Smutek.

Smutek.

Příspěvekod pája » 31 říj 2016, 20:23

Blíží se dušičky, nevím , jestli je to tím, nebo proto, že je brzy tma a sychravý podzim, nebo proto, že v tomto období začal můj syn být smutný.V každém případě je mi strašně smutno, strašně.!Chtěla jsem to jen někomu říct, kdo mne chápe a nezatěžovat dceru a manžela. Snažím se být statečná, ale všechny mé dny jsou špatné a ještě horší.Přeji všem, kdo se cítí stejně, ať to nějak zvládnou!Děkuji, že tady jste.
pája
 
Příspěvky: 104
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Smutek.

Příspěvekod Stazina » 02 lis 2016, 10:33

Citim se stejne hrozne ,navic v Rijnu to byly dva roky co Pavel odesel ,pocasi jak pisete ten smutek jeste prohlubuje ,Vanoce uz mi taky nic nedavaji,prestoze mam dve vnoucata,nevim jestli se jeste budu nekdy radovat ,je to tezke a bude ,drzte se .Stazi
Stazina
 
Příspěvky: 28
Registrován: 17 bře 2015, 21:09

Re: Smutek.

Příspěvekod Radka F. » 02 lis 2016, 20:53

Pred dcerou a vnoucaty se usmivam,ale ted tu sedim a tecou me slzy,protoze se citim stejne,jak devcata pisete.Hlavou me behaji vzpominky a chtela bych jen spat,abych nemusela na nic myslet.Nesnasim -obycejne lidi-zavidim jim to,ze nikdy nepoznaji nasi bolest.
Radka F.
 
Příspěvky: 128
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Smutek.

Příspěvekod Orinka » 05 lis 2016, 13:37

Jsem zoufalá a přitom vím, že musím žít. Syn se mi ve středu zabil, vlastní rukou. Dopis na rozloučenou potvrdil, jak šíleně ho sžíraly osobní i finanční starosti a neviděl východisko. Myslila jsem, že když má dobré zaměstnání, aspoň tyhle starosti nemá. Dostal se ale do dluhové pasti. Gambler nebyl, nepil, nekouřil, rozhodně nežil v přepychu. Bydlení si budoval v bytě po babičce. Jenže tam byl pořád sám, na všecko. Nesvěřil se, byl to typ, který je uzavřený a neprozradí, co ho bolí. Já, kdyby řekl slovíčko, bych prodala všecko co mám, abych mu pomohla. Jenže on by neunesl tu hanbu, že selhal. Proklatí lichváři!!!! Státem posvěcení, to by se mělo trestat, uštvali ho. Věděla jsem, že šťastný není. Citově založený, ve 44 letech bez vlastní rodiny - kdo by chtěl neúšpěšného mužského, když dnes peníze přebíjejí všecko, přestože jsem ho neustále zvala, psala mu maily, nabízela mu pomoc ve všem možném - stále jsem slyšela i četla "ne, děkuji". Tolik jsem se o něj bála. Nejvíc toho, že udělá, co udělal - bilanční sebevraždu. Musela jsem ho nechat tak a bát se v ústraní, aby ho to nesráželo, dospělý muž nechce, aby matka věděla, že prohrává. A ve středu jsem se dověděla, že nebyl dva dny v práci. Od jeho bytu mám klíč, byl z druhé strany v zámku. Policie, hasiči, zdravotníci....už bylo pozdě. Můj nejhorší zlý sen se vyplnil. Včera jsem ho byla aspoň v rakvi hladit, to se nedá vypovědět jaké to je, hladit svého mlčícího syna a vědět, že už nikdy nikdy... mám srdce na kusy. Ještě mám dceru, ta tu se mnou dva dny byla, taky je jí strašně, půlka jí teď chybí, bráchu nemá. Co můžu dělat....nechala jsem si napsat prášky, abych mohla být v provozu. Pohřeb výslovně nechtěl, ale aspoň jsem se domluvila s bratrem farářem, že na toto téma povede příští neděli bohoslužby a společnou modlitbou se mu budeme snažit pomoci. Musím věřit, že už teď je někde, kde je volný, může si vydechnout a že je se všemi, co ho předešli a teď už jsou spolu. Já nevím, kolik mám vyměřeno času tady dole, ale už teď se těším na shledání, na jedné straně mu svobodu přeju, na druhé mi v srdci zeje otevřená rána.
Orinka
 
Příspěvky: 1
Registrován: 05 lis 2016, 13:14

Re: Smutek.

Příspěvekod martina » 05 lis 2016, 19:29

milá orinko,
je mi moc líto, co tě potkalo. vím, jak se cítíš, ta bolest je strašná, k zešílení a není nic, co by ji mohlo zmírnit. krom zázraku.
hodně síly.
Uživatelský avatar
martina
 
Příspěvky: 28
Registrován: 11 úno 2015, 22:32

Re: Smutek.

Příspěvekod Radka F. » 05 lis 2016, 19:59

Je me to moc lito,je to strasna bolest.Nejhorsi je,ze by jsme chteli my matky sve deti chranit v kazdem veku,ale ono to proste nejde.Pak si vycitame,co jsme meli a mohli udelat,i kdyz vime,ze nic.....Na dalku te objimam a posilam silu,zvladnout to vsechno,co te ceka.Mas dceru a musis tu byt,synovi prej pokoj,ja vim,je to tezke.Povic jak peti letech jsem se nesmirila a nechapu,ale taky ziju pro dceru a snazim se,dokud sily budou stacit.
Radka F.
 
Příspěvky: 128
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Smutek.

Příspěvekod Stazina » 06 lis 2016, 11:26

Pani Orinko,Vas pribeh,nebo jak to lepe nazvat osud?je tak podobny memu,syn take bydlel v byte po babicce a byl asi velmi opusteny ale na me dotezy odpovidal ze je vse v pohode a tak si vycitam ze jsem neudelala vic v domeni ,ze bych mu v dospelosti nemela lezt do soukromi,ze by ho to urazelo a tet po dvou letech mi nezbyva nic nez smutek,stesk a vycitky ale mam take dceru , dve vnoucata za ktere dekuji s pokorou a raduji se za kazdy okamzik s nimi ale kus meho Ja odeslo s mim synem a smutek je tam zabydleny na porat.My tady na strankach DC,vime presne jak Vam je ,cim prochazite a jak to boli,preji hodne sil,me trochu pomahalo cteni vseho co se tykalo dobrovolnemu odchodu ze zivota v nadeji ze najdu odpoved na ono Proc?Drzte se ,citim s Vami Stazi
Stazina
 
Příspěvky: 28
Registrován: 17 bře 2015, 21:09

Re: Smutek.

Příspěvekod MIRKA » 07 lis 2016, 14:43

Mílá Orinko. Cítím s vámi, moc dobře vím, co to je za šílenou bolest v srdci, zoufalost, trápení.....Mě syn odešel před 2roky a 8měsíci, zastřelil se. Mám ještě dceru a vnučku 2 a půl roku, ale nikdo mi nemůže Kubíka nahradit. Žiji v přetvářkách, abych neubližovala druhým, ale uvnitř cítím tak velkou bolest, že se to ani popsat nedá, jen máma, která přišla o své dítě to pochopí. Život už nikdy nebude jako dřív, musíme být silné, ale jak dlouho to můžeme vydržet? Neznám odpověď proč se to stalo, pořád to probírám v hlavě, ale marně. Dala bych svůj život za synův. Tohle podzimní období je ještě šílenější, začínám být na dně. Blíží se vánoce a pro nás je to utrpení. Přeji vám hodně moc síly, držte se, když vám bude nejhůř, napište. Věřte, že nejste sama na tu bolest. Objímám vás.
MIRKA
 
Příspěvky: 164
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Smutek.

Příspěvekod Radka F. » 08 lis 2016, 21:08

Taky si rikam,jak dlouho se to da vydrzet,kdyz je to casto k zesileni.A to se ma clovek tvarit a chovat,ze je v poradku.Muj zivot je jedno velke divadlo a pretvarka,unavuje to.
Radka F.
 
Příspěvky: 128
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Smutek.

Příspěvekod MIRKA » 09 lis 2016, 19:33

Radko, vy jste to přesně vystihla. Naše životy jsou teď jedno velké divadlo. Jsem z těch přetvářek také šíleně unavená. Všechno, co dělám, je proto, že MUSÍM. Strašně mi vadí ty hloupé problémy druhých, ale asi jsme se dřív také tak chovaly. Člověk po takové tragédii přehodnotí život, to, co nám dřív vadilo, je teď vedlejší, není to prostě důležité. Blíží se vánoce a já mám z nich takovou hrůzu. U mě to budou třetí, které nedržím a jsem sama. Tohle není život, ale přežívání.
MIRKA
 
Příspěvky: 164
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Smutek.

Příspěvekod Radka F. » 10 lis 2016, 21:31

Mate pravdu,uz jen prezivame.Ale ja jsem si slovo MUSIM premenila na slovo CHCI.Kdyby bylo po mem,tak si zalezu do kouta a nechci videt zivou dusi.Jenze si uvedomuju,ze mam jeste dceru.Trpi odchodem bratra a nesmi se trapit jeste tim,ze se diva na nefungujici rodice,to by nebylo fer.A tak pres vsechnu bolest se snazim,aby nase rodina fungovala.Proto i vanoce mame,aspon podobne tem,co byvali.Sice je to pro me vycerpavajici,ale vnoucata si zaslouzi zit ve fungujici rodine a nesmi videt babicku jen smutnou.Vlastne vsechno co delam,je s ohledem na zbyvajici rodinu.Snazim se,co nejvic brat deti na vylety a priznam se,ze tohle me pomaha.Smeju se s nema,prijdu si aspon na chvili normalni,ale to vite,tam uvnitr je porad to,ze Fik uz tohle s nama nikdy neprozije.Snazim se zamestnat,vyplnit volny cas.Protoze nekdy prijdou chvile,kdy me bezmoc srazi na kolena a me se chce triskat vecma kolem sebe a zurim na cely svet.Driv jsem taky resila hlouposti,rozcilovala se zbytecne,jenze tohle patri do minuleho zivota.Dnes uz vim,ze kazda chvilka,kterou stravim se svymi blizkymi je dar a oni na me budou jednou vzpominat s usmevem na tvari.Drzte se a taky prijimejte chvilky,ktere nas jeste dokazou potesit.
Radka F.
 
Příspěvky: 128
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Smutek.

Příspěvekod pája » 07 črc 2018, 21:34

Milé maminky,čtu každý den příspěvky tady na DC.Mam stejné pocity,jako všichni .Je spousta věcí, které nedokáži říct nahlas,taky raději píšu sem, než mluvit s dcerou,nebo manželem.Je mi stále strašně smutno,chci Kubíka zpátky,chci mu říct,jak moc ho mám ráda a jak moc mi chybí...Miluji dceru, manžela, vnučku, svěžím se fungovat, cizí lidi by na mně nic nepoznali a přitom je mi hrozně.čtu příspěveky od Pavly,jakak 65, cítím úplně to samé,jako bych to psala já. Přeji všem tady sílu nějak pokračovat v životě.
pája
 
Příspěvky: 104
Registrován: 18 bře 2015, 10:56


Zpět na Mé dítě už nedokázalo žít

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník

cron