Stránka 11

Smutek.

PříspěvekNapsal: 31 říj 2016, 20:23
od pája
Blíží se dušičky, nevím , jestli je to tím, nebo proto, že je brzy tma a sychravý podzim, nebo proto, že v tomto období začal můj syn být smutný.V každém případě je mi strašně smutno, strašně.!Chtěla jsem to jen někomu říct, kdo mne chápe a nezatěžovat dceru a manžela. Snažím se být statečná, ale všechny mé dny jsou špatné a ještě horší.Přeji všem, kdo se cítí stejně, ať to nějak zvládnou!Děkuji, že tady jste.

Re: Smutek.

PříspěvekNapsal: 02 lis 2016, 10:33
od Stazina
Citim se stejne hrozne ,navic v Rijnu to byly dva roky co Pavel odesel ,pocasi jak pisete ten smutek jeste prohlubuje ,Vanoce uz mi taky nic nedavaji,prestoze mam dve vnoucata,nevim jestli se jeste budu nekdy radovat ,je to tezke a bude ,drzte se .Stazi

Re: Smutek.

PříspěvekNapsal: 02 lis 2016, 20:53
od Radka F.
Pred dcerou a vnoucaty se usmivam,ale ted tu sedim a tecou me slzy,protoze se citim stejne,jak devcata pisete.Hlavou me behaji vzpominky a chtela bych jen spat,abych nemusela na nic myslet.Nesnasim -obycejne lidi-zavidim jim to,ze nikdy nepoznaji nasi bolest.

Re: Smutek.

PříspěvekNapsal: 05 lis 2016, 13:37
od Orinka
Jsem zoufalá a přitom vím, že musím žít. Syn se mi ve středu zabil, vlastní rukou. Dopis na rozloučenou potvrdil, jak šíleně ho sžíraly osobní i finanční starosti a neviděl východisko. Myslila jsem, že když má dobré zaměstnání, aspoň tyhle starosti nemá. Dostal se ale do dluhové pasti. Gambler nebyl, nepil, nekouřil, rozhodně nežil v přepychu. Bydlení si budoval v bytě po babičce. Jenže tam byl pořád sám, na všecko. Nesvěřil se, byl to typ, který je uzavřený a neprozradí, co ho bolí. Já, kdyby řekl slovíčko, bych prodala všecko co mám, abych mu pomohla. Jenže on by neunesl tu hanbu, že selhal. Proklatí lichváři!!!! Státem posvěcení, to by se mělo trestat, uštvali ho. Věděla jsem, že šťastný není. Citově založený, ve 44 letech bez vlastní rodiny - kdo by chtěl neúšpěšného mužského, když dnes peníze přebíjejí všecko, přestože jsem ho neustále zvala, psala mu maily, nabízela mu pomoc ve všem možném - stále jsem slyšela i četla "ne, děkuji". Tolik jsem se o něj bála. Nejvíc toho, že udělá, co udělal - bilanční sebevraždu. Musela jsem ho nechat tak a bát se v ústraní, aby ho to nesráželo, dospělý muž nechce, aby matka věděla, že prohrává. A ve středu jsem se dověděla, že nebyl dva dny v práci. Od jeho bytu mám klíč, byl z druhé strany v zámku. Policie, hasiči, zdravotníci....už bylo pozdě. Můj nejhorší zlý sen se vyplnil. Včera jsem ho byla aspoň v rakvi hladit, to se nedá vypovědět jaké to je, hladit svého mlčícího syna a vědět, že už nikdy nikdy... mám srdce na kusy. Ještě mám dceru, ta tu se mnou dva dny byla, taky je jí strašně, půlka jí teď chybí, bráchu nemá. Co můžu dělat....nechala jsem si napsat prášky, abych mohla být v provozu. Pohřeb výslovně nechtěl, ale aspoň jsem se domluvila s bratrem farářem, že na toto téma povede příští neděli bohoslužby a společnou modlitbou se mu budeme snažit pomoci. Musím věřit, že už teď je někde, kde je volný, může si vydechnout a že je se všemi, co ho předešli a teď už jsou spolu. Já nevím, kolik mám vyměřeno času tady dole, ale už teď se těším na shledání, na jedné straně mu svobodu přeju, na druhé mi v srdci zeje otevřená rána.

Re: Smutek.

PříspěvekNapsal: 05 lis 2016, 19:29
od martina
milá orinko,
je mi moc líto, co tě potkalo. vím, jak se cítíš, ta bolest je strašná, k zešílení a není nic, co by ji mohlo zmírnit. krom zázraku.
hodně síly.

Re: Smutek.

PříspěvekNapsal: 05 lis 2016, 19:59
od Radka F.
Je me to moc lito,je to strasna bolest.Nejhorsi je,ze by jsme chteli my matky sve deti chranit v kazdem veku,ale ono to proste nejde.Pak si vycitame,co jsme meli a mohli udelat,i kdyz vime,ze nic.....Na dalku te objimam a posilam silu,zvladnout to vsechno,co te ceka.Mas dceru a musis tu byt,synovi prej pokoj,ja vim,je to tezke.Povic jak peti letech jsem se nesmirila a nechapu,ale taky ziju pro dceru a snazim se,dokud sily budou stacit.

Re: Smutek.

PříspěvekNapsal: 06 lis 2016, 11:26
od Stazina
Pani Orinko,Vas pribeh,nebo jak to lepe nazvat osud?je tak podobny memu,syn take bydlel v byte po babicce a byl asi velmi opusteny ale na me dotezy odpovidal ze je vse v pohode a tak si vycitam ze jsem neudelala vic v domeni ,ze bych mu v dospelosti nemela lezt do soukromi,ze by ho to urazelo a tet po dvou letech mi nezbyva nic nez smutek,stesk a vycitky ale mam take dceru , dve vnoucata za ktere dekuji s pokorou a raduji se za kazdy okamzik s nimi ale kus meho Ja odeslo s mim synem a smutek je tam zabydleny na porat.My tady na strankach DC,vime presne jak Vam je ,cim prochazite a jak to boli,preji hodne sil,me trochu pomahalo cteni vseho co se tykalo dobrovolnemu odchodu ze zivota v nadeji ze najdu odpoved na ono Proc?Drzte se ,citim s Vami Stazi

Re: Smutek.

PříspěvekNapsal: 07 lis 2016, 14:43
od MIRKA
Mílá Orinko. Cítím s vámi, moc dobře vím, co to je za šílenou bolest v srdci, zoufalost, trápení.....Mě syn odešel před 2roky a 8měsíci, zastřelil se. Mám ještě dceru a vnučku 2 a půl roku, ale nikdo mi nemůže Kubíka nahradit. Žiji v přetvářkách, abych neubližovala druhým, ale uvnitř cítím tak velkou bolest, že se to ani popsat nedá, jen máma, která přišla o své dítě to pochopí. Život už nikdy nebude jako dřív, musíme být silné, ale jak dlouho to můžeme vydržet? Neznám odpověď proč se to stalo, pořád to probírám v hlavě, ale marně. Dala bych svůj život za synův. Tohle podzimní období je ještě šílenější, začínám být na dně. Blíží se vánoce a pro nás je to utrpení. Přeji vám hodně moc síly, držte se, když vám bude nejhůř, napište. Věřte, že nejste sama na tu bolest. Objímám vás.

Re: Smutek.

PříspěvekNapsal: 08 lis 2016, 21:08
od Radka F.
Taky si rikam,jak dlouho se to da vydrzet,kdyz je to casto k zesileni.A to se ma clovek tvarit a chovat,ze je v poradku.Muj zivot je jedno velke divadlo a pretvarka,unavuje to.

Re: Smutek.

PříspěvekNapsal: 09 lis 2016, 19:33
od MIRKA
Radko, vy jste to přesně vystihla. Naše životy jsou teď jedno velké divadlo. Jsem z těch přetvářek také šíleně unavená. Všechno, co dělám, je proto, že MUSÍM. Strašně mi vadí ty hloupé problémy druhých, ale asi jsme se dřív také tak chovaly. Člověk po takové tragédii přehodnotí život, to, co nám dřív vadilo, je teď vedlejší, není to prostě důležité. Blíží se vánoce a já mám z nich takovou hrůzu. U mě to budou třetí, které nedržím a jsem sama. Tohle není život, ale přežívání.

Re: Smutek.

PříspěvekNapsal: 10 lis 2016, 21:31
od Radka F.
Mate pravdu,uz jen prezivame.Ale ja jsem si slovo MUSIM premenila na slovo CHCI.Kdyby bylo po mem,tak si zalezu do kouta a nechci videt zivou dusi.Jenze si uvedomuju,ze mam jeste dceru.Trpi odchodem bratra a nesmi se trapit jeste tim,ze se diva na nefungujici rodice,to by nebylo fer.A tak pres vsechnu bolest se snazim,aby nase rodina fungovala.Proto i vanoce mame,aspon podobne tem,co byvali.Sice je to pro me vycerpavajici,ale vnoucata si zaslouzi zit ve fungujici rodine a nesmi videt babicku jen smutnou.Vlastne vsechno co delam,je s ohledem na zbyvajici rodinu.Snazim se,co nejvic brat deti na vylety a priznam se,ze tohle me pomaha.Smeju se s nema,prijdu si aspon na chvili normalni,ale to vite,tam uvnitr je porad to,ze Fik uz tohle s nama nikdy neprozije.Snazim se zamestnat,vyplnit volny cas.Protoze nekdy prijdou chvile,kdy me bezmoc srazi na kolena a me se chce triskat vecma kolem sebe a zurim na cely svet.Driv jsem taky resila hlouposti,rozcilovala se zbytecne,jenze tohle patri do minuleho zivota.Dnes uz vim,ze kazda chvilka,kterou stravim se svymi blizkymi je dar a oni na me budou jednou vzpominat s usmevem na tvari.Drzte se a taky prijimejte chvilky,ktere nas jeste dokazou potesit.

Re: Smutek.

PříspěvekNapsal: 07 črc 2018, 21:34
od pája
Milé maminky,čtu každý den příspěvky tady na DC.Mam stejné pocity,jako všichni .Je spousta věcí, které nedokáži říct nahlas,taky raději píšu sem, než mluvit s dcerou,nebo manželem.Je mi stále strašně smutno,chci Kubíka zpátky,chci mu říct,jak moc ho mám ráda a jak moc mi chybí...Miluji dceru, manžela, vnučku, svěžím se fungovat, cizí lidi by na mně nic nepoznali a přitom je mi hrozně.čtu příspěveky od Pavly,jakak 65, cítím úplně to samé,jako bych to psala já. Přeji všem tady sílu nějak pokračovat v životě.

Re: Smutek.

PříspěvekNapsal: 16 bře 2019, 13:18
od Jana
Dneska je to už sedm let co odešel muj syn Pavel.Není den kdybych si na něho nevzpomněla.Pořád to moc bolí.

Re: Smutek.

PříspěvekNapsal: 18 bře 2019, 23:37
od Matesi
Tak dneska to je 7 měsíců, co mi chybí část mne. Je to hrozný. Chodím zapalovat svíčky někomu, kdo by měl v budoucnu zapalovat svíčky mne.
Čtu, co tady píšete. Všechno je pravda. Je to neuvěřitelná bolest na vždy.
Mně když se někdo pta jak mi je, tak jenom něco zahucim. Nikdy neřeknu dobrý, ani špatný. Spíš dávám najevo, aby se mne na takovou blbost neptali. I když vím, ze to nemyslí zle.
A je pravda, ze o tom s nikým nemluvím, ani s mamkou. Píšu si s jednou maminkou, která má stejný osud. Ta to chápe, jak mi je, stejně jako vy. Obyčejný, šťastný lidí, to nikdy nedokáží pochopit. Mají prostě to štěstí, ze žijí normální život s normalnima radostma i starostma.
Jak ja jim závidím.. .

Re: Smutek.

PříspěvekNapsal: 19 bře 2019, 01:03
od Petra
to chápu, já když vidím nějakou maminu s holčičkou-a je úplně jedno kolik jim je-tak jim tak strašně závidím. Tak ráda bych ji měla zas u sebe ….

Re: Smutek.

PříspěvekNapsal: 19 bře 2019, 20:02
od Pavla
Ano, přesně, je to tak, jak tu píšete, tohle fakt ti šťastní rodiče, kterým se nestalo, to co nám, nemohou nikdy pochopit.
Taky závidím. A úplně nepokrytě, ba co víc, mám vztek.
Na všechny a na všechno. Asi už budu, navzdory vydatné konzumaci Neurolu a AD, v tý těžký depresi, jak konstatoval můj doktor. Nejraději bych se zakopala někam co nejhlouběji a už nevylezla, pryč od toho všeho.
O jarních prázdninách jsme cestovali, tak to ještě jakž takž šlo, ale co jsme zpátky doma, je to zas na pr....
Nechápu, proč mám každé ráno vstát, proč vůbec cokoliv dělat, někam jít.
Lukáš už tu v tom asi neviděl žádný smysl. A já už asi taky ne.
Ať si každý říká, co chce, ale já už prostě nevím, jak dál.
Už tu nechci být.
Omlouvám se za depresivní příspěvek, ale takhle to prostě teď mám.
A lépe už nikdy nebude. Takže už zbývá jen sebrat odvahu k tomu konečnýmu řešení.

Re: Smutek.

PříspěvekNapsal: 19 bře 2019, 20:44
od Petra
úplně vás chápu. každej večer usínám s práškem AD a říkám si,třeba už se neprobudím. A ráno, že tu další den musím nějak přečkat a tak to jde den za dnem....
nevím k čemu tento život-neživot je

Re: Smutek.

PříspěvekNapsal: 19 bře 2019, 22:31
od Matesi
Nejhorší, ze je každý den stejný. Vstát, práce, vrátím se a přemýšlím. A taky každé odpol spím. Ty prasky me uspavaji. A ještě jsem neuvěřitelné líná. Nic se mi nechce dělat. Všechno je zbytečný. Zbytečný život. Nemám se na co těšit.
Jen na prázdniny, ze se nebudu muset pretvarovat. Ale....o prázdninách se to stalo....

Re: Smutek.

PříspěvekNapsal: 19 bře 2019, 22:42
od Petra
Ta přetvářka je nejhorší a strašně vyčerpávající. A hlavně nevědět proč tu musím stále být, když už nic nemá smysl....