Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod pája » 20 led 2019, 20:17

Ahoj Martine,prosím tě!!! Ještě zkus nějakého doktora,vylíčit mu vše co cítíš a co chceš udělat.Mam v práci kolegyni, která nezažila nic z toho , co my tady a přesto je ji zlé,kkepou se jí ruce,je ji špatně, zvrací,nic ji netěší,byla už na všech vyšetřeních,ale vše v pořádku,myslím fyzicky,Byla dvakrát na nemocenské,asi po pěti měsících,vystřídala několik psychiatrů a léků.nakonec letos šla ležet na psychiatri, hrozně se za to styděla,ale všechny jsme jí říkaly, že je to nemoc jako každá jiná.Byla tam jen 15 dní ,vyměnili ji léky a je fakt fit, cítí se super a od února nastupuje do práce.Martine dej tomu šanci,nech se zavřít na psychiatrii, uvidíš, že bude lépe.Časem ta bolest bude snesitelnější,až se s ní naučíš žít,jako my všechny.Tva máma netuší,co se s tebou děje, stejně jako většina z nás netušila,co cítí naše děti a teď trpime,plačemé,vyčítáme si a nic už nenaděláme.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Radka F. » 21 led 2019, 20:57

Mily Martine,je me hrozne smutno z toho,co pises.Uvedomuju si totiz,ze i kdyz se vsemozne snazime ti pomoct a ukazat cestu,nemuzeme vlastne pro tebe udelat nic,pokud sam nebudes chtit a to je desive.Kdyby tvoje maminka znala jen pulku z toho,co my tady,ver,ze by se ti taky snazila pomoct.Nevim,jestli jsi v kontaktu s rodici tve Katky,ale pokud ano,tak i na nich musis videt,co s rodici udela,kdyz jim odejde dite.A to Katka nemela moznost volby,stalo se a nikdo to nezmeni.Vsichni jsme se zmenili,ale to zavinili okolnosti.Nejsi zly,nejsi spatny,jsi proste nestastny a potreboval by ses z toho kruhu dostat.Tva slova me pripominaji meho syna,jenze tehdy jsem nechapala,netusila jsem,az prilis pozde jsem poznala,ze je neco spatne,ale to uz neslo nic zmenit.Smrt je definitivni,neni cesty zpatky a tak prosim nedelej unahlene ciny.Vzdycky,kdyz sem jdu a je tu prispevek od tebe,jsem za to rada,protoze je znamka toho,ze jsi s nama.Chtela bych te obejmout,pohladit a rict ti-jsi mlady,tak bojuj,jednou bude trochu lip.To uz svemu synovi rict nemuzu,tak to rikam TOBE.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Zuzana » 23 led 2019, 23:20

Ahoj Martine, už jsi to tady asi slyšel 100x, ale pokud se zabiješ, zničíš tím život rodině i sourozencům. Všem. Budou mít ze života PEKLO. Všichni budou prožívat to, co teď prožíváš ty. V různých formách, s různou intenzitou, ale budou. Možná už jsi to psal, ale zkoušel jsi psychologa? Já se taky lékům bránila, ale AD (předepsané obvodní doktorkou) a psycholog byly dobrým začátkem. A pomohly i tyto stránky, díky kterým jsem pochopila, že si nesmím nic udělat, ptž bych tím zabila i moji mamku. Já si taky myslím, že život je na nic, před rokem a čtvrt mi zemřela sestra, předtím umírala mnoho let, podstupovala chemoterapie, střídaly jsme se u ní s mamkou co dvě hodiny, pak jsem byla i 13 hodin v práci, předtím život s debilním otcem - alkoholik, který mi i sestře říkal, že máme umřít, v dětství můj úraz a několik let v nemocnici, kde jsem podstupovala plno operací a mojí mamce řekli, že zemřu. Když mi každý říkal,že smrtí sestry už jsem si to vybrala a bude to jenom lepší, tak půl roku na to jsem se na dálnici vyhýbala jiné havárii a ve 120 Km/h auto otočila na střechu. Ne, život už lepší nebude, ani nikdy dobrý nebyl, ale kvůli mamky tu musím být. A ty máš tu povinnost taky.
Zuzana
 
Příspěvky: 67
Registrován: 26 pro 2017, 16:55

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod jack-and-rose » 24 led 2019, 23:22

Ahoj. Musím Vám něco říct, za poslední dny jsem prošel úplně celé stránky, všechny vzpomínky, nejhorší že tam během pár dní nějaké přibyly...je to hrozné, prošel jsem i celé fórum, a tak strašně to bolí, jako bych cítil tu bolest všech, nakonec mě "dorazil" Váš příspěvek Zuzano, tak strašný příběh, a asi soudím, že také asi ve velmi mladém věku. Čtu ho pořád dokola a nemůžu tomu uvěřit. Kdybych tak mohl něčím pomoct, jenže čím, tím že tady napíšu pár řádků nic nespravím....
Proč žít, když jsi v životě přišel o to nejcennější, co jsi tak moc miloval.....
Uživatelský avatar
jack-and-rose
 
Příspěvky: 15
Registrován: 31 pro 2018, 17:16

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Blanka » 25 led 2019, 10:08

Ahoj Martine, nechtěla jsem nikam psát, ale na Tebe myslím každý den, takže Ti posílám pár řádek. Tvé bolesti tolik rozumím. Vůbec Tě nechci poučovat nebo Ti tímto říkat, jak máš žít. Záměrně píšu - žít, protože Ty musíš žít!!! Pro sebe, pro Káťu, pro svoji rodinu. I Ty, jako každý z nás, máš v tomto životě mnoho úkolů a ještě si je zdaleka nesplnil. Podívej se na film "Přežili jsme svoje děti". Uvidíš, jak by se cítili Tvoji rodiče i celá rodina. Poznáš, jakou vnitřní sílu v sobě všichni, kteří v tomto filmu vystupují, mají. A snad Ti trochu té síly i předají. Píšeš, že chceš odejít za Káťou. Měl by sis ale uvědomit, že se s ní tímto způsobem nesetkáš. Určitě se s ní setkáš, ale až prožiješ celý svůj život, jak nejlépe budeš umět. Zatím bys měl děkovat za čas, který jste mohli strávit spolu, za všechno, co Ti její láska přinesla, čím Tě obohatila. Už navždy si uchováš ty nejkrásnější vzpomínky. A právě proto, že ji nosíš ve svém srdci, je a vždy bude Tvojí součástí. Vaše láska nezmizí, protože je věčná. Káťa bude stále Tvým ochráncem. Vím, že je to strašně těžké, ale prosím, neubližuj jí svými myšlenkami na smrt, neboť její duše všechno vnímá. Mluv s ní, vzpomínej a žij. Třeba Ti právě Káťa pošle do cesty dívku, kterou budeš milovat, založíš s ní rodinu a Tvůj život dostane nový smysl. Vím, že je to teď těžko k uvěření, ale zkus věřit. Bolest hned tak nezmizí, poteče ještě mnoho slz, ale já věřím tomu, že to zvládneš. Právě pro svoji lásku to zvládnou musíš!!! Objímám Tě a posílám hodně síly.
Blanka
 
Příspěvky: 2
Registrován: 19 led 2019, 14:43

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Zuzana » 25 led 2019, 17:09

jack-and-rose píše:Ahoj. Musím Vám něco říct, za poslední dny jsem prošel úplně celé stránky, všechny vzpomínky, nejhorší že tam během pár dní nějaké přibyly...je to hrozné, prošel jsem i celé fórum, a tak strašně to bolí, jako bych cítil tu bolest všech, nakonec mě "dorazil" Váš příspěvek Zuzano, tak strašný příběh, a asi soudím, že také asi ve velmi mladém věku. Čtu ho pořád dokola a nemůžu tomu uvěřit. Kdybych tak mohl něčím pomoct, jenže čím, tím že tady napíšu pár řádků nic nespravím....

Ahoj Martine, úplně stačí, když se nezabiješ. Život je prostě divný, žijí ti, kteří tu ani být nechtějí a umírají ti, kteří žít chtějí. Je mi 32, určitě mi nemusíš vykat. A jak už jsi sám zjistil, není to o věku. Ani o spravedlnosti. Můj otec si zvesela chodí po hospodách, je zdravý, a všude ještě vykládá, že si mamka našla milence a on zůstal sám (což je samozřejmě nemožné, když žijete asi čtyři nebo pět let po nemocnicích s dítětem, byť dávno dospělým, a váš život se smrskne na přání, ať proboha ještě tento atak přežije...) Takže ještě jeho část rodiny psala po smrti sestry zpávy typu, že mamka je svině. Jediné štěstí, že to psali mi a mamka se to nikdy nedozví (teď už to polevilo). Sestra přitom byla hodná, snažila se žít zdravě a strašně chtěla žít. A milenku měl otec, což taky vím jenom já...

Jinak jak jsi psal, že si vyčítáš, že jsi nebyl s přítelkyní. Já se ségrou byla v posledních chvílích často. A poslední otázka doktorů na JIPce byla, zda souhlasím s tím, že ji přestanou léčit (kvůli bolestem byla v umělém spánku) a že už se neprobere. A já řekla, co se čekalo. Takže jsem ji zabila, i když by asi umřela i tak. Nikdy jsem se přes to nedostala a jestli má ještě někdo můj blízký umřít, dokud budu žít já, tak mám jediné přání, ať u toho nejsem. Není to vždycky výhra ani úleva být u toho. Mi to nijak psychicky nepřidalo, spíš naopak.

Jinak nevím, co napsat. Okolí má určitě spoustu skvělých rad, že si máš najít novou přítelkyni, mít časem děti atd. Úplně nejvíc miluju ty úvahy - máš dobrou práci, můžeš peníze vydělat, tak co řešíš... Dtřív jsem si taky myslela, že budu mít radost, až si koupím auto a bydlení nebo zaměstnám nějaké lidi, teď je mi to samozřejmě jedno. Mi osobně nepomáhají ani ty řeči útěchy, které by třeba mohly někomu pomoci- tedy, že teď už ségru nic nebolí, že je jí lépe atd. Není jí nijak, to je pravda. Ale minimálně mamčin a můj život je zničený. Takže nevím, co z té rovnice má vyplývat.

Jinak co mi trošku pomohlo, zbavit se skoro všech lidí z minulosti. Kamarádů, vrstevníků,kteří řeší jiné věci. Hodně času trávím sama, víkendy s přítelem a jeho rodinou. Mám nové kolegy, nové kamarády, nové bydlení, nový přítel.. i vlasy jsem si nechala ostříhat a vyhodila 80% oblečení.. Pořád mi chodí zprávy typu a ty se se mnou jako už nebavíš, co jsem ti udělala, až budeš mít dítě, srovná se to, a samé takové "vzkazy". Člověk si to stejně nese každou minutu v sobě, takže před ničím neuteče, ale aspoň to pořád neporovnávám. Ty jsi navíc Martině podle všeho v té nejtěžší fázi, kde jsem byla taky, potřebuješ správná AD (často se musí přidat, upravit, změnit atd.) a psychologa. Nemůžeš silou vůle překonat depresi, to prostě nejde. Hlavně když logicky vlastně žádnou vůli cokoliv překonat nemáš. Hlavně mi slib, že se nezabiješ.
Naposledy upravil Zuzana dne 25 led 2019, 22:05, celkově upraveno 1
Zuzana
 
Příspěvky: 67
Registrován: 26 pro 2017, 16:55

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Pavla » 25 led 2019, 21:58

Jestli do toho mohu vstoupit...
Z pozice mámy, která přišla o syna.
Zdravého, hezkého, chytrého a hlavně SLUŠNÉHO kluka.
Což jsi ty (promiň, že ti “tykám”), Martine, taky.
Zuzka ti to tady napsala naprosto přesně, víc nelze dodat.
Je mi jasný, že smrt Káti tě změnila (to nás všechny tady - smrt našich dětí, sourozenců...), ALE ...
A tady je to velké ALE - my musíme jít dál
Kvůli těm, co tu zůstali. A jsou. A budou!
Proto se na to (a na ně) nemůžem vykašlat.
Zuzka to napsala naprosto přesně, není co dodat.
Ta bolest je strašná. Vím. Jenže ty máš ještě šanci to změnit.
Prosím, zkus to.
Pavla
 
Příspěvky: 76
Registrován: 25 pro 2017, 01:47

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod pája » 25 led 2019, 22:31

Ahoj Martine, jsem ráda, že ses ozval,i když vidím, že lépe Ti vůbec není.Prosim zkus ještě nějakého doktora.Zkus nějaké léky.Vim, že je ti hrozně,ale prosím něco zkus.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod jack-and-rose » 27 led 2019, 16:17

Víš Zuzko, není to tak dávno co jsem se naučil, že sliby nemůžeme plnit. Také jsem vždycky mé Kátě říkával, že je moje, že jí nikomu nedám, že ji ochráním, že budu chránit naší rodinu....a podívej.., zklamal jsem na plný čáře.
Tvé ztráty mi je hrozně líto, s tím okolí máš pravdu. Každý dokáže radit, a přesně jak píšeš, stále slýchávám ať se vzpamatuju, že si najdu jinou, že budu mít děti, máš firmu to je půl uspěchu atd atd. Jenže je to celý nesmysl, k čemu mi je firma, sotva to dokážu uřídit. K čemu jsou člověku peníze, majetek, je to nic oproti lidskému životu. Lidí z minulosti jsem se zbavil ani jsem nechtěl, všichni se se mnou přestali bavit. Teď už i poslední kamarádka, která mě dost držela nad vodou. Už mě pravděpodobně nikdy nechtějí vidět. A nedivím se, můžu si za to sám, mé chování by nevydržel nikdo, jenže já prostě takový nikdy nebyl. Sám nevím co se to se mnou děje. V životě jsem na smrt nemyslel a teď....je mi ze sebe zle, nesnáším se. Co jsem to za člověka když jsem od sebe všechny odehnal. Bez přátel, skoro bez rodiny, protože se nebavíme. Jsem beznadějný případ, a mohu si za to sám...nezasloužím si tady být.

Píšete ať zkusím ještě doktora...jenže já se tam nepřinutím jít. Chodil jsme půl roku na terapie a zkoušel asi 6 druhů AD. Bylo mi v té době tak zle z toho všeho, že to nechci podstoupit znova. Nepomohlo mi to, spíš snad naopak. A to bylo hned po její smrti, kdy jsem na tom asi nebyl ještě tak špatně jako teď.

Já fakt nevím jak z toho ven....o vše jsme přišel, přítelkyně mi zemřela, kamarádi opustili, dobří přátelé si o mě myslí asi že jsem cvok, rodina rozeštvaná....všechno se jen sype. Tak rád bych něco změnil ale jak ?? Už jen dodělat tu skladbu, co je můj poslední cíl a mít od všeho pokoj a ukončit to....zradil jsme všechny, zradil jsem sebe, neměl bych tu už být....
Proč žít, když jsi v životě přišel o to nejcennější, co jsi tak moc miloval.....
Uživatelský avatar
jack-and-rose
 
Příspěvky: 15
Registrován: 31 pro 2018, 17:16

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Radka F. » 27 led 2019, 21:53

Martine,citim z tebe bolest,smutek,bezradnost.Pripomelo me to chovani naseho syna,kdy kolem sebe nekdy kopal a byl na nas protivny,i kdyz se v zapeti omlouval,ze to tak nemysli.Nevedela jsem tehdy,co se deje,chtela jsem mu pomoct a on to odmital a ja si vycitam,ze jsem vic nenalehala a ted je na vsechno pozde.Nebrala jsem zadne AD,protoze rikam,ze pokud ta bolest ma prijit,potrebuju si ji prozit naplno,aby mohlo byt zase lip.Proto mivam stavy,kdy nemluvim,nevnimam a chci hlavou triskat o stenu,ale vim,ze az to prejde,tak jsou chvile,kdy hraju s vnouckem na skovku a zapomenu v te chvili na vse.Asi jsi nemel dobre kamarady,kdyz te opustili,protoze je pravda,ze v nouzi poznas pritele.Taky jsem se prestala s lidmi stykat,ale je par tech,kteri se nedali odbit a zustali se mnou.Sice me nechapou,protoze tohle neprozili,ale jsou se mnou.Tys nikoho nezradil.Kacce jsi pomoct nemohl,to nebylo v tvych silach.Ze prijdes znamym,jak cvok,tak to vitej v klubu,ja tak pusobim na blizke pribuzne a je me to srdecne jedno.Rodice,verim,ze i oni se trapi,kdyz vidi,ze se s tebou neco deje a oni ti nedokazi pomoct.Penize a majetek najednou neznamenaji nic,mame jine hodnoty a tech by jsme si meli vazit a v prvni rade je to zivot,at je jak chce tezky.Zadny doktor nam nemuze pomoct,pokud to nechceme my sami.Mel bys v sobe najit silu a motivaci,je to moc tezke,ale to prece nejde,dodelat skladbu a myslit si,ze tim muze zivot skoncit.Co by ti na tohle rekla tva Kacka,myslis,ze by to schvalila.A nebo by rekla-tak se sakra seber a bojuj.Pomahej treba detem v nouzi,odjed na druhy konec sveta a poznavej to tam,proste neco delej,co te naplni.Vzdyt ona bude vsude s tebou.Predstav si,ze se diva z nebe a kontroluje te.Ted by byla jiste smutna,za tve myslenky,tak udelej neco,aby se mohla usmivat a rikat, jak je na tebe pysna.Mel bys tu byt,pro ni,pro sebe,pro rodinu a pro vsechno,co te jeste ceka.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Zuzana » 27 led 2019, 22:09

Martine, já měla výčitky, že sestře nikdy nevrátím to, co mi dala ona (trávila jsem hodně času ve škole, v práci, dojížděním, učením na profesní zkoušky atd.). V ten rok, kdy se to v mém životě obrátilo a mohla jsem jí všechno začít pomalu vracet, zemřela. KONEC. Vlastně DVOJITÝ. Sestra se nikdy nevrátí a ještě mám vůči ní "dluh". A není ho komu splatit. Pak jsem četla jednu knížku (https://www.goodreads.com/book/show/157 ... hard-times) a v ní stálo, že pokud člověk cítí nějaký dluh v tomto smyslu, má ho splácet někomu jinému. Starala jsem se a pořád starám o sestřina psa (je z útulku), pak jsem přispěla na týrané psy, vykoupila jednoho před utracením, a pak se začala věnovat dětem z dětských domovů. Na začátku jsem si pořád říkala, no a co, stejně to nemá smysl. Vlastně mě to stálo více přemáhání, než kdybych měla sourozence - proč mám pomáhat, když já už nikdy šťastná nebudu. Ale má to smysl, když už na tebe nějaké zvíře/dítě čeká, nebo prostě jen koukáš na jejich fotku, tak prostě víš, že si nikdy nic neuděláš.

Práce, kamarádi, širší rodina. To je všechno vedlejší, až budeš chtít, najdeš si nové kamarády. Staří přátelé by tě stejně nepochopili a není to jejich vina, prostě nemohou pochopit něco, co nezažili... Práci změníš, utlumíš, rozšířís nebo klidně zavřeš. Na tom svět nestojí. Vidím to u sebe. Vlastně jsem to brala jako další výsměch toho někoho nahoře (bůh, osud, vyšší síla), jako by mi říkal - makala jsi na sobě 15 let, studovala jsi, všechno na úkor volného času a teď když jsi něco vybudovala a naivně si myslela, že si to budeš aspoň stejně dlouhou dobu užívat, tak si to neužiješ ani minutu. Nikdy v životě. Jenomže co už, čas vzít zpátky nejde. Kdybych měla skleněnou kouli, tak žádnou školu neřeším. Ale tu jsem neměla.

A jaký typ doktorů to byl? Vybral sis je sám? Nemohl by sis sednout k internetu a prolustrovat nějaké psychology a největšího sympaťáka si vybrat a naposledy to zkusit? (nedá ti léky, jen si budete vykládat). Nemáš co ztratit.
Zuzana
 
Příspěvky: 67
Registrován: 26 pro 2017, 16:55

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod jack-and-rose » 01 úno 2019, 21:57

Ahoj. Nevím jak bych začal....Především bych Vám chtěl opravdu VŠEM moc poděkovat za Vaše příspěvky a hlavně za Vaší podporu, kterou jste mě dali. Moc si toho vážím, ani nevíte jak. Ale jsem si vědom toho, že Vám můj příspěvek i trochu ubližuje. Moc se za to omlouvám, asi jsem sem neměl vůbec psát, ale to už nezměním.
Věděl jsem, že tento den asi přijde, zkrátka už nemám sílu sem chodit a psát...ani už není mnoho času,něco řešit...dlouho se neozývám a vy tak jste v nejistotě...takže teď to víte, že se už neozvu.Takže se o mě už nemusíte bát, jo ? Je jedno proč...mám třeba prostě hodně práce...
Co napsat na závěr....ani nevím. Nebudu Vám tady psát hodně štěstí a radosti do života a podobně, že bude líp...to jste slyšeli xkrát od lidí co neví o čem je řeč. Přeji Vám v rámci možností HODNĚ SÍLY a držte se....Ještě jednou, MOC VÁM VŠEM DĚKUJU!!
Martin
Proč žít, když jsi v životě přišel o to nejcennější, co jsi tak moc miloval.....
Uživatelský avatar
jack-and-rose
 
Příspěvky: 15
Registrován: 31 pro 2018, 17:16

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Matesi » 01 úno 2019, 23:25

Martine, neblbni, hlavně nedělej žádnou hloupost. Prosiiiim. Určitě víš, kolika lidem, hlavně rodičům, by si způsobil neuvěřitelnou bolest. Byli by z nich nešťastný lidí, jako z nas.
Máš vuci rodičům také nějaké povinnosti. Nemá to být tak, že ti budou chodit na hrob. Máš jim ve stáří pomoct.
Matesi
 
Příspěvky: 36
Registrován: 07 pro 2018, 23:48

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Lenulka » 02 úno 2019, 00:52

Martine, ať napíšu cokoli, vím, že nemůžu vůbec nic ovlivnit. Ta bezmoc je nejhorší. Nechci si připustit, že opravdu uděláš to, co nejde zvrátit a navždycky poznamenáš všechny, které miluješ a kteří milují tebe. Pevně věřím, že si můj příspěvek zítra přečteš. Myslím na tebe. Dej šanci sobě, dej ji nám všem, které prožíváme tvé trápení a bolest víc, než tušíš.
Lenulka
 
Příspěvky: 78
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Radka F. » 02 úno 2019, 10:51

Martine,kazda z nas ti od srdce napsala sve pocity,ktere by meli i tvi rodice,kdyby se ti neco stalo.Kazda z nas chape tve trapeni a bolest a vsechny vime,ze je jen na tobe,jak nalozis se svym zivotem.A ver,ze my vsechny tady verime,ze najdes silu,jit dal,ze tu proste zustanes a budes bojovat.Nevim,co vic napsat,slova jsou zbytecna,zustava jen vira,ze to zvladnes.Zdravim te.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod martina » 02 úno 2019, 12:07

vím, že to myslíte dobře, ale.... martin nemůže bojovat, najít sílu, dát si šanci. to je, bohužel, u deprese nemožné. je to stejné, jako by měl bojovat, najít sílu, dát si šanci člověk nemocný rakovinou. v první řadě se musí začít léčit, jen vůlí a snažením se rakovina - ani deprese - porazit nedá.
paradoxně mi martinovo příspěvky pomohly - pochopit, že jsem neměla šanci synovi pomoci.
Uživatelský avatar
martina
 
Příspěvky: 45
Registrován: 11 úno 2015, 22:32

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod pája » 02 úno 2019, 12:15

Milý Martine,při tvém příspěveku jsem se rozplakala, protože vím, že ať píšeme ,co chceme,asi nic nezměníme.Jak už jsem psala jsem zdravotní sestra a vím, že kdo TO udělat chce,ten to udělá. Vozí nám sem takové ty demonstrace, které mají nějakou povrchní ranku a chtějí na sebe jen upozornit.Moc bych si přála,aby sis všechno rozmyslel a dal životu ještě šanci, když ne kvůli sobě,tak kvůli rodičům.Urcite si nezaslouží tu hroznou bolest.Martine zkus to ještě!!!! A
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Blanka » 03 úno 2019, 13:41

