od MIRKA » 26 pro 2018, 21:39
Já nikdy nevěřila , že by mohlo něco být, mezi nebem a zemí. Dnes už tomu věřím, chci věřit, jinak bych se zbláznila. Nakoupila jsem si o tom nějaké knížky, které mi asi pomohly uvěřit. Holky, já to budu mít v březnu 5 let, jak už jsem tu několikrát psala, přesto to v tomto období nedávám, jsem na neschopence. Otázka PROČ mě bude pronásledovat celý zbytek života. Proč zrovna my???? Komu jsme co udělaly???? Život už není životem, jen přežíváním. Věřte, že se s tou bolestí naučíte nějak žít, přetvařovat se, jak jste v pohodě, nic jiného nám totiž nezbývá. Uvnitř je to ale jiné, stále bolestivé a ta rána se nezahojí. Já vám všem přeji hodně síly, na té naší dlouhé cestě, cestě, kterou jsme si nevybraly, byla nám dána osudem.......