Romanky kamarádky

Romanky kamarádky

Příspěvekod romana » 13 úno 2015, 11:10

Mé holčičce Romance by bylo letos 16 let,odešla před 4 roky.Potkávám její kamarádky,spolužačky.Vidím jak se pomalu mění v ženy.Každé takové setkání je pro mě šíleně bolestivé....stále ji mezi nimi hledám,představuji si ji mezi nimi jak se směje,baví se....její nejlepší kamarádka už má nové přítelkyně...včera jsem ji viděla s nějakou holčinou,smály se ,dělaly blbosti....Tak jak to má být v jejich věku...tolik mi to bolelo,ani nevím jak jsem došla domů...dřív si se mnou její kamarádka povídala,hned za mnou přiběhla i po smrti Romanky a ted :cry: dělá ,že mi nevidí,přitom jsme spolu dobře vycházely,je mi z toho smutno...
romana
 
Příspěvky: 1
Registrován: 13 úno 2015, 10:43

Re: Romanky kamarádky

Příspěvekod mamka » 13 úno 2015, 20:08

Na kamarádku Vaší dcerky se nezlobte. Je mladá,veselá, jak to má být. Určitě si někdy vzpomene na svojí bývalou kamarádku ale život jde dál . Nikdo odchod našich dětí nebude prožívat tak stále bolestně jako my.
mamka
 
Příspěvky: 2
Registrován: 13 úno 2015, 19:59

Re: Romanky kamarádky

Příspěvekod renatka » 22 úno 2015, 11:53

Já to cítím úplně stejně.Po tom neštěstí dcery mě její nejlepší kamarádka volala a já volala jí . Netrvalo to dlouho chtěla jsem tel. na její maminku se kterou jsme se dříve navštěvovaly, že by ke mě mohla zajít a ona mě řekla ať se nezlobím že znala Renatku a prý by to setkání těžce nesla a nevěděla by co si má se mnou povídat.Dnes se mě o dcerce zdál živý sen zase po dlouhé době byla se mnou ,ale já od rána pláču ještě že se mě o ní často nezdá.Každá to máme jinak některá je šťastná když se jí o dítěti zdá.Musíme se s tím prát každá po svém.Já mám okolo sebe jen maminky jsou to vlastně už babičky a ty mluví jen o dcerách a vnoučatech a mě to tak bolí i když řeknu nemluv tolik o nich jako by to neslyšely.Dcera děti neměla manžel jí je nedal. Kdyby je měla byla by ještě mezi námi.Večer chodím s pejskem s paní z domu a té pokaždé venku volá její dcera snad budu chodit později mě to trhá srdce,také mě denně volala nebo byla u nás.Jana
renatka
 
Příspěvky: 23
Registrován: 20 úno 2015, 14:39

Re: Romanky kamarádky

Příspěvekod Dagmar » 14 črc 2015, 17:31

Má dcera zemřela před osmi měsíci.Také si zatím občas píšu nebo volám s jejími kamarádkami,ale život jde dál,pro jiné,ne pro mě.Mě se život zastavil s jejím odchodem.Letos by jí bylo 25 let.Její kamarádky už se stávají maminkami a já si říkám,že možná i moje Lucinka by byla už maminka.Někdy jí vidím ve městě.Jdu po ulici a najednou mám pocit,že je to ona.Nezdá se mi o ní.Tak bych si to přála.Chtěla bych s ní mluvit alespoň ve snu.Tak strašně to bolí,že někdy mám pocit,že to už nemůžu vydržet.Cupuje mi to srdce na kousky a já s tím nedokážu nic udělat.Moc to bolí.Myslím na všechny maminky co prožívají totéž.Na rodiče co mají děti a neváží si toho a někdy jim i ubližují.Co já bych dala za jediný úsměv mé holčičky.
Dagmar
 
Příspěvky: 2
Registrován: 13 črc 2015, 18:41

Re: Romanky kamarádky

Příspěvekod pája » 14 črc 2015, 18:03

Milá Dagmar,můj Kubík umřel před 7 měsíci a stejně jako Vám se mi život zastavil.Nemá žádnou cenu,je mi hrozně smutno a vím,že se to nikdy nezmění.Vždycky jsem si vážila toho,že mám zdravé,chytré a hezké děti,slušně jsme je vychovali,měli jsme krásný vztah bez hádek a trestů a možná o to víc to bolí.Bolest je někdy opravdu nesnesitelná.Teď jsem po 7 měsících nastoupila do práce,snažím se nebrečet,plnit povinnosti a doma je to zpátky,koukám na fotky pořád dokola,potřebuji ho vidět,i když přes slzy na ně skoro nevidím,každý večer si přeji,aby se mi o něm aspoň zdálo.Lidi nás litují,ale neumí si představit ,co prožíváme.To chápeme jen my,které jsme přišly o to nejcennější v životě!Přeji všem hodně sil.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Romanky kamarádky

Příspěvekod MIRKA » 21 črc 2015, 12:05

Milá Dagmar. Můj Kubík se mi zastřelil před 16ti měsíci a já se cítím stejně, jako vy. Život se nám odchodem našich milovaných dětí změnil, nikdy už nebude nic, jako dřív. Je to, to nejhorší, co může mámu potkat. Staly se z nás roboti, musíme pracovat a vlastně děláme vše, jen proto, že musíme. Život pro nás ztrácí smysl, nic už nás nebaví, ta bolest v srdci je tak obrovská, že se neumíme na nic soustředit. Duše našich dětí potřebují klid, naše trápení a bolest jim moc ubližuje, nemohou v klidu odejít, přenášíme to na ně. Já se strašně moc teď snažím, kvůli Kubíkovi, tolik netrpět, je to těžké, ale já mu nechci ubližovat svoji sebelítostí, bylo by to sobecké. Ta bolest v srdci zůstane navždy, není snad minuta, abych na něj nemyslela. Každý den chodím na hřbitov, nepláču tam, držím se, jen si s ním vypravuji. Zdá se mi, že jak čas běží, je to horší. Ten šok odezněl a teď přišla ta tvrdá realita. Přeji vám hodně sil.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07


Zpět na Mé dítě odešlo

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron