od Radka F. » 15 kvě 2019, 21:06
Mila Jitko,kazda z nas hleda odpovedi,ale vime,ze neprijdou,muzeme se jen domyslet.Mivam stavy vycitek,ted po temer osmi letech uz nejsou tak urputne,ale stejne prichazi.I ja vim,ze jsem neudelala nic tak hrozneho,jenze vsechno najednou vypada jinak a clovek by spoustu veci udelal jinak.Vycitam si,ze jsem po synovi chtela,aby byl zodpovedny,aby nepil,protoze pak byl hodne neprijemny,rikala jsem mu,co by mel,co ne......jenze takhle se chova snad kazda matka,ktera chce pro sve dite jen to nejlepsi a snazi se ho chranit.A my,tim,ze uz nemuzeme svym detem nic rict,ze je tu nemame,hledame vinu v sobe.Kdyz se pak divam kolem,posloucham reci lidi,kteri sve deti pri prvnim problemu vyhodi z domu,at se staraji sami,vzdyt jsou dospele,tak pak uz nicemu nerozumim.Mozna i u vas doma ostatni citi to,co vy,jen to neumi rict nahlas.I u nas se o synovi zpocatku prede mnou nemluvilo.Vadilo jim,ze porad brecim a asi me chranili.Dodnes dcera okamzite pozna,ze mam spatny den,ze jsem brecela,jen uz to nekomentuje.Vi,ze zase prijdou dny,kdy tu budu jen pro ni a jeji deti.A ja se snazim,i kdyz je to jak na houpacce.Nerikam,ze jsem se s tim smirila,to se nikdy nestane a mam chvile,kdy myslim,ze bolesti puknu.Jen uz to umim lip ovladat a pretvarovat se,ale ve me to zustane navzdy.Takze Jitko,pokud mas silu a potrebu,pis,sver se,brec tu,od toho tady vsechny jsme,aby jsme se podrzeli a podporili,protoze jinak si pomoct neumime.Ale i to,ze se clovek vypovida,je strasne dulezite,nedrzet to v sobe a videt,ze ostatni to prozivaji stejne.Zdravim te na dalku a bojuj.