Mam pocit,ze funguju jak na baterky.Proste si rano reknu,co udelam a snazim se to dodrzet.jako robot.Desi me necekane volny den,nevim si s nim rady.Neumim odpocivat,nekdy sice hodne ctu,ale pak mam obdobi,ze se nedokazu soustredit a vsechny myslenky jdou mimo me.Bojim se zimy,taky na me spatne pusobi a ten smutek jeste zvetsuje.Nekdy se bojim,ze me proste v hlave preskoci a ja se na vsechno vykaslu.Prestanu myslet na ostatni a jednoduse se zblaznim-abych utekla z realu.I obycejne veci a problemy jsou pro me slozite a vsechno me strasne rozhodi a vykoleji.Dokazu se smat a blbnout s vnoucaty,ale i ten usmev nekdy boli,je to vsechno tak strasne jine.Vetsinou se chovam normalne,ale pak prijdou ty zle chvile,kdy jen brecim a nevim,jak dal a jestli vubec jeste chci.Chtela bych si lehnout do kouta a tam zustat,aby me nikdo nevidel,nic nechtel.A pak vymyslim vylet a jedeme do prirody a ja jsem rada,ze jeste dokazu udelat radost i ostatnim.Proste muj zivot,je jeden velky chaos a nejhorsi je,ze nevim,jak na tom budu zitra,za hodinu,nevim,co zvladnu.Jestli budu jen lezet a brecet a nebo budu schopna se hybat.Proto k nam nikoho nezvu,vyhybam se lidem.Jsem hodne jina,ale malokdo to vi,protoze se skovam za ironii a tvarim se asi nedostupne,abych lidi odhanela a pritom bych tak rada se znamyma mluvila o Filipkovi,rekla jim naplno,jak me je,jak se citim.Jenze to jsem zkousela driv a zjistila,ze nechapou a me to jeste vic rozhodilo.Proto si kazdy den nalepim usmev a funguju.Jen manzel,ten vi,protoze dceru setrim svych hysterickych scen,nechci ji trapit.Chtela jsem timhle napsat,ze jsme jine,trapime se,ale my jsme to takhle nechteli,nikdo nam nedal na vyber.A pres tohle vsechno si musime vazit zivota,byt je tak tezky,jiny nemame a mame tu jeste sve poslani-aspon ja to tak vnimam.Je dobre,ze se tu muzeme navzajem vybrecet,postezovat si,protoze kdyz utreme slzy,uvidime sve milovane,kteri nas potrebuji.A Miry,mas pravdu,nase deti by nechteli videt sve matky jako trosky.Pokud se na nas divaji,tak at vidi,treba ubrecene,ale maminy,ktere bojuji a nevzdaji to.