Nekonecna cesta

Nekonecna cesta

Příspěvekod Adamkovamaminka » 10 zář 2016, 14:41

Dnes je to presne 1313 dnu od smrti meho syna Adamka a 116 dnu od smrti dcery Andelky. Nemuzu verit, ze se porad stavaji ty same veci do kola, ze neni v moji moci je prerusit a ze musim chodit obloukem kolem lednicky , abych nezacala zapijet zal tim vybornym cervenym vinem ktere tam je, protoze se bojim, ze uz bych neprestala. Nenavidim slunce, nenavidm kvetiny a kdybych nemusela, uz nikdy nevylezu mezi lidi. Ach ano, lidi. Krute , nemilosrdne bytosti , ktere se me klidne bez obalu zeptaji jestli jsem to nemohla zavinit ja, nebo ti co mi bez servitek reknou, ze jsem blazen , protoze mi zmrely deti. Kdyz pominu to utrpeni ze ztraty deti, je maximalni hruza, tahnout si ztratu pratel, uhybave pohledy znamich , videt zoufale smutne oci partnera, bat se nekomu rict jak se doopravdy citim. I kdyz to tak zvenci nevypada , rezignovala jsem. Kazde rano ve 4 hodiny vstanu , oblecu se a jdu do prace. Bavim se s lidmi, jsem mila, usmivam se , delam co je po me zadane. Tvarim se jako ta nejsilnejsi na svete , kdyz se me nekdo vyptava , nebrecim. Kdyz za sebou zavru dvere naseho bytu, jsem schoulena na pohovce , silena bolesti a obcas si doslova rvu vlasy z hlavy. Leky nezabiraji, spatne diagnostiky nejsou novinkou, tuhle je to posttraumaticky stres, pak deprese a ted zase panicka porucha. Kolotoc, toci se a toci, porad dokola mijim ty same veci, stare zname pocity a surovou neotupenou bolest, ktera je jedinou jistotou v mem zivote. Zda se to nekonecne, ale az prijde cas, bude po vsem a ja zase budu volna a stastna.
Adamkovamaminka
 
Příspěvky: 5
Registrován: 24 bře 2015, 18:47

Re: Nekonecna cesta

Příspěvekod Radka F. » 10 zář 2016, 20:23

Mila maminko,kdyz ctu vase radky je me uzko.Nedokazu si vybavit Vas pribeh,jen tusim,ale myslim,ze jste mlada a prece takhle zkousena zivotem.Nevim,co Vam napsat,cim Vas utesit,nejradsi bych Vas obejmula a brecela s Vami.Umim si predstavit Vas smutek,beznadej,prazdno.Vim,ze lidi dokazi byt naobtiz,protoze se najednou zmeni v monstra,ktere spis ublizuji a v nas budi pocit,ze jsme divni. :!: Jestli mate rodice,zkuste se obratit na ne,jsou to ti nejblizsi lidi v zivote a pokud mezi Vami neni problem,jiste Vam pomuzou.Zkuste najit maminky,ktere potkalo stejne nestesti a povidejte si s nima.Proste delejte cokoli,co Vam muze pomoct.Verim,ze je lakava sklenicka v lednicce a opit se do nemoty,ze lezite a rvete si vlasy a ptate se PROC....jenze tohle Vam spis ublizuje.Hlavne to nevzdavejte a piste,jak jste na tom psychicky a taky v partnerskem zivote.Vzdycky je tu nekdo,komu na Vas zalezi a byl by smutny a trapil se,kdyby se Vam neco stalo....na to neprestavejte myslet.Objimam Vas na dalku a ozvete se.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Nekonecna cesta

Příspěvekod Adamkovamaminka » 11 zář 2016, 11:58

S maminkou v kontaktu jsem , ale zije pres 200 km daleko. Muj tata , nevim kde je a ani nevi, ze mala byla , ze jsme ji ztratili. Neumim ted navazat jine pevnejsi vztahy s lidmi v okoli. Pritel me porad strka k tomu, abych si nasla kamaradku, ale ja nemuzu. Jsem uplne nekde jinde nez moji vrstevnici, tezce se vysvetluje, ze je mi 24 a uz jsem prosla necim takovym. Nikdy to nikdo nevydrzi dlouho, vzdycky to dopadne stejne. S nekym se zacnu kamaradit, po chvilce jdu s pravdou ven, protoze si myslim , ze uz muzu duverovat. Jako prvni prijde zvedavost z jejich strany, je to prirozene a ja odpovidam. Po nejakem case , je to pro ne ohrane, ze mi neni dobre, ze nekdy nedokazu vylezt z postele, ze nechodim do baru , na diskoteky a nejradsi jsem doma, kde muzu byt zranitelna. Neni semnou lehky zivot a nikdo presne nedovede pochopit proc, nechapou, ze nekere veci nedelam schvalne. Tezce se mi dycha, zije , existuje.
Adamkovamaminka
 
Příspěvky: 5
Registrován: 24 bře 2015, 18:47

Re: Nekonecna cesta

Příspěvekod Radka F. » 11 zář 2016, 19:31

Moje mila,jste tak mlada a uz jste prozila tolik bolesti.My jsme vsechny uz jine a lidi,kteri nepoznali to utrpeni,kterym zijeme,nas nikdy nemuzou pochopit.Neseme si v sobe to trapeni a nedokazeme se chovat-normalne.Vase stavy,jak je popisujete znam,mivam je taky.Jen uz nikomu nevysvetluju a o synovi mluvim zridka.Tezce se navazuji kontakty a hledaji pratele.Zkuste oslovit na DC nejakou maminku,ktera by Vam byla blizka vekem,jedne s takovou muzete probirat sve pocity a otevrene mluvit.Ja osobne jsem tu takove nasla a pomaha me byt s nima v kontaktu a vlastne se presvedcuju,ze vsechno co delam a citim,je v nasem stavu prirozene.Taky me pomaha chodit do prirody na dlouhe prochazky.Zkuste s pritelem byt co nejvic spolu.Chodit,povidat si a nebo jen mlcet,hlavne se nezavirat doma,tam na Vas bude stale vsechno padat.Nevim,jestli jste zkusila pomoc psychologa,tohle je taky cesta,jak se vypovidat a rict vsechno,co Vas dusiTohle vsechno jsou jen rady,ale stejne nejvic zalezi na Vas,vy musite chtit,tohle za Vas nikdo neudela.Je to vsechno strasne tezke,ja vim.Vzdyt sama mivam dny,kdy me deprese doslova prevalcuje a jak pisete,sotva vylezu z postele a i dychat je problem.Mame sousedy,kterym pred spoustou let umreli dve male deti.Pak se jim narodily dalsi dve a ty jsou dnes uz dospele.Nikdy na ty prvni dve nezapomely,ale ziji,protoze dostali dalsi sanci.Pisu to proto,ze ani Vy nevite,co pro Vas jeste zivot chysta.Jste moc mlada,aby jste se uzavirala pred svetem,jen to chce vsechno cas a velkou silu.Moc na Vas myslim.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Nekonecna cesta

Příspěvekod pája » 14 zář 2016, 20:25

Milá maminko Adámka a Andělky.
Je mi strašně líto , co Vás potkalo, co zažíváte. Naprosto to chápu. Nevím, proč Vaše děti zemřely, ale je to jedno.Byla jsem po smrti syna půl roku neschopná něco dělat, chtěla jsem , aby byla pořád zima a tma, abych nemusela vylézt z domu a jít mezi lidi. Po 7 měsících jsem šla zpět do práce, stejně jako Vy jsem milá, usmívám se na lidi, ale často je mi tak strašně , mám hrozný tlak na prsou a nejraději bych se rozbrečela. Je to už rok a 9 měsíců, ale pro mně , jako včera. Pláču každý den, všechny večery, při životě mne drží dcera a vnučka, jinak bych se zbláznila. Z nejhoršího mne dostal manžel a léky a také pejsek, kterého jsme dostali. Skoro s nikým už o tom nemluvím , ale na DC jsem našla 2 maminky, které potkalo totéž, často si píšeme, sdělujeme své pocity, co jsme dělaly a tak a opravdu to pomáhá. Musíte žít dál, jste mladá, musíte se proto pokusit o další dítě. Nebude to náhrada, nahradit milované dítě nejde. Bude další a pomůže Vám žít dál a s láskou vzpomínat na ty dvě.Jako mne vnučka Eliška. Do ničeho se nenuťte, plačte , kdy chcete, ať se na chvíli uleví, křičte..Nehledejte si kamarádky, časem to přijde samo. Pište si s někým z DC, nám totiž nevadí, že omíláme stále to samé dokola, protože my se chápeme a jen my víme, co prožíváme. Držte se , snažte se , i když vím, jak moc je to těžké. Pája- maminka Kubíka O.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Nekonecna cesta

Příspěvekod ach » 20 pro 2016, 18:16

Dobrý podvečer maminko Adámka a Andělky, vidím, že jste zde už dlouho nebyla přihlášená, ale přesto to zkouším...když si budete chtít popovídat, jsem tady....zprávy nebo e-mail jerry889@seznam.cz .Držte se!!!
ach
 
Příspěvky: 2
Registrován: 20 pro 2016, 17:57


Zpět na Mé dítě odešlo

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron