od MIRKA » 07 čer 2015, 13:50
Pájo, já šla pracovat po 2měsících od smrti Kubíka. Také jsem měla strach, ale jelikož bydlím sama, donutilo mě to, nechtěla jsem být dceři na obtíž, aby mě musela nějak dotovat. Práci jsem nakonec zvládla, ale do dnes moc nemluvím, nemám si s nikým o čem povídat, oni žijí jinak, já mám svůj svět. Je to už 15měsíců, co mi odešel dobrovolně syn, práci se snažím dělat poctivě, ale to je asi tak všechno, co zvládnu. Doma už potom skoro nic neudělám, jsem unavená a vyčerpaná, (také z toho, že se přetvařuji, že jsem relativně v pohodě), doma to na mě vše dolehne a vybrečím se. O víkendech doháním to, co jsem v týdnu neudělala. Přeji vám hodně síly v novém zaměstnání, přijdete na jiné myšlenky. Také vás chci upozornit, že se možná občas najde nějaký "dobrák", který vás asi vykolejí, s otázkou: "tak už je to dobré", nebo něco podobného. Prosím, kašlete na takové lidi, kdo nezažil, nepochopí naší bolest. Tak se držte, myslím na vás. Mirka od Kubíka š.