Dlouhá cesta a Prázdná kolébka ............................... FÓRUM BUDE ZRUŠENO.

Má dcera zemřela před 8 měsíci. Měla autonehodu. Ještě rok a půl žila ve vegetativním stavu. Rok jsem jí měla doma a snažila jsem se jí probudit k životu. Můj i její boj byl marný. Od té doby nežiji, jen přežívám. Po třech měsících jsem se vrátila do práce. Zvládám, pracuji, ale přijdu domu a je zle. První měsíc jsem nechtěla žít, chtěla jsem odejít za svou holčičkou. Pročítám příběhy maminek a vím, že prožívám to samé a vím, že na to nejsem sama. Jen ten kdo to zažil pochopí. Můj život nemá smysl, nemám energii, sílu a ani vůli jít dál. Věřím, že naše děti na nás někde čekají a jsou šťastnými andílky. Musíme něčemu věřit, aby ta bolest byla snesitelnější.

Milá Dagmar,
cítím s Vámi, i naše Barunka přišla o život na silnici. Vím, jak je těžké vrátit se od přežívání k žití a úplně Vám rozumím. Já si řekla, že když tu musím zůstat trčet, najespíš to má nějaký důvod, ještě jsem asi neudělala všechno, proč jsem na svět přišla. Tak se snažím nakládat s tím životem nějak líp, ten smysl mu dát nebo ho najít. Míň odsuzovat a víc chápat, míň nárokovat a víc dávat. Trochu jako bych jí to dlužila. Přihlásila jsem se jako dobrovolník do domova pro seniory a píšu Vám to poroto, že něco podobného může pomoct, aby si člověk nepřipadal úplně zbytečný, jestli mi rozumíte. A taky věřím, že něco tak velkolepého a nádherného nemůže z ničeho nic skončit a že se celkem jistě "tam někde" zase setkáme. Protože to tak cítím. Držte se. Lenka

LenkaF píše:Milá Dagmar, cítím s Vámi ........................

Leni napsala jste to,co i ja delam.Snazim se lidi chapat a chci spis davat ne dostavat.Taky me prijde,jako bych mela vuci synovi dluh a delala veci i za nej.Je dulezite,aby jsme si nasli neco,co nam naplni cas.Nezhoji to bolest,nezmensi utrpeni,ale pripomene nam to,ze jeste musime zit.Sice nevim proc,ale kdyby jsme meli odejit,tak uz tu nebudeme.Vy jste svuj zivot naplnila pomoci potrebnym a to je dobre.Vite,ze jste dulezita a nekdo vas potrebuje a snad prave tohle nam dava silu zustat.Ja mam doma dceru a dve vnoucata a ty me vyplnuji vsechen volny cas,protoze to tak chci.A zivot by mel byt hlavne o tom,ze si lidi pomahaji a maji se radi.Nikdy nepochopim,ze syn jen na chvili odjel a uz se nikdy nevratil.Mam mozek jak v mlze a bojim se nad tim premyslet.Chci verit,ze je nekde,kde je mu dobre,jen si stale myslim,ze nejlip by mu bylo s nama,vzdyt ho milujeme a tak strasne nam tu chybi.