Smutek

Smutek

Příspěvekod Lucka K. » 16 črc 2018, 13:08

Není to ani týden co jsem musela v 37.týdnu porodit naši krásnou mrtvou holčičku. Nikdy by mě nenapadlo že se nám něco takového může přihodit a ve svých 30 letech budeme zařizovat pohřeb. Není slov, jen strašné prázdno a smutek. Ruce se mě klepou při psaní těchto slov a pláč nejde zastavit,chce se mě umřít. Ale i přestože nevěřím v boha,tak věřím že nás čeká spoustu dalších krásných okamžiků a určitě i dětí. Proto v sobě asi musíme najít veškerou sílu a jít dál. I když teď to je pouze jen fráze...jít dál .... Nevím vlastně co čekám od toho že sem teď píšu,ale aspoň vím že v tom nejsem sama a ta otázka proč zrovna nás muselo potkat takové neštěstí zůstane navždy nezodpovezená.
Lucka K.
 
Příspěvky: 7
Registrován: 16 črc 2018, 12:47

Re: Smutek

Příspěvekod Lenulka » 16 črc 2018, 20:36

Luci, sama v tom nejste. Ne tedy, že by to snad zmírnilo Vaši bolest a smutek, ale vědomí, že nás takových je víc a že s tou velikou bolestí lze jít dál přece jen malinko pomáhá. Je dobré se z toho vypsat, vymluvit, vykřičet, vyplakat...cokoli co přinese sebemenší úlevu je dobré. To co prožíváte je k neuvěření a přesto je to skutečnost, skutečnost kterou si člověk neumí představit ani v tom nejdivočejším snu. Přeji Vám hodně sil zvládnout to těžké a náročné období, bolí to pekelně a bolí to dlouho...nejspíš pořád, ale na tu bolest si časem zvyknete a naštěstí přijdou i jiné, hezké a krásné dny a bude o kousek líp. Buďte statečná, myslím na Vás. Lenka
Lenulka
 
Příspěvky: 78
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Smutek

Příspěvekod Lucka K. » 17 črc 2018, 11:10

Děkuji za slova útěchy,moc si toho vážím
Lucka K.
 
Příspěvky: 7
Registrován: 16 črc 2018, 12:47

Re: Smutek

Příspěvekod Lenulka » 17 črc 2018, 11:25

Kéž by bylo v mé moci udělat něco víc, než jen soucítit s Vaší bolestí. Luci, věřte mi, bude líp...teď se to zdá nemožné, ale bude.
Lenulka
 
Příspěvky: 78
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Smutek

Příspěvekod Lucka K. » 27 črc 2018, 18:44

Co Vám pomohlo na tu strašnou bolest zapomenout? Jsou chvíle kdy si nevzpomenu a pak přijde do mé hlavy myšlenka co by bylo jinak,co se stalo,proč se to muselo stát zrovna nam nebo si prostě jen vzpomenu na ten nádherný obličejíček a brečím a brečím. Není špatně se smát,že ne? Aspoň člověk zapomíná na to prázdno v srdci
Lucka K.
 
Příspěvky: 7
Registrován: 16 črc 2018, 12:47

Re: Smutek

Příspěvekod martina » 27 črc 2018, 19:39

na tu bolest zapomenout nejde, zůstala se mnou. i když se občas směju, nic už není jako "předtím".
Uživatelský avatar
martina
 
Příspěvky: 45
Registrován: 11 úno 2015, 22:32

Re: Smutek

Příspěvekod Lucka K. » 27 črc 2018, 20:05

Říká se že čas vše zahojí,takže u Vás tomu tak nebylo? Zapomenout se určitě nedá,ale smířit možná ano. Těším se na ten okamžik i když teď k tomu mám opravdu asi ještě daleko,čas je můj nepřítel teď by jsem ho ráda posunula
Lucka K.
 
Příspěvky: 7
Registrován: 16 črc 2018, 12:47

Re: Smutek

Příspěvekod Lenulka » 27 črc 2018, 20:35

Luci, samozřejmě že není špatně se smát. Proč by bylo? Pořád jsme přece lidi a ti se potřebují smát a taky radovat. Čas to trochu obrousí, zahojí, ale jizva nám napořád zůstane a zapomenout není možné ...tak to vnímám. Já se směju, raduju z hezkých věcí, které mi přicházejí do života, ale taky jsem smutná, trápím se a pláču protože mi nebylo dopřáno vidět Lucku jaká by byla za rok, pět, dvacet let.
Lenulka
 
Příspěvky: 78
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Smutek

Příspěvekod Lenulka » 28 črc 2018, 08:19

Luci, přečtěte si báseň od Arnošta - Inkluze mého smutku z 1.12.2017. Myslím, že dokonale vystihuje hojení naší bolesti. Je tak krásná a tak pravdivá.
Lenulka
 
Příspěvky: 78
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Smutek

Příspěvekod Lucka K. » 02 srp 2018, 09:53

Děkuji. Nejhorší je ten pocit prázdnoty,smutku a samoty. Už jsou to asi 3 týdny a někdy si říkám,že to zvládám dobře,ale někdy to stojí opravdu za prd. Manžel chodí do práce,ten to zvládá o poznání lépe,když se zaměstná hlava prací a člověk nepřemýšlí tak si kolikrát ani nevzpomenem. Ale já jsem do odpoledne sama doma a někdy to na mě pěkně padne. Nevím jak to vše pojmout a kolikrát se mě nic nechce. Ale přece se nemůžu doma jen ,,litovat,, ale pořád nemůžu najít ten správný startovací plán.
Lucka K.
 
Příspěvky: 7
Registrován: 16 črc 2018, 12:47

Re: Smutek

Příspěvekod Lenulka » 02 srp 2018, 10:43

Luci, mně osobně pomohlo jít do práce, být mezi lidmi. Nebylo to snadné, téměř každý věděl čím procházíme, ale teď zpětně vidím, že to bylo to nejlepší co jsem mohla udělat. Jo, občas jsem musela utéct z přepážky a o samotě se vybrečet, ale taky jsem musela pustit do hlavy i jiné myšlenky než jen ty, že Lucka není. A litovat se klidně můžete, taky to dělám.
Lenulka
 
Příspěvky: 78
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Smutek

Příspěvekod Pavla5 » 02 srp 2018, 21:20

Milá Lucko, naše bolest je čerstvá, Vojtíšek nám odešel před dvěma týdny a souhlasím s Lenkou, že nejlepší je si najít práci, zaměstnat se. Mám sice sklony být spíše doma, ale přítel mě tahá ven, na procházky. Měli jsme hodně zařizování a mám děti, takže jsem neměla tolik prostoru na truchlení. Až jsem dospěla do fáze vyčerpání, kdy jsem byla protivná na přítele i děti, vadilo mi, že nemám klid a prostor k truchlení. Spíše jsem měla vztek na celý svět, proč zrovna on. Mělo by to být asi vyvážené a tak, jak to cítíme. Je zvláštní, že mám chuť jít do práce, byla jsem s dětmi doma, takže si musím najít novou, ale cítím, že musím, jinak bych to nezvládla, musím zaměstnat mozek, který se nechce s tak velkou ztrátou smířit. Vy máte prázdnou náruč, tak jako moje kamarádka, která před čtyřmi lety porodila mrtvého chlapečka. Musí to být hrozné prázdno. Přeji vám, ať ho brzy naplní dětský smích. Mě nejvíc dostávají vzpomínky, fotky a to, co jsme si naplánovali a už to nebude. Každý náklaďák, každá cisterna, která projede mi ho připomene. Když jdeme nakoupit, hned se mi vybaví, co jsem kupovala a teď nemám proč. Dnes jsem si prohlížela fotky z Vojtíškových nedávných 5. narozenin a nedala jsem to, ještě na to nemám. Hodně nám pomáhá víra, smíření se, i když mi to samozřejmě ještě dělá problémy a víra v to, že se jednou shledáme.
Jak píšete, mám chvíle, hlavně přes den, kdy jsem vpohodě, pak stačí myšlenka, písnička, nějaký podnět a hrozně to bolí. Nejhorší jsou rána a večery. Čtu si příběhy ostatních maminek, dívala jsem se na dokumenty a film Dlouhá cesta, brečím jak želva, ale pomáhá mi to. Vím, že v tom nejsem sama.
Pavla5
 
Příspěvky: 19
Registrován: 19 črc 2018, 08:14

Re: Smutek

Příspěvekod Lucka K. » 02 srp 2018, 22:21

Každá bolest je hrozná. Každá z Vás má jiný příběh ale máme společnou samotu a smutek. Ano taky jsou chvíle kdy chci být sama a někdy se musím zase přítulit k muži a ten vždycky řekne že to bude dobré a spolu to určitě zvládneme. Jak píšete když se zaměstná hlava jde vše o poznání lépe. Děkuji za všechna vaše slova. Musím se doma nějak zaměstnat než budu moct do práce i když do své staré se už nevrátim...je dobré že se tady z toho může člověk vypsat. Je až k nevíře co lidí má takové trápení,když čtu vaše příběhy. Aspoň v tom nejsem sama,ale ta prázdnota je šílená....
Lucka K.
 
Příspěvky: 7
Registrován: 16 črc 2018, 12:47

Re: Smutek

Příspěvekod Pavla5 » 15 srp 2018, 02:08

Zdravím Lucko, jak to zvládáte? Je moc fajn, že máte v manželovi oporu. Mě moc přítel pomáhá a ještě více nás to sblížilo. Přítel už se vrátil do práce. Mám dny, kdy je to lepší, ale zrovna dnes krize. Je to čtvrté úterý, čtyři týdny a já nemohu spát, strašně mi chybí. Byli jsme spolu s přítelem u psychoterapeutky a moc nám to pomohlo. Já jsem se rozbrečela a nebyla jsem schopná nic říct, překvapil mě přítel, jak hezky a otevřeně o Vojtíškovi mluvil...jak moc si ho přál, jakou měl radost, že je to kluk a jak moc mu chybí, co všechno s ním chtěl prožít a že díky němu začal věřit a právě víra v to, co nám Vojtíšek říkal, mu teď moc pomáhá. I přesto, že vím, že je jeho dušička šťastná, moc mi chybí.
Pavla5
 
Příspěvky: 19
Registrován: 19 črc 2018, 08:14

Re: Smutek

Příspěvekod Lucka K. » 16 srp 2018, 20:11

Milá Pavlo. Dalo by se říct že už to zvládám lépe než třeba před týdnem. Každý den jsem blíž a blíž k vyrovnáním se z touto situací. I když pak přijde večer a připadám si jako na začátku a že jsen se vlastně ani nikam neposunula. Ano muž je úžasný sice taky chodí už do práce a já jsem přes den sama,ale už i tohle zvládám. Před týdnem jsme v podvečer zasadili na naší zahradě stromeček na památku a vedle něho je v zemi urnička. Bylo to vnitřně očištující tam jen tak sedět a poslat jí do nebe. Pomohlo mě to se tak to rozloučit. U nás byla psycholožka už v porodnici která nás vyslechla a v té situaci to úplně stačilo a bylo fajn ,,hodit,, své trápení na někoho jiného. Ano i mě malá neskutečně chybí,ale musíme jít dál. Vždy když si vzpomenu tak si pláčem ulevím a je zas lépe. Určitě to v sobě nedržte, když chcete plakat tak brečte. Jako já včera v restauraci při jídle....no a co nikdo neví čím procházíme a je mě jedno že na mě někdo kouká. Přeji hodně sil a energie v tomto nelehkém období. Určitě bude dobře,ne zítra ani za měsíc....ale bude,jak mě tady píšete tak v to věřím že bude jednou lépe
Lucka K.
 
Příspěvky: 7
Registrován: 16 črc 2018, 12:47

Re: Smutek

Příspěvekod Pavla5 » 18 srp 2018, 10:31

Milá Lucko, úplně mi mluvíte, jak se říká "z duše". Dnes je mi strašně smutno, vůbec to nedávám a od rána jen brečím. A to už jsem měla dobré dny, myslela jsem, že to dávám. Přítel je skvělý, moc mi pomáhá, povzbuzuje mě, I když má sám slabé chvilky, kdy mu chybí. Koupili jsme si knížku od Lorny Byrne "Andělé v mých vlasech" a čteme si ji. Snažím se věřit. Každý den zapalujeme svíčku u fotky a povídáme si s ním, já ho pohladím po tvářičce….a dnes mám zase to proč...a bojím se září, půjdu s Maruškou do školy, půjde sama bez Vojtíška, už vím, že budeme obcházet sídliště, aby jsme nechodili kolem školky, Vojtíšek měl "kámoše" se kterými jsme si mysleli, že bude vyrůstat, určitě se zeptají paní učitelky, kde Vojtíšek je, I jim bude chybět...je asi normální, že nám tolik chybí a musíme se naučit s tím žít. Já chodím k psycholožce stále, je tolik otázek s čím se musím vyrovnat. Je krásné, že jste zasadili stromeček, uvidíte jak poroste, určitě jste u něj seděli všichni tři, proto vám bylo tak dobře…
Pavla5
 
Příspěvky: 19
Registrován: 19 črc 2018, 08:14


Zpět na Mé dítě odešlo

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 5 návštevníků

cron