těžké, ta beznaděj, šílená bolest, smutek...., naše děti nám budou do smrti chybět. Já mám někdy dny, že nadělám spoustu práce, pak přijdou chvíle, že bych chtěla jen spát a vše zaspat. Ten NÁŠ SVĚT je pro nás asi normální, přesto, že se liší od běžného života. Také si připadám často jako blázen, mám své rituály, ale dělám si vše po svém, jak to cítím. Holky držte se, máme jedna druhou. Objímám vás.
MIRKA
 
Příspěvky: 127
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Radka F. » 26 říj 2017, 22:06

Nekdy jsem strasne nastvana na cely svet.Nesnasim lidi-ktere mam vlastne rada-zavidim matkam,ktere maji sve deti tady a nemusi kvuli nim truchlit a nosit jim jen svicky a kytky,protoze vic pro ne uz udelat nemuzou.Jsem smutna a unavena a nejhorsi je,ze sve pocity skryvam.Tak rada bych otevrene mluvila,jenze to nejde.Cizi to nechapou a domaci nechci trapit.Dnes kolem me prosel kluk a ja jsem citila znamou vuni-parfem a olej a me se udelalo zle.Je to pokazde jakoby me nekdo bodnul nozem.Proberu se ze sve apatie a uvedomim si,ze tu byl a uz neni.Na vterinu ho citim a vnimam a pak,pak je zase prycVim,ze musim zit a chci,jen nekdy nevim,kde brat silu.I po tech letech,ktere jsme tu bez nej citim,ze bych chtela nahlas rvat PROC,chtela bych odpovedi a vsechno ve me se bouri proti tomu,ze tu neni.A pak sedim a cekam,kdy prijdou ty-trochu lepsi dny-a ja se budu moci trochu nadechnout.Trest zivota-takhle rikam sve existenci..Nechce se me zit,nejradsi bych uz mela jen klid.Jenze vim,ze tu mam povinnost a nechala bych tu lidicky,kteri by se trapili,tak se modlim,abych tu byla co nejdyl.Je to protichudne a proto me prijde,ze mam ten svuj zivot-za trest.Myslim na vas vsechny,ktere stejne jako ja breci,kdyz pisou o svych detech,protoze jim neskutecne chybi.Neda se s tim smirit,ucime se s tim zit a stejne,porad nevime,jak dal.
Radka F.
 
Příspěvky: 105
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod pája » 27 říj 2017, 01:49

Milá Radko, cítím to naprosto stejně, proč tady ještě jsem? Nejraději bych šla za Kubíkem. Ale co má dcera a vnučka a manžel? Jim to přece nemůžu udělat. A tak se tady trápím, tvářím se, že je vše v pořádku a každou chvíli, kdy jsem sama probrečím. Je to hrozný život! Taky mám chvíle, kdy mi Kubíka něco připomene, střih , oblečení, taška...a bodne mne u srdce a je zle. Taky bych chtěla o něm mluvit , ale s blízkými nemůžu, to hned brečím a nechci je trápit a okolí si myslí, že už je to dobré. Jsem ráda za tyhle stránky, tady bohužel všichni ví, o čem píšeme. Tak se všechny opatrujte a zvládněte ten pošmourný , ubrečený podzim.
pája
 
Příspěvky: 86
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Iva 1 » 30 říj 2017, 14:18

Ano. Trest života. Proto mi také často zní v hlavě písnička od Petra Spáleného- zpívá v ní je to trest, trest.....
Jediné, co mi teď dává smysl a alespoň trochu mě drží nad vodou je četba knih o životě po životě, o karmě . Možná jsme si ten strašlivý úděl zasloužili. Tak ráda bych šla k paní doktorce Foučkové na regresivní terapii, třeba bych alespoň pochopila proč. Ale bohužel ji prý už nedělá a nikoho jiného nedoporučuje. Bojuju každý den, abych nešla za svou dcerou. Nejstrašnější jsou rána, večer si alespoň řeknu, že jsem k ní zas o 1 den blíž.
Iva 1
 
Příspěvky: 7
Registrován: 08 říj 2017, 13:28

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Radka F. » 30 říj 2017, 20:54

Ivy,ja od synove smrti casto premyslim nad tim,proc se to stalo.Taky me napadaji myslenky,ze jsem snad nekomu ublizila-treba v minulem zivote-a tohle je muj trest.A nebo,ze me treba nekdo proklel.Mozna to zni blaznive,ale ja tyhle myslenky vazne mam.Nikdy jsem nemela uplne jednoduchy zivot,byla spousta vaznych problemu,ale vzdycky jsme to s manzelem zvladli,vyresili.A kdyz jsme si mysleli,ze uz bude vsechno jen dobre,tak Fik odesel.Nevim,jak to pojmenovat,jestli osud nebo nejaka vyssi moc-nejsem verici-ale mam z toho pocit,ze kdyz jsme vsechno zvladli,stejne jsem nemela byt stastna a prisla posledni rana ze ktere se uz nikdy nevzpamatuju.Smrt se neda vyresit a nekdy ani prijmout,kdyz jde o mlade lidi a deti.Vnimam to jako vysmech osudu-vsechno jsi zvladla,ale tohle te dostane na kolena-a tak se i stalo.Premyslela jsem uz i hypnoze,ale nejak neznam nikoho verohodneho,ale chtela bych znat odpovedi,pokud nejake jsou.Taky mam takhle rozdeleny den.Kazde rano jsem vdecna,ze se probudim a kazdy vecer vim,ze jsem zase bliz k Filipkovi.Ale zivotem se to uz moc nazvat neda.i kdyz jsou i hezke chvilky,jsou prekryte smutkem a nic uz neni naplno...To vime jen my tady,doma bych to naplno nerekla,trapili by se a to nechci.
Radka F.
 
Příspěvky: 105
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod MIRKA » 31 říj 2017, 20:54

Cítím přesně to, co vy. Také si každý den říkám, že jsem blíž ke Kubíkovi. Musím tu ještě být, kvůli rodině, ale jednou přijde můj den a já konečně budu mít klid a doufám, že se sejdu s mým milovaným synem a budu šťastná. Vše mi ho připomíná, když kolem mě projede podobné auto, či motorka, úplně ztuhnu, polije mě horko....
Otázka PROČ mě do smrti bude provázet. Co jsem udělala špatně, proč mě osud tak potrestal. Slzy mi tečou po tvářích a je mi strašně smutno. Čekají nás DUŠIČKY a my budeme plakat za svými dětmi, zase o něco víc, než jindy, opět nastanou ty horší dny. Chce se mi křičet do světa, jak strašně se trápím, jak mi Kubík chybí....., ale musím to držet v sobě, abych neubližovala lidem kolem. Díky za stránky DC, vy mě chápete. Držte se. OBJÍMÁM VÁS.
MIRKA
 
Příspěvky: 127
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Iva 1 » 01 lis 2017, 10:48

I já vás moc objímám.
Nepoznávám sama sebe, útěchu hledám po večerech nad příspěvky faráře Rudy z Vysočiny, dnes jdu za známou, která je médium.
Snažit se žít ten " normální" život je tak strašně vyčerpávající.
Chtěla jsem se zeptat, užíváte antidepresiva? Manžel říká, že bych měla jít případně na nějaké terapie, nebo i na chvíli na psychiatrii, že jen brečím. Ale já mám pocit, že mi nemůže nic pomoct.
Iva 1
 
Příspěvky: 7
Registrován: 08 říj 2017, 13:28

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Lenulka » 01 lis 2017, 18:49

Ivo, můžu poradit jen to, co mám sama zažité...mluvit o ní, psycholog (asi jsem měla veliké štěstí na super člověka, už z první návštěvy jsem měla pocit, že to dám), rodina a nejvíc malá Anežka po Lucce...nešlo nefungovat, pak taky práce. Já antidepresiva neužívala, i když předepsat jsem si je nechala. Ale hlavně, dejte co nejvíc to jde na své pocity, zkuste cokoli, co Vás napadne, že by mohlo pomoci. Je to tak trochu metoda pokus omyl, ale jinak se asi nedá zjistit to nejlepší pro Vás. Pokud si umíte představit, že by jste se nechala hospitalizovat, že by se Vám mohlo ulevit, zkuste to. Terapie nevím, já zkusila regrese, ale popravdě neměla jsem pocit nějakého zlepšení...spíš trošku jakoby pochopení. To, že se cítíte jiná, že se nepoznáváte je prostě fakt, jste jiná, všichni kdo tohle žijeme jsme jiní. Plačte, kdykoli to bude třeba, pusťte to. Nechci Vám dávat jakoukoli iluzi falešného optimismu, pořád se v tom plácám, někdy je to zlé, jindy horší, občas je líp. Jen chci, aby jste věděla, že o trošku líp časem bude. Díra po Vaší holčičce zůstane napořád...stejně ale tak napořád zůstane láska, kterou k ní cítíte. Myslím na Vás. Lenka
Lenulka
 
