Bezmocnost

Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 17 čer 2017, 18:09

Zdravím maminky,které si prošli tou nejkrutější bolesti,když přišli o své dítě. Je to již 3 měsíce, kdy si syn sáhl na život oběšení. Odjel mi na ples a druhý den mi policie sdělila,že v té vsi,kde byl ples jej našli na mostku oběšeného. Důvod z nešťastné lásky.Nebylo mu ani 20let.Je to stále,tak ukrutná bolest.Každý den chodím zapalovat svíčky a kytičku.Stále s ním mluvim, proč.... Je to taková bezmocnost,prázdnota zoufalství... Tato bolest nikdy nepolevi.Když píši tyto řádky či četla příběhy, oči mám zalité. Maminky držte se.
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod silvie » 17 čer 2017, 19:01

Milé maminky, je to už 3 roky a pár měsíců, co se mi zastřelil můj jediný syn. Říká se, že čas všechno zahojí. To není pravda, jen se s tím člověk naučí žit. Bolí to pořád, je to hluboký žal a bezmoc. Žijeme už jiné životy. Zbyly mi jen kytky a svíčky, vzpomínky a víra, že snad je tam, kde mu je dobře. Maminky, držme se....
silvie
 
Příspěvky: 35
Registrován: 28 úno 2015, 21:53

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 18 čer 2017, 12:42

Milé maminky,je to pravda.Čím čas ubíhá, je ta bolest ještě větší.Stále se mi vybavuje ten den,když odjížděl, říkali mu,kdyby napil,ať nejede autem a Tomík odpověděl, Nejsem hloupej,zavolám taxi... .A druhý den mi to sdělí kriminálka co se stalo. Stale tomu nevěřím a nedokážu to přijmout .Je to ukrutná bolest.Takové plány spolu měli i s kamarády a hlavně s dědou. Teď je jen prazdno. Kdyby ty naše děti se alespoň svěřili,co je trápí. Oni měli v sobě asi dosti bolesti a nechtěli nás zatěžovat a vyřešili to po svém. Jsem ráda, že toto fórum je,že se mohu podělit o tuto ukrutnou bolest.
Maminky držme se a hodně síly.
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod silvie » 18 čer 2017, 16:54

My jsme úplně někde jinde, prožily jsme si peklo na zemi a Bohužel, nejde nám pomoct. Nedokážeme to my, ale ani nikdo jiný. Vím o čem mluvím. Miluju své blízké, jsem šťastná, že je mám, ale moje srdce je rozervané a můj syn mi chybí. Vím, že to do konce života to jiné nebude a opravdu šťastná už nikdy nebudu.
silvie
 
Příspěvky: 35
Registrován: 28 úno 2015, 21:53

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 18 čer 2017, 20:00

Já jsem před 5lety našla přítele zastřeleného,po 2 letech to na mě vše dolehlo.Ale ta bolest co teď prozivam, když přišla o syna je šílená.Stále mi stékají slzy,jak moc mi chybí,bylo to milovaný zlatíčko. Je to moc těžký,zoufalí. Život se rázně změnil.Bez léků bych to nezvládla. Maminky držme se...
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod MIRKA » 18 čer 2017, 23:11

Já přišla o svého milovaného syna před 3lety a 3měsíci, stejně, jako Silvie. Syn se mi zastřelil. Chápu, co cítíte, je to hrozné, je mi to líto. Od smrti svého syna cítím se všemi, kdo prožívá stejnou bolest. Je dobře, že jste napsala na DC, tady si můžeme povídat, vzájemně se podporovat. Já beru léky od té tragédie doposud, jinak bych to nezvládla. Já už nemám sílu ani brečet, držím to v sobě, pak vybouchnu. Nejprve přichází šok, později to začne docházet, ale stejně člověk doufá, že to není pravda, že je to zlý sen. Časem si uvědomí, že je to realita, nastává bezmoc. Já se se smrtí syna nikdy nesmířím.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Bezmocnost

Příspěvekod Lenulka » 19 čer 2017, 17:57

Leni...snad jste Lenka, je mi upřímně a moc líto, že tohle musíte žít. Naše dcera se oběsila před 15 měsíci, zůstala nám po ní v té době dvouměsíční vnučka. Bolest z té ztráty je nepopsatelná, věděli jsme, že chce odejít, přesto jsme jí nedokázali pomoci. Neumím Vás utěšit, jen Vás v myšlenkách pevně objímám. Myslím, že bolet to bude pořád, jen si na tu bolest časem začnete trochu zvykat, někdy to bude trošku lepší, jindy hodně zlý. Ačkoli je to skoro nemožné, k ničemu nepomáhá se obviňovat a pátrat po tom proč. Je těžké přijmout fakt, že to byla dobrovolná volba našich dětí...co jsme udělali špatně, že nechtěly žít? Možná nic. Nezbývá než jít dál, tak přeji hodně sil na té cestě, hodně sil nám všem.
Lenulka
 
Příspěvky: 78
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Bezmocnost

Příspěvekod pája » 19 čer 2017, 19:45

Milá Leni a ostatní maminky.3 měsíce je strašně krátká doba, to jsem žila jen v slzách a nechtěla jsem tomu, co se stalo uvěřit. Teď to bylo 10.6. dva a půl roku , co se mi oběsil syn -Kubík.(Příběh je tady na stránkách.) Byli jsme si velice blízcí , byl milovaný a přesto...Stále to nechápu, stále si kladu otázku-proč a není dne, kdy bych nebrečela i přes léky , které stále beru.Snažím se , přetvařuji se , aby se mi blízcí netrápili. Je to opravdu těžký život. Udělala jste dobře, že jste sem napsala, trošku se vypíšete z té bolesti. Já sama se každý den na stránky DC dívám a je mi moc líto , když tady někdo přibude. Přeji všem hodně sil na naší nelehké cestě.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 19 čer 2017, 20:47

Maminky strašně moc Vám děkuji, že jste mi napsali.Tečou mi slzy,kolik nás maminek je,co naše Zlatíčka dobrovolně odešla. Docházím na terapie+léky a jen mě to trochu utlumí. Stále brečím, jak to ukrutně bolí,strašně mi chybí,někdy mám stavy,že zešílím. Měli jsme tak nádherný vztah,hodně lidí myslelo,že jsem starší sestra. Teď mě nic netěší postrádám smysl života,ale tlucu do hlavy,že mám ještě dceru.Žije v Ph,občas přijede.Tomik bydlel se mnou. Maminky,nejhorší na tom je,že víme kvůli, které k..... si vzal život a nezmůžeme nic. Život je krutý a nespravedlivý. Jsem ráda,že se můžu vypovídat,víte o čem mluvím a hlavně jak cítím my všichni.
Strašně moc Vás objímám na dálku a že jsme všichni pospolu.
Držme se.....
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod MIRKA » 19 čer 2017, 23:22

Je to hrozné, jak přibývají další a další nešťastné maminky, co se to děje na tomto světě? Proč si naše děti berou životy. Všechny, o kterých jsem četla, byly milovány a bezproblémové, proč se to stalo? Čas ubíhá, ale bolest neslábne. Ta hluboká rána v našem srdci zůstane napořád. Snažíme se s tou bolestí žít, vlastně přežívat, ale už nikdy to nebudeme MY, jako dřív. Většina z nás máme ještě další děti, musíme žít pro ně, ale nikdo a nic nám zemřelé děti nenahradí. Cítím takovou prázdnotu, strašně se mi stýská a srdce puká. S nikým se už o mém trápení nebavím, kdo nezažil, nepochopí, proto jsem ráda, že tady na DC držíme při sobě a můžeme si povídat, jinak bych se asi už zbláznila. Holky, musíme se držet, objímám vás.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Bezmocnost

Příspěvekod silvie » 20 čer 2017, 07:06

Ano, je to tak, jak píšete. I když je to už docela dlouho- 3 roky, ale v mém srdci se nic nezměnilo. Uvědomuju si, že takhle budu žít až do konce. Víte, milé maminky, příčina, proč to udělali určitě byla. Jejich nemoc, citlivost, vnímavost, uvědomovali si víc, jak ostatní vše co třeba jiní, více odolní jedinci třeba ani nevnímali. Alespoň u mého Kubíčka to tak bylo, ale i jak bychom my, mámy chtěly, už jsme je za ručičku nevedly- BYLI DOSPĚLÍ- a my jsme už jenom musely přijmout jejich rozhodnutí. Jen se ptám- uvědomovali si, jak nám ublížili?
silvie
 
Příspěvky: 35
Registrován: 28 úno 2015, 21:53

Re: Bezmocnost

Příspěvekod pája » 20 čer 2017, 20:33

Milé maminky, myslím, že si neuvědomovali, jak bude nám, jak moc nám to ublíží. Prostě ta jejich bolest byla asi tak velká, že na nás myslet nedokázali. Můj Kubík byl taky hodně citlivý, vnímavý, hodný kluk. Strašně mi chybí a kromě s Vámi na DC, také o tom s nikým nemluvím. Včera jsem potkala v obchodě známou, která má děti asi ve stejném věku, jako já a zeptala se mne jak se mám. Já odpověděla, no jak se můžu mít?!Nějak žiju. A ona se mne zeptala , jestli jsem nemocná, a já že ne a ona mi říká,,Ty jsi nějaká smutná."Co jsem ji na to měla říct?! Lidi to prostě nechápou, pro ně je to už dlouho a myslí si, že i pro nás. Ale čas takovou ránu přece nikdy nezahojí. Jenže to víme jen my, kterých se to bohužel týká.Leníkovi-přečtěte si knihu PROČ-zemřelo mi dítě. Je moc pěkná, je o nás. Držte se, P.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Bezmocnost

Příspěvekod MIRKA » 20 čer 2017, 20:52

Přesně tak, Pájo, pro okolní svět je to nepochopitelné, proč jsme smutné, vždyť už je to dlouho. Ten, kdo nezažil, nepochopí. Pro nás ta bolest, stesk, prázdnota a beznaděj bude do smrti. Čím déle to je, uvědomujeme si, že je to napořád. Já si také myslím, že pro naše děti to bylo vysvobození z něčeho, o čem my jsme nevěděly, V tu chvíli si nedokázaly představit, jak my budeme trpět. Píše se, že psychická bolest je mnohem silnější, než fyzická. Snažím se to nějak pochopit, ale nemůžu se se smrtí Kubíka smířit. Dala bych svůj život za jeho. Otázka PROČ mě bude pronásledovat celý zbytek života.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Bezmocnost

Příspěvekod silvie » 20 čer 2017, 20:57

Milé maminky, já už ani nesnáším, když se mne někdo zeptá, jak se mám. Odpovím přesně tak, jak paní Pája - žiju, jak se dá a v duchu se ptám, jak se můžeš ptát? Máma, které umře dítě, už se dobře mít nebude. Někdy se ptám, jak žít dál?
silvie
 
Příspěvky: 35
Registrován: 28 úno 2015, 21:53

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 20 čer 2017, 21:32

Milé maminky,úplně mi mluvíte z duše. Na větu JAK SE MAM jsem úplně alergická. Opravdu,kdo to nezažil nepochopí,jak se člověk cítí. Je pravda,ze si ostatní lidi myslí, že když to 12.6. byli 3 měsíce, že už mám být v pohodě. Jen mí rodiče dcera víme jaká je to ukrutná a nesnesitelná bolest a jak nám šíleně chybí, tek krásný úsměv,vtipy,rošťárny, které si navzájem dělali. Teď mám prázdný pokoj s Tomikovo věcmi a jeho auto na dvoře.Představa,že to auto jej vidělo, když umíral,je šílená. Navíc to auto,co si koupil,vyjelo do provozu v přesný den měsíc i rok jako byl Tomík narozeny. Člověk má šílené myšlenky.Opravdu jen přežívám. Stále brečím, jak to moc bolí,chybí....
Také začínám věřit, jakou bolest naše děti museli mít,když toho byli schopni. Maminky mám v sobě takové zlosti,když vím kvůli,které to udělal....
Tato bolest nás bude provázet a do smrti. Maminky objímám Vás......
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod MIRKA » 21 čer 2017, 22:18

Na otázku, jak se mám jsem byla také alergická, nebo když mi někdo řekl krásný víkend, hodně štěstí......Dnes už to vypouštím, myslím si svoje, okolí totiž nemůže pochopit co stále cítíme a cítit budeme, to víme jen my. Moc dobře víme, ať se budeme snažit sebevíc, že nikdy už nebudeme opravdu šťastné, spokojené, nic už nemůže být takové, jaké to bylo, když tu naše děti byly. Leníku, myslím, že časem se také naučíte vypouštět ty hloupé otázky lidí, teď je to krátká doba. Je pravda, že mě také ještě dnes po 3letech občas někdo vykolejí, ale snažím se to vstřebat. Máme takové bolesti a trápení, že zabývat se řečmi, to už by jsme se zbláznily.
Moc vás objímám a věřte, že nejste sama, kdo trpí, je nás tu moc, a bohužel stále přibývá. Musíte se držet, kvůli rodině, ta vás potřebuje. Hodně síly.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 22 čer 2017, 19:43

Mirko děkuji moc za podporu i jiným maminkam. S tímto se nedá nikdy smířit,to je pochopitelné. Asi jste to měla take,nebo ještě máte i jiné maminky,jakoby žili dvojí život.Chvílemi, že mám syna někde v zaměstnání a najednou prepadne ta děsná realita. Stále jako by žila v naději, že přijde. Připadám si jako blázen. :!: Tak moc chybí... .Vše se přeci dalo řešit, proč ty naše děti si vybrali to nejkrutější!!!
Strašně se všemi maminkami cítím,které si tímto prochází.
Objímám všechny Lenka
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 24 čer 2017, 22:43

Milá Pavlo,to jak si psala,že si vyhledávala, že se oběsil syn,nebo jak uvázat uzel.Tak to samé jsem i já vyhledávala a v tu chvíli jsem se nebála smrti. Je to šílené, že naše děti toho byly schopni.Museli mít v sobě takové neúnosné bolesti,že toto brali jako vysvobození. Tomík byl strašně hodný,důvěřivý přecitlivělí. Když na něm poznala,že ho něco trápí, vždy odpověděl ,,Nic neděje,, :!: Po té knize se podivam .Je mi takové smutno,trhá mi to srdce. My všichni co tu jsme víme, jak se cítíme.
Přeji všem hodně síly.
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod silvie » 25 čer 2017, 08:24

Milé maminky, já jsem pátrala mezi jeho kamarády a známými, chtěla jsem vědět, co se v jeho životě stalo. V době, kdy se to stalo, už pár let žil sám, 100 km daleko. Dozvěděla jsem se to, co jsem sama poznala. Změnilo se jeho chování, povaha, ale také mi řekl, vše je ok. Dokonce byl háklivý na to, když jsem se zajímala více. Problémy z venčí neměl, snad jen v partnerství nebyl spokojený. Ale to není důvod si vzít život, tím projde skoro každý mladý ale i dospělý člověk. To by pak skoro každý si vzal život. Naše děti byly nemocné, ale neuvědomily si, co my?
silvie
 
Příspěvky: 35
Registrován: 28 úno 2015, 21:53

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 25 čer 2017, 11:27

Milé maminky,také jsem pátrala mezi jeho kamarády, vše bohužel nasvědčovalo,že byl zlomený v lásce.V našem městečku je to 3pripat,kdy mladí lidi kolem 20let dobrovolně odešli z nešťastné lásky. Nedokázali to unést. Je to bezmocnost s ukrutnou bolesti,kdyz víme proč.Krimi řekli,že takových případů dost přibývá.
Strašně nám moc chybí a oči mám stále zalité.
Maminky je to těžký boj.Objímám vás.
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod MIRKA » 25 čer 2017, 15:54

Maminky. I já pročetla mnoho článků o smrti střelnou zbraní. Připadala jsem si jako blázen, chtěla jsem vědět vše, co se týká smrti, prohlížela jsem si videa z pitevny, ze spalovny.....Potřebovala jsem vědět, čím prošel můj Kubík. Pátrala jsem po všem, co by mi pomohlo objasnit příčinu PROČ? Nikdy se to nedozvím. Četla jsem mnoho knih, abych pochopila, že smrtí život nekončí, pomáhá to. Děláme teď věci, které by normální lidé nepochopili, jsme jiné, ztráta dětí nás poznamenala. Musíme být silné, přesto, že to moc bolí.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 25 čer 2017, 20:30

Milá Mirko a maminky. Dřív by nás děsilo vyhledávat tyto témata,ale jakmile se nám to přihodilo, přesně jak píšete ČÍM SI TY DĚTI MUSELI PROJÍT., .Je to nepopsatelná bolest. Také procitám články vše o smrti.Pocity víme,že se nám to přihodilo, ale nedokážeme to přijmout a pochopit proč, že by toho naše děti byly někdy schopni. Pořád jsem jako ve filmu,stále promítá,to kdyby,že by jinak zachoval daval ještě větší pozor,ale ty naše děti byly už dospělé, alespoň jsme si to mysleli.
Mirko objímám Vás i jiné maminky,které tato ztráta nepopsatelně bolí.
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod MIRKA » 26 čer 2017, 22:57

Leni, já když se hodně zaměstnám, trochu převedu myšlenky jinam, ne, že bych na Kubíka nemyslela, ale člověk se musí soustředit na práci. Když jen sedím, začnou se mi honit v hlavě myšlenky, co by, kdyby, mohla jsem tomu všemu zabránit, nemohla....., kde jsem udělala chybu......Je to stále dokola už víc, než 3 roky. Stále si promítám v hlavě ten den, co se mi změnil život z minuty na minutu, když jsem slyšela tu větu: "Váš syn se zastřelil." Já tomu nevěřila, pořád jsem jim tvrdila, že Kubík by to neudělal, že neměl důvod, že to musí být omyl, že se spletli......Vždycky jsem tvrdila, že smrt dítěte bych nepřežila a přesto jsem tu, nevím, kde beru sílu žít. Jsem jiná, než dřív, snažím se nějak přežívat, mám dceru a tříletou vnučku, také čtyřnohého parťáka (AKITA INU) ASANKA, ty mě drží při životě. Tak ráda bych vám pomohla, ale bohužel to není možné, tak vás alespoň objímám.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 27 čer 2017, 21:23

Děkuji moc Mirko,za podporu.Snažím se něco dělal,ale stále jsem mimo.Také se mi dokola odehrává den byla to neděle,kdy se to stalo.Policie nejdřív vyptávala zda měl tetování a pak řekli.Váš syn je po smrti oběsil se.Také jim tvrdila,že by toho nebyl schopný,ale.... .Tak moc to bolí, že tou bolestí, jakoby Chvílemi nadýchala.
Povídám si s Tomášem každý den u pomníčku. Stále si prohlížím fotky a hladím ho.Říkám,že to přeci nemůže být pravda,vždyť tolik plánovali! Opravdu se člověk změni a v srdci naporad zůstane ukrutně bolavé místo. Ano ještě nějak musím žít pro dceru,vím,že mě hodně potřebuje, ale to to strašný boj v té bolesti.
Jsem ráda,že tyto stránky jsou.My všichni víme jak se opravdu cítíme.
Maminky hodně síly.
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod pája » 27 čer 2017, 22:38

Milá Lenko, přesně to mám v paměti, jak píšete, ta strašná bolest a pláč a naděje, že se něco změní, že odněkud Kubík přijde a pak to uvědomění si, že ne , že je to napořád!!! Taky jsem stále dokola prohlížela fotky a plakala a plakala a přehrabovala se v jeho věcech a čichala k pyžamu a parfému. Po 7 měsících jsem šla znovu do práce a snažila se stále něco dělat, pekla jsem, pracovala hodně na zahradě, zkrátka pořád zaměstnat ruce, tím pádem i trochu hlavu. Stejně je to pořád hrozná bolest a neustále proč?! Stále dokola přemýšlím, jestli to plánoval, jestli se trápil...k zbláznění. Každičký den si přehrávám v hlavě naše telefonáty a návštěvy, rozhovory, jako bych se bála, že něco z toho zapomenu. Zkuste taky něco dělat, třeba jen jít ven, i když mne když manžel vytáhl ven, brečela jsem celou cestu, všude mi ho něco připomnělo a je to tak pořád.Těžko radit, co pomůže, snad je čas nás trochu naučí s tou hroznou bolestí žít. Držím Vám i ostatním maminkám tady, ať to nějak zvládáme.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 28 čer 2017, 22:17

Milá Pavlo,to jak píšete máte ve všem pravdu.Stále koukam na všechny fotky,přerovnavam oblečení, cicham k Tomikovo oblíbenému parfémů nebo jeho vůně v autě,kterou měl rád. Ukrutně to bolí a stále pláču. Opravdu si člověk připadá Chvílemi jako blázen.Nedávno mluvila s jeho něj kamaradama,tak nádherně mluvili vzpomínali na rošťárny a v tu chvíli pocit,že tu je a pak jela k pomníčku a byla tvrdá realita. Také mám stavy,že když mě přítel vytáhne projet já na čtyřkolce a on moped,tak brzy Otočím a jedů domů. Vybavi se mi jak Tyto projížďky vždy jezdila s mým milovaným Tomáškem,co jsme se na dováděli. Zbyly jen vzpomínky a ukrutná bolest v srdci.
Snažím se nějak zaměstnat ruce tudiz i hlavu praci na zahradě,ale moc to nejde.
Přesně jak píšete, snad ten čas nás naučí žít přežívat s touto bolestí.
Všem maminka hodně síly.
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod MIRKA » 28 čer 2017, 22:34

Maminky, asi všechno, co děláme, je pro nás normální. Ostatním se zdáme být možná divné, ale my se vzájemně chápeme. Já do dnes spím s Kubíkovou motorkářskou rukavicí. Každé ráno, večer, když se vrátím z práce, nebo z vycházky se psem dám Kubíkovi(fotce) pusu, řeknu, kde jsem byla, kam jdu, co jsem dělala..... Každý den na hřbitově u hrobečku mu také vypravuji, co jsem dělala.....Mám takový svůj rituál. Někdy si připadám, že mi už ze všeho hrabe. Fotky vytahuji občas, také u nich brečím, vzpomínám, jak mi bylo dobře, když tu Kubík se mnou byl, je mi to strašně líto a moc to bolí. Leni, chodíte někam k psychiatrovi, nebo psychologovi? Určitě by vám to trošku pomohlo. Já se snažím také NĚCO dělat, ale někdy mám den, že jen sedím a koukám, nejsem schopná, nic mě nebaví, je mi vše jedno. Už dávno nejsem takový puntičkář, jako dřív, Kubík se mi vždycky smál, jak stále běhám s hadrem. Nic není, jako dřív.....Vím, že se se musím držet, ale je to velmi těžké.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 29 čer 2017, 11:09

Milá Mirko,píšete mi mé myšlenky.Také každý den Tomika hladím na fotce a dávám pusu. K doktorovi docházím úplně mě to v ten den sejmulo.Policie mi volala záchranku, tak mi dali leták kam obrátit na psychologa.Léky mám navýšené. Je to šílená bolest,ale to jen my víme jaké to je,kdo to zažil. Také mám dny,kdy nejsem schopná ničeho koukam do prázdna a stále opakuji PROČ !!! Mám 17 letiteho papouska Žaka, je strašně ukecany a často volá Tomášku, to mě hned rozbrečí.Maminky hodně síly.
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 08 črc 2017, 19:17

Milé maminky,jsem tak naštvaná. Dávám svicky kytičky na místo, kde Tomíček odešel z tohoto světa a pokaždé je to vyhozené. Tak moc se mě to dotýká a strašně uráží, lidí vůbec nemaji zadnou uctu ,opravdu hjeny. Mám hrozné stavy,opravdu jako na houpačce. Srdce mě bolí,steskem, že to bude napořád.Tak moc mi chybí jeho rošťárny, úsměv, klouček můj milovaný. Kéž bych se probrala z tohoto ukrutně bolavého snu.
Nedokážu to připustit, stále jakoby nechávala malou naději, že mi přijde,že je to jen zlý sen. Je to ukrutný boj.
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod MIRKA » 09 črc 2017, 22:40

Leníku, chápu, jak vám je, když někdo vyhodí, nebo odcizí to, co jsme daly našim dětem. Jako by nestačilo, jakou máme bolest. Já jsem také udělala na místě, kde si Kubík vzal život, takové pietní místečko, občas se tam také něco ztratilo, ale víc se mi ztrácí z hrobečku. Vždycky mě to tak rozhodí, že je mi ještě hůř. Co to je za lidi, že nemají úctu, je to nepochopitelné. Je mi líto, jak vám je, ale bohužel pomoci neumím. Také jsem kdysi pořád čekala, že se probudím z toho špatného snu, že Kubík se vrátí, že to byl omyl.....Časem ale nastane ta tvrdá realita, že je to napořád. Nikdy se s tím nesmířím. Žiji proto, že musím, jsem jiná, než dřív, naučila jsem se žít v přetvářkách, bolest skrývám v srdci. I po 3 letech a 4 měsících cítím šílenou bolest, stesk, prázdnotu, jako kdyby kus mě umřelo s Kubíkem. Držte se, pište, vypovídejte se, malinko se uleví. Objímám vás.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 13 črc 2017, 21:51

Mikro, je to opravdu odporné,že i z hrobecku to jinak nenazvu než lidské hyeny,jsou schopni něco vzít. Věřím, že to moc zasáhne.Já jsem několikrát na tom místě křičela jaké jsou lidi a strašná neucta. Moc to bolí, když chce dát kytičku a svíčku a vše je zase vyhozené.Je to šílené, jak moc chybí a představa, že to bude napořád, že nic nedokážu změnit je opravdu k zblazneni.Přetvářky mi vůbec nejdou,nechce se mi ani nikam chodit natož jet na výlet.Když už se někdy usmeju,tak cítím provinile. Také jsem se hodně zmenila, a život už je takovy přežívání.Ale to známe jen my,co tady jsme a truchlime,jak nám naše děti ukrutně chybí. Mirko děkuji moc za podporu,také vás na dálku objímám i ostatní maminky.
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod MIRKA » 14 črc 2017, 21:48

Leníku, to je naprosto normální, že se nedokážete přetvařovat, je to strašně krátká doba. Já to také neuměla, také jsem nikam nechodila, stranila jsem se lidí, ale člověk se časem naučí přetvařovat, zvykne si na hloupé otázky lidí......Já vlastně do dnes nikam nechodím, ale pomáhá mi pes, s ním chodím na procházky, nebo když přijede vnučka.
Jinak znám cestu jen do práce, na hřbitov, k mamce a sestře, které bydlí spolu ve stejné obci. Když rodina něco slaví, já se tomu vyhýbám. Nic mě nebaví, nezajímá, žiji minulostí, Strašně se mi stýská, jsem tak bezmocná, protože už mi došlo, že je to napořád, že se mi Kubík nevrátí. Ta bolest je šílená, je to k zbláznění. Zítra mi přivezou na týden vnučku (3 roky) na prázdniny, mám dovolenou, tak snad bude trošku líp. Držte se.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 17 črc 2017, 16:47

Milá Mirko,přesně tak se cítím. Jen doma na hrbitov,k rodičům,ale dlouho nezdržují,protože mamku rozbrecim ,jak mi Tomášek moc chybí a PROČ to udělal kvůli takové potvore. Také se stranim lidí, moc bolí když vidím své vrstevnice jak chodí s dětmi tedy už také dospělými a smějí se.Je to hrozná bezmocnost a bolest v srdci. Mě také přijela dcera na 3 dny,byla jsem moc ráda i jinak tu bolest snášela,ale zase je prazdno na baráku. S vnučkou si pořádně užijte, aspoň trochu to prazdno vyplní. Myslím na Vás i jiné maminky,krere maji bolest v srdci.Držme se
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod MIRKA » 17 črc 2017, 22:35

Leníku, je to hrozný život, vlastně přežívání, co? Já tu mám od soboty tříletou Jasmínku, tak si ji užívám, ale popravdě řečeno, jsem dost unavená. Celé dny se ji snažím věnovat, stále někde couráme....V noci se moc nevyspím, jakmile se pohne, už jsem vzhůru. Chybí mi ten můj klid, ale jsem ráda, že ji tu mám, je to moje štěstíčko. Trhá mi srdce, že ji nepoznal Kubík. Když malá řekne nějakou hlášku, říkám si, co by na to asi řekl, jak by se tomu smál.....Blíží se svátek Kubíků, zase to bude jeden z těch špatných dnů. Člověk už nemůže nic, jen koupit květinu, bože to je šílené, nosit na hrobeček svým dětem kytky, to měly dělat oni nám. Strašně to bolí, vyčerpává, nic už nebude jako dřív.....Objímám vás.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 18 črc 2017, 21:02

Milá Mirko,opravdu od té doby už člověk nežije,ale přežívá. Věřím,ze jste unavená, kdyz mam tady dceru,tak taky se snazim ji max.venovat,jakoby se snažil,alespoň po tu dobu jako žít. Ale pak padne ta samota a ukrutné prázdno. Také mi Tomášek ukrutně chybí. Ráda s ním jezdila na čtyřkolce na motorce, nebo davali dohromady po domacku delany trakturek,hodně jsme se vyblaznili. Moc to bolí,když na stroj dívám,dotýkám a vzpomínám. Opravdu jsou to hrozne stavy až k zesílení, že se to nedá vrátit. Jsem ráda,že DC existuje,může se člověk alespoň vypsat. Je to děsivé, svátky a různá výročí. Take mi je z těch dnů hrozně. To,ze už nic víc nemůžeme, než donést kytičku a zapalit svicku je šílené, mělo to přeci být obráceně.... Děti měli život před sebou!!!!
Mirko držte se a uzivejte Jasminky. Objímám Vás....
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod pája » 18 črc 2017, 22:04

Milá Leni a ostatní maminky. Každý den se podívám na stránky DC, co kdo napsal a tak. Je to všechno přesně tak , jak píšete. Úplně ve Vás poznávám sebe, taky jsem nebyla schopna ničeho, jen pláč, zoufalství, cesta na hřbitov a zpět. Po 7 měsících jsem se vrátila do práce, protože jsem uznala, že líp mi nikdy nebude, a je to pravda. Nějak žiji chodím do práce , mluvím s lidmi a připadá mi šílené, že dělám všechno to co před tím a Kubík už tady není. Sice taky nechodím na žádné akce, narozeniny a večírky, nejezdíme na dovolené, to prostě nemůžu, ale vařím, uklízím, dělám na zahradě...právě teď to mám jinak než na začátku. To jsem jen ležela a brečela, teď naopak pořád vymýšlím nějakou práci, ať se nezblázním. I když někdy k tomu nemám daleko.Není jediný den, kdy bych neplakala, ale hodně se snažím před dcerou, manželem.Prostě život je hrozný! Držím palce, ať vše zvládáte jak nejlépe to půjde, ale bohužel smutek k nám patří a chápeme to jen my, kterých se to týká.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Radka F. » 21 črc 2017, 15:47

Mila Pajo a ostatni maminky.Ja mam pocit,ze zivotem utikam a bojim se zastavit.Taky se snazim zamestnavat,chodim s vnoucaty na prochazku,vylety.Jsem porad hrozne unavena,ale snazim se,kdyz to jde to premahat.Mam strach,ze kdybych vypnula,tak se me vrati zacatek,kdy jsem taky jen lezela,nemohla se hybat,mluvit a stale me v hlave bezel film o Fikovi.I tak jsou dny,kdy se sotva hybu a vsechno me stoji spousty sil.Psalo se tu o pretvarce.Ja osobne si prijdu,ze mam masku a tu si nasadim,kdyz jdu mezi lidi.Pomaha me,ze si zachovavam od vsechn odstup a nepoustim se do debat,ktere ublizuji.Nedavno jsme byli na svatbe netere.Hrozne jsem se bala,jak to zvladnu a nastesti jsem to ustala.Prislo me,jakobych vypla mozek a jen z povzdali sledovala co se deje.Pri obradu jsem se soustredila na vnuka,ktery se porad vrtel a tak jsem nic ostatniho nevnimala.Taky nevyhledavam zadne oslavy a spolecnost,ale bohuzel nekdy to nejde jinak,nez to zvladnout.Uz kvuli rodine,protoze dceru hodne mrzelo,ze se vsech stranim a ja ji vlastne dokazuju,ze se snazim zit,jak jen to jde,aby se o me nemusela bat.Jak je me uvnitr,to nemusim tady rikat,znate to vsechny-bolest,smutek,bezmoc.Vedomi,ze je to navzdy....je to uz proste jen prezivani.Vsechny vas zdravim a preju silu a zdravi,at ten boj nevzdame.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Bezmocnost

Příspěvekod pája » 21 črc 2017, 21:32

Raduš, je to přesně tak.Líp bych to neřekla. Maska, kterou nasadím, když jdu do práce, nebo když jsem s dcerou.Před pár měsíci mi řekla, že je hrozně unavená z toho , jak se trápím a že nikam nechodíme, jen k ní za Elinkou a zpět domů. A to neví ani desetinu toho , jak mi je.Nemluvím o tom, snažím se před ní smát a přesto vidí, že jsem smutná. Od té doby předstírám ještě víc, vykládám ji , že jdu ke kamarádce a kdo přijde k nám, co jsme podnikli a tak, jen aby se netrápila a žila pro svou rodinu a byla šťastná, jako kdysi já. Večery probrečím v hlavě mi běží pořád film o Kubíkovi a vlastně ani nechci přestat truchlit. Připadalo by mi, jako bych na něj zapomněla.Je mi stále smutno a nechápu proč se to stalo, proč můj slušný, citlivý a hodný syn....To si ale říkáme všechny, co tady píšeme. Nezbývá nám, než se podporovat a vydržet.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Radka F. » 23 črc 2017, 18:29

Pajo,i ja jsem se bala,ze se me vytraci vzpominky na Fika,ze snad zapominam....nikdy nezapomeneme,to uz vim.Jen proste prichazi chvile,kdy mame v hlave prazdno a je to cas na odpocinek a nabrani sily.Pak staci videt jeho zname,citit jeho parfem,prijit na zname misto---je se mnou stale a to se nikdy nezmeni.Deti,i kdyz jsou jinde,nam nikdo nevezme,mame je v srdcich a neni to jen fraze.Dcera po Fikove odchodu zacala cist knihy o lidech,kteri prezili koncentrak.Nevedela jsem proc,protoze ji to nikdy driv nezajimalo.Pak jsem pochopila,ze ve skutecnych pribezich hleda poznani,proc jit dal,kdyz nas zivot srazi na kolena.Snad z toho cerpala silu.Nase deti uz nikdy nebudou zit bezstarostny zivot,ktery jsme meli my.Prisli o sourozence a jeste se trapi pohledem na nas,nestastne rodice.Ja uz se nesnazim dceri lhat,ze se s nekym styskam,ze nekam chodim,rikam ji,ze je to pro me ztrata casu a jsem radsi s nema.Zivot si s nama zahral zlou hru a ja myslim,ze i tak jsme silne,kdyz se snazime to zvladnout a hlavne,dokazeme jeste myslet na dalsi deti,ktere mame.Jen se nikdy nesmiri s tim,kdyz me vidi ubrecenou.Sice to uz nekomentuje,ale vnimam jeji pohled,ale bohuzel,slzy prichazi a ja se jim nebranim.Otazku PROC tu si kladu uz sest let,je bez odpovedi a stejne pujde zivotem uz porad se mnou.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Bezmocnost

Příspěvekod MIRKA » 26 črc 2017, 21:16

Milé maminky. Život jde dál, ale my jsme se nějak zastavily, žijeme vzpomínkami. Je to velká bolest pro nás pro všechny. Snažíme se nějak přežívat, přetvařujeme se, bolest skrýváme v srdci, je to velmi těžké. Někdy bych chtěla vykřičet celému světu, jak moc mi Kubík chybí, jak jsem zoufalá, chtěla bych utéct někam pryč......, prostě bezmocnost. Měla jsem tu tříletou vnučku na prázdninách, chodila se mnou na hrobeček, jednou mi řekla: Babi, neboj, brouček udělá čajíček a Kubík se uzdraví (jako v pohádce). Holky, já myslela, že mě to utrhne srdce. Kubík se malé nedožil, dcera byla v 7.měsíci těhotenství, když zemřel. Jsem tak nešťastná, zase mě rozhodil včerejší den-svátek Kubíků, tak mám ty hodně špatné dny. Musíme se ale držet. Objímám vás.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 26 črc 2017, 22:17

Mile maminky,také to tak cítím, jakoby se člověk zastavil,ale bolest je pritom větší. Také mám špatné dny.O víkendu jsme tu měli pouť a já celé 3 dny probrečela,nešlo mi nic dělat, ani na tu pouť nešla, nešlo to.Jen jsem zajela dát Tomáškovi kytičku a zapálit svíčku ,brečela a stále dávala otázku PROČ!!!!! Vždycky večer chodili na pouť a pak zábavu.Byly ty 3 dny strašné. Mirko,dovedu představit,jak vás to rozhodilo a ukrutně zabolelo,jak to vnučka řekla.Je to malé zlatíčko,kéž by existovala,takováto moc a dostali je zpět na zem k nám.
Já nevěřila svým uším, když mi před 2 dny volala policie,že bylo na mě podáno trestní oznámení za slovní napadení od matky té potrvory,co si syn vzal kvůli ní život.Byla tam,chtěla vědět jak to bylo a od srdce jí řekla pár slov. Je mi z toho stále zle,že existují takove lidské hyeny. Opravdu jakoby lidský život nic neznamenal!!!! Pro ně zřejmě ne.
Maminky život je tak ukrutně kruty, nespravedlivý a někteří lidi bezcitný. Je to šílený přežívání a stále boj. Holky jsem ráda,že se tu můžeme navzájem podržet.Jen my víme jak nám maminkam je. Držme se
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod MIRKA » 26 črc 2017, 23:19

To mě mrzí, že máš problémy s tou paní. To snad nedokáže pochopit, co cítíš, jak ti je, nemůže brát ohledy? Lidi jsou zlí, na to já už jsem si zvykla, otupěla jsem proti nim, ale i dnes mě občas dokáže někdo pořádně rozhodit. Doufám, že tě nebude žalovat, to už by byl vrchol. Leni drž se, pá.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Radka F. » 29 črc 2017, 20:19

Miri tu chut a touhu utect a ztratit se pred vsim,znam.Po Fikove smrti me lakala predstava,proste se sbalit a jit.Jedno kam,odejit od vsech,byt nekde cizi,neznama,byt NIKDO.Jenom pomysleni,jak by se citil manzel a dcera,ze bych nemohla dohlizet na vnoucata,me udrzeli a pomohli me tyhle chvile prekonat.Male deti jsou bezprostredni a rika se,ze vnimaji vic,nez my,ze dokonce muzou vnimat snad dusicky nasich blizkych.Ja tomu verim.Jednou jsme sli s vnuckou a ona se zadivala na nebe a rika-babi,divej,Filipek nam mava z oblacku.A rikala to s takovym presvedcenim,ze jsem sama zirala na nebe a hledala ho.A takovych momentu bylo vic.I vnuk se zadiva do kouta-bydli tam,kde bydlel Fik s pritelkyni-a rika-tam je pan.A nebylo to jednou.On se narodil az po Fikove smrti a tak ho zna jen s fotek.Ja verim,ze jsou veci,ktere nevidime a nemuzeme pochopit a ze nase deti na nas dohlizi.Ja sama jsem jednou v noci mela pocit,ze me nekdo hladi a byla jsem doma sama.Nevim,jestli je to jen nase prani,ze cekame znameni,jestli jsou to nase nervy,ktere jsou porouchane a nebo jestli nam opravdu deti takhle v naznacich davaji svou pritomnost najevo.Jedno je jiste,kdyz mam z neceho obavy,kdyz nekam jedem,vzdycky rikam Filipkovi,at na nas dohlidne.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 30 črc 2017, 21:42

Milá Mikro a maminky. Lidi jsou zlí obzvlášť oni.Podle chování pro ně zřejmě lidský život nemá žádnou cenu.Takže jestli někdo ukrutně trpí je jim fuk.Tak moc mi Tomíček chybí.Ráda s ním jezdila s traktorem o žních, nechával řídit. Teď když slyším a vidím traktory nebo kombajn,slzy neudržím a srdce se mi svírá. Vzpomínky se mi valí a Chvílemi pocity,že někde pracuje a pak náhle přepadne ta ukrutně bolavá realita.Je to k zblazneni tyto stavy.Také mám pocity,že bych se zbalila a od všeho utekla,ale nejde utéct od té nesnesitelné bolesti,kterou máme my všichni tady co jsme.
Mirko děkuji moc za podporu,nějak to musím zvládnout.Objímám vás.
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod MIRKA » 30 črc 2017, 22:22

Milá Leni. Máte pravdu, od té bolesti se utéct nedá. Včera jsem udělala doma dost práce, ale dnes jsem byla zase na dně, vše mi bylo jedno, nic mě nebavilo. Takové stavy mám velmi často. Bydlím sama, (bydlela jsem s Kubíkem), tak mi nezáleží na tom, jestli uklidím, nebo uvařím, vše dělám podle toho, jak se cítím. Mě Kubík také strašně moc chybí, stýská se mi, když potkám motorkáře, vidím v nich Kubíka a chce se mi brečet.....Jsem tak unavená tímto životem, ale musím žít, mám dceru a vnučku, nechci nikomu ublížit. Navenek dělám, že jsem v pohodě, abych nedělala starost rodině, ale tam uvnitř to tak moc bolí, ale to znáte. Mám dovolenou, jsem doma, nikam nechci, chodím třikrát týdně odpoledne k nám do krámku sestře pomáhat, každá koruna dobrá, když jsem na všechno sama. Je mi smutno. Jsem ráda, že vás holky mám.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 03 srp 2017, 22:26

Milá Mirko,tak jak píšeš.Čas utíká a bolest neslabne .Zda se mi jako,kdyby ta ráda v srdci se zvětšovala.Také mi šíleně Tomíček chybi,také se mnou bydlel..Od malinka vyrustal v zemědělství. Tyto stavy mám casto. 1 den něco málo donutim udělat a pak dny,kdy člověk neudělá nic,je v myšlenkách někde jinde a je mu vše jedno. Stale kladu otazku Proc!!! Vzdyz meli krasny vztah. Jsem take strašně unavená z tohoto přežívání a stále do něčeho nucení.Už to nebude jako dřív, plný elánu a plánování. Je dobré,že můžeš vypomáhat sestře v krámku je to v rodine.Každá koruna dobra. Jsem také moc ráda,že vás holky mám. Objímám Vás.
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod MIRKA » 05 srp 2017, 22:27

Milá Leni. Včera to byly 3 roky a 5 měsíců, co mi kriminálka přijela říct tu strašnou větu: VÁŠ SYN SE ZASTŘELIL. Od té chvíle se mi změnil celý svět, jsem jiná, než dřív, s Kubíkem umřelo i část mě, zbytek je tu na tomto světě jen proto, že musím. Nikdy už nebude nic, jako před tím. Bolest vůbec neustupuje, nevím, kde beru sílu žít, snad pomocí léků, protože jinak bych byla asi už v blázinci. Otázka PROČ, mě bude pronásledovat až do smrti. Stále si opakuji, co jsem udělala špatně, jestli jsem tomu mohla zabránit, jak je možné, že jsem nic nepoznala, když to měl tak dokonale naplánovaný. Snažila jsem se být dobrá máma, svého syna jsem milovala, proč se to muselo stát? Jsem tak zoufalá. Proč se tohle děje?
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Lenik » 08 srp 2017, 22:06

Milá Mikro, je to hrozné,jak ten čas letí a bolest nepolevuje.Také s Tomaskovym odchodem odešlo kus mě.Jsem také jiná i jiný pohled na svět mám. Nedokážu chodit mezi známé co mají stejně věkové děti jak já. Ukrutně bolí, když slyším jejich plány, radosti. A říkám si stále Proč, proč jsem musela přijít o milované zlatíčko! Co jsem udělala špatně, prostě vše mě lítá hlavou.Je to opravdu krutý život,kterým teď už budeme žít. Také jsem moc zoufalá a nedokážu tu odpornou realitu připustit. Pořád jako kdybych nechávala malou naději,že přijde.
Někdy si fakt připadám jako blázen. Mirko na dálku moc objímám a zapalují svíčku za všechny naše děti. Drž se
Lenik
 
Příspěvky: 85
Registrován: 17 čer 2017, 17:43

Re: Bezmocnost

Příspěvekod renatka » 01 zář 2017, 17:01

Tak jsem napsala po dlouhé době vám všem dlouhý dopis a nepovedlo se mě to odeslat,mě dcera skočila z pavlače před 6 lety bylo to hrozné nepopsatelné. Přečetla jsem všechny vaše poslední dopisy a mám to stejné po 6 letech jako vy všechny.Bylo to moje zlatíčko tak hodná dcera .Nejhorší je že jsem doma sama jen s malým štěnětem v zimě se mě můj první mazíček utopil ve 4 letech a to mě hodilo zase na začátek smutku.Mám sice syna ale ten mě nechápe že stále trpím musím se jako vy před ním přetvařovat, ale poslední dobou se jen dohadujeme a nějak si k sobě jako dříve nenacházíme cestu,žije s dívkou cestuje a já jen sedím doma nebo jdu s pejskem.Všechny maminky co sem psaly se držte ono nám nic jiného nezbývá.Mě když se někdo prá jak se mám tak říkám že přežívám a to je tak nechápavý pohled,Jana
renatka
 
Příspěvky: 23
Registrován: 20 úno 2015, 14:39

Re: Bezmocnost

Příspěvekod Stazina » 02 zář 2017, 10:33

Maminky, i ja mam po delsi dobe potrebu napsat,v rijnu to budou 3 roky kdy se rozhodl muj syn odejit skokem ze sila,trpim celou dobu zalem,citim vinu a selhani z me strany a hrozne se mi styska ale snazila jsem se byt kazdy den tak unavena a nemit cas abych vecer padla a spala a tet po trech letech jsem uz musela k doktorovi a zacit brat leky,nikdy to nepreboli a nikdo nas nepochopi,jsme v tom sami,citim se hrozne unavena a nemam z niceho radost,nezbyva nez tu karu tahnout dal,vsem hodne sily a snad vysvitne slunicko v nasich zivotech .
Stazina
 
Příspěvky: 34
Registrován: 17 bře 2015, 21:09

Další

Zpět na Mé dítě už nedokázalo žít

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků

cron