Dlouhá cesta a Prázdná kolébka ............................... FÓRUM BUDE ZRUŠENO.

Milé maminky. Dnes je to 28měsíců, co mi dobrovolně odešel můj milovaný syn. Cítím takovou bezmocnost, srdce mi puká bolestí, slzy tečou po tvářích.....Hrobeček jsem vyzdobila květinami a zítra pojedu vyzdobit a zapálit svíčky na místo, kde se můj Kubík zastřelil. Co jiného našim dětem můžeme dát. Ta bolest je pořád stejná, nikdy se se smrtí syna nesmířím. Jsem sama, za co jsem dnes ráda, protože to musí ze mě ven, před rodinou se držím. Přeji vám všem utrápeným maminkám hodně síly. Objímám vás.

Miri nejde to-smirit se.Ta bolest a stesk je s nama porad,i kdyz jini to uz nevidi,mame ji ukrytou v sobe.Taky nechapu,ze takhle je to uz navzdy.Uz je to pet let,co Fik odesel a neni dne,abych na nej nemyslela.Predstavuju si,jak by vypadal,jak by zil,je to to ,co by bylo-kdyby......Jako bych zila ve lzi a predstavach.Drzte se,nic jineho nam nezbiva.

Milá Radko, děkuji za podporu. Kolem 23hod.se to stalo, jak ukázala soudní pitva. Našli ho až ráno 4., během dopoledne mi to přijela kriminálka oznámit. Pořád se mi vrací ten den, já nechápala, nevěřila, pořád jsem čekala, že se mi Kubík vrátí, že to byl omyl. Nikdy se nedozvím PROČ. Napsal dopis na rozloučenou, ale vysvětlení tam nebylo. Máte pravdu, nikdo už nás nechápe, žijí dál, jen my máme ten svůj svět, žijeme vzpomínkami, minulostí, s tím obrovským balvanem bolestí na srdci. Je to opravdu dlouhá, trnitá cesta, která nás čeká.

Pani Mirko,jsem s Vami a placu,je to tezke a neda se s tim nic delat,jak pisete bezmocnost,neresitelnost,nic se neda,vratit a opravit.Porat nechapu jak mi to mohl syn udelat ale to asi nejde vzit se do jejich utrpeni,uz placu i bez slzycek hlavne kdyz pozoruju mlade lidi ,vsechno se ve me sevre a tak se mi styska .MOC na vas myslim drzte se .

Děkuji paní Stázi. Naše děti musely asi hodně trpět, přesto, že jsme nic nepoznaly, nechtěly nám asi přidělávat starosti. Muselo to být pro ně neúnosné, že dokázaly dobrovolně opustit tento svět. Já se jen uklidňuji tím, že synovi je už dobře, nic ho netrápí, nebolí.....Je mi tak smutno. Držte se, musíme to zvládnout, naše děti by nás nechtěly vidět takhle utrápené.....

Milá Mirko a ostatní maminky.I já cítím tu hroznou bezmoc a bolest, neustále proč?Proč, když byl tak inteligentní, krásný, zdravý..ale asi nebyl.Napsal, že trpí depresemi, že nemůže dál.Představuji si, jak mu asi bylo.Pláču denně, většinou tak aby mne nikdo neviděl, nikomu už nic neříkám, stejně to pochopíme jen my, co jsme to zažily. Přeji Všem sílu žít bez našich milovaných dětí.

Mirko, máme tady všechny stejnou bolest jsem s tebou .Jana

Holky, všem vám moc děkuji za podporu, vím, že máte stejné trápení a bolest, bude to asi napořád. Hodně síly a pevné zdraví.

Filda napsal,ze nam bude bez nej lip.......Jak si tohle mohl myslet,vzdyt bez nej umiram zaziva.Snad aspon on nasel svuj klid a ja to musim prijmout,i kdyz nikdy nepochopim ani se nesmirim.