Ve starém forum jsem uz jednou vyprável, myslím ale, ze je toto téma pro nás stále aktualní.
Smrt nám vzala nejenom nase deti, ale i nás starý zivot.
Tolik se zmenilo pro nás, my jsme se zmenili. Hledáme po smyslu naseho zivota,
Uklízím muj zivot, usporádám ho znovu ...
Moje skrín má mnoho zásuvek.
Do zadní, daleko do zadu polozím veci, které chci zapomenout, které uz nebudu potrebovat.
Vedle je zásuvka, do které polozím veci, které pro me nic neznamenají, veci bez významu.
Tyto dve zásuvky zamknu a klíc zahodím.
V prednejsí zásuvce trídím to, co me je tady na svete dulezité, co me je oporou, co me nechá vydrzet.
Ta policka zustane otevrená, prístupná pro vsechny, které se týká.
Ve prední zásuvce, uplne ve predu, jsou moje krásné vzpomínky, moje láska pro Tebe.
Je to nejdulezitejsí zásuvka v mém zivote.
Tu zásuvku nenechám ale otevrenou, klíc nosím v mém srdci a patrí jenom me.
Nikdo nemuze bez mého svolení zásuvku otevrít.
Jak to je u Vás. Nasli jste uz sílu, ve Vásem zivote uklidit …. poznat co je dulezité ... jak trídíte Vy Vase zásuvky ?
Preju Vám hodne vytrvalosti a nechte si cas. Je to Vás nový zivot … bez milovaného dítetea presto je denne s Vámi
a preje si dobré místo u Vás.
Arnost s Nicole v mém srdci