od Lenulka » 10 bře 2017, 09:00
Luci, je to rok, co ses rozhodla odejít. Anežka už není miminko, je to šikovná a krásná holčička, která chodí a začíná mluvit a já věřím, že bys na ni byla pyšná a měla z ní velikou radost. Je nám bez tebe těžko a mě moc bolí, že nemůžeš být u toho jak Áňa roste a poznává svět. Snažím si tě přivolat aspoň do snů, chtěla bych od tebe nějaké znamení, že se tvoje duše netrápí...nedaří se mi to a tak mi nezbývá než doufat, že je ti tam líp, než by ti bylo tady. Občas zadoufám, že se objevíš za dveřmi, že přijdeš domů, uděláš revizi ledničky a pokáráš mě, co to kupuju za nezdravé potraviny plné éček, jestli jsem si četla složení, že mi prolezeš skříň a bez dovolení si něco půjčíš, že mi vyklopíš plnou tašku prádla na vyprání v koupelně. Vědomí, že tohle je navždy, že ty už tady nejsi a nebudeš k neuvěření bolí. Myslím na tebe a doufám, že cítíš, jak ráda tě mám, jak rádi tě všichni máme.