měla jsem potřebu to napsat

měla jsem potřebu to napsat

Příspěvekod renatka » 02 kvě 2018, 12:38

Tak se mě otevřely po letech stále nezahojené rány .Včera vedle v domě skočila z balkonu jedna žena prý nebyla vůbec stará spadla na dvorek na který já vidím ,ale na štěstí jem to neviděla . Moje dcera před téměř 7 lety také skočila ze 2 patra pro mámu je to smutek do konce života.Zase je jedna nešťastná osoba co si nevěděla rady se životem.Měla jsem potřebu to napsat ale vidím co se zmodernizoval ten profil že už sem tolik maminek ani nechodí.
renatka
 
Příspěvky: 19
Registrován: 20 úno 2015, 14:39

Re: měla jsem potřebu to napsat

Příspěvekod MIRKA » 02 kvě 2018, 21:02

To je hrozné, další mladý život zmařen. Co se to děje? Chudák máma, bolest do konce života. Je mi to moc líto.
MIRKA
 
Příspěvky: 145
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: měla jsem potřebu to napsat

Příspěvekod JanaM » 14 kvě 2018, 18:08

Je to strasny....ale už to začínám chápat. Sama teď nevím, jak přežit bez moji dcery. Nic néjak už nemá smysl. Našim détem se asi muselo taky stát néco tak strašnýho, že už svúj život nedokázali žit. Tak proč my musíme.
JanaM
 
Příspěvky: 3
Registrován: 05 bře 2018, 11:36

Re: měla jsem potřebu to napsat

Příspěvekod Radka F. » 15 kvě 2018, 20:37

Mivam stavy,kdy nic uz nedava smysl,chci nebyt a pak si uvedomim,ze takhle se museli citit nase deti a nedokazali si s tim poradit.Nepomaha me to prijmout realitu,jen vim,jak nas psychika dokaze ovladnout a jak muze byt tezke oddolat pokuseni odejit a mit uz jen klid a mir.Jenze taky vim,to,co nase deti nevedeli,jak nas to vsechny znici a jak se nas zivot stal jen prezivanim.Proto my musime zit,musime myslet a byt tu pro zbytek rodiny a vzajemne se podporovat.Je to tezke zit,zivot-nezivot.
Radka F.
 
Příspěvky: 119
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: měla jsem potřebu to napsat

Příspěvekod pája » 15 kvě 2018, 21:33

Je to tak! Nemusíme tady být a žít, máme volbu, jako měly naše děti. Také na to často myslím. jak snadné by bylo odejít. Jenže... Co zbytek rodiny, dcera, zničila bych jí život, taky by si neustále opakovali, co já teď .Proč jsem něco neudělala, proč jsem nepoznala, jak se trápí. A taky mám vnučku, kterou miluji a chci přes všechen ten smutek a bolest, vidět, jak vyrůstá, jak se směje , povídá, učí se něčemu novému. A tak to vydržím kvůli těm ostatním, na kterých mi záleží, i když někdy je to hodně zlé.
pája
 
Příspěvky: 97
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: měla jsem potřebu to napsat

Příspěvekod Stazina » 20 kvě 2018, 09:15

Je to tak tezke prezit svoje dite ,obzvlast kdyz odeslo z vlastniho rozhodnuti,vycitam si vsechno od Pavlikovo detstvi ,kazdou bouli na hlave,ze jsem ho dala v roce do jesli a pracovala na smeny.Do dnes po 3.5letech kdyz leti vrtulnik zachranka nebo sanitka v lepsim pripade placu ale nekdy na me padne zase ta tiha ,ten kamen na prsou ,uzavru se do sebe a umela bych odejit ze sveta a tak se asi citi deti ,ktere nam odesly ,vinu ze jsem ten moment ,ten den tomu neumela zabranit ponesu sebou uz na vzdy,ja duvod jeho odchodu neznam ,nesveril se mi ani nenechal dopis ale musel hrozne trpet bolesti na dusi a vubec mi nepomaha pocit ze je mu uz lip a nic ho neboli.Stejne pocity ma dcera,byla o 7let starsi , mela ho casto na starost a ma pocit ze selhala ,ma jiz dve temer dospele deti ale rozhodla se ze nam nadeli nahradu za Pavlika a je v jinem stavu ,po dlouhe dobe citim radost a chut do zivota ,trochu i starost ,protoze je jiz blizko ke 40ti letum,snad se na nas stesti usmeje a vse dobre dopadne a trochu zaceli tu ranu v srdicku ,snad nam Pavlik odpusti ze jsme stastny,maminky je to tak tezke zit,neni utechy ,jenom plac trochu ulevi nekdy ani slzy nejsou asi jsou vyplakany oci a tak to je,neni slovo ktere by Vas utesilo a ulevilo od bolesti ,drzte se .
Stazina
 
Příspěvky: 28
Registrován: 17 bře 2015, 21:09

Re: měla jsem potřebu to napsat

Příspěvekod Radka F. » 20 kvě 2018, 21:03

Stazi,taky mam vycitky a nekdy hodne velke.Komu dite neodejde,tak tohle nikdy nepochopi,protoze jsou to vsedni veci,bezne v kazde rodine,jen u nas je to jine,my uz nemuzeme rict,ze je milujeme a jak moc nam na nich zalezi.Syn nechal dopis na rozloucenou,ale stejne v nem neni duvod,jen dalsi otazky.Obycejny den,kdy odjede s tim,ze se za chvili vrati a pak uz nic,jen prazdo a nicota a zjisteni,ze uz neprijde.....Pises,ze snad vam Pavlik odpusti,ze jste trochu stastni.Mivam stejne pocity.Kdyz vezmu vnoucata na vylet,smeju se s nima,ziju jakoby normalni zivot,pak se vratim domu a omlouvam se Filipkovi,protoze se stydim,ze vubec jsem.Preju vam,at je vsechno v poradku s dcerou i miminkem.Pavlika to nevrati,jen to bude dalsi duvod zit a to je strasne dulezite.Nase bolest s nam jde a zustava,ale zaslouzime si i trochu radosti,vzdyt uz jsme vsechny vyplakaly more slz.
Radka F.
 
Příspěvky: 119
Registrován: 14 bře 2015, 21:57


Zpět na Mé dítě už nedokázalo žít

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník