Dlouhá cesta a Prázdná kolébka ............................... FÓRUM BUDE ZRUŠENO.

Milé maminky. Zítra nás čeká velmi těžký den. Pro mnohé jsou to nejkrásnější svátky v roce, pro nás hodně smutné období. Chtěla bych vám popřát hodně síly, aby jste vše zvládly, pokud možno v rámci možností. Myslím na vás i na všechny děti, které tu už bohužel nejsou. Naše milované děti máme v srdíčku, zbyly nám vzpomínky a já pevně doufám, že tam NĚKDE jsou už šťastné a mají svůj klid. Holky, držte se, objímám vás.

Pripojuju se k Mirce a jejimu prani.Snad i vedomi,ze nejsme sami,ale jsme tu pro sebe nam da silu,prekonat ty smutne dny,ktere jsou pro jine stastne.

Milé maminky, tatínkové, sourozenci a prátele nasích detí,

preju Vám také klidné vánocní svátky. Mozná ze stromkem a zpevem, mozná bez stromku a ozdob.
Nase deti nám chybí, nejenom dnes, ale i zítra, nejenom o vánocích ... chybí ... kazdý den,
ale my zijeme a nás zivot je jiný. Nic není tak ... jak to dríve bylo ... ale je to nás zivot a lezí na
nás, jak nás nový zivot vyplníme.

Preju Vám mnoho síly , jít Vasí novou cestu, nase deti jsi to tak prejou.
Pecujte dobre o Vás a preju nám vsem mír na svete.

s úctou Arnost s Nicole v mém srdci

Ctyri svícky ….

Na adventním věnci hořely tiše čtyři svíčky. Bylo slyšet, jak si mezi sebou šeptají.

První svíčka vzdychla a řekla: „Jmenuji se POKOJ. Ráda bych přebývala mezi lidmi, ale jim na mně nezáleží.
Moje světlo sice svítí, ale lidé žádný mír nedodržují!“ Její světélko bylo čím dál menší, až docela zhaslo…

Světlo druhé svíčky zakmitalo a svíčka řekla: „Jmenuji se VÍRA, toužím svítit lidem na cestu životem, ale oni mnou pohrdají, jsem prý nemoderní a zbytečná. Lidstvo nechce o Bohu nic vědět, nemá tedy cenu, abych svítila!“
Průvan zavál místností a druhá svíčka zhasla…

Smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka: „Jmenuji se LÁSKA. Toužím být v lidském srdci, ale lidé si mě nevšímají,
nechtějí mě. Vidí jenom sami sebe, tvrdí, že volné vztahy jsou lepší, že je třeba si užívat. Už nemám sílu, abych hořela.“ Její světlo se zachvělo a zhaslo…

V té chvíli vešlo do místnosti dítě. Podívalo se na svíčky a řeklo: „Proč nesvítíte, kdo vás zhasl?“
A rozplakalo se …

Vtom se ozvala čtvrtá svíčka a zašeptala: „Neboj se! Dokud já svítím, nic není ztraceno! Mé jméno je NADĚJ!
S mojí pomocí se dají i ostatní svíčky znovu zapálit.“

Od ní pak dítě znovu zapálilo i všechny ostatní. Plamen NADĚJE by v našem životě neměl nikdy zhasnout.
Každý z nás by měl plameny POKOJE, VÍRY, LÁSKY a NADĚJE stále udržovat.

Milí rodiče .
Dnes je další smutný den v našich i tak smutných životech. Přeji Vám zvládnout jej ve zdraví a klidu, v okruhu rodin, které nás potřebují.Doufám, že naše děti se mají NĚKDE dobře!