od Orinka » 05 lis 2016, 13:37
Jsem zoufalá a přitom vím, že musím žít. Syn se mi ve středu zabil, vlastní rukou. Dopis na rozloučenou potvrdil, jak šíleně ho sžíraly osobní i finanční starosti a neviděl východisko. Myslila jsem, že když má dobré zaměstnání, aspoň tyhle starosti nemá. Dostal se ale do dluhové pasti. Gambler nebyl, nepil, nekouřil, rozhodně nežil v přepychu. Bydlení si budoval v bytě po babičce. Jenže tam byl pořád sám, na všecko. Nesvěřil se, byl to typ, který je uzavřený a neprozradí, co ho bolí. Já, kdyby řekl slovíčko, bych prodala všecko co mám, abych mu pomohla. Jenže on by neunesl tu hanbu, že selhal. Proklatí lichváři!!!! Státem posvěcení, to by se mělo trestat, uštvali ho. Věděla jsem, že šťastný není. Citově založený, ve 44 letech bez vlastní rodiny - kdo by chtěl neúšpěšného mužského, když dnes peníze přebíjejí všecko, přestože jsem ho neustále zvala, psala mu maily, nabízela mu pomoc ve všem možném - stále jsem slyšela i četla "ne, děkuji". Tolik jsem se o něj bála. Nejvíc toho, že udělá, co udělal - bilanční sebevraždu. Musela jsem ho nechat tak a bát se v ústraní, aby ho to nesráželo, dospělý muž nechce, aby matka věděla, že prohrává. A ve středu jsem se dověděla, že nebyl dva dny v práci. Od jeho bytu mám klíč, byl z druhé strany v zámku. Policie, hasiči, zdravotníci....už bylo pozdě. Můj nejhorší zlý sen se vyplnil. Včera jsem ho byla aspoň v rakvi hladit, to se nedá vypovědět jaké to je, hladit svého mlčícího syna a vědět, že už nikdy nikdy... mám srdce na kusy. Ještě mám dceru, ta tu se mnou dva dny byla, taky je jí strašně, půlka jí teď chybí, bráchu nemá. Co můžu dělat....nechala jsem si napsat prášky, abych mohla být v provozu. Pohřeb výslovně nechtěl, ale aspoň jsem se domluvila s bratrem farářem, že na toto téma povede příští neděli bohoslužby a společnou modlitbou se mu budeme snažit pomoci. Musím věřit, že už teď je někde, kde je volný, může si vydechnout a že je se všemi, co ho předešli a teď už jsou spolu. Já nevím, kolik mám vyměřeno času tady dole, ale už teď se těším na shledání, na jedné straně mu svobodu přeju, na druhé mi v srdci zeje otevřená rána.