Dlouhá cesta a Prázdná kolébka ............................... FÓRUM BUDE ZRUŠENO.

Milá paní Pavlíno,

přečetla jsem si celý Váš příběh o Kubíkovi a moc mne to dojalo. Hodnou chvíli jsem jen tak seděla neschopná zareagovat. Marně hledám slova. Ano, my jsme tady všechny maminky se stejnou bolestí, jak píšete na konci, bez ohledu na to, jakým způsobem jsme přišli o to nejdražší, co nám Pán Bůh daroval, o naše děti. Můj syn zemřel po krátké těžké nemoci...Cítíme tady jedna s druhou, protože víme...Neumím Vás potěšit, Vaše bolest je ještě příliš čerstvá, snad Vám alespoň trochu uleví vědomí, že nejste sama. Na těchto stránkách můžete třeba i časem navázat přátelství s některou maminkou, která Vám bude blízká. Myslím na Vás s modlitbou, s úctou Eva.

Milá paní Evo.
Děkuji za odpověď a přečtení mého příběhu.Nevím co napsat,snad jen,že jsem přečetla už skoro všechny příběhy,všechny jsou smutné,ale jak píšete ,člověk alespoň ví,že není sám,koho tato hrozná věc potkala.Pro mne to bylo vždy zcela nepředstavitelné,že by se mým dětem mohlo něco stát a vždy jsem říkala,že já bych to nepřežila.A co teď?Je mi hrozně.Smutno,prázdno,beznaděj,nevím ,jestli se s tím někdy můžu naučit žít .Ale vím ,že musím kvůli dceři,která se taky hodně trápí a manžela,bez kterého bych to určitě nezvládla.Děkuji.Pavlína

Milá Pavlínko,
také jsem si nedokázala představit, že by mé dítě, můj syn se oběsil, bylo mu pouhých 21 let, nikdo tomu nechtěl věřit, nejhorší pro mne byla identifikace těla, výslech na policii, děs, pohřeb samotný jsem vnímala jako důstojné rozloučení s Tomáškem, snažila jsem se respektovat jeho přání, že už tu nechtěl být, ale srdce mi to trhalo, oči plné slz, neustálé PROČ, obviňování sebe a všech, otázky, na které nebyly odpovědi, hodně mi pomáhalo nalezení stránek Dlouhé cesty, mít to komu říct, říct to někomu, kdo to chápal a chápe, nikdo kdo to neprožil, nemůže pochopit, přeji všem maminkám hodně sil, myslím na Vás. Ivona.

Mila Pavlo,precetla jsem si Vas pribeh a jako u vsech ostatnich je me smutno.Citim z nej vasi velkou lasku k rodine a ted velkou bolest a smutek.Vsechny tady nas spojuje to nejhorsi,co se muze matce stat a je jedno,jak nase deti odesli.Smutek a prazdno zustane navzdy.Nas Fik se narodil ve stejnem roce,jako vas Kubik a uz to budou ctyri roky bez nej.Stejne jako vy ziju pro zbytek rodiny,nesmim jim ublizit.Muj zivot je houpacka,jsou dny,kdy jsem relativne v pohode a rikam si,ze Fik se ma snad dobre a dokazu fungovat.Pak prijdou ty hrozne,kdy se me chce rvat,roztriskat vsechno kolem sebe a odejit za nim. Neda se to pochopit,neda se s tim smirit,my s tim proste musime dozit zbytek zivota.Pro me je DC dulezitou soucasti meho smutneho zivota,protoze me lidi tady pomohli a podrzeli a jsem za to moc vdecna.Preju vam hodne sil,protoze je budete potrebovat.

Milá Pavlo. Právě jsem si přečetla váš příběh. Myslím na vás a moc dobře vím, co cítíte. 4.3.to byl rok, co se mi zastřelil můj 24letý Kubík. Po zbytek života budu přemýšlet PROČ? Mám ještě dceru a 9měsíční vnučku, ale přesto se nemohu smířit se smrtí Kubíka. Můj život je jak na houpačce, chvilinku trošinku líp, pak slzy, bolest, stesk. Bydlím sama, dcera žije 70km daleko, měla jsem přítele, trávili jsme spolu víkendy, ale po dušičkách(když jsem na tom nebyla zrovna nejlépe) se na mě po 7letém vztahu vykašlal. Jsme tady na DC na tom všechny stejně.Musíte se držet, máte rodinu, která vás potřebuje. Všechny cítíme tu strašnou bolest v srdci, která je často neúnosná. Také chodím k psychiatričce a beru léky, jinak bych to nezvládla. Snažím se, ale je to těžké. Přeji hodně sil.

Moc děkuji maminkám,které si přečetly můj příběh a odpověděly mi .Děkuji za slova útěchy,vím,že všechny cítíme to samé,tu hroznou bolest a beznaděj při představě,že máme žít bez svých milovaných dětí.Dnes mám narozeniny,nechtěla jsem ani, aby mi někdo přál.Co taky?Jediné co bych si přála,se mi nikdy nesplní.Pořád pláču a myslím na něj,na mého hodného a rozumného syna.Pracuji na chirurgii,vozili nám tam opilce,feťáky,agresivní a vulgární omladinu a takoví žijí ,cítím to ,jako hroznou nespravedlnost,že můj syn,pracovitý,slušný...Ale to asi my všechny!

Milé maminky,vlastně ani nevím,co chci napsat.Občas koukám na nové příspěvky,čtu příběhy.Je mi hrozně smutno.Ráno vsávám a říkám si,další zbytečný den.Snažím se dělat na zahradě,podporovat dceru Kačenku,která nám sdělila,že čeká miminko.Prvně to jela říct Kubíkovi na hřbitov,pak nám,Za normálních okolností bych byla štěstím bez sebe.Teď...moc jí to přeji a chci ať je šťastná,jako jsem byla já!Snad to trochu otupí bolest,kterou i ona má,Kubíka moc milovala.Pořád přemýšlím,kde jsem udělala chybu,proč se to stalo?!Vím,že byl nemocný,jen mě trápí,že nám neřekl,jak mu je a my mu nepomohli.Nemyslím,že mi někdy bude líp.Když tady čtu vaše příspěvky,tak vidím,že to tak asi je.Všem je nám stejně,tak se držte,jako se snažím já.

pája píše:Milé maminky,vlastně ani nevím,co chci napsat.Občas koukám na nové příspěvky,čtu příběhy.Je mi hrozně smutno.Ráno vsávám a říkám si,další zbytečný den......

Zijeme jako roboti i ja si odcitam dny,jak jsem tu dlouho bez syna.Jen jsem se naucila kazdy den se snazit vyuzit k tomu,abych byla prospesna sve rodine,hlavne dceri a vnoucatum.Protoze kazdym dnem jsem bliz k Fikovi a dal od nich.Vas ted bude Kacenka potrebovat a tak se na to zamerte.Bolest nezmizi,jen mate dalsi duvod k tomu byt na svete.Je to divny zivot,ale my jiny nemame a tak musime prozit aspon kazdou chvilicku stesti,ktera nas tu jeste ceka.

Dnes je den matek a naše milované děti tady nejsou,aby nám popřály. Přeji všem maminkám hodně síly do dalšího života.Dnes celý den pláču a přemýšlím znovu nad vším ,znovu si říkám proč?!

Pro Páju. Všechna výročí , svátky i narozeniny jsou pro nás strašně moc těžké. Naše děti nám všem moc chybí, nedokážeme bez nich už žít ten normální život. Jsme jiné, než dřív. Nikdo a nic nám naše milované děti nenahradí. Také mě pronásleduje ta otázka PROČ? Musíme být silné, jednou přijde náš čas a budeme s našimi dětmi. Já jsem bez Kubíka 14měsíců a stále se s tím neumím vyrovnat. Snad čas trochu otupí tu příšernou bolest, kterou máme v srdci. Já jdu 14.5. teprve k dědickému řízení,(nechápu, proč mě tak dlouho trápili), jsem z toho špatná, zase se všechno vrátí. Z jednoho se člověk trošičku vyhrabe a zase přijde rána a padneme ke dnu. Pájo, přeji vám hodně síly, kterou moc potřebujeme, myslím na vás.

Milé maminky.Čtu zrovna knihu PROČ a chvílemi se mi zdá,že ji píšu já.Stejné pocity,dělala jsem to samé co Martina,která knihu napsala.Taky jsem zadávala do vyhledávače stejná zadání,jako oběsil se mi syn,jak uvázat smyčku...až jsem narazila na DC.Včera večer se nám narodila krásná vnučka Eliška,jsem moc ráda ,že jsou holky v pořádku,ale zase hrozně brečím,že Kubík jí nepochová v náruči...Neumím bez něho žít a vůbec se radovat ,nebo smát se.Asi víte o čem píšu.P.

pája píše:Milé maminky.Čtu zrovna knihu PROČ a chvílemi se mi zdá,že ji píšu já.Stejné pocity,dělala jsem to samé co Martina,která knihu napsala.Taky jsem zadávala do vyhledávače stejná zadání,jako oběsil se mi syn,jak uvázat smyčku...až jsem narazila na DC.Včera večer se nám narodila krásná vnučka Eliška,jsem moc ráda ,že jsou holky v pořádku,ale zase hrozně brečím,že Kubík jí nepochová v náruči...Neumím bez něho žít a vůbec se radovat ,nebo smát se.Asi víte o čem píšu.P.

Taky jsem tu knizku cetla.Jsou v ni pocity nas vsech.Dcera i vnucka vas budou potrebovat,mate tu ukol a ten musite splnit.Vim,jak vam je.Pokazde,kdyz si hraju s vnukem tak si povzdechnu.Fik by se v nem videl a on je hodne po nem.Ve dvou letech ho zajimaji auta,pozna znacky a me je z toho na zvraceni.Auto nam vzalo Filipka....Drzte se,budou smutne chvile,ale taky stripky stesti.Mame povinnosti k dalsim detem.

Zítra,ani nevím v kolik hodin ,to bude rok ,co nám Kubíček dobrovolně umřel.Dnes si pořád říkám,teď ještě byl v práci,teď se šel ostříhat,zdobil se svým spolubydlícím stromek,teď šel s Barčou na pivo,teď ještě vysával v pokoji-to všechno vím z výpovědí a pak asi už jen přemýšlel,spal vůbec?Čas smrti lékař určil na 1 v noci,ale já jsem s ním ráno v půl 8 mluvila,popřála mu štěstí u zkoušky,řekla ať přijede na víkend a on mi odpověděl,že to necháme na vánoce,že jde o víkendu na narozeniny.Co bylo pak?! Stále dokola si to představuji,chtěla bych všechno vědět,ale odpovědi na mé otázky nejsou.Ani mi nepřipadá ,že je to rok,je to jako včera,stejná bolest,stejné slzy a smutek a výčitky,že jsem nepoznala,jak se trápí.Tak strašně ho miluji,tak strašně mi chybí.Kubíčku odpusť,to opakuji každý večer.

Milá Pájo. Přesně vím, o čem mluvíš, to samé si říkám i já, každý měsíc, v den, kdy odešel dobrovolně můj Kubík. Jsou věci, které se už nikdy nedozvíme. Musíme žít dál, i když je to strašně těžké, ale máme ještě dcery a vnučky....Vím, že kluky nám nikdo a nic nenahradí, ta bolest je šílená. Prosím, drž se, myslím na tebe. Kubíčkovi zapálím svíčku. Pá.

Jsem s Vami,hned jsem zapalila svicku a snazim se predstavit si nase kluky jak jsou spolu veseli a bezstarostni,snad???Doufam ?Ne verim ,to mi nikdo nevezme .Stazi

Myslím Na Vás.....svíčku zapaluji každý den. O tom, že ti naši kluci jsou někde tam nahoře a mají se fajn, jsem přesvědčená. Můj manžel říká, že zemře jen tělo, ale ta energie a duše se nevypaří, ta putuje tam nahoru. Držte se... Jiřina

Milé maminky,moc Vám všem děkuji za podporu .Vím, že jedině Vy chápete, jak mi je ,protože to zažíváte taky.Ještě nějak přežít vánoce,které jsem milovala,protože jsme byli všichni spolu,těšila jsem se na pečení, na balení dárku ,na reakce na dárky...a teď?! Už ať je po nich!!!Držte se všechny!

Zapálila jsem svíčku za všechny naše děti a myslím na nešťastné rodiče..

Přeji všem rodičům, kteří prožívají vánoce bez našich milovaných dětí, hodně sil to zvládnout.

Dnes jsou to dva roky, kdy jsem svého Jakuba viděla naposledy. Od rána je mi k zbláznění, tolik to bolí.... Posílám všem přání, aby svátky statečně přečkali. Už to nikdy nebude tak, jak bylo, když tady byly naše děti s námi, Silvie

Milé maminky. Dnes máme hodně těžký den a já všem přeji hodně síly, aby jsme to tak nějak zvládly, protože dobře vím, jak těžce to každá z nás prožívá. Pro všechny naše děti zapálím svíčku. Myslím na vás.

Ano velmi tezky den,i ja zapaluji svicku vsem nasim detem .Stazi

Dnes mám narozeniny. Spousta lidí mi přála ,ale jen dobré kamarádky, kterých si vážím, mi napsaly, že to bych si přála, mi nemůžou splnit. A mají pravdu.To jediné co chci je můj milovaný syn Kubík. Je mi bez něj strašně smutno.Strašně!!!!

Milá Pájo. Moc dobře vím, co cítíš, co by jsi chtěla, jaké přání či dáreček by tě nejvíce potěšil. Bohužel, naše přání se nesplní, nic už nebude jako dřív, kluci se nám už nevrátí, je to šílená bolest....Já ti chci popřát hlavně hodně zdraví, víc pro tebe nemůžu udělat, přesto, že bych tolik chtěla. Drž se, myslím na tebe a na kluky. Pá.

1.4. bude mít můj Kubíček narozeniny.Nevím, jestli je to tím, ale je mi zase hůř ., než jindy, večer a ráno jsem nemohla přestat plakat, chybí mi stále stejně, moc se mi stýská a neumím se z ničeho radovat.Je to hrozný život , plný přetvařování, někdy jsem z toho strašně unavená.

Milá Pavlínko, je to tak. Je to život plný přetvařování, protože nikdo nemůže pochopit, jak nám je, jen ten, kdo to zažil. Je to tak! Každé výročí, svátky, významné dny fotky, jsou pro nás jen smutek a pláč.Bohužel, tohle už bude napořád.

Pavli, od rána na tebe myslím, kéž bych ti mohla jakkoli pomoci...je mi to moc líto, vím jak to bolí, objímám tě...nejsi na to sama.

Leni moc děkuji, vím , že jsi na tom stejně, možná i hůř, když je to tak čerstvé.Ale ani čas tu ránu v srdci nezhojí. Objímám na dálku.P.

Dnes je to rok a půl, co mi odešel Kubíček. Je mi pořád strašně smutno, přemýšlím , jak bylo jemu. Přečetla jsem si nový příběh Matyáška. Co k tomu napsat-hrozné, jako všechny příběhy tady. Myslím na všechny maminky.

Pavli, i my máme smutný den, dnes jsou to tři měsíce, co jsme bez Lucky...myslím na tebe, buď silná holčičko zlatá.

Od smrti mého Kubíčka je už 27 měsíců a bolí to stejně, jen je to trochu otupělé. Vím, že to už nikdy nebude život, jak by měl být. Tak moc mi schází, není chvilky, abych si na něj nevzpomněla, jen o tom s nikým nemluvím, každý žije svůj život. Někomu to připadá negativní, ale není. Je to krutá realita, kterou dokáže pochopit jen ten, kdo si tím prošel. Strašná realita, která nemá řešení ani konec. Všechny Vás objímám.. Silvie

Silvi, je to přesně tak! Nemá to řešení, ani konec. Je to jen hrozná beznaděj a smutek, že už se nic nezmění, že to tak bude napořád. Je mi hrozně smutno!!!