zázrak

zázrak

Příspěvekod Adamkovamaminka » 22 kvě 2015, 11:52

Předevčírem , mi málem před očima zemřel můj přítel. V práci pomocí bagru a lann, museli dle šéfva rozkazu vytahovat 8 mi metrový sloup plněný betonem (cca tuna ). Stála jsem se špatným pocitem na d uhé straně plotu a sledovala jak se sloup začíná zvedwt ze země. Během pár vteřin se to celé zvrtlo a já jen bezmocně sledovala jak obrovský sloup letí neskutečnou rychlostí. Chvilku bylo ticho a najednou se vypotácel přítel celý od krve s ránou na hlavě. Neskutečný zázrak je, že vyvázl pouze se 4mi stehy na hlavě a zlomenou nohou. Nemá ani lehký otřes mozku! Za to , že přežil budu děkovat abohu a našemu andělíčkovi adámkovi do konce života. Jenže, tím že jsem prošla už několikátým šokem, vypluly na povrch věci , na kterých jsem pracovala 2 roky ( od smrti adámka). Neskutečný strach a úzkosti o životy blízkých, obrovský strach z věcí , který mi ten moment přiomínají ( např. Zvuk elektrického nářadí které při tom používali). Pracuji ve stejné firmě jako přítel ( jako uklízečka) takže nářadí slyším a vídám pořád. Včera to přerostlo do bodu absolutního zhroucení, když jsem za zvuku flexy zajela pod stůl a s brekem se klepala. Vím , že by mi prospěla odborná pomoc, ale nevím jestli mám sílu procházet tím procesem už po několikáté.
Adamkovamaminka
 
Příspěvky: 5
Registrován: 24 bře 2015, 18:47

Re: zázrak

Příspěvekod MIRKA » 22 kvě 2015, 15:06

Maminko Adámka. Chtěla bych vám říct, že naprosto chápu vše, co cítíte a co to s matkou dokáže udělat. Já se už skoro 15měsíců (od smrti Kubíka) snažím zapojit do života, ale bohužel mi to nejde. Vidím někde jet motorku a úplně se mi zatají dech, jestli to není můj milovaný syn. Každý den, při pohledu ke garáži se mi sevře srdce, auto už tam nestojí, je tam prázdno. Když vidím zbraně, všechno se mi vrátí, začnou mi v hlavě běhat myšlenky, vzpomenu si na den, kdy mi přijeli oznámit, že se mi zastřelil syn. Minulý týden jsem teprve byla pozvána k ukončení dědictví, kde jsem celou dobu brečela. Teď běhám po úřadech, jsem už zase na dně. Pořád myslím na to, jak tam byl v autě celou noc sám, mrtvý, našli ho až ráno. Život pro mě skončil, teď jen přežívám, musím, mám ještě dceru a roční vnučku. Je to to nejhorší, co mámu může potkat. Nikdo a nic ji nemůže nahradit dítě, které ji zemřelo, i kdyby měla deset dětí. Se smrtí dítěte odejde i kus matky. Jsem v péči psychiatričky, ale někdy mi připadá, že se snad utrápím k smrti, že mi pukne srdce. Já se snažím, moc, ale ta bolest je silnější. Přeji vám hodně síly a zdraví. Myslím na vás a všechny nešťastné maminky.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: zázrak

Příspěvekod Radka F. » 23 kvě 2015, 21:34

Jeste dnes po temer ctyrech letech se budim,kdyz slysim projizdet rychle auto.Stejne jako Vy vidim nestesti vsude a bojim se jet s vnuckou-ma osum let-na kole,protoze znam z DC pribehy,kdy to nedopadlo.Strach je u nas vetsi i pri beznych vecech a asi se ho nezbavime.Jen se ho snazim nedavat tak najevo,protoze z pocatku jsem tim uz lezla dceri na nervy,kdyz jsem stala porad vnoucatum za zadkem a vsechno komentovala.A taky jsem dlouho nesnesla pohled na dvur kde uz nestoji Filipkovo auto a ja ho tam nevidim pobihat.Bude se nam vsechno porad vracet,jen my to musime v sobe nejak tlumit,protoze jinak by jsme se z toho zblaznili.Kdyz prijedeme na misto kde Fik boural mam myslenky jen na to,jak tam lezel a co se mu honilo hlavou a taky se divam na krajinu,protoze je to to posledni,co videl.Neda se to pochopit ani prijmout a my s tim presto musime zit.Moc na vas vsechny maminky myslim.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57


Zpět na Mé dítě odešlo

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků

cron