Proč nás je tolik? ????

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Radka F. » 24 led 2019, 21:08

Pred lety jsem byla u pani,ktere zemrela vnucka.Mela tam fotku a u ni andelicky a kytky,nechapala jsem.Dnes mam fotku v kazdem pokoji,u ni andelicky a kazdy vecer zapaluju svicku.Kdo zazije-pochopi.
Radka F.
 
Příspěvky: 177
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod MIRKA » 24 led 2019, 21:22

Já mám u fotek také svíčky, ale kvůli bezpečnosti na baterie, na hrobečku zapaluji každý den. Na místě, kde si Kubík vzal život mám také svíčky na baterie, dostanu se tam jednou za měsíc, tak chci, aby to pietní místečko pořád svítilo.
S Kubíkem se každý den zdravím, přeji mu dobré ráno, dobrou noc, když odcházím do práce, když přijdu.....je to takový můj rituál. Myslím na něj pořád, povídám si s ním.
Často mám strach, že zapomenu jeho tvář, jeho hlas, asi mi už hrabe. Nechci ale zapomenout na žádný detail, na žádnou vzpomínku, kdy nám bylo fajn.....
MIRKA
 
Příspěvky: 224
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Lenulka » 24 led 2019, 21:29

Zuzi, zaujalo mě, že chodíte jednou týdně jako dobrovolnice do dětského domova. Jak jste se k tomu dostala? Co to obnáší? Je potřeba mít k tomu třeba nějaký kurz, školení? Přijde mi to smysluplné a opravdu mě to oslovilo. Jste úžasná!
Lenulka
 
Příspěvky: 73
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Radka F. » 25 led 2019, 17:47

Miri,i ja jsem se bala,ze zapomenu,jak vypadal,proste ze se me vzpominky vytrati.Po sedmi a pul letech vim,jaky mel hlas,jeho pohyby tela se me vybavuji i vune.Mozek si vsechno uklada a uz vim,ze ho budu vnimat stale,jen to ma ruznou silu.Sve deti si nosime v srdci a jsme s nema vic,nez driv,protoze na ne myslime neustale a ja si s nim i nahlas povidam,kdyz jsem sama.
Radka F.
 
Příspěvky: 177
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Pavla » 25 led 2019, 19:35

Já s Lukášem také mluvím, vlastně pořád, každý den.
Mám to přesně, jak napsala Martina, zaobírám se jim mnohem, neporovnatelně více, než když byl s námi.
Tehdy už byl dospělý (jen jeden rok!) a já si, pitomá, myslela, že už nepotřebuje takovou péči jako dvě mladší děti.
Jak jsem se jenom mýlila!!!
Mirko, já mám také vzpomínky všude doma, nemohu bez nich být.
Ale v létě jsme museli přestěhovat do Lukášova pokoje mladšího syna Dominika, protože dcera nastupovala do školy a potřebovala nějaký svůj prostor (do té doby spala s námi v ložnici). Nicméně Lukášovy věci stále zůstávají.
Jedinou “špinavou” práci odvedl manžel - ještě než se tam Dominik přestěhoval, vyklidil alespoň Lukášovy hračky a poklady z dětství, ty jsou nyní v dětské kůlně na zahradě.
Ostatní věci zůstávají, jak jsem psala.
V našem domě na Vysočině bydlíme teprve 7 let, předtím jsme žili dlouho v paneláku v Chrudimi, a ještě předtím v Českých Budějovicích. Takže vzpomínky jsou (a vždy budou) všude.
Jen na ta “inkriminovaná” místa viz multikino, “Mekáč”, místa společných dovolených atd., již nikdy jít nemohu.
Ta bolest je tak pekelná.
Jak tu psala Zuzka: “dýka v srdci, s kterou někdo o svátcích, narozeninách, výročích a podobně, hodně krutě otáčí”.
A někdy (dost často) nemusí být ani ta “výročí”.
Držte se všechny, děkuji vám moc, že se tu mohu aspoň takto vypovídat.
Jinde to nejde.
Pavla
 
Příspěvky: 67
Registrován: 25 pro 2017, 01:47

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod pája » 25 led 2019, 22:22

Milé maminky, já mám pár Kubíková u věcí v ložnici ,ve své skříni a občas, když jsem sama se v nich přehrabuji, čicham k jeho parfému a brečím...Fotky mám taky všude a myslím na něj taky pořád.Asi je to normální a máme to všechny podobné.Ja dělám ještě něco,co nikdo neví,ani mi nejbližší,jen jediná kamarádka, které zemřel přítel.Ja píšu Kubíková e maily už celé 4roky, někdy jednou týdně,někdy častěji,podle toho,co se událo.Začala jsem s tím z naprostého zoufalství, když Kubík umřel a já jsem mu nemohla zavolat,co jsme dělali,jak jsem byla zvyklá a tak jsem mu začala psát a teď už s tím nejde přestat.Možná si to jednou vytisknu,uvidím... Každý se s tím vyrovnávání po svém a nic není nenormální, kromě toho, že jsme přišly o to nejcennější v životě.Všem Vám přeji, ať to nějak zvládáte.
pája
 
Příspěvky: 144
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Matesi » 25 led 2019, 23:32

Tak ja fotky nemám nikde. A ani mít nebudu. Nechci. Matyskovi nic nepišu. Jen občas, v krizi mu telefonují. Je hrozny slyšet, že číslo uz neexistuje.
Jsem pořád tak nějak ve snu. Říkám si, že to nemůže být pravda. Nikdy mi nepřestane chybět. Vždycky budu doufat, že přijde a od dveří zavolá "jsem tady".

I když nevím, jaké to bude, až se odstěhuju. Nevím. Nevím co bude dál, nevím jestli mě to nebude mrzet. Nevím nic. A ani mi to nevadí. Další život nemá smysl. Chápu ty maminky, které mají další malé děti. Ty mají aspoň smysl života.
Matesi
 
Příspěvky: 33
Registrován: 07 pro 2018, 23:48

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Zuzana » 26 led 2019, 19:29

Děkuji všem za slova útěchy, byť tohle "vlákno" vlastně není moje. Možná je dokonce dobře, že je přítel z normální rodiny a má normální zvyky - jako třeba slavit narozeniny, jezdit na výlety nebo vařit teplý oběd. Je pravda, že mi to pomáhá, i když jsem se tomu dlouho bránila a spím tak o 2 - 3 hodiny déle než on každý den...

U nás "špinavou" práci udělala mamka, vytřídila věci po sestře snad měsíc po její smrti. Já bych to nezvládla ani teď. I ty moje věci, které mi ji jakkoliv připomínaly, jsem (a to s vypětím všech sil) zvládla spíše jen vyhodit, než je třeba někomu darovat. Každopádně jsem za to ráda. Nevím, jestli se někdy zvládnu podívat na naše fotky, album jsem zamozřejmě nechala. Spíš asi ne. To už raději koukám na urnu - a přemýšlím, jak je to šílené, že jeden týden máte vedle sebe živou bytost a druhý týden jen popel v nějaké debilní krabičce.
Zuzana
 
Příspěvky: 52
Registrován: 26 pro 2017, 16:55

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Radka F. » 26 led 2019, 20:41

Zuzi,urcite je dobre,ze pritel je-z normalni rodiny.Vidim to na dceri,jeji pritel sice s nama nasi ztratu nese,protoze Filipka znal,ale zaroven ma vsechny sve blizke kolem sebe,takze jsou u nich oslavy a schazeni se normalni.Jsem rada,ze dcera vlastne diky tomu ma lidi kolem sebe a neni tak uzavrena pred svetem,jako my s manzelem.A varit teply obed,takova samozrejmost driv a po synove odchodu jsem byla na manzela nekdy i nastvana,ze po me chce takove zbytecnosti.Urcity cas jsem s tim mela problem,vsechno je proste jine.Na hrbitove hladim urnu a taky nechapu,ze tohle zbylo z naseho milovaneho syna.Veci po synovi mame na pude,driv jsem tam chodila casto cichat jeho obleceni,ted,kdyz tam jdu,aspon pohladim ty krabice.Nevim,jestli nekdy neco z tech krabic vytahnu,jen vim,ze nikdy nic nevyhodim.Mozna,az bude vnuk velky.....tezko rict.
Radka F.
 
Příspěvky: 177
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Zuzana » 26 led 2019, 21:20

Jinak co se týká dobrovolnictví v dětském domově... Když sestra žila, znamenalo to hodně času strávit v práci, ať vydělám peníze (mamka byla doma, otec nefunguje, sestra byla nemocná už od mala a rodinu neměla, žila prostě s mamkou), a zároveň to znamenalo hodně času doma nebo v nemocnici a pomoct s péčí aspoň trochu. Pak přišla smrt a najednou z kolotoče asi 4 let, kdy jsem se nezastavila a spala třeba ve dvouhodinových intervalech (hlavně tedy mamka), úplné prázdno. Prostě NIC. Myšlenka na vlastní rodinu byla utopie, byla jsem ráda, že vypiju colu k snídani a obědu. Psycholog přišel po smrti sestry s tím, že si mám adoptovat dítě. To jsem zavrhla (psychologové rádi přehánějí... ). Pak jsem nad tím přemýšlela několik měsíců a hledala jsem nějakou "mírnější" formu. Dalo mi to motivaci dát se dokupy (deprese je po AD pryč, AD už taky neberu, zůstala "jen" ta šílená bolest), oslovila jsem dětský domov ve svém okolí, absolvovala tam pár návštěv, donesla trestní rejstřík a mohlo se v zásadě začít. Trávím tam půlden v týdnu, hrajeme deskové hry, běháme venku atd.
Zuzana
 
Příspěvky: 52
Registrován: 26 pro 2017, 16:55

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Matesi » 31 led 2019, 21:44

Závidím maminka, které mají další menší dítě. Mají smysl života, aby je vychovaly. Já mam dospělou dceru. Má svůj život. Vnouce žádné. Nemám pro koho žít.
Když jsem na hřbitově, říkám si, že normálu je to, aby dítě chodili rodičům na hrob. Ne naopak.
A také přemýšlím, zda by umožnili svobodně zene stat se adoptivní maminkou nějakému dítěti. Pokud ano, tak bych po nějaké době asi chtěla.

V práci už mám domluvené, že nějaké dny nebudu moct přijít do práce. Půl roku po tom, svatek, narozeníny Matyska. Jeden den mám prohozeny hodiny a pak neschopenky na každý den. (vždy pouze 1 den). Pochopily to zástupkyně. Děkuju jim za to moc. Opravdu jsem v práci bezvadny kolektiv. Jsem ráda, že mi ze začátku tak všichni pomohli. Pokud bych šla ze začátku na neschopenky, tak bych do toho rozjeteho vlaku uz nikdy nedokázal a nastoupit.
Práce mi hodně pomohla. Není čas tam přemýšlet o sobě, o svých trapenich. Jsem vděčná za tu práci.
Samozřejmě pak brečí, trápim se. Ale ve svém soueomi
Matesi
 
Příspěvky: 33
Registrován: 07 pro 2018, 23:48

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Pavla » 02 úno 2019, 15:22

V tomto vás asi chápu, Ivano...
Nicméně já (která mám, jak jste psala, malé děti), zase mohu “závidět” vám, vstřícnost vedení ve Vašem zaměstnání.
Mé děti a práce mne držely nad vodou, celý dlouhý rok.
No a teď...nebudu tu rozepisovat podrobnosti, ale v práci to mám momentálně dost na ...
K té hrůze, co prožívám a všem nejistotám, které člověka pomalu, ale jistě ubíjejí ještě více na dno, mi přibyla docela dost zásadní nejisota další, přímo s velkým N. Už víc než týden nespím hrůzou, co bude dál, jestli o práci přijdu, absolutně netuším, co s tím.
Učení mne baví, nedovedu si představit dělat něco jiného. A taky jsem ráda tam kde jsem, pracuji tam už 4 roky, zvykla jsem si. V této chvíli si neumím představit ani ve snu, začínat někde úplně od znova, s novými lidmi, v novém prostředí...
Už takhle jsem si prošla peklem, nejistot mám dost. A teď jsem na dně z toho, že mi přibyla ještě další.
Ach jo. Takže asi tak.
Žiju, přesněji řečeno, zde se strašlivou bolestí přežívám, jen a jen kvůli synovi a dceři, kteří mne potřebují.
Kdyby jich nebylo, už dávno bych to zabalila, to vím jistě, tohle není život.
Bolest po Lukášovi nikdy nepřejde, jen se stále stupňuje.
Jsou tu ale ještě mé dvě další děti, ano, vím, nemůžu to jednoduše vzdát.
Jenže bez práce je neuživím.
A momentálně jsem na tom tak, že si “nový začátek” někde jinde, mezi cizími lidmi, kteří neví... fakt vůbec nedokážu představit.
A ani na to nemám sílu.
A už nevím, kde ji brát.
Pavla
 
Příspěvky: 67
Registrován: 25 pro 2017, 01:47

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Matesi » 02 úno 2019, 16:43

Ahoj Pavlo, doufám, ze se v práci vše urovna. Také si nedovedu představit jít delat jinam, mezi jiné lidi. Tady už jsem 10 let. A vím, ze jak to je u nás, tak to není samozřejmost na jiných školách. Jinde si závidí, pomlouvají, donaseji. To u nás opravdu není. Jsem za to vděčná.
Uvidíte, všechno dobře dopadne. Učitelů je málo
Matesi
 
Příspěvky: 33
Registrován: 07 pro 2018, 23:48

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Pavla » 02 úno 2019, 20:12

Jsem ráda, že jste se ozvala, Ivano, a povzbudila mne, díky.
Jsme na stejné lodi - učitelky - které přišly o syny... kteří stáli na prahu života.
Mému Lukášovi bylo 19, počítám, že Vašemu Matesovi podobně..?
Je to peklo.
A ještě když se Vám k tomu přidá ta Nejistota v jedné z mála posledních jistot, které jste doposud měla...
Asi to bude, bohužel, u nás jiné než u vás.
Bylo mi řečeno, že prý mne (zástupkyně prohlásila, že dva! roky, ačkoliv to teprve nyní, 5.2. bude pouhý rok a čtvrt) tzv. “hájili” (žádné hospitace, atd...). Takže teď si to vynahradí.
Od minulého týdne peklo.
Prý už “bych měla být v pohodě”.
V hodinách, kdy učím, na mně nikdo naprosto nic nepozná.
Za tím si stojím. Těch 45 minut vyučování jsou totiž jediné chvíle, kdy dokážu (silou vůle) minimálně alespoň ODSUNOUT na tu dobu, kdy učím, to neskutečné peklo, v kterém, jak ve zlém snu, žiju už déle než rok.
A teď mi i tuhle mou poslední “berličku” chtějí vzít..?
Po chodbách (při dozorech) prý se ploužím, neusmívám “od ucha k uchu”.
Divné, že?
Každopádně se studenty vycházím víc než dobře, chodí za mnou, svěřují se, bavíme se...
Zrovna dnes večer mají maturák čtvrťáci, které učím, přemlouvali mne, ať jdu.
Dlouho. Ale nakonec jsem přece jen došla k závěru, že nepůjdu (čtvrtý odmítnutý maturák od “té doby”).
Třeba už poslední, možná už víc možností mít nebudu.
Držte se a dík,
Pavla.
Pavla
 
Příspěvky: 67
Registrován: 25 pro 2017, 01:47

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Matesi » 02 úno 2019, 20:37

Matynkoj 18 let dva měsíce a 8 dní. Ještě to zvlastni datum. 18. 8. 2018. Strašný
V přípravném týdnu jsem chodila, když jsem musela. Přezkoušení a tak. Jinak mě nechali doma.
Divila jsem se, že to jde. Ale já to beru tak, je to na role jak o na divadle. Herci se taky převezli do někoho jiného. Tak hraju.
Nevzdavejte to. Pokud se vám v práci líbí, vychazite se taky, tak to zvladnete. Je škoda, že máte zástupkyní takovou jezinku.
Nechce si psát přes mail?
Matesi
 
Příspěvky: 33
Registrován: 07 pro 2018, 23:48

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod pája » 02 úno 2019, 21:49

Jezinka je krásné přirovnání.he to můra, která neví o čem mluvíŽadna doba není dost dlouhá na to ,aby se člověk srovnal se smrtí dítěte.ja se teď rozbrečela v práci pí 4 létech.Volala jsem z čekárny kluka ,který měl stejne jméno i příjmení,jako můj syn.musela jsem by chvíli odejít a pak e vrat ila,doktorka se mi omluvila,že si to vůbec neuvědomila,že ji to mrzí.Přitom za to vůbec nemohla. Učitelů je přece málo a třeba by Vám změna prospěla.Ja chtěla po nemocenské nastoupit jinam,kde mne neznají,nic nevědí,ale nakonec,na poslední chvíli to nevyšlo.Urcite by jste to zvládla.Co na být,bude.Nebrante se změnám,třeba to bude i v něčem lepší.Ja si říkám, že když jsem přežila smrt Kubíka,tak už přežijí všechno.Proste nemám strach z ničeho.Nebojte se ,všechno nějak dopadne.
pája
 
Příspěvky: 144
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Pavla » 02 úno 2019, 23:27

Holky,
MOC VÁM děkuju za podporu, ani nevíte jak...
Když je člověk na dně, není nic snazšího než mu ještě přidat, že?
Tohle jsem nikdy nechápala.
A nezažila.
Až teď.
Ta “jezinka” a “můra” to bylo přesný. Máma od tří dětí (jako ještě před rokem já).
Ona půjde svému synovi na promoci... a já..? Zapálit svíčky na hřbitov.
Ještě, že jsem jí to takhle na férovku neřekla. Letěla bych hned.
Holky dík moc.
Vy jediné víte.
A, Ivano, napiš mi na mail (putzi@centrum.cz), ráda bych se s tebou poznala více, dík.
Pavla
 
Příspěvky: 67
Registrován: 25 pro 2017, 01:47

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Pavla » 02 úno 2019, 23:54

A ještě něco.
Je mi jasné, že by to bylo těžké....
Ale, nemohly bychom se někdy sejít?
Vím, že jste z druhého konce republiky, ale jste mi bližší než kdokoliv v mém “blízkém” okolí.
Tak to prostě je.
To, čím si procházíme, přece není normální..?
Prosím, ozvěte se.
Pavla
 
Příspěvky: 67
Registrován: 25 pro 2017, 01:47

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Marci » 03 úno 2019, 10:41

Ahoj holky,
já bych dala všem maminkám, které přišly o svoje děti zvláštní úlevu v práci. Vždyť když si matka, která pro to dítě žila a dýchala celým srdcem, projde něčím takovým, není podle mě už celý život schopna přemýšlet a pracovat, tak jak před tím. Prostě to v té hlavě je a aspoň já to tak mám, že všechno co dělám, je jako přes něco, přes nějaký kopec, přes který se musím přenést.
Já to mám ještě umocněno . Můj Romča si vzal život 24.8. 2017 a můj tatínek to neunesl a vzal si život taky 10.11. 2018, takže jedna bolest za druhou.
Myslím, že se někdy zblázním. Do práce sice chodím, ale už mě fakt docházejí síly.
Tak to řeším tak, že si zkrátka otevřu flašku vína a po večerech brečím a popíjím.
Marci
Marci
 
Příspěvky: 3
Registrován: 31 říj 2017, 12:37

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Pavla » 03 úno 2019, 13:20

Tak jak píše Marci, flašku vína a ...
Akorát, že já nepiju doma, ani doma žádný alkohol nemáme.
Manžel je abstinent a já před dětmi pít nechci, už takhle mne dost často musí vidět smutnou... tak nechci, aby mne viděly ještě pít. Takže zmizím občas raději někam ven. Nejradši bych ale zmizela z povrchu zemského úplně.
Moc mne zasáhl příběh Marci.
To je šílené, bolest dvojitá.
Má mamka také kolikrát řekla, že by to chtěla už zabalit, kvůli smrti vnuka se trápí strašlivě.
Je tu prý teď jen kvůli mně a mým dětem.
Takže i za tohle mám zodpovědnost.
U tatínka Marci asi ta bolest byla tak strašná a nesnesitelná... že už prostě nemohl dál...
Ale dcera má nyní bolest dvojnásobnou.
Svět je fakt hnusný místo.
Pavla
 
Příspěvky: 67
Registrován: 25 pro 2017, 01:47

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Lenik » 03 úno 2019, 14:20

Tak moc bolí u srdce,proč nás je tu tolik a další přibývají.Je to šílená bolest. To jak psala Marci,tím také prošla bolesti hned 3x.
Pavlína nejste Vy z Pelhřimovska?
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Pavla » 03 úno 2019, 23:20

Lenko, psala jsem Vám mail.
A Vy, ostatní maminky...
Jak to zvládáte... některé z vás už tolik let..??
Já mám poslední dobou stále častěji pocit, že už nezvládnu ani jediný další den.
Valí se to na mne ze všech stran, už nemám kde brát sílu tomu čelit.
Přátelé žádní, podpora nikde, hnusnej svět na prd.
Nechápu, na co a proč jsem si dřív v tom “normálním” životě stěžovala a pořád brblala, řešila prkotiny.
Vždyť to pravé peklo je až teď!
Je mi jasný, že se rouhám, vždycky přece může být ještě hůř, no ne...?
Jenže to mi bolest a stesk po synovi neumenší, je to jen horší a horší.
Kdy už tohle peklo skončí?
Tak na to mám, bohužel, jen jednu jedinou odpověď.
Pavla
 
Příspěvky: 67
Registrován: 25 pro 2017, 01:47

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Pavla » 26 bře 2019, 01:47

A další přibývají.
Teď jsem pročítala diskusi k sobotní tragédii (dvě osmnáctileté holčiny, sebevražda na kolejích) a to, co jsou tam někteří diskutující (=magoři, kteří absultně nemají páru, o čem melou) schopni vyplodit, jsou tedy “perly”.
Mnozí viní nás, rodiče, jak prý jsme to mohli dopustit, že se nám toto stalo? Že jsme nic nepoznali, nepomohli našim dětem, kdyz to potřebovaly?
A s tímhle mám žít?
Je mi čím dál hůř, brečím dnem i nocí, připadám si zas jako na začátku, propad zpátky na úplný dno.
Bezutěšnost, černo, prázdnota, beznaděj.
Dala bych všechno za jednu jedinou malinkou chvilku se synem.
Slyšet jeho hlas, vidět ho, vědět, že už ho nic netrápí.
Vždyť tohle je k neunesení. Ta obruč na hrudi, svírá a bolí, každou minutu, vteřinu, pořád.
A okolí buď v lepším případě jenom nechápe (“je to přece dlouho, to už snad musí být lépe, ne..?”) nebo nás odsuzuje.
Svět je hnusnej, naprosto rozumím svému synovi, že tu už nechtěl být.
Taky nechci.
Tolik to bolí.
Ale to vy tady, bohužel, víte moc dobře.
Pavla
 
Příspěvky: 67
Registrován: 25 pro 2017, 01:47

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod pája » 26 bře 2019, 12:47

Pavli, já Tě naprosto chápu, vždyť je to krátká doba. U mne je to 4 roky a stejně je mi pořád zle a ten tlak na hrudi při každé vzpomínce a slzy při každé fotce...Nečti prosím žádné takové diskuze. Ti lidi vůbec neví o čem píši. Já si dodnes vyčítám, že jsem Kubíkovi nepomohla a když se na to podívám zdravým rozumem, tak jak, jak jsem mu mohla pomoct?! Viděla jsem jen poslední 2 měsíce, že je takový smutnější a nespokojený v nové práci. Ale copak by mne někdy napadlo, že by byl schopen něčeho takového, navíc když to sám odsuzoval?! To můžou psát jen Ti, co to nezažili a přeji jim, aby to nikdy nezažili, protože ta bolest je fakt na celý život. Všichni si myslí, že jich se to netýká, že jim se to nemůže stát. Ale po pravdě, já si to myslela taky! Ani v nejhorším snu by mne nenapadlo, že můj syn...
pája
 
Příspěvky: 144
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Matesi » 18 srp 2019, 02:04

DNES 18. 8. Přesně před rokem se můj syn , kterému bylo 18 let, zastřelil.
Nejspíš kvůli holce... Ale to zvláštní datum na náhodu moc nevypadá.. ..
Jsem moc ráda, že jsem tady potkala paní, která se stala mou kamarádkou.. .. bez ni bych to všechno obtížně zvlada. Spíš vůbec.. .
Je mnohem lepší potkat člověka, který si tim samým prosel, než nějaká psycholožka, která má vše jen nastudování.. .
Proto, Míru, moc ti děkuji, že te mám.. .. bez tebe bych ten rok nezvladla... pusu
Matesi
 
Příspěvky: 33
Registrován: 07 pro 2018, 23:48

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod MIRKA » 18 srp 2019, 11:51

Vůbec nemáš zač děkovat. Asi je to náš úděl, vzájemně si pomáhat. Mě tenkrát pomohla Silvie a další maminky. Jsme na jedné lodi, bohužel. Kéž by jsme se všechny poznaly někde jinde a za jiných okolností.
MIRKA
 
Příspěvky: 224
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Proč nás je tolik? ????

Příspěvekod Matesi » 19 srp 2019, 00:14

Jsem moc ráda že tě mám.. ..
Matesi
 
Příspěvky: 33
Registrován: 07 pro 2018, 23:48

Předchozí

Zpět na Mé dítě už nedokázalo žít

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron