Haninka

Haninka

Příspěvekod HanaH » 16 bře 2015, 21:55

Ve středu to budou čtyři roky, co moje Haninka odešla. Moc na Tebe, pusi, myslím. Jsi ve mně vrostlá, napořád. A já žiju s Tebou a se svojí vinou. Protože když se člověk zastřelí ve 24 letech, může za to máma. Nejenom ona, ale hlavně ona. Protože jsem Tě nedokázala postavit na nohy, pusi. Tak, abys dokázala stát, i když fouká vítr.....
Nesnáším sebelítost. Ale tak strašně to bolí.
HanaH
 
Příspěvky: 2
Registrován: 16 bře 2015, 21:47

Re: Haninka

Příspěvekod Radka F. » 16 bře 2015, 22:38

HanaH píše:Ve středu to budou čtyři roky, co moje Haninka odešla. Moc na Tebe, pusi, myslím. Jsi ve mně vrostlá, napořád. A já žiju s Tebou a se svojí vinou. Protože když se člověk zastřelí ve 24 letech, může za to máma. Nejenom ona, ale hlavně ona. Protože jsem Tě nedokázala postavit na nohy, pusi. Tak, abys dokázala stát, i když fouká vítr.....
Nesnáším sebelítost. Ale tak strašně to bolí.

Hani,vsichni mame svou vinu,kterou si neseme v sobe.Obvinujeme se,ze nase deti zemreli a my jsme je nedokazali ochranit a meli jsme,jsme prece matky. :!: Stejne tak ale vime,ze dospele deti nedokazeme ochranit a oni maji pravo na sva rozhodnuti.Hanicka si z nejakeho duvodu vybrala svou cestu a Vam nezbiva nez to prijmout.Se smutkem,litosti,bolesti,ale bylo to jeji rozhodnuti a Vy jste je asi nemohla zmenit.Nikdo se nedokaze vcitit do pocitu jinych,i kdyz je to jeho dite.Myslim na Vas i Hanicku.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Haninka

Příspěvekod silvie » 17 bře 2015, 08:51

Milá paní, maminko Hanky, můj syn se zastřelil před rokem 15. 3. 2015, bylo mu 28 let. I já si vyčítám, že jsem to nedokázala poznat, že je na tom až tak psychický špatně. Myslím, ale že bychom v tom nic neudělali, protože už byli dospělí. Můj syn žil 100 km daleko ode mne, ale já si vyčítám, že se chyba stala někde v dětství. Že bylo něco špatné ve výchově, nevím, nevím, ale pořád to promítám v hlavě- už rok. Bolí to, říkají, že čas to otupí, mne to bolí čím dál tím víc. Měla jsem ho jediného, smysl života se ztratil, žiju jen vzpomínkou na mého synáčka, co je to za dobu, že se děti rozhodnou odejít?
silvie
 
Příspěvky: 35
Registrován: 28 úno 2015, 21:53

Re: Haninka

Příspěvekod MIRKA » 17 bře 2015, 20:17

Maminko Haničky. Můj syn se zastřelil před rokem, ve věku 24let. Také si dávám za vinu, že jsem ho neochránila. Tolik to bolí, nevím, jak mám žít dál. Po smrti našich milovaných dětí už vlastně nežijeme, jen přežíváme. Přeji vám hodně sil, aby jste to zvládla.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Haninka

Příspěvekod HanaH » 18 bře 2015, 07:10

Radko, Silvie, Mirko,děkuju Vám. Vy víte, o čem mluvím, a to se pak člověk necítí tak sám.A ani moje holčička není tak sama...
HanaH
 
Příspěvky: 2
Registrován: 16 bře 2015, 21:47

Re: Haninka

Příspěvekod pája » 18 bře 2015, 11:04

Zdravím všechny zoufalé maminky. Jsem na této diskuzi nová.Zaslala jsem náš příběh v pondělí.Jsem maminka Kubíčka Owczarzyoho,který nám umřel 10.12.2014,kdyby si jej někdo chtěl přečíst.Je to čerstvé,pořád strašně pláču a nemůžu se s tím srovnat,hledám chybu,kterou jsem udělala,pořád se mu omlouvám,že jsem nic nepoznala,nepomohla mu...Nechápu to a asi nikdy nepochopím.Neumím si bez něj představit život,i když mám milující dceru a manžela.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Haninka

Příspěvekod Radka F. » 18 bře 2015, 22:59

pája píše:Zdravím všechny zoufalé maminky. Jsem na této diskuzi nová.Zaslala jsem náš příběh v pondělí.Jsem maminka Kubíčka Owczarzyoho,který nám umřel 10.12.2014,kdyby si jej někdo chtěl přečíst.Je to čerstvé,pořád strašně pláču a nemůžu se s tím srovnat,hledám chybu,kterou jsem udělala,pořád se mu omlouvám,že jsem nic nepoznala,nepomohla mu...Nechápu to a asi nikdy nepochopím.Neumím si bez něj představit život,i když mám milující dceru a manžela.

Pavli,u vas je to opravdu jeste moc cerstve a jste na zacatku sve dlouhe cesty,ktera je trnita a bolava.Budete se muset vyrovnat s recma,ktere ublizuji,s postojem i blizkych lidi,s nepochopenim a recmi typu-uz je to dlouho.Ale jiste,stejne jako ja potkate i hodne lidi,kteri vam nastavi rameno,aby jste se mohla vybrecet.Vsechno uz je jine a nikdo z nas nebyl pripraveny na smrt ditete,to ani nejde.Opirejte se tu o nas,snad vam to ulehci,kdyz si muzete promluvit a sverit se.Taky si nedokazu predstavit zivot bez syna a proto nemyslim dal,nez na zitrek.Minulost me boli,byli jsme stastni a na budoucnost se neodvazuju myslet.Podivejte se na film o kterem je zminka v uvodu DC-zemrelo me dite.Mluvi tam konkretni maminky a treba vam to da i nejake odpovedi.Drzte se.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Haninka

Příspěvekod Radka F. » 18 bře 2015, 23:52

Omlouvam se,spletla jsem nazev filmu-Prezili jsme sve dite,tak se to jmenuje.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Haninka

Příspěvekod pája » 28 bře 2015, 13:34

Podívala jsem se na film Přežili jsme své dítě.Smutné,vím,že nás je spousta a odpovědi na naše proč?nepřicházejí.Blíží se 25 narozeniny mého milovaného syna a mne je čím dál hůř.Navíc mi včera volali z policie ,že vyslechli spoustu lidí,kamarádů,spolupracovníků,lidi ze školy a z baru ,kam chodil a nic.Nenašli žádný motiv,všichni shodně tvrdí,že byl společenský,spolehlivý,pracovitý,nikdo,nic nepoznal.Ale on nám napsal,že má deprese.Primář z psychiatrie,kterého se taky ptali řekl,že jedině endogenní deprese,tedy chemická reakce v mozku.Prostě se rozhodl a udělal to.Já to nikdy nepochopím a nikdy se s tím nesmířím.Byl smyslem mého života,volala jsem mu,věděla o něm kde byl,s kým,co dělal doma i v práci...Tak jakto,že jsem mu nepomohla,že jsem nic nepoznala?!
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Haninka

Příspěvekod Radka F. » 28 bře 2015, 16:17

pája píše:Podívala jsem se na film Přežili jsme své dítě.Smutné,vím,že nás je spousta a odpovědi na naše proč?nepřicházejí.Blíží se 25 narozeniny mého milovaného syna a mne je čím dál hůř.......

Mila Pavli vyroci jsou vzdycky smutna a hlavne narozeniny.Fik by mel v cervnu taky 25let a vim,ze zase spadnu na dno,jako uz potolikate.Nekdy se divim,ze mam vubec jeste zdravy rozum a nezblaznila jsem se z toho vseho.Ale i to se muze stat,nikdy se neda rict,ze uz mame nejhorsi za sebou,protoze smirit se a pochopit to nejde.Nikomu nevidime do hlavy a ani vy nevite,co ho trapilo a jestli mel deprese,je to nemoc duse a ta se nepozna,ale boli.Nepomohla jste mu,protoze jste nevedela,jenze vim,ze to je slaba utecha.Kazda z nas si nese svou vinu a vubec neni podstatne jestli jsme mohli neco ovlivnit.Vycitame si,ze nam umreli deti a my jsme tady.Nikdo nam nedal na vyber,nikdo se nas neptal.Stalo se to nejhorsi,co nas mohlo potkat.A pro nas se ze zivota stal boj o kazdodenni preziti.Kdo tohle nezazil nepochopi kolik namahy nas vsechno stoji.Brecim kvuli Fikovi kazdy den,potrebuju to ze sebe dostat a mam spatne obdobi.Nebyt dcery tak se nedonutim ani k jednoduche praci,ale kvuli ni jo,musim a vy taky musite snazit,i kdyz je to tezke.Moc na vas myslim.Chtela jsem vam toho tolik napsat,ale ani mozek uz me snad nefunguje,nedokazu se soustredit,drzte se.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Haninka

Příspěvekod Hana » 28 bře 2015, 20:37

Pro Páju. U nás úplně stejné, jako přes kopírák. Psycholožka mi řekla, endogenní deprese. Nikdo z okolí, kamarádi, spolužáci nepoznali, že má problémy. Jen my doma a podcenili jsme. Netušila jsem, jak je synův stav vážný. Byl to přátelský, hodný, vzdělaný kluk - zdánlivě mu nic nechybělo. Vyrovnat se se smutkem a pocity viny chce hodně času. U nás už bylo na podzim 7 roků. Někdy je mi skoro dobře, ale i po těch letech občas ještě spadnu na dno. Chce to hodně síly, ale bude líp...
Hana
 
Příspěvky: 3
Registrován: 16 úno 2015, 20:16

Re: Haninka

Příspěvekod MIRKA » 29 bře 2015, 18:36

Milá Pavli. Na těchto stránkách jsme na tom všichni stejně. Můj Kubík měl 25.narozeniny 5.10.2014, kterých se nedožil. 4.3.2015 to byl rok, co se mi zastřelil. Také se s tím nikdy nesmířím, strašně to bolí, nevím, jak žít dál, nic mě nebaví, jsem tak unavená......Říká se, že čas otupí tu bolest, ale já jsem na tom pořád stejně. Vyčítám si, že jsem nic neudělala, nic nepoznala, bydleli jsme spolu. Byl jen náladový. Dnes, jak věčně studuji psychické nemoci, tak už vím, že to nebylo v pořádku. Mě ani ve snu nenapadlo, že by něčím takovým trpěl. Když jsem se na to vyptávala doktorů, shodli se, že trpěl bipolární poruchou. Sebevraždu měl dokonale připravenou, jak jsem později zjistila. Ať už to byl první svátek, narozeniny, vánoce, výročí úmrtí, prožívala jsem to velmi těžce. Jsem na práškách, jako většina maminek. Přeji vám hodně sil, hodně plačte, uleví se. Jinak vám nedokáži poradit, sama nevím, jak se naučit s tím žít. Je to to nejhorší, co nás mohlo potkat. Já mám teď svůj svět, nějak nerozumím okolí, vyhýbám se společnosti, nejraději jsem sama, to se nemusím přetvářet a uvolním se. Utěšuji se , že Kubíkovi je tam někde líp,netrápí se, nic ho nebolí. Někdy se divím, že už nejsem někde v blázinci. Držte se.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Mirce

Příspěvekod pája » 29 bře 2015, 19:23

Milá Mirko.Taky pořád čtu všechny možné psychické poruchy a většina mi k tomu,jaký byl Kubík, nejde.Teď mi napsala jedna maminka,která si přečetla můj příběh a trochu mi to pomohla pochopit,protože sama zažívala to,co zřejmě Kubík a to úzkostné ataky.Na venek nikdo nic nepozná,člověk to lehce zkryje a sám je na tom hodně špatně.Taky je mi nejlíp samotné s mými myšlenkami a fotkami,pláču ,že se mi zdá,že se opravdu zblázním z té beznaděje,že je to napořád,že už nic nebude jinak...je to šílené.Nebýt manžela,a dcery ,tak nevím...Bylo pro mne nepředstavitelné,že by nás něco takového potkalo.Kubík byl slušný,inteligentní,společenský,pracoval,studoval a pak něco takového.Proč,proč on?Ale to si říkáme všechny.Tak se držte,taky Vám nemám co povzbuzujícího napsat.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Pavlínka

Příspěvekod silvie » 30 bře 2015, 10:35

Milá Pavlínko, jsem také matka, které se zastřelil syn- Jakub. Je to rok, bylo mu 28 let. Schopný, inteligentní kluk, měl svoji firmu, žádné dluhy a přece nechtěl žít. Také by to nikdo neřekl, kdo ho znal. Až pár týdnů před tím osudným dnem, prý byl nesoustředěný, nejevil o nic zájem, vyhledával samotu a 15. 3. 2014 se zastřelil. Od té doby vlastně nežiju, byl mým jediným, nezůstalo po něm ani vnoučátku. Můj život ztratil smysl, beru AD, ale stejně to bolí neskutečně. Přeju Vám hodně síly, věřte, že ji budete potřebovat a posílám objetí. Proč, proč se tohle děje ?
silvie
 
Příspěvky: 35
Registrován: 28 úno 2015, 21:53

Re: Haninka

Příspěvekod Ivona » 30 bře 2015, 20:45

Milá Pavlínko, Mirko, Haninko, Silvie a všechny maminky, mému Tomíkovi bylo 21 let, když se rozhodl odejít, jsou to už 3 dlouhé roky co se oběsil, oběsil se v lese, sebevraždu měl naplánovanou,ráno šel normálně do práce, cestou z práce to udělal, autolanem ze svého auta, letos by v září oslavil 25 let, je to šílené, když čtu některé příběhy a koukám na ty naše kluky, tečou mi slzy, uleví se, vnímám věk mezi 20 až 30 rokem jako nejvíce problémový, většinou jsou to chlapci, a pak to neustálé PROČ, Tomík byl asi poslední měsíc často sám, býval náladový, kdo mohl tušit co udělá, musel se moc trápit, když se rozhodl takto odejít, kde jsem byla a jak to, že jsem mu nepomohla ? Chtěl pomoci ? Nemoc duše velmi bolí, věřím, že už je mému synovi líp. Náš život tady už bude jiný, bude bez našich dětí, máme jiné hodnoty, jiný pohled na svět, pokud to jde, radujeme se z maličkostí.
Ivona
 
Příspěvky: 14
Registrován: 18 úno 2015, 20:38

Re: Haninka

Příspěvekod Salix » 05 dub 2015, 12:55

Dávám sem znovu tento odkaz, pomáhá pochopit...
http://www.exodus.cz/sekce/podsekce/JAK ... _ZABIT.pdf
Salix
 
Příspěvky: 3
Registrován: 23 úno 2015, 12:36

Re: Haninka

Příspěvekod renatka » 27 čer 2015, 19:01

Jak to tady pročítám opravdu většinou odcházejí dobrovolně chlapci ,Já měla dceru skočila z 2 patra prý to byl zkrat ,Je to více jak 3 roky ale letos si připadám jako na začátku.Jsme maminky na tom tady stejně proto chodím na ty stránky abych v tom trápení nebyla tak sama.Kamarádky mě nechápou mají svůj život a když jsem jedné řekla co by dělala na mém místě tak řekla že by se zbláznila .
renatka
 
Příspěvky: 23
Registrován: 20 úno 2015, 14:39

Re: Haninka

Příspěvekod pája » 28 čer 2015, 11:34

Milá Reni.Taky .když jsem slyšela ,že někomu zemřelo dítě,i dospělé,jsem tvrdila,že já jsem na nich tak závislá,že já bych to nepřežila,nebo bych skončila někde v blázinci.Někdy se mi zdá ,že k tomu nemám daleko.Je mi tady bez Kubíka hrozně.Mluvím,dělám věci jako před tím,uklízím,vařím,peču,dělám na zahradě a když mne nikdo nevidí brečím hrozně...říkám si ,jaký to má všechno smysl.Dělám to pro dceru ,která čeká miminko a manžela,ale je to strašně těžké a vím,že mne nikdy líp nebude,i když vydržím celé odpoledne před lidmi nebrečet,uvnitř je mi zle.Vím,že to tady mají všichni tak.Proto se každý den podívám na stránky,kdo tady co napsal.Všem přeji hodně síly.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Haninka

Příspěvekod silvie » 28 čer 2015, 16:17

Milé maminky, je to tak, jak píše paní Pája. Funguju, úkoly plním, ale uvnitř jsem to skutečně já. Ubitá smutkem, pláč na krajíčku. Přijít o jediné dítě je to nejhorší, co mne potkalo. V noci se mi zdálo, že Kubík byl mimnko, baculaté, tmolil se v plínách po místnosti. Někdo mi řekl, ty přece dítě nemáš a já ho popadla do náruče a ukazovala ho, že to je blbost, že moje dítě žije....moje já nechce přijmout pravdu a nikdy ani nepřijme. Ptám se - jak žít dál?
silvie
 
Příspěvky: 35
Registrován: 28 úno 2015, 21:53

Re: Haninka

Příspěvekod MIRKA » 28 čer 2015, 21:28

Jsme na tom všechny stejně. Naše životy se změnily po smrti našich milovaných dětí. Nikdy už to nebude, jako dřív. Ta bolest a smutek nás bude provázet do konce života. Nežijeme, přežíváme. Stalo se nám to nejhorší, co nás mohlo potkat. Když si můj Kubík přivezl krásnou, silnou motorku, bála jsem se, že se mi na ni zabije. Říkala jsem mu, aby jezdil opatrně, že bych nepřežila, kdyby se něco stalo. Nevím, jak jsem mohla vůbec přežít, když se mi zastřelil. Tolik mi chybí, nikdy se s tím nevyrovnám, jsem zoufalá a nevím, jak mám žít bez něho. Snažím se to zvládnout, ale bez pomoci AD, bych byla asi už v blázinci. Všem vám přeji hodně síly, držte se, čeká nás dlouhá cesta. OBJÍMÁM VÁS.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Haninka

Příspěvekod Radka F. » 29 čer 2015, 23:15

Maminky ty nase pocity jsou tak stejne a snad i to,jak jsme se chovali k detem.Taky jsem byla na nich -zavisla-a vzdycky jsem se snazila jim ve vsem pomahat a ulehcit zivot.Mozna jsem to nekdy i prehanela a brali to jako zasah do soukromi,ale obe me deti vedeli,ze to delam z lasky k nim.A Fik si taky poridil motorku a ja jsem z toho byla tak nestastna,protoze jsem se bala,ze se na ni vyboura,az ji prodal.Taky jsem mu rikala,ze kdyby se mu neco stalo,tak to nepreziju.A pak umrel v aute.Ja tu zustala,nezblaznila jsem se,prezivam,ale zivot to neni.Je to povinnost kvuli ostatnim.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Haninka

Příspěvekod Lenulka » 17 dub 2016, 22:31

Maminky, ani nevíte jak ráda bych si s vámi psala v diskuzi třeba na téma, jak odstranit červené víno z koberce, nebo jak dlouho nechat kynout těsto na chleba. Čtu vaše příspěvky a říkám si jestli jsem na tom hůř nebo líp než vy...líp možná v tom, že mám ještě 16-ti letého syna Daniela a po Lucce vnučku Anežku, ale hůř asi v tom, že já o tom, že Lucka uvažuje o smrti věděla, věděla jsem o její nemoci a taky v tom, že můj manžel trpí víc jak 11 let bipolární afektivní poruchou. Bolest, kterou všechny (všichni) cítíme a prožíváme se nedá změřit ani porovnat, je to niterný a hluboce osobní pocit. Stejně se nedá změřit a porovnat vina, kterou cítíme. Protože z toho, co tu čtu, jde bolest, smutek, žal a vina ruku v ruce. A já ji cítím taky, každý den, hodinu za hodinou. Co jsem to za matku, když jsem nedokázala svoji dceru ochránit? Jaká jiná může být matka než špatná, když přišla o dítě? Jak je možné, že jsem jí nedokázala zbavit jejího utrpení, pomoci jí, jakkoli, ale prostě pomoci ? Jak jsem mohla dopustit to, že to nakonec musela vyřešit sama takovým způsobem? Otázek mám tisíc.
Přemýšlela jsem, že kdybych dostala na výběr z možností, jestli mít dítě, v mém případě jen na 24 let, nebo ho nemít vůbec a nezažít tak tu bolest ze ztráty...neváhala bych, chtěla bych mít dítě i za takovu cenu znovu.
Já jsem se o svoje děti nikdy vlastně nebála, snad si o mně nebudete myslet něco špatného, ale já jsem vždycky věřila, že MÝM dětem, se nic nestane. Přestože moje babička přežila dvě ze svých čtyř dětí, i přesto jsem se neměla na pozoru, snad s nepatřičnou myšlenkou, že v naší rodině už přece máme vybráno. Dokonce i tehdy, když Lucka měla v necelých 18 ti letech plicní embolii v důsledku užívání hormonální antikoncepce, dokonce i tehdy jsem si nepřipustila možnost, že by to mohlo dopadnout jinak, než dobře.Teď už to mám jinak, Dan má od podzimu motorku a teď na ní začal jezdit a já zažívám pokaždé když odjede pocit sevřeného žaludku a pak osvobozující úlevy, když dorazí v pořádku domů. Ale nemám to srdce mu motorku zakázat, trpí ztrátou své sestry i když o tom nemluví a jízda na motorce je pro něj radost, relax a únik ze smutku.
Věřím na osud i na to, že si nás Lucka jako své rodiče vybrala, nevím tak úplně proč, ale jestli je to důležité, dozvím se to a jestli ne, vědět to nemám a nebudu. Měla odměřeno pouhých 24 let a já jsem nesmírně vděčná, že si vybrala nás. Moji bolest to nezmírňuje, chybí mi tak moc. Je mi líto, že neuvidím, jak vychovává Anežku, jaká krásná nevěsta by určitě byla, jak je znovu těhotná, protože chtěla mít dvě děti. Je mí líto, že už nám zůstavájí jen vzpomínky, že budoucnost s ní je pro nás uzavřená. Je mi líto, že jsem jí toho tolik nestihla říct, protože jsem si prostě myslela, že k tomu bude ještě spoustu příležitostí. A hlavně je mi líto, že jsem tolik věcí neudělala. Nezbývá mi než věřit, že ví a cítí jak hluboce a z celého srdce ji mám ráda.
Lenka
Lenulka
 
Příspěvky: 78
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Haninka

Příspěvekod renatka » 30 dub 2016, 13:10

Haninko! Jak jsem dnes pročítala vaše smutné příběhy tak chci napsat už po několikáté ten svůj.Má dcera už mezi námi není 4,5 roku skočila z 2 patra stále si jako máma ale myslím třeba přepadla já jí viděla naposledy na Štědrý den,špatně se jí dýchalo a když přišel její manžel nebyla u mě k udržení ,oblékla se a doslova s ním utekla před večeří domů .Dárky od ní zůstaly hodně dlouho nerozbalené.Vylezla oknem ve 4h ráno na balkon ,proč nešla dveřmi? Na tolik otázek si do dnes neumím odpovědět. Neměla moc hezké manželství, nedal jí dítě a ona si ho moc přála ale bylo toho více .Jsem doma sama s pejskem ten mě drží při životě mám ještě dospělého syna ,ale ten nemá na mě moc čas. Pláču když si vezmu něco po ní do ruky Poslední měsíc často u mě i spala byly jsme jako kamarádky stále spolu ,její už měli děti a neměly na ní čas.Tak ráda bych mezi vámi našla maminku z Prahy stejného osudu,mé přítelkyně jak tady psala Radka mě přestaly chápat prý už je to dlouho ,musím začít žít a jedna mě dokonce řekla že jsem sebestředný narcis ,že jsem asi často o Renátce mluvila a poslední kapka byla že jsem paranoidní tak s tou jsem skončila a ta druhá se chce chodit bavit a já mám svůj svět s pejskem a ta mě vyčítá že jsem nespolehlivá když jí někdy odmítnu prý chodí jen do mého okolí.Moc jsem se tady rozepsala omlouvám se.Kdo to prostě neprožil jako my tady nemůže se do nás vcítit.Jana
renatka
 
Příspěvky: 23
Registrován: 20 úno 2015, 14:39


Zpět na Mé dítě už nedokázalo žít

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků

cron