10.března 2016 nám zemřela naše dcera. Zůstala po ní dvouměsíční holčička. Lucka trpěla poporodní depresí, i když kdo ví...už loni touto dobou měla myšlenky, že by bylo lépe, kdyby nebyla. Vyděsilo nás to a byla krátce hospitalizována, na reverz šla domů. Krátce nato zjistila, že je těhotná a všechno bylo v pořádku. Po porodu se to rozjelo, opět myšlenky na sebevraždu, musela přestat kojit, dostala antidepresiva. S malou jsme pomáhali jak jen to šlo. Pořád jsme jí říkali, že má krásnou zdravou holčičku, že tu pro ni musí být. Ale ona o sobě jen pochybovala, říkala, že je divná, přiznala se, že nebere léky, protože jí nepomáhají. Ale pak se nám začala zdát lepší, teď vím, že tak moc chtěla, ale lhala nám a možná i sobě. Ve čtvrtek po 1 hodině odešla se psem na procházku a už se nevrátila...oběsila se v lese na stromě na vodítku. Nechala dopis na rozloučenou, všechno měla naplánované. Jsme zdrceni a plni výčitek, že jsme jí nedokázali pomoci. Jak je možné, že jsem jako matka nepoznala jak moc trpí, jak vážné to je? Neumím si představit jak bez ní budeme dál žít, chybí nám každou vteřinu.
Lenka
P.S. Teď mi došlo, že jsem vás nevědomky popletla, Lucie byla naše dcera, já jsem Lenka...a děkuji za slova útěchy.