Milé přítelkyně z domu smutku,
24. října je den, kdy se naše Barunka narodila, a zároveň den, kdy ji porazilo auto a my o ni přišli. Přemítám, jak to výročí uctít. Jít s dětmi a manželem na hřbitov mi nepřipadá jako to pravé, cítím, že bychom měli založit nějakou tradici, udělat něco hezkého, co bychom opakovali každý rok a zároveň si tím Barunku připomínali (ne že bychom někdy mohli zapomenout). O to se totiž snažíme i jindy, netopit se v myšlenkách na to zoufalství, že už s námi není, přinejmenším ne doma, nebo na to co by bylo, kdyby... Spíš si pořád připomínáme všechny ty hezké chvíle s ní, její legrácky, hladící tlapky a srandovní obličeje. Proto bych se ráda zeptala, jak probíhají tahle smutná výročí u Vás. Snad mě pak taky něco napadne.
Díky.
Lenka