Příspěvky: 29
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod pája » 01 lis 2017, 19:19

Milá Ivo.Můj Kubík se oběsil, v prosinci to budou 3 roky a já mám pocit, že to bylo před týdnem, tak strašně mi chybí.Napsala jsem tady i svůj příběh. Z počátku jsem nechtěla nikam jít, ale manžel a dcera mne přesvědčili, protože jsem taky jen brečela a nic víc, chtěla jsem jen spát, co nejdéle, cítila jsem se strašně unavená a když jsem nespala, brečela jsem. Beru antidepresiva, jsem schopna fungovat, do práce jsem šla po 7 měsících, chodím i k psycholožce, nevím jestli to pomáhá, stále pláču každý den, někdy jednou, někdy více, vím že teď to zase bude horší, výročí, vánoce, někdy mám pocit, že se zblázním, že to už nezvládnu ale musím, kvůli manžela a dcery.Ten smutek je stejný, ale naučíme se s ním časem žít. Je to u Vás moc brzy!!!Naprosto Vás tady všichni chápeme, dejte si trochu pomoct, ono to nepřebolí, ale dá se nějak fungovat. Přeji Vám i ostatním maminkám, ať to zvládnou.
pája
 
Příspěvky: 86
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod MIRKA » 01 lis 2017, 22:07

Milá Ivo. Můj Kubík se zastřelil ve věku 24 let. Budou to 3 roky a 8 měsíců. Bolest je stále stejná, zůstala jsem v domku sama, drží mě pes, kterého jsem si pořídila, ten mě vytáhne ven, jinak bych byla zalezlá doma. Dceru a vnučku mám daleko, tak se vídáme jednou za 14 dní, ale vím, že musím žít pro ně a pro zbytek rodiny. Nikdy nic nebude jako dřív. Já chodím k psychiatričce a beru antidepresiva, jinak bych to nezvládla. Někdy je to k zbláznění, pak přijdou trochu lepší dny a pořád dokola. Určitě vyhledejte pomoc, nenechte to zajít až k zhroucení. Podzim pro většinu z nás je hodně špatné období, dušičky, potom vánoce, nový rok. Přeji vám hodně síly, držte se, jako se snažíme my, nic jiného nám totiž nezbývá.
MIRKA
 
Příspěvky: 127
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod martina » 01 lis 2017, 23:43

také jsem neužívala antidepresiva, jen asi dva měsíce neurol, abych nějak fungovala. ale naprosto souhlasím s tím, co píše lenka - dělejte cokoli, co máte pocit, že vám pomáhá. i kdyby to měla být hospitalizace, na tom ostatně není nic špatného nebo nepochopitelného. jen nepočítejte s tím, že úleva přijde brzy. nepřijde. je to otázka mnoha měsíců až let.
hodně síly všem
Uživatelský avatar
martina
 
Příspěvky: 20
Registrován: 11 úno 2015, 22:32

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Lenik » 01 lis 2017, 23:46

Milá Ivo i maminky,u mě to bude 8.měsíců co se Tomík oběsil.Také jsem chodila do krizového centra k psycholožce. Ukrutně bolelo slyšet ,,Bylo to jeho rozhodnutí,, to byla tak ukrutná bolest v srdci.Docházím k psychiatricce,beru antidepresiva, nevím nemít je tak už dávno zešílela.I tak jsou dny,kdy mám pocit,že zešílím,že to není realita,ale zlý sen. Po 3mesicich jsem našla tyto stránky a jsem vděčná za ně. Mohu se vypsat z pocitu i když někdy hledám slova na psaní,ale jediné vím,že mě tady všechny maminky chápou.Prostě ví jak se člověk cítí.Tak pište, jsme tu jedna pro druhou.
Objímám Vás Lenka
Lenik
 
Příspěvky: 43
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Radka F. » 06 lis 2017, 21:32

Kazda z nas by mela vyzkouset cokoli,pokud ma pocit,ze ji to trochu ulevi.Podle me je take dulezite dat si urcity cas na to,aby jsme ten smutek vstrebali,to znamena dovolit si brecet a byt smutna,kdyz to takhle citime.Jen je to strasne osemetne a individualni,aby jsme v tom smutku neuvizli navzdy a dokazali jeste vubec fungovat a byt tu pro rodinu.Ja se priznam,ze jsem z pocatku nemohla fungovat vubec.Nebyla jsem schopna jit sama ven,nedokazala jsem vzit vnucku na prochazku,doma jsem nic nedelala,jen jsem sedela,brecela a hledela-do blba.Bylo me vsechno jedno,nic me nezajimalo.Z tohohle me probrala az dcera,kdyzme pripomela,ze je tu taky a vlastne taky trpi.Uvedomila jsem si,jak ji ublizuju a snad to me nakoplo.Vyhledala jsem psycholozku a byla na par sezeni.Jenze nejsem ten typ,ktery muze tyden cekat na termin a pak na povel vsechno vyrikat.Potrebuju mluvit tehdy kdyz to tak citim.Nasla jsem tyhle stranky a maminky se kteryma si pisu uz par let.Jsou pro me velka opora,rikam jim vsechno a jsou tu pro me,kdyz je me nejhur.Ani po sesti letech nejsem a vim,ze nikdy nebudu v poradku.Prichazeji stavy,kdy proste nevim,jak dal.O hospitalizaci jsem uz parkrat premyslela-kdyz jsem byla na dne.Jenze,divam se dopredu a vim,ze kdybych nekde byla na par mesicu,tak me snad bude lip,ale zase je tam ten navrat do reality a to se bojim,ze bych neustala.Takze takhle radsi zvladam ty sve stavy.Vim,ze kdyz-houpacka-spadne na dno,sice to chvili trva,ale zase pujde nahoru a ja se budu moci nadechnout.Je to vecny boj a i ma rodina si zvykla,ze jsem nekdy babicka,ktera se o ne dokaze postarat a pak vidi trosku,ktera jen lezi a nemluvi.Filipek me bude chybet do konce mich dnu,tak strasne bych ho chtela obejmout,pohladit a rict mu,ze ho mam rada.Muzu to rikat jen fotce,kterou hladim.Ale dceri a vnoucatum casto rikam,jak jsou pro me duleziti a jak je mam rada.Bez nadsazky,jsou muj zivot.Chtela jsem timhle jen rict,ze je to tezke a bolave,ale zivot za nas nikdo zit nebude a to brime z nas nikdo nesejme,je to jen na nas.Devcata,vsechny vas objimam,myslim,ze dusicky nas zase dostali v te houpacce na dno a my se musime vyskrabat nahoru,aspon na chvili.
Radka F.
 
Příspěvky: 105
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Iva 1 » 15 lis 2017, 11:22

Ano. Přesně jak píšete. Hospitalizace je pro mne lákavá, ale nevím, jestli bych znovu dokázala nastoupit do " normálního" života.
Iva 1
 
Příspěvky: 7
Registrován: 08 říj 2017, 13:28

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Iva 1 » 15 lis 2017, 12:14

Mám strach jít na " neprošláplá " místa. Mám jen své trasy a lidi, s kterými jsem schopná se vidět. Mám i hrůzu jít si nakoupit do většího obchodu, jdu jen k vietnamci, kde nejsou adventní kalendáře, které jsem jí vždy kupovala a kde nemluví reklamy o vánocích. 4 měsíce jsem nebyla schopná jít ke kadeřnici a nevím, jestli někdy půjdu.
Ale věřím v duchovní svět, a vždycky, když si myslím, že už to dál prostě nepůjde, že zešílím, tak něco přijde. Třeba najdu pírko. Nebo jede okolo auto a na značce má 000. A dnes mi přišel vzkaz o ní přes paní, která dokáže komunikovat s duchovním světem. Nebo objevím novou knihu o životě duší. Manžel říká , že jdu na duchovní svět vědecky- že ho studuju, místo abych cítila. Teď trávím večery poslechy TV gosha- pana Miloslava Krále.
Nejhorší jsou neděle, ty jen propláču. Nevím, jestli zůstat v domě, kde se to stalo, nebo hledat nové bydlení. Není mi doma vůbec dobře , tak se tam snažím být co nejméně.
Ale chci bojovat a nezpůsobit svým rodičům tak ukrutnou bolest, jakou musíme zažívat my. Stačí, že se musí vypořádat se smrtí první milované vnučky.
Iva 1
 
Příspěvky: 7
Registrován: 08 říj 2017, 13:28

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod martina » 15 lis 2017, 21:06

ano, přesně tak jsem to měla taky. v kauflandu, kam jsme běžně chodili PŘED nakupovat, jsem PO dostávala záchvaty paniky, nemohla jsem dýchat, šly na mě mdloby... nákupy obstarával manžel. dlouho jsem nebyla schopná jít vlastně do žádného prostoru, kde bylo větší množství lidí.
v duchovno, resp. život po, nevěřím, o to je těžší se se smrtí syna vyrovnat. a co se týče bydlení - byla jsem strašně ráda, že už dva roky bydlíme v novém bytě, na stěhování bych tehdy sílu neměla a ve starém, kde děti 20 let vyrůstaly, bych se asi zbláznila.... dodnes mi vadí navštěvovat, procházet, projíždět místa, kde jsme byli ještě spolu, štastní. myslím, že to tak bude napořád.
o hospitalizaci jsem neuvažovala, zvažovala jsem antidepresiva - ale bála jsem se, že pak to nebudu já, že už nikdy nebudu moci fungovat bez nich. nezkusila jsem je, možná to byla chyba, možná dobře, nevím.
jak píše radka - nikdo jiný, než my samy, nám nepomůže. nejde to... je to náš boj....

hodně síly všem.
Uživatelský avatar
martina
 
Příspěvky: 20
Registrován: 11 úno 2015, 22:32

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Lenulka » 16 lis 2017, 09:43

Vzpomínám na svoje první nakupování po tom, co Lucka odešla. Bylo to už asi čtvrtý den, na malém městě, kde každý (aspoň já měla ten pocit) věděl, lidi klopili oči, fakt psycho, tak rychle jsem v životě nenakoupila, něco jsem naházela do vozíku a prchla z obchodu. Původně jsem tam vůbec nechtěla jít, ale manžel mě donutil a téměř vytáhl z auta, teď zpětně vím, že dobře udělal.
Ivo, jak už jsem jednou psala, Vaše víra v duchovní svět je veliké plus. A to, že "něco" přijde, když už nemůžete dál je přece krásný a hmatatelný důkaz o jeho existenci. A hlavně, Vy jste tomu tak otevřená, že se Vám to děje..možná se to děje nám všem, ale ne všichni to dokážeme zachytit. Já mám pocit, že jdete správným směrem, možná jdete na duchovní svět moc logicky...no a co? Co když ho teď potřebujete studovat, aby jste ho časem mohla cítit? Co je správně a co špatně? Soustřeďte se na sebe a svoje pocity, jste nejdůležitější, budete se sebou až do konce života a dělejte všechno co Vám přinese jakoukoli úlevu...to je totiž správně. Myslím na Vás. Lenka
Lenulka
 
Příspěvky: 29
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Iva 1 » 16 lis 2017, 11:40

Ani já o nějakém duchovním světě nepřemýšlela Před tím. Ale po tom ke mně přišel sám, ve formě mé známé Zdenky, o které jsem vůbec netušila, jaké má schopnosti. Ale je to tak nádherný člověk, skromný, milý, byl to pro mne anděl, který přišel, když měl a vzkázal mi větu- vyřiďte jí, že jí můžu pomoct.
No a od ní už se odvíjelo mé "studium".
Povídání např. Eduarda Tomáše, nebo knihy paní Foučkové nebo četba knihy Život ve světě nespatřeném, je to jako pohlazení po bolavé duši.
Ale jdu i do vědeckých knih. Přelouskala jsem třeba instrumentální transkomunikace. prostě se ve mně nezapřou roky studia a biflování.
Iva 1
 
Příspěvky: 7
Registrován: 08 říj 2017, 13:28

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod MIRKA » 16 lis 2017, 22:49

Já po smrti syna nevycházela z domu víc, než měsíc. Když mě chtěla rodina dostat ven, přijeli pro mě autem, vzali mě k sobě na chvíli (bydlí ve stejné obci), pak zase odvezli domů. Po uložení Kubíka do hrobečku mě to konečně donutilo, abych šla na hřbitov. Do práce jsem šla po 2 měsících, přesto, že jsem se na to necítila, ale jelikož žiji sama, nic jiného mi nezbývalo, z nemocenské bych to neutáhla. Nesnášela jsem ty pohledy lidí, občas nevhodné poznámky, na které jsem byla alergická (např: to bude dobré....).Nikdy jsem nevěřila na duchovní svět, ale svůj názor jsem přehodnotila, když mi moje médium(paní, co se tím zabývá) říkala věci, které by nemohla vědět, kdyby to byl výmysl. Začala jsem si kupovat knihy, které se týkaly o posmrtném životě, tak trochu mě to uklidňovalo. Do dneška hledám ve všem nějaké znamení, někdy si připadám, jako blázen. Blíží se vánoce, pro mě to budou už čtvrté, co jsem sama, nedržím je, beru to jako všední den. Děsím se svátků, vánočních výzdob, které budou všude, reklam v TV, prostě všeho, co s vánoci souvisí. Je to pro mě nejhorší období v roce, pak ještě Nový rok.
MIRKA
 
Příspěvky: 127
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod pája » 18 lis 2017, 19:44

Milá Ivo a ostatní maminky. I já na tom byla stejně. jen jsem ležela a plakala, nechtěla jsem nikam jít, do obchodu chodil manžel, vařil uklízel. Jezdila jsem jen na hřbitov a k dceři a to teda jezdil manžel, já nebyla schopna řídit . Ivi a kadeřnice?! Bylo mi úplně jedno jak vypadám. Po 4 měsících mi moc dobrá kamarádka domluvila nabarvení vlasů u její neteře po zavírací době. Pomalu jsem začala chodit na procházky, večer ve tmě a nejraději sama, pak jsme začali dělat něco na zahradě, ale to už jsem brala antidepresiva a beru je dodnes. Funguji, snažím se pořád něco dělat, ať mám zaměstnané ruce, jinak bych se zbláznila. Náš život je navždy jiný! Smutný, bez smyslu..Aspoň já to tak cítím. žiju pro dceru, vnučku , manžela, ale je to hrozné přetvařování, aby se i oni netrápili. Také čtu různé knihy, sama nevím, jestli něčemu věřit, jestli ještě něco po smrti je.
pája
 
Příspěvky: 86
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Před týdnem mi zemřel syn.

Příspěvekod Lenik » 21 lis 2017, 20:38

Milá Ivo a maminky,stejně jsem na tom i já a jak to procitám tak to máme všichni nastejno.U mě je to 8 měsíců co si Tomášek vzal život kvůli jedne nechci psát co.I po těch 8 měsících nejsem schopná jet nakoupit do větších obchodů, ráda,že dojedu k Vietnamci.Zkousela to,ale take me prepadavali panicke ataky,strasne stavy.Co se týče kadeřnice,tak také tu dobu nikde nebyla.Barvim a striham sama nebo dcera.Strašně za tu dobu zešedivěla a je mi to jedno.Když potkám lidí,tak diví,že mám sediny,to mě vždy vykolejí PROC ASI !!!! Lidí to nepochopí kdo tu bolest nezažil,myslí si,že by člověk měl být v pohodě,ale to už v životě nikdy nebude.Také procitám zda je něco po životě,nevím jakoby jsem se ujistovala,zdá se tam nekde nase děti mají líp,fakt nevím.
Děsí mě svátky a nový rok,s detma jsem si to vždy tak krásně užila.Je to těžký krutý a uz moc bolestivé přežívani.Maminky držme se i vy Ivo.Objímám Vás Lenka
Lenik
 
Příspěvky: 43
Registrován: 17 čer 2017, 17:43


Zpět na Mé dítě odešlo

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník