od Radka F. » 05 úno 2016, 22:16
Miri vidim,ze taky pocitate dny,mesice,tohle asi nikdy neprestaneme delat.Kazdy mesic jsem mu bliz,kazde utery si promitam nas posledni den spolu a delam to uz pres ctyri roky.Neda se nemyslet,nejde to netrapit se.Jen se me stridaji nalady a me pocity.Nekdy se dokazu radovat s vnoucaty,smeju se,az se sama divim,ze to jde-a bez vycitek.A pak prijde nicota a ja nechapu,ze tu neni a nutim se abych vubec zila.Omlouvam se mu za slzy,protoze ho nechci trapit,ale nikdy nam neprestane chybet.Obcas se me vybavi jaky byl,jak se smal,zlobil a bylo ho vsude plno a jindy,mam v hlave prazdno a nemuzu si na nic vzpomenout.Je to moc tezky zivot,jenze jiny nemame a tak se musime naucit ho zit.Kdyz ne kvuli sobe,tak kvuli ostatnim.Delejte veci tak,jak to citite.Ja kdyz nemuzu,tak si proste zalezu a ostatni vi,ze mam spatny den a nechaji me byt.Vedi,ze az to pujde,tak vezmu decka ven a uvarim spoustu dobreho jidla.Jen to delam podle sebe.Ja uz nic nemusim,zalezi jen na me,jestli chci.A to je pro me silna motivace,chci tu byt pro ostatni,az prijde muj cas,odejdu s vedomim,ze jsem jim dala vse,co jsem mohla.