silvie píše:Milé maminky, já si také vyčítám, že jsem na Kubíčkovi nic nepoznala. Na Vánoce přišel a celý večer na Štědrý den mi vykládal, jak nechce mít žádné děti, že bude válka, jaké to bude hrozné. Ptal se mi, jestli si děláme nějaké zásoby, že on nám z LB pomoct nebude moc. Pak mi poslal nějaké kresby, byly hrozné. Beznadějné a morbidní. Jako máma jsem poznala, že není v pořádku, ale ani náhodou mne nenapadlo, že by byl schopný se usmrtit. Mám výčitky, že jako máma jsem mu nedokázala pomoct. Chudák, jak mu asi bylo, když se k tomu odhodlal ...Já nemá už žádné dítě ani vlastní vnouče, můj život ztratil definitivně smysl. Posílám Vám všem objetí, silvie
Kubik byl jiste citlivy hoch,mam totiz pocit,ze takovy to maji v zivote tezke-chteji zmenit svet a nechapou nespravedlnost.Taky mam vycitky,ze jsem nevedela,ze se syn trapi a nepomohla mu.Jo,tusila jsem,ze ho spousta veci stve,ale ze je to az tak zle to me nenapadlo.Zakazuju si myslet na jeho posledni chvile-musela bych se zblaznit tou bolesti.Mam ho v srdci,je vsude se mnou a porad si povidame.Kdyz je me zle tak ho prosim,at me tu jeste chvilku necha,i kdyz mam ten zivot ted uz jen za trest.Silvi,pisete,ze uz nemate dalsi deti,je me to moc lito.Ja si totiz casto uvedomuju,ze v nasi zle situaci jsou nekteri,kteri jsou na tom jeste hur.Nevim jak vas povzbudit,potesit, ono to nejde.Jen vam chci rict,ze jste jedna z nas a jsme tu pro sebe.Nejsem verici,ale verim tomu,ze proste musime jeste z nejakeho duvodu zit.Protoze jinak by jsme se vsechny zblaznili a skoncili na psychine-obcas k tomu mam blizko.Vite,dalsi deti jsou duvod k tomu proc musime zit,ale ta bolest je stejna u vas i u me.Myslim na vas.