Martine,
prosím, zkus dát ještě někomu šanci, ať Ti může pomoct. Myslím tím samozřejmě odbornou pomoc, neboť si sám pomoci nemůžeš. Věřím tomu, že se na tyto stránky ještě vrátíš.
Blanka
 
Příspěvky: 2
Registrován: 19 led 2019, 14:43

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Janak » 03 úno 2019, 17:02

Milý Martine,
Všichni se tu snažíme zachránit jeden mladý život, aby bylo o jednu nešťastnou mámu míň. Ale z tvých slov mám pocit, že ty jsi se už rozhodl a nechceš slyšet naše rady a prosby. Z tvých příspěvků jsem konečně pochopila, že když si někdo nechce nechat pomoct, tak se můžou ostatní stavět i na hlavu a není jim to nic platné. I naše dcera si stejně jako ty asi myslela, že když se zabije tak všechno vyřeší tím nejlepším způsobem. Ale na to, že celá rodina a všichni kamarádi a přátelé si budou do konce života vyčítat, že jí v tom nezabránili nepomyslela. Promiň, ale jí bylo 17 a ty jsi starší a proto bych od tebe očekávala víc snahy nechat si pomoci a ne to, že ty to budeš mít vyřešený a ostatní ať se s tím poperou jak umí. Tvé chování po tom co jsi si tady přečetl, jak strašně dokáže ublížit ztráta dítěte či sourozence, promiň mi ta slova , ale beru to jako sobeckost a potěšení ubližovat svým blízkým.
Janak
 
Příspěvky: 51
Registrován: 04 led 2018, 18:37

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod martina » 03 úno 2019, 17:30

ten, kdo má rakovinu, je sobecký a s potěšením ubližuje svým blízkým? to by určitě nikoho nenapadlo. proč to tedy pořád většinu lidí napadá u deprese? že se člověk může prostě sebrat, pochlapit a uzdravit? fakt to takhle nefunguje. bohužel.
Uživatelský avatar
martina
 
Příspěvky: 45
Registrován: 11 úno 2015, 22:32

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod jack-and-rose » 03 úno 2019, 18:24

Ahoj, jo vrátil jsem se....nemůžu unést to, že se tu o mě strachujete. Nechci aby jste se kvůli mě trápily....to nemůžu udělat a nechat to tak...
Já si Vaší pomoci strašně vážím, opravdu moc, hodně jste mi daly, díky Vám mám i jiný pohled na věc, než jen ten pohled kluka co přišel o vše....ale je tady velké ALE....Píšete tu o sobeckosti, máte pravdu je to sobeckost...Jen tak nějak nevím komu tím ublížím...ze začátku jsem psal, že si s rodiči nerozumíme...jenže za poslední měsíc se to vyvinulo tak, že se prakticky nesnášíme. Před pár dny jsem se dozvěděl, že jsem se jako syn "nepovedl"....a mají taky pravdu. Nevím v čem jsem jako syn zklamal, vždycky jsem se snažil být tak nějak normální....Možná a taky v to trochu doufám, že to snad tak nemyslí, že je to v zápalu nějakého vzteku vůči mému chování, kdy je asi pravda jak jste mi tu napsaly, že kolem sebe "kopu". A že by to mrzelo mé přátele ??? To asi nehrozí, žádné totiž nemám, i ty poslední jsem si rozeštval tak, že mě už v životě určitě nechtějí vidět ani slyšet. A mohu si za to pouze sám...., svým chováním. No snad rodiče druhého syna vychovají jinak, snad bude lepší jak já...aby jednou mohli říci "Ty jsi se nám povedl...ne jako ten první..."
Jít k doktorovi prostě nemohu...já na to fakt nemám sílu. A po těch zkušenostech, kdy nic nezabíralo...A proč taky, jsem přeci ten "nepovedený" co o všechno přišel, nechal jsem zemřít jedinou osobu, která pro mne byla vším...
Opravdu Vám nechci ubližovat, neměl jsem sem psát, ale stalo se... Omlouvám se za to, ale co teď mám dělat. Když jsem napíšu že je mi dobře, vím že mi to nebudete věřit. Když napíšu, že už nepřijdu vím, že ten pravý důvod taky budete vědět. Nechci to tak !!! Hodně jste mi pomohly, proto se k Vám nemohu tak zachovat, nechat Vás v nejistotě, ale prostě nevím, jak se teď správně zachovat a co udělat
Vaše rady chci slyšet, rád jsem si vyslechnul názory druhých a opravdu mi hodně pomohly, moc za ně děkuji !! OPRAVDU MOOOC!!!! Moc pro mě znamenáte, všichni..., vážím si Vás víc jak sebe proto mi musíte slíbit, že se kvůli mě nebudete trápit...Děkuju !!! M.
Proč žít, když jsi v životě přišel o to nejcennější, co jsi tak moc miloval.....
Uživatelský avatar
jack-and-rose
 
Příspěvky: 15
Registrován: 31 pro 2018, 17:16

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Janak » 03 úno 2019, 18:38

Ten kdo má rakovinu, se snaží s ní bojovat i když ví, že to třeba nemá smysl, tak si velmi dobře uvědomuje, že trpí ne jen on, ale především jeho okolí.
Srovnávat deprese s rakovinou je nesmysl. S depresemi může člověk bojovat, ale musí chtít a vyhledat odbornou pomoc. Nemůžete pomoci někomu z depresemi pokud netušíte, že jimi trpí a on sám vám nic nenaznačí, to byl případ mé holčičky. Ale jak chcete pomoci pokud vám ten dotyčný napíše to, že ví jaké potíže má, ale za žádným odborníkem nepůjde, protože tam už jednou byl a nepomohl mu, tak je v tom jen úmysl ublížit někomu dalšímu. A nezlobte se, ale já mám z Martina pocit, že mu dělá dobře pomyšlení, že on si to vyřeší a co bude s ostatními je mu úplně fuk.
Janak
 
Příspěvky: 51
Registrován: 04 led 2018, 18:37

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod martina » 03 úno 2019, 18:55

jestli to někomu dělá dobře, nedokážu posoudit. jisté je to, že člověk, který skutečně trpí touhle vážnou nemocí, na své blízké nemyslí nebo jen okrajově. jde mu jen o to, aby jeho trápení skončilo.
"musí chtít bojovat" je právě v souvislosti s depresí téměř nemožné - dokud nezačne působit chemie.
kdyby byl boj s touhle nemocí snadný, prostě se jen sebrat a jít k doktorovi, nebylo by nás tu tolik.
Uživatelský avatar
martina
 
