vina

vina

Příspěvekod gita » 08 dub 2015, 18:39

Vina, to je to co pronásleduje občas moji mysl. Vzpomněla jsem si, jak můj syn trpěl nemocí, co není vidět. Jak jsem se trápila i já, že mě onemocněl syn, že mu nemůžu pomoci a jednu dobu jsem mu pomáhala tu nemoc nést. Věřte, že jsem nezažila nic horšího než tuto nemoc. I on mě říkal, že to, co prožívá bych nevydržela. Tak mě napadlo, jak mě tehdy v tu strašnou dobu připadala smrt jako něco co není tak strašné. Zemřela bych, kdyby to pomohlo, jenže tu nemoc měl můj syn.Vina je jen stesk, protože když onemocní dítě, tak za nemoc přece nikdo nemůže. Spousta lidí onemocní a viní někdo rodiče, že jejich dítě je nemocné? Viníme se, že jsme něco neudělaly jinak, ale co jinak, když v té situaci jsme neměly ty informace co nyní. Viníme sebe, doktory, ale i ten co je nebo byl pod péčí lékaře, tady zítra být nemusí. To, co máme v duši, naší bolest, trápení není okem vidět. Léky na trápení nejsou. Jen tady zůstává otázka proč já, proč moje dítě. Odpověď nikdo zatím nezná
gita
 
Příspěvky: 6
Registrován: 18 úno 2015, 12:54

Re: vina

Příspěvekod pája » 08 dub 2015, 20:01

Přesně tak to cítím, hroznou bolest a vinu. Pořád nemůžu pochopit, že jsem nic neudělala, přemýšlím, kdy to vzniklo, jak dlouho se můj milovaný syn trápil. Proč onemocněl?! Vyměnila bych celý svůj život, za 5 minut s ním, jen aby mi řekl, co ho trápilo, proč se to stalo, co prožíval. Je mi strašně smutno!
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: vina

Příspěvekod silvie » 08 dub 2015, 20:51

Mně se syn o ničem nezmínil, nestěžoval se, ale já poznala, že se něco děje, že není v pohodě. Žil 100 km daleko, nevídala jsem ho tak často, ale 2 měsíce před tím, než se zastřelil, nebral mi telefon, byl odmítavý v komunikaci a vzdaloval se lidem. Jen já netušila, že je to tak vážné. Před smrtí volal své kamarádce a řekl jí, jak už nemůže dál a že léčit se na psychiatrii nebude, že to raději ukončí. Tak líto mi je, že jsem mu nemohla pomoct, vzít ho za ruku a odvést ho k doktorovi, jako když byl malý. Je to už 13 měsíců, ale není to lepší. Nejhorší je ta bezmoc, život je už jiný, nenormální. Posílám všem maminkam, které trpí z te bezmoci, hodně síly
silvie
 
Příspěvky: 35
Registrován: 28 úno 2015, 21:53

Re: vina

Příspěvekod gita » 08 dub 2015, 20:52

Milá Pájo, první rok je o pláči, další je únava, zdá se to donekonečna, další rok to samé, čtvrtý snaha žít "normálně" s pády, které provázejí celou tu dobu. Svátky, narozeniny, výročí..... doba, kdy člověku všechno nějak víc dochází. O té vině jsem psala i pro tebe, protože i kdybys věděla, kdy to vzniklo, i kdybys věděla, že se trápí stejně by to nepomohlo. Trápila by ses jen tím, že on se trápí. Hodně lidí si myslí, že lékaři umí všechno vyléčit. Pochopila jsem, že to je jen taková naděje, ale na hodně nemocí lék není. Kdyby měl tvůj syn třeba rakovinu, věděla bys, kdy to začalo, snažila by ses něco udělat, ....nevyléčila bys ho, protože je to nad tvé, nad naše síly. Jsme rodiče, ale moc zachránit dítě od nemoci nemáme. Silvi taky jsem si myslela, že léčbou syna zachráním, léčil se a stejně to nepomohlo. Myslím na všechny zoufalé lidičky, to trápení jednou přejde, protože všechno má svůj konec.
gita
 
Příspěvky: 6
Registrován: 18 úno 2015, 12:54

Re: vina

Příspěvekod pája » 08 dub 2015, 22:46

Pořád si říkám,co jsem udělala špatně,kde se stala chyba?!Myslela jsem si ,že jsem dobrá máma,říkavala jsem,že můj mateřský pud je silnější než pud sebezáchovy.A kde byl můj mateřský pud,když mne můj Kubík potřeboval?!Nemůžu se s tím vyrovnat.Pořád si myslím,že kdybych ho nenechala odjet zpět do Prahy,ale jaký jsem k tomu měla důvod?Nebo se ho to ráno zeptala,jestli se něco děje,že by mi to třeba řekl a ulevilo by se mu...já nevím,jsou to jen mé verze pořád dokola.Myslím si ,že doma bych ho uhlídala a začal by se léčit.Pořád to nechápu,byl tak veselý ,připadal mi šťastný.Teď přemýšlím,jestli vůbec šťastný někdy byl.Teď mám přečteno plno věcí o úzkostech a depresích,ale před tím?Nic jsem nevěděla ,ani jsem netušila ,že je nemocný.maminky držte se!
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: vina

Příspěvekod gita » 09 dub 2015, 07:24

Můj syn byl doma, léčil se a stejně to nepomohlo. Někteří veseli lidé bývají nešťastní. Stalo se mi, že jsem se setkala s jedním člověkem po čtvrt roce mého truchlení a bylo mi řečeno, že je to se mnou fajn být že jsem veselá. Zdání klame. Pokud má někdo bolest duše a nemůže to vydržet, tak smrt je vysvobození.
gita
 
Příspěvky: 6
Registrován: 18 úno 2015, 12:54

Re: vina

Příspěvekod MIRKA » 11 dub 2015, 14:13

Můj syn se mi nesvěřil, bydleli jsme spolu a já nic nepoznala. Poslední dva roky byl hodně náladový, zavíral se v pokoji. Potom byl zase veselý, bylo to jak na houpačce. Když jsem se ho ptala, jestli ho něco netrápí, nebolí.....odpověděl, že ne, že vše je v pohodě. Už 13měsíců si dávám otázku, jestli jsem tomu nemohla zabránit. O své nemoci se nezmínil ani v dopise na rozloučenou. Vždy chtěl být dokonalý, asi by to bylo pro něj ponížení. Konzultovala jsem to s doktory, shodli se, že trpěl psychickou poruchou. Jak je možné, že jako máma jsem to nepoznala? Srdce mi puká bolestí, nemohu se s tím vyrovnat. Přeji všem maminkám hodně síly, snad se s tím někdy naučíme žít.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: vina

Příspěvekod Hana » 11 dub 2015, 18:04

Ani já nepoznala, všimla jsem si změny stejně jako vy. Ale podcenila, neuvědomila si vážnost situace. Můj syn odešel ve 20 letech, měl za sebou rok studia na VŠ a naopak o těch posledních prázdninách se mi zdál nejspokojenější, se zdravým sebevědomím. Stačila trocha alkoholu ve společnosti přátel a v noci vyřešil odchodem. Dopis nezanechal, do konce života budu asi přemýšlet, co se vlastně stalo. I když vím, deprese - podle mé psycholožky endogenní. A trocha alkoholu ho zbavila zábran, protože jinak by mi - nám nikdy tak hrozně neublížil.
Hana
 
Příspěvky: 3
Registrován: 16 úno 2015, 20:16

Re: vina

Příspěvekod MIRKA » 12 dub 2015, 00:11

Milá Hani. Můj syn si vzal život ve 24letech, byl naprosto střízlivý, přesto se dokázal zastřelit. Později jsem zjistila, že dopis napsal už dřív, na plochu ho dal až ten osudný den. Doktorka říkala, že to byla otázka času, že bych ničemu nedokázala zabránit, i kdybych něco tušila. Prý měl bipolární poruchu. Musel asi hodně trpět, jinak by mi to nemohl udělat. Přeji vám hodně sil, myslím na vás, tak jako na ostatní utrápené maminky.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: vina

Příspěvekod Ivona » 12 dub 2015, 08:11

Milé maminky, jak už jsem tu psala Tom odešel ve svých 21 letech, oběsil se v lese, ano v poslední době se i u něj střídaly nálady jak na houpačce, hned se smál, hned se zavíral, nebral telefon, zanechal mi sms zprávu Mami, mrzí mě to sbohem Tom a pak ve svých motorkářských časopisech jsme našli zprávu pro nás pro všechny Smrt neznamená konec, jen to znamená, že musíš najít nový kopec a jít hore. Je velmi těžké přijmout odchod našich dětí, je to hluboká bolest přímo v srdci. Je to každodenní přijímání této nezvratné skutečnosti. Mám Vás ráda a posílám objetí. Ivona.
Ivona
 
Příspěvky: 14
Registrován: 18 úno 2015, 20:38

Re: vina

Příspěvekod pája » 12 dub 2015, 14:08

Milé maminky,čtu,jak jste žádná nic nepoznala i když jste měly děti doma.Kubík žil v Praze,ale skoro denně jsme si volali.Ani jeho kamarádi,přítelkyně,spolupracovníci nic nepoznali.Ve středu jedeme do Prahy na policii převzít nějaké věci a také dostanu k dispozici spis s výpověďmi všech lidí,které policie vyslýchala.Já vím,že se nic nového nedovím,ale aspoň si to přečtu.Stejně si pořád vyčítám a omlouvám se Kubíčkovi,že jsem nic nepoznala a nic neudělala.Přeji všem hodně síly do dalších dnů bez našich dětí.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: vina

Příspěvekod silvie » 12 dub 2015, 16:43

Tak jak paní Pája píše, já se také svému Kubíkovi omlouvám, že jako máma jsem nic neudělala. Zdal se mi poslední 2 měsíce divný, ale byla jsem daleko a když jsem se ho ptala, řekl mi, že je dospělý a nemusí se mi spovídat. Málo komunikoval, já měla jet za ním, ptát se lidí v okolí, třeba ...já nevím, co! Jen vím, že jsem měla bojovat. Stejně tohle už není život!
silvie
 
Příspěvky: 35
Registrován: 28 úno 2015, 21:53

Re: vina

Příspěvekod pája » 12 dub 2015, 18:26

Milá Silvo,cítím to úplně stejně. Všichni mi říkají,že jsem nemohla nic udělat,že jsme nic nevěděli.Kubík ,když jsem volala,se zdál v pohodě,vykládal kde byl ,co dělal,až to ráno,kdy jsem se dověděla od jeho přítelkyně,že je mu zle a přesto se mnou mluvil normálně,řekl že jde na narozeniny a že přijede na vánoce.Přesto si pořád vyčítám,že jsem měla něco udělat,říct,že vím ,jak mu je,nebo v tom listopadu,kdy jsem viděla ,že je smutný,na něj udeřit,třeba by něco řekl.Jenže to už je všechno jen kdyby...vymyslela jsem už 1000 verzí jak to mělo být,ale to už mi ho nevrátí.Vůbec si neumím představit,že už nepřijede,že ho neobejmu,je to hrozné.Asi jsme na tom všechny stejně,proto na ty stránky chodíme...tak se držte jak to jde.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: vina

Příspěvekod silvie » 12 dub 2015, 19:02

Milá Pájo a všechny maminky, dělám co můžu. Snažím se, přes to všechno mi to podlomilo zdraví, musím na vyšetření se srdcem, něco se jim nezdá a já se necítím dobře, to ze smutku
silvie
 
Příspěvky: 35
Registrován: 28 úno 2015, 21:53


Zpět na Mé dítě už nedokázalo žít

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron