Lucie

Lucie

Příspěvekod Lenulka » 20 bře 2016, 01:53

10.března 2016 nám zemřela naše dcera. Zůstala po ní dvouměsíční holčička. Lucka trpěla poporodní depresí, i když kdo ví...už loni touto dobou měla myšlenky, že by bylo lépe, kdyby nebyla. Vyděsilo nás to a byla krátce hospitalizována, na reverz šla domů. Krátce nato zjistila, že je těhotná a všechno bylo v pořádku. Po porodu se to rozjelo, opět myšlenky na sebevraždu, musela přestat kojit, dostala antidepresiva. S malou jsme pomáhali jak jen to šlo. Pořád jsme jí říkali, že má krásnou zdravou holčičku, že tu pro ni musí být. Ale ona o sobě jen pochybovala, říkala, že je divná, přiznala se, že nebere léky, protože jí nepomáhají. Ale pak se nám začala zdát lepší, teď vím, že tak moc chtěla, ale lhala nám a možná i sobě. Ve čtvrtek po 1 hodině odešla se psem na procházku a už se nevrátila...oběsila se v lese na stromě na vodítku. Nechala dopis na rozloučenou, všechno měla naplánované. Jsme zdrceni a plni výčitek, že jsme jí nedokázali pomoci. Jak je možné, že jsem jako matka nepoznala jak moc trpí, jak vážné to je? Neumím si představit jak bez ní budeme dál žít, chybí nám každou vteřinu.
Lenka
P.S. Teď mi došlo, že jsem vás nevědomky popletla, Lucie byla naše dcera, já jsem Lenka...a děkuji za slova útěchy.
Naposledy upravil Lenulka dne 20 bře 2016, 10:58, celkově upraveno 1
Lenulka
 
Příspěvky: 78
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Lucie

Příspěvekod silvie » 20 bře 2016, 09:03

Milá paní Lucie, je to hrozné, ale je nás tady hodně, které si vyčítají a kladou za vinu, že jsme nedokázaly naším dětem pomoct. Psychická nemoc je záludná a nevypočitatelná. Zůstala Vám po ní vnučka. Můj syn se zastřelil, byl můj jediný
a nemám ani vnouče. Můj život mi připadá zbytečný a prázdný. Ale je to paradoxné, opět mne drží při životě můj nebohý syn. Moje láska k němu, každý den mu zapálím svíčku, kupuji mu kytky a neustále na něj vzpomínám. Jste jedná z nás, posílám Vám objetí a dostatek síly, tohle neštěstí unést, Silvie
silvie
 
Příspěvky: 35
Registrován: 28 úno 2015, 21:53

Re: Lucie

Příspěvekod jirinkakuc » 20 bře 2016, 10:21

Milá Lucie,
úplně vás chápu, ale věřte, že nezáleží na tom, jakým způsobem naše dítě zemře, vždy jsou výčitky. Můj syn zemřel vloni na meningitidu ve23 letech a výčitky mám také. Čeká vás těžké období, než si na ten šok zvyknete a naučíte se s tou bolestí žít. Já mám ještě dceru, vy máte krásnou vnučku, nezbývá nám nic jiného, než žít pro ně. Přeji vám moc a moc síly a odvahy. Držím moc palce a myslím na vás. Jiřina
jirinkakuc
 
Příspěvky: 14
Registrován: 01 pro 2015, 12:25

Re: Lucie

Příspěvekod martina » 20 bře 2016, 12:46

milá lenko, vaší ztráty je mi moc líto. také sama vím, jak moc těžké je vůbec pochopit, co se to vlastně stalo a proč. a jak nesmírné má člověk výčitky, že nerozpoznal vážnost situace, nebo pokud rozpoznal, nedokázal tomu, co se pak stalo, zabránit. jenže ono to, bohužel, nejde. pokud nechce sám nemocný člověk, aby mu bylo pomoženo, nijak mu, proti jeho vůli, pomoci nemůžeme.

píšeš, že se zdálo, že je to lepší. je dost pravděpodobné, že v tu dobu už byla dcera rozhodnutá, právě proto ten zdánlivý klid. právě ono rozhodnutí jí přineslo úlevu. protože psychická nemoc, bolest, je mnohem horší, větší, nesnesitelnější a zrádnější než fyzická. člověk trpí tak nesmírně, že se to vydržet a snést nedá. takže ono rozhodnutí, že se konečně té obrovské šílené bolesti zbavím, je velmi úlevné.

jedna z věcí, které mi zkraje moc pomohly se nezbláznit, byla autobiografie "jak jsem se chtěla zabít" - viz tento odkaz. snad trochu pomůže i vám, alespoň pochopit, proč nám naše děti působí tak velikou bolest.

milá lenko, hodně síly tobě i celé rodině, máte před sebou hodně těžké období. ale vaše vnučka je dar, který vám pomůže najít cestu, nový smysl vašich životů.
Uživatelský avatar
martina
 
Příspěvky: 45
Registrován: 11 úno 2015, 22:32

Re: Lucie

Příspěvekod pája » 20 bře 2016, 14:27

Milá paní Lenko, moc mě mrzí, co Vás potkalo. Je to opravdu k zešílení, ta bolest, ta beznaděj a stále dokola výčitky co jsme měly udělat, jak to že jsme nepoznaly, jak naše dítě trpí. Je to pořád dokola a pořád stejné. Jsem maminka Kubíka, náš příběh je na těchto stránkách. Kubík se oběsil a já taky nic nepoznala, milovala jsem ho celým svým srdcem a teď není...Mám 5 měsíční vnučku- od dcery , je to zlatíčko. Snažte se nějak žít pro Vaší malou , bude Vás moc potřebovat, Vaší lásku a péči a snad Vám přinese i trochu radosti.
Bude ještě dlouho trvat, než se s tím trošku naučíte žít, u nás je to rok a 3 měsíce a bolí to pořád stejně, jen s tím trochu umím žít.
Přeji Vám hodně síly , posílám objetí. Pája.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Lucie

Příspěvekod Stazina » 20 bře 2016, 22:06

Pani Lenko,citim s Vami,je to tak strasny zasah ,ze se to neda popsat ani vysvetlit nekomu kdo nezazil a tak jsem se upinala sem na stranky DC,z knih jsem precetla vse co se dalo napr.Duse a sebevrazda,Zivot po strate aLaska a jeji kat,take pribeh Jak jsem se chtela zabit mi vyrazil dech,netusila jsem jak lide trpi a jak hrozne maji myslenky,take jsem si ojednala tady na DS knihu Proc?Kdych tak tenkrat vedela to vse co je v knihach popsano ale bohuzel tet uz je pozde a myslim si ze syn byl natolik hrdy ze by se nesel lecit.Pavlik si vzal zivot pred 17mesici skokem ze sila, take mel posledni dny v sobe zvlastni klid a chut k jidlu. Me nezbyva nic jineho nez zit s pocitem viny a se steskem.Presto, ze jsem jiz v duchodu nasla jsem si praci abych byla unavena a trochu vic spala a byla mezi lidmi.Mam dceru a dve vnoucata ale ziji mimo CR a tak se vidime dvakrat do roka. Preji Vam aby Vas vnucka hodne zamestnavala a mela jste z ni radost.Je to tezke,ta bolest a vycitky a pro Vas velmi cerstve ,je mi to moc lito,hodne sily a piste sem kdykoli,vetsina z nas sem nakoukne temer kazdy den.Stazi P.S.Ja a nektere maminky z DS jsme tez na strankach "nezavirejte oci-virtualni hroby"kde je mozne kazdy den zapalit svicku a polozit kvetinu.
Stazina
 
Příspěvky: 34
Registrován: 17 bře 2015, 21:09

Re: Lucie

Příspěvekod MIRKA » 20 bře 2016, 23:18

Paní Lenko. Je mi velice líto, čeho jste se musela dožít. Vím, o čem mluvím, mě se syn zastřelil před 2roky. Také jsem nic nepoznala a do dnes si to vyčítám, jak je to možné, vždyť jsem ho tolik milovala, bydleli jsme spolu. Měl všechno naplánované, jak jsem později zjistila. Musel psychicky hodně trpět, když to dokázal udělat. Bolest je stále stejná, učím se s ní žít, už kvůli dceři a vnučce, které budou v květnu 2roky. DC mi moc pomáhá, jsme tady na tom všechny stejně, vzájemně se podporujeme a chápeme. Přeji vám hodně síly, kterou budete potřebovat. Musíte žít, máte vnučku, která tu zbyla po Lucince. Držte se, je to těžké a bolestivé, ale nesmíte to vzdát. Objímám vás.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07


Zpět na Mé dítě už nedokázalo žít

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron