Včera to byli 3 měsíce co nás po těžké nemoci navždy opustila naše milovaná dcerka Markétka ve věku pouhých 15.let. Nemám zatím sílu se nějak dopodrobna rozepisovat takže budu stručný.. S Markétkou jsme byli oba s manželkou doma až do konce, starali jsme se o ni jak nejlépe jsme dovedli, jen ten kdo si to prožil si dokáže představil jakým peklem jsme prošli a vlastně i teď procházíme když Markétka přestávala chodit , ručičky ji přestávali poslouchat (měla nádor na mozku).. Nejhorší je že jsme pořád v šoku a ztratili jsme smysl a chuť do dalšího života, nikdo nám neposkytl jakoukoli psychologickou podporu a fakt nevíme jak dál..... Dočet jsem se že se setkávají podobně postižené rodiny,takže bych se rád zeptal jak na to? Bydlíme cca 20km jižně od Brna.
Díky Jarda.