od MIRKA » 24 led 2016, 22:03
Milá Hani. Můj syn Kubík dobrovolně odešel, je to 22měsíců. Ráda bych vám řekla, že čas otupí, jako jsem to slýchávala já a snad i věřila. Možná to každý má trochu jinak, ale já tu bolest, smutek a stesk cítím pořád stejně, jako na začátku. Někdy mi připadá, že je to horší a horší. Snad je to tím, že ten šok je pryč a nastala tvrdá realita. Já se moc snažím, nějak žít dál, ale nejde mi to. Jsem bez zájmů, nic mě nebaví, mám svůj svět. Přála bych vám, aby jste se s tím nějak naučila žít, i když to bude moc těžké. Tady na DC je nás moc, nešťastných maminek, vzájemně se podporujeme, svěřujeme, chápeme se. Jsme už jiné, než dřív. Přeji vám hodně síly, nevzdávejte to, musíme se držet navzájem.