Pavel.

Pavel.

Příspěvekod Stazina » 24 dub 2015, 19:57

Dnes je to 6mesicu co mi muj 28lety syn utekl pri nakupu z obchodu a skocil ze sypky na zrni v mistnim statku,bolest vypukla v plne sile ,snazim se pochopit ,precetla jsem vsechny Vase pribehy a spoustu knih ,presto zustava obrovsky otaznik.Ano i ja jsem zaznamenala zmeny v jeho chovani ,uzaviral se do sebe ale nedokazal se mi sverit a ja jsem mela byt razantnejsi ,misto toho jsem mu dopravala klid.Je mi to tak lito ale jak uz tady napsalo plno maminek uz se nebojim umrit a snad tam nasel svuj klid a mir .Dekuju za moznost vypsat se zde a trochu si ulevit .Stazina
Stazina
 
Příspěvky: 34
Registrován: 17 bře 2015, 21:09

Re: Pavel.

Příspěvekod MIRKA » 24 dub 2015, 23:35

Milá Stázi, moc dobře vím, co cítíte. Můj Kubík se zastřelil. 4.5. to bude 14měsíců. Od té doby nežiji, přežívám. Připadám si jako robot. Chodím k psychiatričce, musím brát léky, nikdy se s tím nevyrovnám. Strašně se mi stýská, moc mi chybí. Nedožil se ani 25.narozenin. Stále se mi honí hlavou, jestli jsem tomu nějak nemohla zabránit. Nic mě nebaví, nedokážu se soustředit, nejraději jsem sama. Snad se naše děti tam někde mají lépe, snad se jim ulevilo. Já vůbec nic nepoznala, syn byl jen náladový. Jak jsem později zjistila, vše měl do detailů připravené, byla to otázka času, kdy to udělá. Srdce mi puká bolestí. Říká se, že čas otupí, ale já jsem na tom stejně, často i hůř. Bydleli jsme spolu, teď jsem tu zůstala sama. Dcera bydlí 7Okm daleko, mám 11měsíční vnučku. Každý mi říká, že se musím upnout na ně, začít zase žít......Mě to nejde, mám je ráda,ale nic a nikdo mi Kubíka nenahradí. Také se už nebojím smrti. Přeji vám hodně sil,držte se. Ráda bych vám pomohla, poradila, jak s tou bolestí žít, ale bohužel, ani já to nevím.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Pavel.

Příspěvekod renatka » 25 dub 2015, 12:26

Maminky jsme na tom všechny stejně jen bolest a výčitky proč jsme jim nemohly pomoci.Mě dcera skočila z 2 patra před 3 lety. Prý to byl momentální zkrat ,měly jsme spolu vyjímečný vztah poslední dobou u mě často spala byla vdaná ale bezdětná v manželství nešťastná .Proč mě to udělala to už se nikdy nedozvím ,zůstala jsem opuštěná po smrti mé maminky která jí o 2 měsíce přežila .
renatka
 
Příspěvky: 23
Registrován: 20 úno 2015, 14:39

Re: Pavel.

Příspěvekod MIRKA » 25 dub 2015, 14:46

Paní Renatko. Pamatuji si vás a váš příběh ze staré DC. Často na vás myslím. Čas běží a naše životy už nikdy nebudou, jako dřív. Jsme na tom tady všechny stejně. Já se také nikdy už nedozvím PROČ. Lékaři říkají, že měl bipolární poruchu. Já vůbec nevím, jak dál. Říkám si, jak můžeme dlouho vydržet takovou bolest. Jsem už tak šíleně unavená. Bude to 14měsíců a já stále čekám na vyřízení dědictví. Jsem z toho už vyčerpaná, chtěla bych alespoň tyto nepříjemné věci už uzavřít. Každá z nás ví, jak nepříjemné je běhat po úřadech a něco řešit, všechno se nám vrací zpět. Někdy se setkáváme s tak nepěkným chováním úředníků za přepážkou. Nikdo na nás nebere ohledy. Vždyť musí pochopit, jak těžké to pro nás je a navíc jsme nikdy nic takového neřešily. Já už tomuto světu vůbec nerozumím. Přeji vám hodně síly, držte se.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Pavel.

Příspěvekod Stazina » 25 dub 2015, 20:25

Dekuji Vam za ucast ,moc mi to pomaha, mam zrovna ty jeste hroznejsi dny nez ty hrozne.Az tet po pul roce probiram Pavlikovo veci a asi jsem s tim mela jeste pockat.Myslim si ze mel take nejaky skrat ,zadny dopis na rozloucenou , jiste ho neco strasne trapilo,zrejme deprese, ktere se snazil skryvat.V rodine nikdo s touto nemoci nebojoval ,nikdy jsem se s tim nesetkala a tak jsem si myslela ze si ke me prijel odpocinout a dat si neco dobryho od maminky a on hledal chudak pomoc a ja mu ji neumela dat.Ziju take sama ,rodice jiz zemreli ,sourozence jsem nemela a dcera s vnoucaty zije v Anglii ale nemam s tim problem hur se citim mezi lidmi.Placu s Vami Stazina
Stazina
 
Příspěvky: 34
Registrován: 17 bře 2015, 21:09

Re: Pavel.

Příspěvekod MIRKA » 25 dub 2015, 21:20

Milá paní Stázi. Moc dobře vím, o čem mluvíte. Já synovo povlečení převlékala až asi po půl roce. Některé věci jsem darovala svým nejbližším, ale mám tu ještě spoustu věcí, které si nechám. Spím teď v jeho pokoji, snažím se to zachovat tak, jak to měl. Trhá mi srdce, když si vzpomenu, že budu muset prodat auto(já nejezdím) a motorku. On s tím ale počítal, napsal to v dopise na rozloučenou. Všechno mi vypsal, kde co měl, co se musí udělat, koho prosí, aby mi s tím pomohl...Jen PROČ to udělal, to nenapsal. Jen se zmínil, že ví, že nejvíc ublíží mě, ale mám to respektovat, že to bylo jeho rozhodnutí. Dřív jsem o psychických nemocech nic nevěděla, teď, když o tom čtu, je mi jasné, že musel hodně trpět. Nikdy se mi nesvěřil, chtěl být ve všem dokonalý a asi by to bylo pro něho ponižující, přiznat, že není v pořádku. Jedno vím jistě, že by k psychiatrovi nikdy nešel. Tento týden mám jeden z těch hodně špatných. Tady na DC si můžeme popovídat, což mi pomáhá. Okolí vůbec nechápe, jak nám je, kdo nezažil, nepochopí. Já díky DC jsem našla kamarádku, s kterou si píšeme každý den, svěřujeme se jedna druhé, je to moc důležité, mluvit s někým, kdo vám rozumí. Jediné, co vám můžu poradit, vypovídejte se, tady na DC vás maminky pochopí. Musíme držet při sobě, pomáhat si, nebo se z toho zblázníme. Držte se.
MIRKA
 
Příspěvky: 237
Registrován: 06 bře 2015, 16:07

Re: Pavel.

Příspěvekod pája » 25 dub 2015, 22:06

Milá Mirko,Stazi a ostatní nešťastné maminky.Cítím se úplně stejně.Pořád si říkám proč se to stalo,proč nám,když jsme se měli tak rádi.Jakto,že jsem to nepoznala.Přesně jak píšete,teď mám hodně načteno a vím ,že se Kubík asi hodně trápil,možná když v listopadu přijel,chtěl mi to říct,že má deprese,ale nenašel odvahu.Taky si myslím,že se léčit nechtěl,byl dokonalý,vždycky se o to snažil,věděl,že by přišel o práci ,kterou měl.o všechno co do teď dokázal.Je mi hrozně smutno,pořád nad tím přemýšlím,v dopise nám napsal,že ví ,že nám ubližuje,že nás miluje,ale už neví jak z toho ven.Strašně mě mrzí,že jsme mu nepomohli...Mám teď také špatné období,byli jsme po 4 měsících převzít od policie zbytek věcí,dostala jsem i kopie spisu,všechny výpovědi lidí,co ho znali,tak jsem zase zpět ,kde jsem byla v prosinci.Vlastně je to pořád stejně špatné a mám pocit,že lepší to bez něj nikdy nebude.Citíme to tak všechny,ale aspoň si to mezi sebou můžeme sdělit,my se chápeme.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56


Zpět na Mé dítě už nedokázalo žít

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron