od MIRKA » 10 črc 2015, 22:52
Milé maminky. Pro naše děti to muselo být asi nesnesitelné, proto se rozhodly odejít dobrovolně z tohoto světa, přesto, že věděly, že nám tím moc ublíží. Kubík také psal v dopise, že ví, že nejvíc ublíží mě, ale prosil, abych respektovala jeho rozhodnutí. Také psal, že se nemá nikdo obviňovat. Já se snažím, ale jak má máma respektovat smrt milovaného dítěte? Jak si nedávat vinu, že jsem nic nepoznala, neochránila ho? Životy nás všech se rázem změnily, všechny, jak tu jsme, jen přežíváme, ta bolest v srdci bude do smrti. Třeba se nám časem podaří trochu otupět, možná, že se s tím naučíme nějak žít.....Většinu z nás drží AD, bez kterých to zatím nedokážeme zvládat. Nezbývá nám nic jiného, než se držet, máme jedna druhou, když nám bude nejhůř, můžeme se vypovídat tady na DC, vzájemně se podpořit, vyslechnout. My přece moc dobře víme, co každá z nás cítí. Přeji vám všem hlavně hodně zdraví, držte se, objímám vás.