Dlouhá cesta a Prázdná kolébka ............................... FÓRUM BUDE ZRUŠENO.

Maminko Jitko, se zatajeným dechem jsem přečetla dopis Vašeho syna Martina na láskyplných vzpomínkách, chci Vám poděkovat, že jste ho sem vložila. Můj syn Tomáš odešel z vlastního rozhodnutí ve 21 letech před 3 roky, tento dopis mi velmi pomohl. Jediné co mě drží je myšlenka, že tam kde teď Tom je, tak tam došla jeho duše klidu a jednou se s ním setkám. Miluji ho tak jak jen může máma milovat svého syna, své dítě. Alenka pastelka říká, že nemáme plakat, máme na ně myslet s krásnou vzpomínkou, ale je to velmi těžké, když oči jsou plné slz. Paní Jitko, děkuji Vám a přeji mnoho sil. Ivona.

Paní Jitko. Děkuji za váš příspěvek, který mi pomohl pochopit spoustu věcí. Můj 24letý syn si vzal život před 14měsíci a já vlastně nevím proč. Jediné, co jsem zjistila, že to měl všechno předem připravené, napsaný dopis, ve kterém bylo do detailů vypsáno vše, co bude třeba po jeho smrti zařídit, kdo mi s tím má pomoci.....jen to jediné PROČ, tam chybělo. Jsem tak zoufalá, snažím se s tou bolestí naučit žít, ale je to velice těžké, jak sama víte. Přeji vám hodně síly. Objímám vás.

Jitko taky vam chci podekovat,ze jste zverejnila synuv dopis.Dala jsem ho precist i manzelovi.Vite stale hledam odpovedi,ktere se nedozvim,ale kazdy poznatek me posune dal.A snazim se najit odpusteni-pro sebe,ze jsem snad nebyla zla matka,i kdyz me syn umrel a na me dolehaji vycitky ze jsem tomu nezabranila.Kdybych nevedela,ze je spousta stejne nestastnych matek,ktere nevi Proc,asi bych uz byla v blazinci.Takhle vim,ze jsou proste veci,ktere se stavaji a my na ne nemame zadny vliv.I kdyz jsme sve deti milovali nestacilo to k tomu,aby zustali mezi nami.Je hrozne tezke prijmout co se stalo a budou nam chybet kazdou vterinu zivota,ktery nam zbyva.

Milá Jitko, moc děkuji za dopis, který mi vyrazil dech. Můj syn se rozhodl odejít bez dopisu, jen své kamarádce oznámil, že to jde udělát, že nechce žít. Dvě hodiny mu rozmlouvala, poslala tam i policajty a záchranáře, vše bylo marné, zastřelil se....od té doby se mi změnil život. Byl můj jediný, už nežiju skutečně. Je to jen přežívání, přeju všem maminkám, které jsou na tom jak my, hodně síly, ta cesta plná útrap neskončí nikdy

Maminko Jitko, také bych Vám chtěla poděkovat za zveřejnění dopisu Vašeho Martínka.Můj Ála odešel před 2 roky a dosud nevím jestli ze svého rozhodnutí nebo mu někdo sfoukl svíčku.
Všichni ti, co odešli ze svého rozhodnutí mají moji úctu a respekt.Děkuji Vám a přeji mnoho sil.
S láskou a objetím simona