Bezmocnost

Re: Bezmocnost

Příspěvekod pája » 03 zář 2017, 09:08

Milé maminky, je to přesně tak, jak všechny píšete. Když už se mi zdá je mi trošičku lépe, přijde něco, co mne rozesmutní a zase brečím. Taky mám ten hrozný pocit, že můj Kubík umřel a já jsem nic neudělala, abych tomu zabránila. Tak strašně jsem své děti milovala a snažila se aby jim nic nechybělo a byli šťastné a pak...Kubík se oběsil a já nic nevěděla. A teď s tím musím žít a tvářit se před lidmi, že jsem v pořádku! Taky často přemýšlím nad smyslem života. Přeji všem ,ať se Vám daří nějak to tady zvládat.
pája
 
Příspěvky: 101
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Bezmocnost

Příspěvekod renatka » 13 zář 2017, 08:31

Včera by měla dcera kulaté výročí,já jsem jí hodila do Vltavy kytičku,v křoví mám už 3 křížky tam jsem dala růži a byla na dlouhé procházce s pejskem.Potom jsem umyla okna abych se zaměstnala a sešla se s novou přítelkyní ale té jsem měla potřebu vše vyprávět,bojím se jestli jsem jí tím neodradila.Je to už 6 let smutek v srdíčku mám stále i pláču ale včera jsem měla pocit jak by byla Renatka už na mě pyšná že jsem doma jen neplakala.Za ní kde je pochovaná tam jít stále nemám odvahu ,jen jí tam byla uložit.Jana
renatka
 
Příspěvky: 21
Registrován: 20 úno 2015, 14:39

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 17 zář 2017, 21:43

Milé maminky,12.9.to bylo půl roku,co si můj milovaný Tomášek vzal život kvůli holce.Je šíleně těžké s tím bojovat.Strašně mi moc chybí. Nedokážu se s tím smířit,to asi nepůjde nikdy.Jsem tak unavená z toho přežívání,už to nebude nikdy jako dřív.
Je strašně smutné, jak nás tu přibývá. Mám špatné dny,ani se nedokazu rozepsat,slzy tecou.Maminky hodně síly v té naší dlouhé a ukrutně bolavé cestě. Objímám Vás.
Lenik
 
Příspěvky: 62
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 26 říj 2017, 22:09

Milé maminky,máme v sobě stále obrovskou bolest,která nepolevuje.Spíš je stale hlubší. Toto období je strašně deprimující .Dnes jsem synovi udělala z chvojí srdíčko,je zalité slzy,které jsem nedokázala udrzet . Šílený mělo to být obráceně a ne,aby jsme my chodili za dětmi a dávali jim věnečky, na Dušičky......
Opravdu,to je přežívání .... Maminky musíme se držet. Objímám všechny .Lenka
Lenik
 
Příspěvky: 62
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod pája » 27 říj 2017, 01:41

Milé maminky. Je to přesně tak. To naše děti měly nosit nám květiny a ne my jim, Leni taky jsem dnes dělala svému synovi srdce z chvojí. Mohla bych ho koupit, ale takhle je ode mne. Strašně mi chybí a ani po třech letech to není lepší. Všechny Vás objímám.
pája
 
Příspěvky: 101
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Ivona » 30 říj 2017, 21:58

Milé maminky,
můj syn Tom se oběsil před 5,5 lety bylo mu 21 let, letos by mu bylo 27 let, pořád si říkám jak by tedˇ vypadal, co by dělal......a pak mám vzpomínky jaký byl, co říkal, pořád vidím ty jeho čokoládové oči, pořád slyším to jeho " ale jo mámo, to víš že jo " a ten šibalský úsměv, přesně vím, co by dal do košíku v obchodě, co by mu udělalo radost, ale do prčic stokrát a pořád dokola tomu nemůžu uvěřit, že už tu není, že už nepříjde, pak ty šílené výčitky, co jsme mohla udělat jinak, jak jsem mu mohla pomoct, pak ty telefony a sms Kdy k nám dojedeš, vůbec k nám nejezdíš, co ti zase je ? A já už nic nevysvětluji, nic neříkám, vezmu psa a jdu nahoru na kopec a hlavu otáčím k nebi a volám Tome, počkej tam na mě. Kdo nezažil nepochopí. Ano, změnila jsem se, víc jsem se uzavřela do sebe, vím, že tu ještě musím být, ale uvnitř sebe, úplně uvnitř sebe, se neskutečně za ním těším, vím, že to chápete.
Ivona
 
Příspěvky: 14
Registrován: 18 úno 2015, 20:38

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 01 lis 2017, 23:17

Mila Ivonko a maminky,úplně mi píšete z duše. U mě to bude 12.11. 8mesicu co se mi Tomík také oběsil necelych 20let.víme kvůli které nechci psát co.. si vzal život. Je to šílené, přežívat s touto ukrutnou bolestí. S Tomikem hodně jezdili na čtyřkolce do lesa, teď Jezdím sama a take volám ,,Tome vrať se,,! Take jsem se strašně změnila a uzavřela do sebe,postrádám smysl života. Mám dceru a měla bych tu být pro ní i když to stojí moc sil. Vnímám to také hluboko uvnitř, že se za ním těším a budeme spolu.To pochopí jen ty kdo tuto ukrutnou bolest má hluboko v srdci.
Moc objímám a držme se Lenka
Lenik
 
Příspěvky: 62
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod renatka » 25 pro 2017, 13:40

Milé maminky už na ty stránky co je předělaly moc nechodím, moje dcera skočila ze 2 patra před 6 lety .včera jsem slavila se synem ,to jsem jí viděla na Štědrý den naposledy (už jsem se před ním naučila přetvařovat) a 28.12 si vzala život ,mám v křoví udělaný hrobeček ,kde má křížek její papoušek co jí přežil rok a mě se vloni utopil milovaný pejsem a má tam také křížek a do třetice moje Renatka já po tolika letech nemám odvahu jí v kolumbáriu navštívit stále chodím ke křížkům mám tam malý stromeček a plno kytiček.Jen jsem jí tam v šoku byla uložit a potom to už nešlo.Vše to dochází aspoň mě tak po 3 letech stále jsem myslela že někde cestuje a vrátí se a potom jsem zjistila že je to nevratné.Bude to bolet už do smrti stále po ní nacházím věci a to pláču o to víc.Nějak jsem se dnes potřebovala vám tady svěřit,dříve ta komunikace byla lepší aspoň pro mě držte se ono nám nic jiného nezbývá ,pořídila si hned jiného pejska stejného tak nejsem sama ,Syn má svůj život ale ten den byl se mnou i v noci.
renatka
 
Příspěvky: 21
Registrován: 20 úno 2015, 14:39

Re: Bezmocnost

Příspěvekod silvie » 25 pro 2017, 14:12

Ano, já si to také čím dál uvědomuju, že už nikdy , nikdy neuvidím ty jeho velké, tmavé oči, neuslyším jeho hlas. Lidé říkají, že život jde dál, že musíme žít...atd, atd je to blábol, Žít, ale jak?
silvie
 
Příspěvky: 35
Registrován: 28 úno 2015, 21:53

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Radka F. » 28 pro 2017, 21:56

My musime jit dal,pokud chceme,je to jen na nas.Neni to uz zivot,spis prezivani,ale druhou sanci asi mit nebudeme a ja si rikam,ze stejne jsem kazdym dnem bliz k Filipkovi,jdu za nim.Takze ta doba,kterou budu tady chci,aby byla co nejvic prospesna,hlavne ostatnim.Mivam dny,kdy nemuzu a doslova se hroutim,ale vedomi,ze to zase prejde a bude trosku lip,to me pomaha prezit.Pak varim,pecu,planuju vylety,jen abych urvala co nejvic pro sve blizke.Priznam se,ze casto bych nejradsi jen lehla a hledela do stropu,ale to bych skoncila v blazinci a nikomu bych neprospela.Kdyz za mnou prijde syn do snu,jsem stastna,ze ho vidim,ale to ranni probuzeni a vedomi,ze to byl jen sen....Strasne me chybi a bolet to neprestane.Umrelo kus nas.Mejte se devcata pokud mozno dobre,ty vanoce jsou hodne stresujici,kdyz nemuzeme mit celou rodinu pohromade.
Radka F.
 
Příspěvky: 124
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Bezmocnost

Příspěvekod silvie » 29 pro 2017, 10:15

Paní Radko, krásně jste to napsala. Já žiju hlavně pro vnuka. I když není vlastní- můj syn žil s jeho maminkou- kluk k nám přišel, když mu byly 2 roky, tedˇje to 15- ti letý , krásný, chytrý, hodný kluk. jeho maminka se psychický položila po synové smrti a já ho mám jako vlastního. Jezdíme spolu po výletech, finančně JE podporuju, ale přece jen ten smutek po Kubíčkovi je nesnesitelný. Také si říkám, že každý den, který uplyne, je blíž a blíž k mému jedinému synovi. Milé MAMINKY já Vám přeju, hodně síly na ty DLOUHÉ CESTĚ
silvie
 
Příspěvky: 35
Registrován: 28 úno 2015, 21:53

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Radka F. » 30 pro 2017, 20:58

Silvi,moc vam preju vas krasny vztah s vnukem a je uplne jedno jestli je vlastni,myslim,ze tohle neresite.Syn vam tu zanechal lidicky,kteri vas potrebuji a navzajem se podporujete.Ta bolest nepomine nikdy,nekdy u me prechazi ve zlost--na vsechno a na vsechny.Prijdu si zbytecna a vsechno je spatne,pak to ustoupi a ja vim,ze ostatni nesmim trestat za svuj smutek a bolest.Je to porad na hrane-lip a pak hur a stale dokola a ja jsem unavena.
Radka F.
 
Příspěvky: 124
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Janak » 05 led 2018, 19:13

Milé maminky, v listopadu to byly čtyři roky, kdy jsem byla celé odpoledne se svou dcerou a ani jsem netušila, že je to posledních pár hodin co jsme spolu, večer ukončila svůj mladý život tím, že se oběsila. Tři a půl roku jsem to díky lékům nějak zvládala. Teď už jsem víc jak půl roku na nemocenské, neboť to na mě příliš dolehlo. Dušičky, výročí a vánoce to byl jen smutek, bolest a pláč. Doktor mi říká, že tato krize musela přijít, abych si mohla říct, že musíme žít dál, protože ona by to tak chtěla. Tak se teď modlím a prosím Boha, aby mi dal sílu jít dál. Věřím, že jednou zase budeme spolu.
Janak
 
Příspěvky: 17
Registrován: 04 led 2018, 18:37

Re: Bezmocnost

Příspěvekod silvie » 05 led 2018, 19:23

Jen se ptám, kde brát tolik síly? Vždyť tohle, co se nám stalo, je tak kruté, že je dokázáno, že je to největší bolest, kterou může člověk zažít. Nikdo , kdo to nezažil, nás nemůže pochopit. Věty, žít se musí, nebo život jde dál už úplně nenávidím. Stáhla jsem se do sebe, vyhledávám samotu a jen doufám, že jednou snad se setkáme na druhé straně. Přeju Vám hodně síly na této křížové cestě
silvie
 
Příspěvky: 35
Registrován: 28 úno 2015, 21:53

Re: Bezmocnost

Příspěvekod MIRKA » 06 led 2018, 13:27

Milá Jani. Velice dobře vím, co prožíváte, já jsem na tom stejně. U mě to budou v březnu 4 roky, co se mi zastřelil syn. Přesto, že se snažím, letošní svátky jsem prožívala mnohem hůř, než předchozí. Snažím se, protože vím, že Kubík by chtěl, abych žila dál. Beru AD, ale jsou chvíle, kdy dochází síla a já se bojím, že skončím v blázinci. Přeji vám hodně síly, kterou opravdu potřebujeme, to, co se stalo je prostě šílené.
MIRKA
 
Příspěvky: 153
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Janak » 06 led 2018, 16:53

Milá Mirko, moc děkuji za podporu, vaše slova jsou pro mě velkou podporou, snad v sobě najdu další sílu a vám přeji totéž
Janak
 
Příspěvky: 17
Registrován: 04 led 2018, 18:37

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 09 úno 2018, 23:07

Milá Jani a maminky. Je to šílená bolest,přijít o dítě.U mě to bude 11měsíců,co se mi Tomášek oběsil .Také jsem celý den byla se synem,povídali si a těšil se na ples.A netušila,že to byl poslední společný den.Je mi tak strašné smutno.Není dne,abych nebrečela.Ta stašná otázka ,,PROČ,, ,se to stalo!!! Měl velké plány a já byla štastná.Ted je jen bolest a prázdno,bezmocnost.Poslední 3týdny jsem už nic nezvládala,stále brečela,tak začala docházet na terapie.Postrádala jsem úplně smysl života. Mám dceru,ta se také trápí ze ztráty brášky.Snad mi terapie trochu pomůžou,at jsem tu pro dceru.
Je to moc těžký,to víme jen my,kteří si s tím prochází.Maminky zapaluji svíčku za všechny naše milované děti.Objímám Vás na dálku.Lenka
Lenik
 
Příspěvky: 62
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod silvie » 10 úno 2018, 10:54

Milá Lenko, v březnu to budou 4 roky, co se mi můj jediný syn zastřelil. dnů před tím otevřel pobočku své firmy, také měl plány a pak tohle! Od toho dne, kdy se rozhodl odejít do věčnosti jsem někdo jiný! Člověk bez plánů, radosti a štěstí. Ale to asi my všechny- nešťastné mámy. Všechny objímám a posílám hodně síly na ty dlouhé a těžké cestě, Silvie
silvie
 
Příspěvky: 35
Registrován: 28 úno 2015, 21:53

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Janak » 12 úno 2018, 21:12

Milá Lenko, stejně tak se jmenovala i moje holčička, to že jste začala docházet na terapie jste udělala moc dobře. Ze své zkušenosti vím, že to pomáhá. Mě to trvalo více jak rok, než jsem se k tomuto kroku odhodlala, neuměla jsem si představit jak by mi mohl někdo cizí pomoci. Je to zvláštní, ale pomáhá, vždy se mi hodně uleví. Terapie mi dávají sílu nestydět se za svou bolest a bezmocnost, nestydět se brečet i před cizími lidmi, když nastane situace, že to na mě všechno padne. A má terapeutka mě učí, abych si nezakazovala se radovat byť z maličkostí a hlavně si to později nevyčítat a nebrat to jako své selhání, protože naše děti by chtěli abychom žili dál a ne jen přežívali. Jenže je to tak strašně těžké, ale snažím se, i když je těch chvílek velmi malinko.
Leni, nevzdávejte to, musíme bojovat a klidně na terapie přihlaste i dceru. Věřím, že vám terapie pomohou a uleví se vám alespoň na malou chvíli a dodá vám to sílu jít dál.
Janak
 
Příspěvky: 17
Registrován: 04 led 2018, 18:37

Re: Bezmocnost

Příspěvekod pája » 13 úno 2018, 15:55

Milá Lenko. jako by jste mi mluvila z duše. Byla jsem na tom naprosto stejně , jako vy a jen kvůli dceři a manželovi jsem šla na psychiatrii a začala brát léky, abych nějak dokázala žít dál, i když se mi vůbec nechtělo, nic nemělo smysl. Na psychoterapie jsem začala chodit po dvou letech znovu, protože mi bylo stále hrozně a stále jsem plakala. Snad nehorší za tu dobu to bylo na 2 výročí, co se Kubík oběsil. Strašně jsem plakala a nedokázala přestat. Opravdu jsem chtěla , aby mne manžel odvezl na psychiatrii. Pak , asi po 3 hodinách, jsem se začala uklidňovat, ale i po 3 letech není den, kdy bych neplakala. Radovat se neumím, ale už se i usměji s malou vnučkou, která je strašně zlatá a jsem s ní moc ráda. I když mne často přepadne hrozná beznaděj, vím, že tady dceru nemůžu nechatJjak by bylo jí- ještě hůř než mne?! A stejně to máte i Vy. Je to moc těžké a bolestné, ale musíte se snažit pro dceru, která je taky Vaše a zaslouží si být šťastná.
Já už se naučila před ní usmívat a plakat, když mne nikdo nevidí. Vyřvu se dosytosti a pak před ostatníma zase funguji. Každý to má asi trochu jinak, ale v jádru je to stejné. Držte se, časem to zvládnete, jako všichni tady, protože nám nic jiného nezbývá.Přeji mnoho sil a plačte!Mne to vždy trochu uleví.
pája
 
Příspěvky: 101
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Bezmocnost

Příspěvekod JanaM » 06 bře 2018, 21:07

Milé maminky, moje holčička si lehla na koleje. A já vůbec nevím, proč to udělala. Byla tak mladá, velice chytrá a talentovaná. Studovala na gymnáziu a příští rok mela maturovat. Měla velké plány...byla to moje velká kamarádka a nejmilejší člověk mého života. Měla každého ráda a každému pomáhala. Tak proč?
JanaM
 
Příspěvky: 4
Registrován: 05 bře 2018, 11:36

Re: Bezmocnost

Příspěvekod silvie » 06 bře 2018, 21:18

Milá Jano, jste jedná z nás! Nešťastné mámy, které musely pohřbít svoje děti. Proč? To se ptá každá z nás! Odpověď si vzaly sebou. Musíte být velice silná. Radu Vám neumím dát, protože můj syn si vzal život před 4- mi lety a bolí to stejně pořád.
silvie
 
Příspěvky: 35
Registrován: 28 úno 2015, 21:53

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Radka F. » 08 bře 2018, 21:15

Nevim,jestli jsem neco po tech letech pochopila-sest a pul let-ale je pravda,ze mivam chvile,kdy citim a vnmam chut odejit,nebyt.Je me tak zle,ze bych nejradsi odesla.A v tu chvili si uvedumuju,ze takhle se asi citili nase deti,ktere proste nemohli dal..Tezko rict PROC snad na ne dopadali obycejne stesky,ale vsechno moc resili a hur snaseli.Vite,ja vzdycky rikam,ze sobec a arogantni clovek si zivot nevezme,protoze se ma moc rad.Ale pak jsou tu lidi,kteri jsou citlivy,chteji spasit svet,nesnasi bezpravi a nemuzou v nem zit a ti odchazi.Tohle vedomi nepomaha,je to jen neco,co me proste rekne,ze musim dal,i kdyz nechci.Ta bolest nikdy nezmizi,cim je to dele,tim vic me syn chybi,rve me to srdce a pak prijde dcera,udela saska jako driv a ja jsem vdecna,ze tu pro ni muzu byt a musim byt,co nejdele-Na me nezalezi usmev me dcery je dulezity a ja jsem rada,ze ji mam a ona me dava silu a Fik,ten vi,ze za nim jdu a jednou uz budeme jen spolu.Strasne me chybi,nechapu to a nikdy se to nezmeni.Maminky,nezbivy nam nez se snazit,zit pro ostatni.Je to tezke,smutne,ale je to nas zivot,jiny nemame....Moc vas vsechny objimam.
Radka F.
 
Příspěvky: 124
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenulka » 09 bře 2018, 14:44

Jani, je mi moc líto, že musíte prožívat takovou ztrátu. Nevím, jestli by pomohlo vědět proč...spíš asi ne. Taky mám pocit jako Radka, že děti se rodí nějak víc citlivé, zranitelné, že se neumějí vypořádat s věcmi, které se ostatním mohou zdát běžné, že je pro ně těžké žít v tomhle světě, přestože se okolí může zdát, že žijí hezký život, že mají všechno. Naše dcera se oběsila, zítra to budou dva roky, měla tehdy dvouměsíční holčičku, která byla chtěná, muže, který o ni stál a měl ji moc rád, zázemí, vlastně všechno před sebou, přesto se rozhodla odejít. Trpěla depresemi, neuměli jsme jí pomoci. Bolí to pořád, schází nám...nezbývá než se s tím naučit žít. Jani, přeju Vám hodně sil k překonání bolesti a hlavně Vám přeju, ať co nejdříve vidíte stále více důvodů proč jít dál. Myslím na Vás. Lenka
Lenulka
 
Příspěvky: 47
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Bezmocnost

Příspěvekod JanaM » 10 bře 2018, 10:22

Dekuji Vám za Vaše slova. Ja vždycky myslela, že láska je silnější než smrt. Tak co je to ta hnusna deprese, ktera přemohla Vaši dcerou a dohnala opustit dceru a manžela, Vás ...já jsem u dcery o žádné depresi ani nevěděla, možná ji taky měla,nevím...
JanaM
 
Příspěvky: 4
Registrován: 05 bře 2018, 11:36

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Janak » 11 bře 2018, 20:22

Milá Jani, jsou to 4 roky a 4 měsíce co si každý den říkám, to slůvko "proč", je spousta otázek začínajících tímto slůvkem na které mi nikdo, stejně jako vám neumí a nemůže odpovědět. Tu správnou odpověď věděly jen naše holčičky, které si dobrovolně vzaly život a s ním i odpověď. Je to velmi těžké, ale musíme se snažit najít nějaký nový smysl dalšího života. Přeji si pro nás všechny, které jsme přišly o své milované děti, aby jsme jednou v sobě našly sílu jít dál a nevyčítat si byť sebemenší radost. Myslím a modlím se za vás všechny
Janak
 
Příspěvky: 17
Registrován: 04 led 2018, 18:37

Re: Bezmocnost

Příspěvekod pája » 11 bře 2018, 20:50

Milé maminky, proč, proč,to se ptám každý den ,nikdy to nepochopím, proč se to děje, proč tolik mladých lidí odchází dobrovolně z tohoto světa, děti, které byly milovány.Je to k zblazneni.Kde brát sílu žít dál.Čas žádné rány nehojí.U nás ne! Přeji vám všem, ať to zvládáte!Myslím na všechny .
pája
 
Příspěvky: 101
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Bezmocnost

Příspěvekod MIRKA » 13 bře 2018, 21:52

Milá Jani. Můj syn se zastřelil, už jsou to 4 roky. Cítím stále stejnou bolest. Vždycky, když se objeví na DC další maminka, říkám si, další nešťastná, zoufalá máma.
Nechápu, co se to děje, proč dobrovolně odchází tolik dětí, které byly milovány. Život už nikdy nebude jako dřív. Přeji vám hodně síly, kterou budete potřebovat. Objímám vás.
MIRKA
 
Příspěvky: 153
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 17 dub 2018, 22:15

Milé maminky,taky si stále dávám otázku ,,PROČ,, proč si tak mladý lidi berou život,když jsme je tolik milovali.Je to taková tíživá bolest na prsou.Jsem tak znechucená lidmi,chovají se jako hyjeny.Už tolikrát mi vyházeli svíčky a kytičky z onoho místa.Dnes jsem opět měla rozhovor s pánem,terý to vyhazuje na popud majitele.Prostě to nepochopí.Tak ještě si popovídám s majitelem.Je mi ze všeho,tak zle.Nemají vůbec žádnou úctu.Čím čas ubíhá je ta bolest hlubší a hlubší.
Maminky myslím na Vás a objímám na dálku.
Lenik
 
Příspěvky: 62
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Předchozí

Zpět na Mé dítě už nedokázalo žít

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník