Dlouhá cesta a Prázdná kolébka ............................... FÓRUM BUDE ZRUŠENO.

Za pár minut to bude přesně rok, co jsi od nás bez slůvka rozloučení odešel. Rok je dlouhá doba, ale bolest je stále stejná a neodchází a stále ještě chybí i ta správná slova. Víš, že bych pro tebe udelala cokoliv, ale někdy už bývá opravdu pozdě. Miluji Tě! Mamka

Hani drzte se.Bolest uz je soucasti naseho zivota a my se s ni musime ucit zit a nesmime ji dovolit,aby nas premohla.Lehce se rekne,tezko dela,ja vim.Venku je hezky a ja nemuzu jit ani na prochazku.Zase na me vsechno dolehlo a to se pak sotva hybu,jsem jako by me telo nepatrilo.Nastesti vim,ze to zase prejde a bude--trochu lip.Tak i Vy bojujte,at vam jeste zasviti male paprsky radosti do tezkych dnu.Chteli jsme pro deti jen to nejlepsi,dychali by jsme za ne.Jenze pak se stane neco a uz neni v nasi moci je ochranit.Zbyde jen smutek a stesk a vecna otazka PROC.

PaniHanko,dnes je to 15 mesicu co odesel muj Pavel,je to pro nas moc tezke,nevim si sama poradit jak najit smysl zivota,chodim na prochazky,pletu buhvi co buhvi komu ale sakra nejde to ,rada, abych se naucila mit se rada,nevim jak a nevim proc a tak muzu napsat pouze ze s Vami velmi citim Stazi

Milé maminky, můj Kubík odešel před 22 měsíci a od jeho smrti nejsem schopná nic číst, těžko se na něco soustředím, pořád hledám místo tady ve svém životě, kde bych se mohla o něco opřít. Nejde to, zkrátka vím, že už nikdy nebudu žít tak, jak do jeho smrti. Je to těžký život bez našich synů, snad je jim už dobře...

Milá Hani. Můj syn Kubík dobrovolně odešel, je to 22měsíců. Ráda bych vám řekla, že čas otupí, jako jsem to slýchávala já a snad i věřila. Možná to každý má trochu jinak, ale já tu bolest, smutek a stesk cítím pořád stejně, jako na začátku. Někdy mi připadá, že je to horší a horší. Snad je to tím, že ten šok je pryč a nastala tvrdá realita. Já se moc snažím, nějak žít dál, ale nejde mi to. Jsem bez zájmů, nic mě nebaví, mám svůj svět. Přála bych vám, aby jste se s tím nějak naučila žít, i když to bude moc těžké. Tady na DC je nás moc, nešťastných maminek, vzájemně se podporujeme, svěřujeme, chápeme se. Jsme už jiné, než dřív. Přeji vám hodně síly, nevzdávejte to, musíme se držet navzájem.

Milá Hanko.Můj Kubík odešel dobrovolně před 13 měsíci a je to pořád stejně bolestivé, každý den pláču a promítám si naše rozhovory a vyčítám si , co jsem mohla udělat..Trochu se s tím učím žít, kvůli ostatním, hlavně dceři ,manželovi a malinké vnučce,ale je to moc těžké.Chci zpátky svůj život ,ale vím , že už nikdy nic nebude jako dřív.Stránky DC navštěvuji denně a opravdu mi to pomáhá.Aspoň to vědomí, že nejsem sama...že mé pocity jsou normální a tak.Přeji Vám i všem ostatním maminkám sílu žít nějak dál.