Příspěvky: 45
Registrován: 11 úno 2015, 22:32

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Lenulka » 03 úno 2019, 20:25

Čau Martine, mám radost, že jsi tu a ne tam. Četla jsem na internetu o nějakém mladíkovi, který skočil z druhého patra pražského Palladia a zemřel a modlila se, abys to nebyl ty. Díky Bohu.
Tuším, že deprese kterou zažíváš musí být pekelná a nikdo to nemá právo soudit a posuzovat. Že je sobecké to zabalit a skončit? Ano to možná je, ale co my víme o tvé bolesti, máme co dělat s tou svojí. Naše Lucka odešla a nechala tu dvouměsíční holčičku a mně ani jednou nenapadlo, že jednala jako sobec. Jen mi pokaždé když na to myslím jde hlavou, že nemám páru jakou bolest musela zažívat když dokázala opustit svoji dceru. Jen vím, jaká bolest je žít bez ní, navíc s výčitkami, že jsem jí nepomohla.
Martine, ty nejsi nepovedený, jsi plný bolesti a trápíš se. Kdybys našel sílu zajít k lékaři, zkusil to znovu, věřím, že by se to zlepšilo. Pravda je, že to chce čas. Plácáš se v tom dlouho a těžko se dá očekávat, že za týden dva bude dobře. Vaši tě možná mají někdy plný kecky a štveš je, ale jsi jejich syn a mají tě rádi a přejí si abys byl šťastný. Je to na tobě, nikdo tě nemůže vzít na záda a nést tě. Ale buď si jistý, že jen tady na fóru Dlouhé cesty je spousta "holek" kterým na tobě záleží, soucítí s tebou, myslí na tebe a přejí si, abys to zvládnul. Já prostě věřím, že to dáš. Navíc mám bráchu Martina a ten říká...když chci, aby to šlo, tak to musí jít :)
Lenulka
 
Příspěvky: 78
Registrován: 20 bře 2016, 01:24

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod pája » 03 úno 2019, 20:36

Ahoj Martine, jsem moc ráda, že jsi zase napsal,to znamená,že pořád bojuješ!A to je dobře.Deorese je nemoc jako každá jiná,taky se tě nikdo neptá proč nebo kdy jdi dostal cukrovku,nebo rakovinu.je to příště nedostatek serotoninu v mozku,nebo něčeho jiného.Nevim proč nechceš zkusit jiného lékaře.Muj Kubík řekl přítelkyni,že když to nedokáže říct své mamce,nebo sestře,nebude to vykládat cizímu člověku.Treba to taky tak máš.Ani nevíš jak bych chtěla vrátit čas a udělat něco,aby se to nikdy nestalo.Tvi rodiče to určitě tak nemyslí,je vidí že jsi jiný a neví co dělat.Bufou nejspíš jen nešťastní z toho co se děje,jak se chováš a nevědí jak ti pomoct... nevím,ale věř tomu, že by to pro ně byla hrůza.A kamarádi?!Taky jsem o některé přišla,ale spíš proto,že nevěděli,jak se zachovat,co udělat.Budou noví, věř tomu!Jsem fakt ráda,že jsi tady!!!Bojuj teď už i kvůli nám,tady z DC.I když se osobně neznáme,tady už jsme jedna rodina a záleží nám jednomu na druhém!!! Drž se a piš!!!
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Radka F. » 03 úno 2019, 22:14

Martine,jsem moc rada,ze ses ozval,mela jsem o tebe taky strach.Rodice ti rikaji,ze ses nepoved,ale ja si myslim,ze za tim je spis jejich bezmoc,ze vidi,ze se s tebou neco deje a oni jsou bezradni a nevi,jak ti pomoct.To pak lidi reknou ruzne veci,ktere ani nemysli vazne.Mas ted pocit,ze te nikdo nema rad,ze jsi tu zbytecny,to je prece hrozny nesmysl.Podivej se na nas tady,kazdy se obcas se svym ditetem hadala,rekli jsme si osklive veci,byli jsme nastvane,ale to tak byva a ted,ted mame kazdy velkou diru v srdci,vycitky a problem normalne zit,protoze nam chybi ti,kteri si taky mozna mysleli,ze to bez nich zvladneme.Mozna,kdyby nase deti prisli sem na DC,kdyby cetli prispevky jinych matek,mozna by si uvedomili,pochopili a snad by dovolili,aby jsme jim pomohli.To,ze jsi sem napsal mozna melo duvod,chtel jsi,aby te nekdo vyslechl a to se stalo,mas tu nas a kazde se to dotyka a chteli by jsme ti pomoct.To ALE,to tam bude porad,jen se muze trosku zmensit,obrousit.Mel bys zkusit doktora a nebo udelat nejakou zmenu ve svem zivote.Kamaradi,ti prichazi a odchazi,ale rodice a sourozenci,ty jsou jen jedni a ty jsi soucast rodiny a nedovol,aby se narusila.Vis,kdybys nekteou z nas poznal osobne,stravil s ni treba jeden den,mozna bys pochopil,jaky zivot bys pripravil sve mamce,kterou mas jiste rad,i kdyz si mozna momentalne nerozumite.Nejhorsi je ta bezmoc,ze nemuzeme udelat nic,kdyz ty nebudes chtit.Vsechny tu cekame na tve psani a nejde to,aby jsme se o tebe nebali a nedelali si starost.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Zuzana » 03 úno 2019, 22:55

Ahoj Martine, vlastně ani nevím, co psát... Umírá mi pes na rakovinu, ztrácí se před očima (jako ségra), mamka je úplně na dně a brečí, že nebude mít na důchod ani Janičku (sestra), ani pejska. Já jsem taky zoufalá, takže ti nebudu psát, že všechno bude lepší atd., ptž tomu sama nevěřím.

Tvůj problém je ten, že uvažuješ moc logicky. Logikou vždycky dojdeš k závěru, že na světě budeš zážívat už jen utrpení a že z toho není (za života) cesty ven. Prostě pokud možno radši neuvažuj nad smyslem života ani nad budoucností, mi třeba taky život nedává smysl. A naneštěstí moc nevěřím ani na posmrtný život, takže si nemyslím, že se nutně někdy všichni potkáme a že přijde nějaký ráj za tady toto všechno.

Ale ať se ti to líbí nebo ne, tak nejsi jenom partner, ale jsi i syn, brácha, kamarád. A vaše vztahy jsou různé, teď se třeba hádáte nebo nebavíte, ale nemůžeš je tu prostě nechat. Nechtěj, aby se celý život tvůj sourozenec díval na vánoční stromeček a přemýšlel, jak by asi dneska vypadal můj brácha, který se před 30 lety zabil? Stačí, že tak nějak prožiju celý zbytek života třeba já :(

Víš, jak dopadli Jack and Rose. Jeden z nich prostě šel i přes tu ukrutnou bolest dál...

PS: Snad všechny děti, které opustily tento svět dobrovolně, si myslely, že to jejich rodiny "nějak" překonají, nahradí je někdo jiný, nejsou až tak důležité, atd. Ale když si tady čteš ty příspěvky, tak vidíš, jak to každý umí v reálu vypustit z hlavy a jen si tak jednou dvakrát do roka vzpomenout, že měl vlastně dítě... Když si dáš oprátku na krk, navlékneš ji i své rodině, ať už si o ní myslíš cokoliv. Jenom oni budou umírat zaživa dalších mnoho a mnoho let.Trpíš, ale zůstaň tu. Nepředávej to žezlo dál jen proto, ať ulevíš sobě.
Zuzana
 
Příspěvky: 67
Registrován: 26 pro 2017, 16:55

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod jack-and-rose » 06 úno 2019, 21:50

Ahoj, děkuju všem moc za zprávy pomáhá mi to.
Nevím co psát....mám od včera strašnou depku, noc byla strašná, den ještě horší a co mě čeká dnešní noc.....je to děs, takhle špatně mi dlouho nebylo. Nevím co mám dělat...nechal jsem to asi zajít moc daleko.
Píšu jen kvůli Vám....tak se držte..a děkuju.
Martin
Proč žít, když jsi v životě přišel o to nejcennější, co jsi tak moc miloval.....
Uživatelský avatar
jack-and-rose
 
Příspěvky: 15
Registrován: 31 pro 2018, 17:16

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod martina » 07 úno 2019, 18:06

martine, všechno, co se dalo ti říct, už jsme ti řekly. jinak pomoct nemůžeme - na dálku. ten hlavní krok musíš udělat ty, sebrat v sobě poslední zbytky sil a zajít ke specialistovi, nebo aspoň zavolat na krizovou linku. věřím, že tam ti dokážou pomoci líp než my všechny dohromady. a vzhledem k tomu, že jsou na to specializovaní, poradí ti, na koho se nejlépe ve tvém okolí můžeš obrátit.

daleko jsi to zajít nenechal - dokud máš v sobě aspoň tolik sil, že sis dokázal sem napsat o pomoc, není to ještě ztracené. bohužel, ta jáma, do které jsi spadnul, je příliš hluboká a stěny příkré a kluzké - ven se sám nevyškrábeš. potřebuješ nějakou pomocnou ruku, která ti vylézt pomůže, hodí záchranné lano. pomoc k té díře nepřijde sama, musíš si o ní říct. zajít někam, nebo aspoň zavolat.

člověka smrt někoho blízkého v každém případě velmi zasáhne a zraní. nicméně si myslím, že není úplně normální trpět kvůli smrti - byť blízkého - přítele tak intenzivně a tak dlouho, jak popisuješ u sebe. čímž nechci říct, že nevěřím, že je ti mizerně. spíš chci říct, že se domnívám, že tvůj stav může mít na svědomí třeba nedostatek serotoninu - a to se dá řešit. někdo má málo železa, někdo musí doplňovat béčko nebo hořčík nebo bere léky na ředění krve. a jiný, aby mu tělo a hlava správně fungovaly, prostě užívá serotonin, kterého jeho vlastní tělo produkuje pod limit.

hodně sil všem.
Uživatelský avatar
martina
 
Příspěvky: 45
Registrován: 11 úno 2015, 22:32

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Radka F. » 07 úno 2019, 22:00

Martine,prala bych ti videt svou-depku.Prijdu z prace brecim a pri tom se snazim byt tu pro vnoucata.V noci premyslim,proc vubec rano vstat,kdyz nic nedava smysl.Vsechno me boli,jsem unavena a mam pocit,ze me nikdo nechape a rikam si-proc zit.A odpoved je ta----chci ublizit svym blizkym,kteri me momentalne nechapou,ale stejne je mam strasne rada--takze se vybrecim,nasadim usmev a funguju.Nikomu nerikam,co ditm a vnimam,nikoho to ani nezajima.Jsem smutna,unavena,mam kolem sebe blizke a presto----jsem sama
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod pája » 08 úno 2019, 00:39

Martine je to přesně jak píšou holky. Musíš si zajít pro léky. Já díky nim taky funguju. Víš co, nechtěla jsem nikam k lékaři, nechtěla jsem přestat plakat, byla jsem zakuklená do sebe, nemluvila jsem ...až mi dcera řekla, že je vyčerpaná, že se musí dívat , jak se trápím a Kubík ji taky chyběl. Zašla jsem k psychiatrovi, beru léky a funguji. Večer si pobrečím, nebo když jsem sama. Nikdo na mne nepozná , jak je mi smutno, nemluvím o tom. S vnučkou se směju , chci aby měla babičku, kterou má ráda, se kterou je i legrace a aby se dcera nemusela bát mi ji nechat hlídat. Někdy nějaká stresová situace vyvolá duševní poruchu, deprese, které by se třeba projevily později, nebo v menší míře . myslím si , že u mého syny to taky tak bylo, státnice, nová práce, magisterské studium, rozchod s přítelkyní...prostě to asi taky spustilo, nechtěl k lékaři a tak to dopadlo. Milovala jsem ho hrozně moc a půlka mne umřela s ním. Myslela jsem, že to nepřežiju, a jsem tady, i když někdy je mi tak zle, že bych se na všechno chtěla vykašlat a mít už klid. Ale nemůžu to udělat dceři , ani manželovi. Martine zajdi si někam, není to žádná ostuda a sám uvidíš, kolik lidí bude v čekárně.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Zuzana » 08 úno 2019, 13:01

Přesně jak píšou všichni, MUSÍŠ pro léky. Vím, že jsi psal, že jsi vyzkoušel hodně léků a možná i více doktorů. Prostě si najdi nového doktora (nebo se nechej klidně hospitalizovat), a všechny ty komplikace mu řekni. Začít se dá i u obvodního. Ta bolest nezmizí po žádných lécích, ale deprese po ztrátě blízkého je léčitelná, nebo alespoň utlumitelná. A už tím se ti uleví.

Když budeš rok a půl "chodit" po světě se zlomenou nohou s tím, že první doktor ti dal špatnou sádru a žádnou další už nechceš, taky budeš adept na zhroucení.
Zuzana
 
Příspěvky: 67
Registrován: 26 pro 2017, 16:55

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Janak » 08 úno 2019, 20:43

Ahoj Martine, je to přesně tak jak píšou holky, bez léků by jsme to nedali nikdo. Taky jsem se tomu dlouho bránila, až jsem se ocitla ve stavu, kdy jsem nespala, nejedla a fungovala snad jen silou vůle jako robot.
Nebudu ti tady tvrdit, že když začneš brát léky bude zase všechno OK, ale postupem doby se to všechno stane snesitelnějším. Nechci ti namlouvat, že už nepřijde žádná krize, tu tady máme občas všichni, ale díky lékům se nám ji daří překonat.
Pro mě je to už dlouhých pět let a skoro tři měsíce a zrovna teď si procházím obdobím kdy se mi to všechno nahromadilo a já měla pocit, že už nemůžu dál a přece to jde, můj psychiatr mi doporučil opět absolvovat lázně a já díky změně prostředí, procedurám a změně denního režimu začínám znovu věřit, že další život má smysl i když už není takový jako dřív, ale stále jsou tu ostatní kvůli kterým musím začít zase fungovat.
Martine, prosím tě nevzdávej to, neboj se říct si o pomoc. Přiznat si, že ji potřebuješ není slabost či selhání, ale je to ten první krok správným směrem.
Držím ti palce, aby jsi to dokázal.
Janak
 
Příspěvky: 51
Registrován: 04 led 2018, 18:37

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod pája » 13 úno 2019, 01:48

Ahoj Martine, píšu s nadějí, že ses odhodlal jít pro pomoc.Psala jsem Ti o své kolegyni z práce, co se nechala zavřít na 14 dní na psychiatrii. Už je v práci, po 5 měsících a je úplně v pohodě. Říkala, že vystřídala 3 psychiatry a spoustu léků a až tam ji fakt pomohli. Tak vidíš, vždycky je naděje! Jen musíš udělat ten první krok. Pa.
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod jack-and-rose » 13 úno 2019, 18:08

Ahoj, no zatím jsem nikde nebyl....Dost teď o všem přemýšlím a srovnávám si všechno v hlavě, a hlavně musím asi sám chtít. Vím že když tam půjdu i přesto že nechci bude to k ničemu, to mi určitě dáte za pravdu. Nevím jak tohle všechno dopadne....uvidím.
Chci Vám všem říct, že sem teď dýl nepůjdu a nebudu aktivní...Když to tady po sobě čtu, tak mě to docela vrací vzpomínky. Takže se prosím nestrachujte a nebojte se o mě. Tím mě podpoříte uplně nejvíc, protože budu mít klid, že nikomu nezpůsobuji zbytečný starosti... Díky
Děkuju Vám všem za podporu, dost mi to dalo a vážím si toho. Co napsat na závěr....hlavně se držte a snad aspoň trochu té radosti ze života.....
Držte se !!! Ahoj a díky !!!
Martin
Proč žít, když jsi v životě přišel o to nejcennější, co jsi tak moc miloval.....
Uživatelský avatar
jack-and-rose
 
Příspěvky: 15
Registrován: 31 pro 2018, 17:16

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Radka F. » 13 úno 2019, 19:27

Martine,jen ti chci poprat silu,najit sam sebe a vsechno si ujasnit.Uz to,ze nad tim premyslis,je ten prvni a snad budou nasledovat dalsi.Verim,ze vzpominky zase vraci bolest.Ty potrebujes ted cas.Budu rada a myslim,ze i vsichni ostatni,kdyz se nam nekdy ozves a treba nas jen pozdravis.
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Zuzana » 13 úno 2019, 21:21

Martine, když si dojdeš pro antidepresiva, je úplně jedno, jestli je budeš jíst s vírou v lepší zítřky nebo bez... fungují na bázi chemie. Když vypiješ alkohol s tím, že ti nic neudělá, samozřejmě na Tebe bude působit. A co se týká vzpomínek, nikdy jsi nezapomněl, takže se Ti nevrací něco dávno zapomenutého. Prostě jsi konečně vyslovil to, co v sobě každou minutou dusíš možná už rok a půl, a odchází z Tebe trocha té beznaděje, proto brečíš.
Zuzana
 
Příspěvky: 67
Registrován: 26 pro 2017, 16:55

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod pája » 05 dub 2019, 20:58

Ahoj Martine.Já vím, že jsi psal,že se delší dobu neozveš,ale přesto, jestli sem někdy chidiš,....Myslím na Tebe,jak se asi máš, jestli jsi vyhledal pomoc...
pája
 
Příspěvky: 160
Registrován: 18 bře 2015, 10:56

Re: Úmrtí přítelkyně, co mám dělat.....

Příspěvekod Radka F. » 15 bře 2020, 21:17

Martine,je to rok,co ses naposledy ozval.Zajimalo by me,co je s tebou a asi nejsem sama,kdo by to chtel vedet,zvlast ted,kdy se bude rusit forum a my uz nebudeme v kontaktu.Pokud to jde,napis o sobe zpravu,ver,rada bych to vedela,zdravim te,pokud tohle vubec budes cist,jestli sem jeste chodis. :?:
Radka F.
 
Příspěvky: 202
Registrován: 14 bře 2015, 21:57

Předchozí

Zpět na Ostatní témata

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron